Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. kapitola - ZMATENÍ

16. 7. 2014

Bylo teplo. Ostatně v zemi, jako je Itálie není teplo nijak neobvyklé. I Light se cítil tepleji, než normálně. Deka, kterou ho večer Ryuzaki přikryl, zakrývala jen nepatrnou část jeho těla. Během spaní totiž několikrát nevědomě změnil polohu. I přes tu vysokou teplotu v místnosti se však cítil příjemně. Už dlouho si tak neodpočinul. Jeho ruce i nohy byli jako vyměněné a navíc se mu zdál příjemný sen o létání. Možná to způsobila nepřítomnost oblečení, že se cítil tak odlehčen. Do oken už svitly první paprsky, hlásající příchod dne a mladý chlapec se na posteli opět protáhl. Se spokojeným úsměvem na rtech se přetočil na bok, podložil si tváři dlaní a natáhl si nohy. Jen malou chvilku po tom se začal probouzet. Jakmile však otevřel oči a párkrát zamrkal, úsměv ze rtů nadobro zmizel. Pár centimetrů od jeho obličeje měl položenou hlavu L. Hleděl přímo do jeho bledé tváře, na zavřená víčka, a snad by i slyšel jeho pravidelný dech, kdyby se jen trochu soustředil. Nevypadal, že je pohroužen do hlubokého spánku. Byl si jistý, že se může každou chvíli probudit. Tvrdě spát a ještě k tomu na posteli, to se s ním naprosto vylučovalo. Pak, jako by si Light najednou něco uvědomil, cuknul sebou a pomalu nadzdvihl svou deku, aby se pod ní podíval. Byl nahý. Úplně. A teprve teď si toho všiml. Všechno se mu najednou začalo spojovat do souvislostí, které se mu ani trochu nelíbili. Prudce se posadil, znovu se podíval na spícího L, pak na sebe, a potom zase na L. ,,To nemůže být pravda…“ Vydechl a bezděčně se posunul vzad. Tím pádem však ztratil půdu pod nohama, nebo spíš postel pod hýžděmi a zřítil se i s dekou na zem. Tupá rána samozřejmě ihned probudila L. Černovlasý detektiv se trochu líně posadil. Jeho vlasy byly ještě rozcuchanější než normálně, ale obličej vypadal tak nějak lidštěji. Kruhy pod očima už nebyly tak výrazné. Podrbal se na zátylku a líně se přesunul ke kraji postele, pod níž se právě nacházel Light. Pohlédl na chlapce sedícího na zemi. Deka se mu táhla přes břicho a klín, jako nějaká neplánovaná cenzura.
,,Stalo se něco?“ Zajímal se L. Light na něj vzhlédl, zprvu naprosto zmateně, pak ale svůj výraz nepatrně změnil.
,,Jestli se něco stalo? To má být vtip? Ptát bych se měl spíš já.“ Vyjel po něm, zatímco se snažil zakrýt dekou celé své obnažené tělo. ,,Jak k tomu proboha došlo?“
,,Došlo k čemu?“ Nechápal stále geniální detektiv.
,,L…“ Light pomalu vydechl, jak se snažil uklidnit. ,,Nedělej ze mě hlupáka, ano? Nikdy jsem tě neviděl ležet v posteli. Když se tedy ráno probudím úplně nahý vedle tebe, dokážu si vydedukovat, co se asi seběhlo.“
L chvíli mlčel, hleděl na něj svým typickým, nečitelným pohledem. Palec mu opět líně putoval po rtech, než se najednou zastavil.
,,Ach…takhle to myslíš.“ Pochopil konečně. Bylo vidět, jak se koutek jeho úst malinko pozdvihl. ,,Mohu tě uklidnit. Nic takového se samozřejmě nestalo.“
,,Huh?“ Lighta to příliš neuklidnilo. Byl teď jen o něco zmatenější…,,A mohl bys mi tedy říct, co se vlastně stalo?“
,,V podstatě nic zásadního. Jak jsem se obával, když ses večer rozhodl jít sprchovat, nevydržel si nápor horké vody a ztratil jsi vědomí. Já jsem tě pouze vytáhl ven a uložil ke spánku. Nemělo smysl tě oblékat. Tenhle hotel nemá k dispozici pyžama ani župany. Je tady jen ta špinavá souprava, které ses jistě rád zbavil. Ale nemusíš se nijak znepokojovat. Watari tady brzy bude. Když jsem s ním v noci mluvil, poprosil jsem ho, aby ti sehnal něco na sebe.“
,,Hm.“ Pokýval hlavou Light. ,,To vše vysvětluje.“ Reagoval klidně, ale v hlavě mu vřela horká láva. Barvila jeho tváře do červena. Jen těžko při tom dokázal skrýt své rozpaky. L ho viděl nahého… Celou dobu se snažil, být s ním na stejné úrovni. Nevypadat hloupě, ani nedospěle. Začínal u něj přeci s čistým štítem. Plánoval si, že pokud bude někdo z nich takto ponížen, tak rozhodně ne on. Ale teď to bylo všechno v háji. Viděl jeho tělo od shora až dolů. Dotýkal se ho a manipuloval s ním, když ho nesl do postele. Nemohl si nic nalhávat. Viděl jistě úplně všechno, včetně jeho mladistvého mužství. Light si dobře uvědomoval, že se při svém návratu do minulosti změnil i tělesně. Tehdy, v pětadvaceti měl už o něco mužnější postavu, kterou se mohl pyšnit. Ale teď…nejen, že byl stále viditelně nedospělý, ale navíc byl ještě k tomu nepřirozeně vyhublý, kvůli okolnostem. A L ho takhle viděl…
Trapné ticho najednou přerušil brnící telefon v Ryuzakiho kapse. Detektiv ho vytáhl a přiložil k uchu. Držel ho podivně, mezi palcem a ukazováčkem za úplný hořejšek, takže mohl každou chvíli vyklouznout. ,,Ano Watari? Už jsi tady? Dobře. Nechám ti otevřeno.“ Pak L zavěsil, vstal z postele a šel otevřít dveře, jak slíbil. Light ještě pár vteřin seděl na zemi a nevěděl, co dělat. Pak se ale také zvedl, pečlivě (i když zbytečně) se zabalil do deky a posadil na kraj postele. ,,Neměl bych to přehánět. Vlastně se nic nestalo.“ Přemítal Light, za Ryuzakiho nepřítomnosti, aby nabral aspoň trochu sebevědomí.,,On přece nepřemýšlel nad tím, jak vypadám. No jistě. To by bylo divné. Nejspíš mu na tom nijak zvlášť nesejde. Měl bych předstírat, že mně to vůbec netrápí. Hm…když nad tím tak přemýšlím, nemám vlastně důvod, aby mne to trápilo. Ale proč se cítím tak nejistě? Proč mi to tak vadí?“ Tu Light zaregistroval, že se L vrací ode dveří. Watari šel s ním.,,No tak. Musím se teď uklidnit. Nic se nestalo. Zkrátka na to nebudu nijak upozorňovat.“
,,Za třicet minut vyrážíme.“ Oznámil L. Vzal si od Watariho hromádku poskládaného oblečení a hodil ji na postel vedle Lighta. ,,Tady. Oblékni se.“ Vybídl ho, a k Lightovo radosti odešel do koupelny, takže se mohl v klidu a s hrdostí alespoň převléknout…

Again for you

Ne. Zkrátka na to nemohl přestat myslet. Celou cestu z Evropy do Japonska se nedokázal soustředit na nic jiného. Zkrátka to nešlo. Už při cestě autem k letadlu od něj musel odvracet zrak. Proč ho to vlastně napadlo? Proč ho jako první možnost, napadl sex? Jak na to vůbec mohl pomyslet? Vždyť se to naprosto vylučuje s realitou. A především by si to byl jistě pamatoval…
Cesta autem trvala jen čtvrt hodiny. Dojeli na mýtinu, kde čekalo soukromé letadlo. Když ho Light uviděl, konečně se odhodlal promluvit.
,,Ty máš letadlo, Ryuzaki?“
,,Moc ho nepoužívám. Ale momentálně je to nejrychlejší možné řešení, jak se dostat do Japonska.“
,,Nikdy jsem soukromým letadlem neletěl.“
,,Jistě si zvykneš.“ Uzavřel stručnou debatu L, krátce předtím, než nastoupili dovnitř. Watari převzal úlohu pilota. V kabině pro pasažéry bylo spoustu prostoru a navíc to tam vypadalo, jako v útulném menším apartmá. Postraní sedačky byly potaženy sametem a na úzké podlaze se leskl koberec. Oba se museli před vzletem připoutat, ale za pár minut se mohli po letadle pohybovat, jak se jim chtělo. Měli před s sebou dlouhou cestu. Light se posadil na pohovku, naproti L. Nikdo nic neřekl. Detektiv se posadil do tureckého sedu, dal si na klín notebook, a začal pracovat. Dlouhé ticho, které rozbíjelo pouze ťukání do klávesnice, přerušil až Watari. Starý muž vešel do jejich prostoru s několikapatrovým vozíkem. Na něm byly vyskládané nápoje, konvičky s kávou a čajem, sendviče, koláče, balené bonbony, dorty a bagety. Prvně přijel k L. Vyskládal mu na stolek vedle pohovky hrneček, cukřenku, konvičku s kávou a několik dortíků, na které si sám Ryuzaki ukázal. Light si naopak vybral jen obyčejnou vodu a dva balené sendviče. Měl stále pocit neukojeného hladu, a tak se do jednoho z nich ihned pustil.
,,Em…Když jste teď tady, kdo pilotuje letadlo, Watari?“ Zajímal se.
,,Autopilot.“ Zněla prostá odpověď.,,Kdybyste cokoliv potřebovali, stačí zavolat. Budu v pilotní kabině.“ Obeznámil oba, načež se obrátil a odešel. Když Light spolykal poslední sousto, opět pohlédl na detektiva. Seděli přímo naproti sobě, takže se tomu pohledu dalo jen těžko vyhýbat. Ryuzaki byl zahleděný do monitoru. Na chvíli se však přeci jen odklonil, aby si mohl nalít a osladit kávu. Jako obvykle do ní naházel kostek cukru víc, než bylo zdrávo a trochu se napil. Potom zase soustředěně pokračoval v práci.
,,Dělá, jako by bylo vše v naprostém pořádku. Asi na to prostě zapomněl.“ Říkal si Light. Seděl narovnaný na sedadle a netušil, jak by se mněl zabavit. Možná by se mohl L zeptat, zda tady nemá i jeho notebook, tak by s ním i navázal nějaký ten kontakt…Ale to nakonec zavrhl, jako špatný nápad. Kdyby ten počítač k dispozici měl, už by mu to řekl. Třeba L nechce, aby pracoval. Co když to s tím odpočinkem myslel smrtelně vážně? To bude v Japonsku jen ležet v posteli? A co teď? Co bude tak dlouhou dobu dělat? Nemá co číst, nemá co studovat a zaobírat se stále jen jídlem neměl ve zvyku ( na rozdíl od L). Nakonec se tedy rozhodl alespoň zachránit trapnou situaci tak, že bude předstírat spánek. Zul si boty a položil se na bok, na celou plochu sedačky. Podložil si hlavu sakem, zavřel oči a snažil se nehýbat. Třeba nakonec opravdu usne... Mozek se ale ne a ne vypnout. Pořád pracoval na plné obrátky. Jeho myšlenkové pochody se zkrátka nedaly jen tak ignorovat. ,,Jestli mne jako první napadl sex, znamená to, že jsem tomu opravdu věřil? Připustil jsem, že je možné, aby se něco takového stalo? Ale ne. To přece není možné…Na druhou stranu…Já si to v tu chvíli opravdu myslel. Dokonce mě nic jiného ani nenapadlo…Sakra. Taková ostuda. Ujišťovat se o něčem tak samozřejmým. Jako by se to mohlo stát. Vždyť je to absurdní. L je muž, já také. Kromě toho by na sebe nenechal jen tak sáhnout, tím jsem si jistý. Nikoho by si tak blízko k tělu nepustil.“ Tu chlapce vytrhlo z přemýšlení hlasité mlasknutí. Light otevřel oči a pohlédl naproti. Ryuzaki si bral zrovna do ruky talířek s vanilkovým dortem. Byla na něm hustá vrstva šlehačky a čerstvá jahoda. L si dortík nejdříve chtivě prohlédl. Olízl si rty a potom vzal mezi dva prsty rudou jahodu. Vytáhl jí ze šlehačkové závěje, olízl bílou špičku a nakonec strčil do úst. Potom šlehačku projel ukazováčkem. Jeho prst byl nyní celý pokrytý bílou pěnou. I z něj hmotu slízal a pak si ho pro jistotu strčil celý do pusy, aby se ujistil, že na něm nezbude ani ta šlehačková vůně.
Light pevně sevřel víčka. ,,No tak Lighte! Co tě to napadá?“ Napomenul se. Pocítil, že se s ním něco děje, tak se rychle obrátil zády k L, aby si nevšiml jeho reakce. ,,Takhle by to nešlo. Nikdy jsem tak zvrhle neuvažoval. Musím se rychle uklidnit. Zhluboka se nadechnout…Co se to se mnou děje? Bylo by snad možné, aby mne…přitahoval?“ Light zaťal pěsti. Byl celý napjatý. ,,Ne. To nepřichází v úvahu. L mě nemůže přitahovat a já rozhodně nejsem homosexuál.“ Ujišťoval se. Jenže cesta trvala ještě dlouho a Light nebyl schopen pohroužit se do spánku. ,,Měl jsem přeci hodně přítelkyň…Shiori, Kiyomi, Misu…To vypovídá o tom, že jsem naprosto normální…Tak počkat. Spal jsem jenom s Misou a tu jsem chtěl zabít…Kiyomi jsem dokonce zabil a Shiori? Tu jsem jen využil ke svému plánu, když jsem se potřeboval zbavit Reye Penbera. Žádnou ženu jsem ještě nemiloval. Jen jsem je využíval. Jenže L? Toho jsem sice také zabil, ale později jsem toho litoval. Posledních pár let jsem myslel jen na něj. Je to normální? A když připočítám všechno to, co jsem kvůli němu v poslední době podstoupil…“ Znovu zavrtěl hlavou. ,,Ne. To nebylo proto. Chci jen vědět, co je zač. Je to jen zvědavost, nic víc.“

Again for you

Po nějaké době Light opravdu usnul. Spal celou cestu a probudil se až v Japonsku, v Yokohamě, odkud autem dojeli do Tokya. Ve velkoměstě se ubytovali v hotelu Imperial, který byl hned naproti hlavního policejního ústředí. Dá se říct, že to mněl Lightův otec přes ulici. V nejvyšším patře se nacházelo jejich nové apartmá. Bylo prostorné a opravdu luxusně zařízené. Byla už noc, ale Light se už necítil nijak unavený. Watari oběma naservíroval večeři. Pro L to znamenalo další kolekci ovocných dortíků, pro Lighta kotletu s grilovanou zeleninou. Light se snažil zabývat jídlem a co nejpečlivěji uhýbat očnímu kontaktu s L.
,,Na čem teď budeme pracovat, Ryuzaki?“ Zeptal se, aby přerušil další nastalé tichu. Od rána mu přišlo tíživější víc, než kdy před tím.
,,Jak už jsem řekl, já tady pouze vyřeším pár formalit s Japonskou vládou a ty nebudeš dělat nic. Není to potřeba. Budeš pouze odpočívat.“
,,Ryuzaki…snad si nemyslíš, že vydržím dva dny ležet v posteli a nic nedělat? Nic mi není. Mám dost energie, abych ti s čímkoliv pomohl.“
,,Opravdu si myslím, že by ses neměl přeceňovat. Ale dobře. Uvidíme, jak na tom zítra budeš. Kdyby ses opravdu cítil dobře, nějakou práci ti už dám. Taky za tebou přijde tvůj otec, takže se alespoň nějak zabavíš. Ale s vyšetřováním budeme pokračovat až v Anglii.“
,,Jak chceš.“ Pokrčil chlapec rameny. Když dojedl, odešel se umýt, převléci do pyžama a bez protestů zalezl do postele. Spát se mu nechtělo, ale měl alespoň klid na utříbení svých myšlenek. Tedy alespoň si to myslel… Jakmile totiž zavřel dveře od ložnice a vlezl do postele, už viděl v rohu krčící se odraz své představivosti. Tam, kde stál, byla tma. Musel přimhouřit oči a zaostřit, aby viděl jeho obličej. Černovlasý nebožtík se podivně usmíval. Opravdu. Ten úsměv byl zvláštní, ale Light moc dobře věděl, co znamená. Ale dneska toho na něj bylo už trochu moc. Rozhodl se ho ignorovat. Položil záda na postel a přetáhl přikrývku přes hlavu.
,,Lighte-kun…“ Oslovila ho mrtvola. Light se zachvěl. V jeho hlase cítil ten podezřelý úsměv. Stále ho měl na tváři.
,,Nechci se o tom bavit.“ Ozvalo se zpod deky.
,,Zkus lhát někomu, kdo nezná tvůj mozek na paměť.“ Opáčil L. Stále ten úsměv…
Light si odfrkl.,,Hodláš se mi tu vysmát? Nejdřív ten rozhovor o kytce a teď tohle. Opravdu na to nemám nejmenší náladu.“
,,Já se ti nechci smát. Jen chci vědět, co vlastně cítíš.“
,,To není důležité.“
,,Naopak. Je to velmi zásadní.“
,,Řeknu ti to takhle L. Já opravdu nevím.“
,,Vskutku? To je škoda. Protože já do tebe vidím líp, než ty sám a vím, že to není pravda. Ve skutečnosti to víš. Víš to dlouho, stejně jako tvoje tělo. Jen si to nepřiznáš.“
Light vzdal svůj odpor. Odkryl se a posadil. Zdál se být opravdu naštvaný.,,To je výborné. Takže ty teď víš, jak se cítím? Kira je homosexuál! Ten pitomý, masový vrah se teď bojí o svou orientaci. Zabil člověka, který ho teď přitahuje!!! Tohle si chtěl slyšet? Máš z toho radost? Opravdu ti to přijde tak zábavné? Opravdu má tak geniální člověk, jako ty, zapotřebí si mne dobírat?“
L vyšel ze tmy. Podivný úsměv se úplně vytratil. Přiblížil se až k jeho posteli. Lighta to znervózňovalo. Především pak proto, že opravdový L byl blízko a mohl kdykoli vstoupit.
,,Lighte….pamatuješ si ten den, kdy jsem zemřel?“
,,He? Co to s tím má co společného?“
,,Pamatuješ si to?“ Nenechal se odradit L.
,,Samozřejmě.“ Ucedil Light.
,,Tehdy na té střeše…Je tu něco, co jsem chtěl udělat, ale neudělal…“
,,A co?“
Detektiv vylezl na postel a Light cítil, jak rudne. ,,Věděl jsem, že jsi kira. Věděl jsem dokonce i to, že kvůli tobě za chvíli můj život skončí…“
,,On to opravdu věděl?“ Hnědovlasý chlapec se neubránil údivu. Jestli to věděl, proč tomu nezabránil?
,,Přesto jsem v tu chvíli toužil udělat jen jednu věc.“
,,Co jsi chtěl udělat?“ Ptal se znovu Light, přestože si odpověď uměl dobře představit.
Ryuzaki se přiblížil až k němu. Naklonil se k jeho tváři. Light cítil, jak mu buší srdce. Slyšel jeho bušení tak zřetelně, jako by se rozléhalo po celé místnosti. Černovlasý muž k němu přiblížil své rty. Mohl tak zřetelně cítit jeho zastřený dech. Light se naposledy ostře nadechl a zavřel oči. Už, už čekal, že se ho jeho vlastní halucinace dotkne…
,,Jsi přece génius. Zkus na to přijít.“ Zašeptal. Při těch slovech, na sobě Light nepocítil ani malý závan jeho dechu. Nic. Překvapeně otevřel oči, ale hleděl jen do prázdného prostoru. L byl pryč. Vždy si to uměl dobře načasovat. Light zaťal pěsti. ,,Sakra.“ Zaklel potichu. ,,Chtěl jsi mne políbit?“ Na to sebou znovu praštil do peřin. Dlaněmi projel své karamelové vlasy. ,,Je to jen má představivost. Třeba…třeba myšlenky mrtvého L jsou pouze odraz toho, co si přeji…Pokud to tak opravdu je…Pokud je všechno jen ve mně…Přeji si to vlastně já ?..."

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář