Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. kapitola - Speciál: L

15. 7. 2014

 

Nejlepší detektiv na světě byl již od velmi nízkého věku obdarován něčím, co jiné děti nikdy nepotkalo. Byla to možnost rozvíjet svou vlastní osobnost. Bez ohledu na politický stav, zmodernizovaný systém, nebo společenskou etiku, byl vždy svůj pán a na vše si dokázal udělat vlastní názor. Možná, že to bylo hodné odsouzení, jak opovážlivě ignoruje vlastní profesionalitu, přesto ale užitečnější. Nebýt toho životního zvratu, té hrozné události, která mu změnila celý život, třeba by se z něj stal rozumný a elegantní právník, či snad dokonce vědec, nebo profesor. Jenomže stejně tak by mohl skončit na té nejnižší pozici jakéhokoliv druhu zaměstnání. Záleží na tom, zda právě výchova společenských mravů není geniálnímu mozku na obtíž. Mohlo se tak stát ať už vůlí rodičů, nebo nátlakem na škole, jenže než k tomu došlo, jako blesk z čistého nebe ho dostihl osud. Sebral mu všechno, co do té doby měl a daroval mu docela jinou budoucnost. Sic bez rodiny, přátel a klidného života, ovšem s možností vlastního úsudku a geniálním mozkem. Dostal se do domu pro nadané děti, který založil slavný vynálezce Quillsch Wammy. Co se děje uvnitř je všem nezasvěceným lidem neznámé. Hledí na ní přes plot a jsou okouzleni velikou zahradou, věžičkami, které vykukují přes hustý porost křovisek a dětským křikem, jenž se line z prostor veliké budovy. Od obyčejného dětského domova se však zásadně liší. Tady se dává všem dětem veliký prostor, pro rozvoj vlastních názorů a ideálů. Namísto etiky a společenských pravidel se zde učí objevovat a rozvíjet svůj talent. Je to budova plná umělců. A jak už to tak bývá, umělci vždy byli, budou a jsou považováni za blázny. Ostatní lidé utlačují vlastní, pravdivé touhy, aby je skryli před svými nejbližšími a byli považováni za mravně způsobilé. Z tohoto slovního spojení by se umělci udělalo nevolno, neboť je dostatečně sebevědomý na to, aby to mohl považovat za pouhou lidskou zbabělost a strach vybočovat z vlastních řad. Všechny děti, které se v tom domě ocitnou, jsou proto obdarováni možností vyrůstat jen se svojí výjimečností a učit se jen věcem užitečným. To obyčejní lidé bez fantazie nikdy nemůžou přijmout ani pochopit. Přesvědčovat je o tom by znamenalo brát je vážně. A brát je vážně by znamenalo prohrávat.

Again for you

Nejlepší detektiv na světě se do Wammyho domu dostal ve svých sedmi letech. Už dostatečně rozumný na to, aby chápal, co se kolem něj děje a také dost starý na to, aby ho stihl poškodit mravní řád. Jenže on byl stále čistý, jako právě narozené dítě. Nikdo mu nedokázal vnutit svoje ideály, nikdo ho nedokázal změnit. Snad se o to nikdo ani nepokusil…

Again for you

Když tam přišel poprvé, byla tma a sněžilo. Lampa u vchodu do zahrady osvětlovala věže budovy, která v jeho očích vypadala jako kostel, kde se právě rozhoupaly zvony a s otevřenou náručí ho vítají mezi ně. Byl vystrašený. Netušil, co ho čeká. Věděl jen, že to nemůže být horší než to, co před pár hodinami zažil. Jeho malou ručku schovanou v palcových rukavičkách držela ruka samotného tvůrce Wammyho domu, který ho sem osobně dovedl. Už když ho viděl poprvé poznal, jak veliký talent právě objevil. Bylo to, jako by zatoužil vytvořit něco fenomenálního. Byla to jiskra, byla to lítost, byla to sympatie. Geniální muž s černým kloboukem si černovlasého chlapce ihned zamiloval. Byla to téměř otcovská láska, která ho zatoužila zahrnovat pohodlím a sladkostmi. Nebo snad samo jméno přispělo jeho sympatii. V hlavě se mu zrodil nápad, jak vytvořit člověka, který by ochránil celý svět. Jak pomoct malému chlapci, aby si vynahradil všechna svoje muka, aby dokázal něco velkého a mohl svůj geniální mozek využít pro spravedlnost. Udělá z něj nejlepšího detektiva na světě. Bylo mu to sděleno a on souhlasil. Ani mu tak nezáleželo na tom, zda bude užitečný, nebo že splní očekávání. Jen zkrátka věřil tomu milému muži, který ho na to místo přivedl. Věřil Watarimu. Quillsh Wammy na oplátku věřil v něj. Ve svůj objev, jako v zázrak, který mu spadl do klína. Svůj plán, udělat z něj nejlepšího detektiva na světě sdělil pouze Rogerovi. Člověku, jemuž nechává celý domov na starosti za své nepřítomnosti. Byl to člověk rozumný a chápavý. I on měl ve Watarim svůj vzor a ideál. Souhlasil se speciální výukou, dvakrát tak náročnější a desetkrát rozvinutější, než u ostatních dětí. Jeho výjimečností byla především paměť, rychlé odvozování, matematická přesnost a vynikající dedukce. S těmito vlastnostmi byl perfektní studijní tip. Bylo možné naučit ho prakticky čemukoliv. Nastudoval již ve svých deseti letech pět nejpoužívanějších jazyků, zvládal i logické příklady, které dělaly problém i normálním dospělým lidem, naučil se mnoho bojových sportů, byl nadaný pro tenis a plavání, přečetl spousty odborné i slavné literatury, nastudoval během krátké doby dva ročníky doktorského studia a psychologie. Nikdy neprotestoval a nikdy nedal najevo, že by mu to vadilo. Naopak. Dokud dostával sladkosti, a byl zahrnován péčí, věřil, že je šťastný.

Again for you

Nyní, ve svých čtyřiadvaceti letech by měl být považován za dospělého člověka. Jenže to nebylo důležité. Nesetkával se s nikým, kdo by to vyžadoval. Jeho jediný kontakt byl Watari a ten ho nikdy za nic neodsoudil. První člověk, jenž něco takového udělal, byl Light Yagami. Chlapec o několik let mladší, který se nezdráhal říct mu do obličeje, že je nevychovaný. Už na první pohled tehdy, v USA v něm vzbudil zájem. Byl zvědavý. Chtěl se s ním setkat. Poznat jeho pravou podobu, pochopit jeho perfektní a dospělý charakter, vidět z blízka jeho přirozenou krásnou tvář…Jistě. Jelikož si to přál, bylo to v pořádku. Jenže nyní byl postaven před nelehký úkol sejít se s jeho otcem. Light mu řekl, že je rád, že zrovna on je L. Že si ho tak dokonce představoval. Ale pan Yagami? Měl by být tak hloupý a myslet si, že s otcem uvažují stejně? Ne. On jistě nebude chtít svěřit svého syna někomu, jako je on. Rozhodně nebude lehké ho o tom přesvědčit.

Again for you

L, nejlepší detektiv na světě stál s bosými chodidly u skleněné stěny a hleděl přes ni na noční Tokyo. Přes okno nebylo slyšet, kolik života na těch osvětlených ulicích v noci je. Díval se na malé lidské postavičky, jak spolu jdou ruku v ruce, přecházejí silnice, nastupují do taxíku…Všechen ten venkovní život jako by se ho z té výšky vůbec netýkal. On jej nechápal, nerozuměl mu a neuměl ho žít. Do této chvíle neměl ani touhu měnit svůj dosavadní styl života. Nyní byl v tom nejluxusnějším pokoji v hotelu, na který by jiní lidé šetřili celý život a ve vedlejší místnosti spal klidným spánkem Light Yagami, snad jeho první kamarád.

Again for you

Bylo přesně 23:55. Zbývalo jen pár minut, než do toho ticha a klidu zavítá Soishiro Yagami a on bude muset znovu ukázat svou tvář. Možná se tím vystaví jistému riziku, ale nedalo se nic dělat. Získat svolení pro spolupráci s Lightem bylo důležité. Jeho bledá dlaň se dotkla tlustého skla, jakoby zkusmo zkoušela proplout oknem ven a opřel si o průhlednou stěnu čelo. V ten okamžik se pokojem rozezvučel telefon. Volal Watari a L dobře věděl, co to znamená.
,,Je čas. Nedá se nic dělat. Jsem připraven ukázat svou tvář…“

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář