Jdi na obsah Jdi na menu
 


25. kapitola - KOMPLIKACE

16. 7. 2014

 

Když se Light ráno probudil, bylo už dobrých osm hodin. Pro něj celkem pozdní doba na vstávání, ale asi za to mohly události minulé noci. Ani ho nepřekvapilo, že se neprobudil vedle L. Jistě už dávno sedí za laptopem a láduje se sladkostmi. Nevadilo mu, že se probouzí sám. Hlavu měl zaplavenou zmatenými myšlenkami, které prolínaly útržky poněkud zvrhlých vzpomínek z dnešní noci. Teď ráno se to najednou zdálo tak neskutečné…Chvílemi si dokonce nebyl jistý, zda se nejedná o pouhou iluzi. Mohlo se mu to zdát, nebo si to vsugeroval…I když…Ne. Ty představy byly příliš detailní a živé, než aby se jednalo o pouhé pubertální, homosexuální fantazírování. Snad měl jen problém tomu uvěřit. Když si vybavil jeho zastřený dech, tu energii a horlivost v jeho očích, bylo těžké spojit si to s tím chladným, netečným detektivem, který ho jen odbývá a šetří na něm slovy. Když jen pomyslel na tu laskavost v jeho tváři, nebo jeho bledou kůži, zahřátou potem…Nemohl si pomoct. Zkrátka tomu nešlo uvěřit. V L se něco probudilo, vzplál v něm oheň. Bylo to naprosto mimo Lightovo chápání. Nikdy předtím si ho při něčem podobném nedovedl představit. Byl nervózní, jen na to pomyslel. Nikdy by nečekal, že se všechno obrátí během jediného večera a už vůbec by ho nenapadlo, že to započne L. Že se mu namísto opětovných výčitek vrhne na ústa a rozpoutá živelnou pohromu. Lighta stále zajímalo, proč to vlastně udělal. Co v něm asi probudilo tu náhlou ctižádostivost? Opětovaná láska? Lítost? Nebo snad jen přirozené zaslepení touhou? Na to si sám odpovědět nedokázal. Jisté bylo jen jedno. Něco se změnilo…
Vstal s postele. Zamířil do koupelny, kde se osprchoval a rychle odbyl ranní hygienu. Převlékl se jen do jednoduchého černého trika s krátkým rukávem a světle béžových kalhot, načež se rozhodl popřát svému kolegovi dobré ráno. Neměl sice ve zvyku, nějak zvlášť si to připravovat, ale nyní koketoval s myšlenkou, rovnou ho políbit. Stále si nebyl úplně jistý tím, co k němu L cítí, ale nehodlal to nechat jen tak. Podle předchozí zkušenosti, kdy ho L naprosto ignoroval, neměl odvahu nechat to osudu. To by to taky mohlo odeznít, o což vážně nestál. Tentokrát byl rozhodnutý promluvit si o tom za každou cenu. Vešel do dveří, pohlédl na jeho shrbená záda a na moment zaváhal. Detektiv “kupodivu“ dřepěl u počítače a pilně pracoval. Pomalu vyšel jeho směrem, zastavil se půl metru za ním. Položil ruku na opěradlo a otočil kancelářskou židli sedadlem k sobě. L se najednou ocitl jemu tváří v tvář. Vypadalo to, že chce něco poznamenat, ale Light se rychle sehnul a zlehka ho políbil.
,,Dobré ráno.“ Popřál mu, jakmile se zase narovnal. L ho zatím bez odpovědi sledoval. Strčil si do pusy jednu čokoládovou pralinku a teprve, když ji snědl, promluvil.
,,Watari se vrátí každou chvíli.“ Informoval ho, aniž by nějak reagoval na Lightův nezvyklý pozdrav. On jen nepatrně zkřivil tvář. Návrat Watariho je to poslední, co ho zajímá. L byl jeho tváří stále zaujatější. Podezřívavě naklonil hlavu na stranu. ,,Snad tě to nějak neznepokojuje?“
,, Mám-li být upřímný…“ Začal, ale detektiv ho včas přerušil.
,,Pro tentokrát ti dovolím dát přednost taktu před upřímností.“
Light se pousmál. ,,V tom případě…“ Rozpřáhl rukama…,,Myslím, že už je na čase, aby se vrátil.“
L mu lehký úsměv opětoval, což bylo dosti neobvyklé.
,,Ryuzaki…chtěl bych využít ještě tu chvíli soukromí a promluvit si s tebou.“
,,Jen do toho.“ Vyzval ho. Light stočil zornice ke straně. Nevěděl, odkud začít. Bylo toho víc, o čem chtěl mluvit.
,,Tak za prvé…chtěl jsem, abys věděl, že nemám ve zvyku spát s kdekým na potkání. Nepustím si k tělu jen tak někoho. To, co se včera stalo…nerad bych, abys to bral na lehkou váhu.“
L si sáhl do misky pro další pralinku. ,,To samozřejmě chápu, Lighte-kun.“ Kývnul. Tato odpověď však Lighta neuspokojila. Dalo by se říct, že mu připadala nesmyslná.
,,Takže?“ Nadzvedl obočí.
,,Takže co?“Nechápal Ryuzaki.
Light se nechtěl ptát narovinu. Připadalo mu to hloupé, přesto věděl, že si musí svou odpověď vybojovat. Jak jen nesnášel tyhle situace! ,,Co to pro tebe znamenalo?“
L se zamyslel. Než však stačil odpovědět, zazvonil mu telefon. Vytáhl ho z kapsy a přiložil k uchu. ,,Ano? Jsi tady? Dobře tak si otevři, čekáme tě.“ Mobil opět schoval na své místo.,,Watari je tu. Od teď se věnujme práci. Můžeme si o tom promluvit později.“ Light v duchu Watariho proklel. Umí si najít vhodnou chvilku k příchodu. Ale co se dalo dělat. Počká si do večera. Nezbývalo mu, než se posadit ke svému počítači. Otevřít ho, zapnout, aby pak na ploše našel nové soubory, jež mu tam v noci zkopíroval L. Překvapeně se po něm ohlédl.
,,To heslo...Přišel na to…“ L si jeho pohledu všiml. Zřejmě Lighta potěšil…

Again for you

Když přišel Watari, všechno najednou vypadalo, jako obvykle…Oba seděli u svého počítače. L s naprostým klidem zadával myší pokyny, zatímco Light byl poněkud neklidný. Hypnotizoval monitor, otevíral nové soubory…snažil se před Watarim chovat co nejpřirozeněji, aby ho ani na moment nenapadlo, že je něco jinak.
,,Toho muže, co utekl z léčebny, jsem našel.“ Informoval oba starý muž, zatímco jim nosil čaj a kávu. ,,Jmenuje se George Kane a je skutečně naprosto normální.
,,A jak se tedy dostal na psychiatrii?“ Tázal se hned Ryuzaki.
,,Potvrdil mi to, co se psalo v novinách. Dostala ho tam rodina.“
,,Takže odtamtud utekl, protože byl hendikepován svým duševním zdravím mezi šílenci?“
,,Taky jsem si to myslel, ale on uvedl jiný důvod…Scientist. Ovšem řekl, že o tom bude mluvit pouze s L.“
,,He? Jenom s L?“ Reagoval najednou Light.,,Snad ne osobně?“
,,To samozřejmě nepřichází v úvahu. Zřejmě pouze přes telefon. Ten muž je teď v podnájmu, žije v Liverpoolu a skoro s nikým se nestýká. Osobní setkání s námi je pro něj nemožné.“
,,Zařiď, ať spolu mluvíme přes počítač, rád bych ho při rozhovoru viděl.“
,,Samozřejmě.“
Light už raději mlčel. Pohroužil se do vlastní práce, po očku sledujíc detektiva. Vůbec nevypadal, že ho události minulé noci nějak poznamenali. Pokud ano, pak se uměl výborně přetvařovat a to Lighta patřičně zneklidňovalo.
Po třech hodinách…
,,Watari?“ Oslovil ho tentokrát Light.
,,Ano?“
,,Jak vůbec dopadly testy té drogy? Už jste něco zjistil?“
,,Ano.“ Stařík se usmál a přišel blíže k němu. ,,S L už jsme o tom mluvili. Potvrdilo se, že se z toho dá vyfiltrovat čistá droga. Testovali jsme ji. Je opravdu silná, ale v malém množství nijak zvlášť nebezpečná, jak jsem předpokládal. Má typické vlastnosti čistého pervitinu. Scientist to opravdu dokázal.“
,,Ach, výborně.“ Komentoval to bez nadšení Light. ,,Myslím, že i on měl možnost si to ověřit.“
,,Ano. A samozřejmě se to dostane ven, což znamená mnohem větší zájem mafie tady o Lighta.“ Ozval se L.
,,To ale nebude problém. Ty si přeci tvrdil, že už mne mezi ně nepustíš.“ Připomněl se rychle Light. O další cestování mezi kulty mafie skutečně nestál.
,,To že jsem řekl?“ Pravil L, jako by pátral v paměti, ale bylo zjevné, že ho jen provokuje. V očích se mu nepatrně zablýsklo…

Again for you 

Konečně byl večer a Lightův neklid tím více vzrostl. Watari odešel krátce před sedmou, aby přichystal vše potřebné pro rozhovor s Georgem Kanem, jenž byl neprávem prohlášen za blázna. Měli celou noc jenom pro sebe a Light ji nehodlal promarnit. Vše, co měl na práci, již dodělal, avšak zdálo se, že L s prací hotov nebyl. Light ho tedy na chvíli opustil. Odešel do koupelny pečlivě se umýt. Kdo ví, co by se mohlo stát… Když byl uspokojivě čistý a převlečený (možná příliš brzy) do pyžama, Vrátil se za L. Našel ho v kuchyňce, kde si zrovna z ledničky vytahoval trojúhelníček borůvkového koláče k večeři.
,,Ryuzaki.“ Oslovil ho. L se narovnal a tázavě na něj pohlédl.
,,Chceš se mnou mluvit, předpokládám?“ Hádal správně.
,,Ano.“ Light sledoval, kterak si L odkládá talířek s koláčem na kuchyňskou linku vedle sebe. ,,Mohl bys mi odpovědět na to, na co jsem se tě prve ptal?“
,,Jinou možnost ani nevidím.“ Řekl. Měl přitom svůj typicky kamenný výraz v obličeji. Bylo tak těžké z něj cokoliv vyčíst. Odmlka byla opět delší, než Light chtěl. A pak padla naprosto nemístní otázka:,,Na co ses mě vlastně ptal, Lighte-kun?“
Light zaťal pěsti. ,,On to zapomněl?“ Stále víc se divil skutečnosti, že ten podivín je nejbrilantnějším mozkem světa. Nechtělo se mu to opakovat. Ta labilní otázka tak zněla ještě stupidněji. ,,Ptal jsem se tě, co to pro tebe znamenalo.“ Rozhodil rukama. Dala se na něm rozpoznat lehká nervozita.
,,Já ale nevím, jak ti odpovědět.“ Pravil klidně L. Lighta to dost zarazilo.
,,Jak to myslíš?“ Na to černovlasý muž jen pokrčil rameny a nabral si na lžičku kousek koláče. ,,Mám tomu rozumět tak, že to pro tebe vlastně vůbec nic neznamenalo?“ Neudržel se.
,,Byl to sex Lighte. Nevím, co jiného to mělo znamenat.“
,,Takže to, co jsem ti předtím řekl, pro tebe také nic neznamená? Proč si mně teda políbil? Proč si vůbec dopustil, aby se to stalo?“
,,To nevím. Možná to bude tím, že se mi líbíš.“ Pravil zamyšleně detektiv, jako by to bylo samosebou. Jeho odpověď nebyla nijak zdráhavá. Lightovi to ovšem tak samozřejmé nepřipadalo. Najednou nevěděl, jak si to vyložit.
,,Já že se ti líbím?“
,,Samozřejmě.“ L lehce pokynul hlavou.
,,Ale kdy? Jak…?“
,,Už od začátku.“ Vysvětloval. ,,Byl jsi mi sympatický svým vystupováním, inteligencí a také jsi moc hezký.“
Light byl stále překvapenější. ,,Proč jsi mi to neřekl?“
,,Nebyl důvod. Moje sympatie k tobě, je jen moje věc. Kromě toho jsem nevěděl, že jsi do mě zamilovaný.“ Tato věta byla další rána do Lightovo duševní rovnováhy. Najednou ho nenapadlo nic lepšího, než jeho domněnku vyvrátit.
,,Já do tebe nejsem zamilovaný.“ Zabručel, přičemž sklopil zrak, aby se vyhnul jeho pohledu. Jenomže kdyby to nedělal, všiml by si dalšího, ďábelského záblesku v jeho očích. L odložil talířek s koláčem a udělal krok k němu. Celou plochou dlaně se opřel o jeho hruď a dle očekávání ho políbil. Light vytřeštil oči. L byl skutečně naprosto nepředvídatelný. Za chvilku se však poddal jeho ústům, a vlastními rty mu náležitě odpovídal. Rukou zajel do jeho černých vlasů. Třeba by se to mohlo zvrtnout v něco víc... Tu se však Lawliet odtrhl, zkoumaje ho černými duhovkami.
,,Očividně.“ Reagoval se zpožděním na jeho odpověď. To se Lightovi nelíbilo. Zase ho jen zkouší. Zkoumá jeho reakce.
,,Copak to nedokáže brát vážně?“ Zamračil se ,,Co to má znamenat Ryuzaki?“
,,Vůbec nic.“ Usmál se na něj zvláštním způsobem L a vrátil se i s koláčem k počítači. Light měl pocit, že na místě vybouchne. Okamžitě ho následoval, přemítajíc o tom, zda by neměl vyvolat další rvačku. Měl chuť mu vpálit jednu přímo do obličeje, ale sotva k němu došel, L se sám od sebe ozval. ,,Chtěl bys se mnou vyslýchat George Kanea?“ Zeptal se najednou. To bylo pro Lighta další překvapení.
,,Proč?“
,,Včera ses zmínil, že tě málo zapojuji. Myslím si, že by mohlo být užitečné, kdybychom ho vyslýchali oba. Hlas bude počítačově upravený, takže nepozná, že s ním mluví dva lidé a kromě toho video záznam budeme mít jen my. On nás neuvidí.“
Light se potěšeně usmál. ,,Tak dobře.“ Souhlasil. Rozpačitě se přitom podrbal na zátylku. ,,Ty jsi vážně divný, Ryuzaki.“ Poznamenal, přestože si to chtěl nechat pro sebe. L neodpověděl. Nakonec to vzdal a šel si lehnout. Věděl, že dřív nebo později se Ryuzaki přemístí do jeho ložnice.

Again for you

L přišel do ložnice až po nekonečných dvou hodinách a Light tou dobou už těžce bojoval se spánkem. Bylo opravdu těžké udržet se dvě dlouhé hodiny v bdělosti, ale nakonec to vydržel. Ovšem se ztrátou veškeré zbylé energie. Jak čekal, L si ho ani nevšiml, zapojil si počítač, osladil kávu a začal ťukat do klávesnice.
,,Výtečně. Zamiloval jsem se do workoholika.“ Pomyslel si, obracejíc oči v sloup. Připadal si moc slabý na to, aby ho oslovil. Chtěl ho mít u sebe, alespoň s ním usínat tak, jako včera. Jenomže to by ho musel nejdřív unavit a sám na to neměl nejmenší energii. Zdálo se mu, že začít s L normální, milostný vztah může být komplikovanější, než původně plánoval… Než se mu začali v hlavě rojit neřestné myšlenky, odporoučel se do hlubokého spánku, ve kterém ho utvrzoval známý rytmus hlasité klávesnice.

Again for you

Druhého dne bylo již vše připravené ke komunikaci s Kanem. Jak L slíbil, nechal Lighta posadit se vedle něj, nahlížet do monitoru a předal mu i sluchátka s mikrofonem. Sám měl taky jedny na sobě. Light se v tu chvíli neubránil pocitu, že v nich L vypadá hrozně legračně. Když spustili obraz, spatřili za kamerou asi čtyřicetiletého muže, se zvláštní tváří a hnědými vlasy, jak způsobně sedí u obrazovky a hledí přímo do kamery.
,,Slyšíme se?“ Zeptal se jako první L. Muž kývnul a slušně pozdravil.
,,Dobrý den, L.“
,,Proč jste chtěl mluvit jen se mnou? Jde o něco osobního?“ Vytasil se okamžitě s otázkou.
,,Máte pravdu. A nechtěl bych se s tím svěřovat jen tak někomu, proto jsem to chtěl říct pouze vám. Věřím, že ho chytnete, tak vám chci pomoct, jak to bude v mých silách.“
,,Děkuji. Prosím, řekněte mi všechno, co máte na srdci.“
Light se už po chvilce začal cítit špatně vůči tomu člověku, co seděl za kamerou. Netuší chudák, že ho poslouchají dva lidé. Zdálo se mu to dokonce i na něj nečestné.
,,Jistě. Začalo to, když jsem odmítl podepsat závěť, ve které chtěl můj syn veškerý můj majetek. Měl jsem v plánu odkázat to někomu jinému a bylo by to moje právo, ale on trval na svém. Když jsem dlouho odmítal, pokusil se mne prohlásit za blázna a zbavit svéprávnosti. Ale každý normální člověk hned poznal, že jsem psychicky v pořádku. Až na toho muže…Heffermana. Nechal se podplatit, zfalšoval lékařskou zprávu a s požehnáním mého syna mě zavřel mezi fanatiky. Dovedete si jistě představit, jak mi bylo…“ Na chvilku se odmlčel, zhluboka si povzdechl…,,To jsem ale ještě zdaleka netušil, co je to za člověka. Dobře věděl, že jsem normální, ale choval se ke mně stejně jako k ostatním bláznům, kolikrát i hůř…Asi jste slyšeli, že obcházel a kontroloval pacienty…Jeho pedantce neznala mezí. U každého se zdržel vždycky tak hodinu, většinou jim nechal před návštěvou nasadit svěrací kazajku, aby se nemohli málem ani hnout. Mě to taky udělal. Nejdřív každému urovnával pokoj, a pak se jich ptal na všechno možné. Mezi řádky to byli vesměs samé výčitky. Byl jsem tam tři roky a z něho se stával stále větší maniak. Začal si na nás vybíjet svou nenávist k práci, k psychiatrii, a pak začal s tělesnými tresty…“
,,Ublížil vám?…Teď myslím fyzicky.“
,,Ano. On pořád mumlal nějaké vědecké nesmysly, zapisoval si o nás úplně všechno. Kdykoliv jsem se zasmál, rozplakal, měl záchvat, šel spát, nebo jsem šel na záchod, všechno si psal. Sledoval každého přes kamery.“
,,To mi někoho připomíná.“ Pomyslel si Light a nenápadně pohlédl L směrem.
,,Pak začal všem odebírat vzorky tekutin, měřil teplotu a tlak…“
,,Mohu se vás na něco zeptat?“ Skočil do hovoru Light.
,,Jistě.“
,,Jak jste vlastně tehdy utekl?“
,,Ředitel zrovna nebyl v nemocnici. Když mě přišel zkontrolovat doktor, využil jsem situace. Omráčil jsem ho a utekl.“
,,To jste měl opravdu veliké štěstí. Asi rok potom se stala ta tragédie…“ Poznamenal.
,,Ano, chvěje se mi kůže, jen na to pomyslím…“
L chtěl také něco říct, ale Light ho nepustil ke slovu. ,,Děkuji vám za informace. Brzy se vám opět ozvu.“ Prohlásil a přerušil spojení.
,,Lighte-kun?“ L ho přitom podezřívavě sledoval. ,,Co se děje?“
,,Ryuzaki…myslím, že je to podvodník.“Prohlásil.,,Měli bychom si na něj dát pozor.“
,,A podle čeho tak soudíš?“
Light se hrdě nadechl. Měl připraveno hned několik argumentů. ,,Za prvé je mi podezřelé už to, jak se tam dostal. Do každé léčebny chodí kontrola. Scientist byl pouhý ředitel. Jistě by se brzy přišlo na to, že je normální. Leda by blázna sám předstíral. Podle mě se až podezřele přesně vyzná v jeho systému. V tom, jak vyšetřuje a trápí všechny pacienty, v tom, jaké má vybavení…Na pacienta se mi zdá trochu moc informovaný. A za třetí je poněkud velká náhoda, že utekl zrovna rok před tím, než to tam Scientist zapálil a že si všechno pořád tak detailně pamatuje. Navíc se ho ani nepokusil zažalovat. Říkám, že bychom mu neměli věřit.“
,,Zdá se, že jsem se v tobě nezmýlil.“ Okomentoval jeho řeč Ryuzaki. ,,Já mu také nevěřím, ale když to napadlo i tebe, je to mnohem pravděpodobnější. Nicméně musíme se tvářit, že mu důvěřujeme, aby nám toho řekl víc. Myslím, že by mohl mít přímý kontakt se Scientistem.“
,,Jistě, v tom případě, to už nechám na tobě.“ Pokrčil Light rameny a pohlédl na obrazovku. ,,Ví o tom, že ho vidíme?“
,, Ano. I kdybychom mu to zatajili, jistě by na to přišel.“
,,Tys říkal, že Scientistovi s tím požárem někdo pomáhal, třeba by to mohl být on.“
,,Možná ano.“ Souhlasil. Pak znovu spustili mikrofon a pokračovali v rozhovoru. Neptali se na nic, co by prokázalo jejich nedůvěru. L se zeptal, má-li od něho nějaké viditelné, přetrvávající jizvy. Když se muž svlékl a jizvy ukázal, musel se Light odvracet od obrazovky. I když byly již staré a méně otevřené, nebyl to zrovna hezký pohled. Naproti tomu, L si ho zcela klidně a profesionálně prohlížel.
,,Děkuji vám. Můžete se obléct.“ Poznamenal a chvíli na to hovor ukončil.
,,To by pro dnešek mohlo stačit.“ Nadhodil Light, kterému se vůbec nelíbilo, kam to směřuje.
,,Nejspíš. Co si myslíš o těch jizvách Lighte-kun?“
Light o tom ale nechtěl ani slyšet.,,Jsou falešné?“ Detektiv zavrtěl hlavou.
,,Jsou pravé, ale nebyly způsobeny násilím. Pokud ano, musel být před tím omráčen. Zdá se, že se vůbec nebránil.“
,,Ty myslíš, že si je udělal sám?“
,,Nevím. Ale každopádně si měl pravdu. Ten člověk je podezřelý. Vypadá to, že se nám případ začíná posouvat kupředu.“ Když to řekl, jako by tím přivolal Watariho s moučníkem. Přinesl skleněnou mísu, na které bylo do pyramidy naskládáno veliké množství barevných makaronek. L si při tom pohledu olízl rty. Opravdu bohatý způsob oslavy, ne tak valného úspěchu. Do večera už zbývalo vyřešit jen pár formalit. Prostudovat posledních pár spisů a dokumentů, ohledně George Kanea, prověřit jeho (údajnou rodinu), kde se ukázalo, že se synem opravdu nijak nevycházeli a že Kane chtěl odkázat peníze neznámu muži, který už je po smrti. Znamenalo to, že si zřejmě svou neshodu v rodině nevymyslel. Ale oba měli pocit, že jim zatajil něco důležitého a že má v životě Sebastiana Ryana Heffermana, důležitou roli. Nakonec ten obyčejný svědek může být taktéž spolupachatelem.

Again for you

Light odcházel spát zase nějakou dobu před L. Vypadalo to, jako by Ryuzaki povolil ve svém hlídání, nebo se možná snažil vyhnout kontaktu s ním. Ať už to bylo jakkoliv, Light usnul a v hlubokém spánku ho opustily veškeré obavy o neexistující vztah. Jenomže během té noci se jeho spánek přerušil silnými bolestmi hlavy. Párkrát se přetočil ze strany na stranu, začal se potit. Několikrát tiše zasténal. Když tlak dospěl do horšího stádia, svůj spánek nadobro vzdal. Otevřel oči, křečovitě přitiskl na čelo svou dlaň. Ihned mu došlo, co se děje a nebyl z toho právě nadšený. Bolest se zvyšovala, stejně tak přicházely další známé příznaky. To prokleté mučení jeho mysli. Ty hlasy, co ho přesvědčují, že je všechno pouhý sen. Zbrkle se posadil. Rozhlédl se po místnosti, ale L byl pryč. Jaká to ironie. Kdyby alespoň tušil, kam schoval ten zápisník. Potřeboval ho, chtěl ho! Přicházela ta neskonalá touha zabíjet. Kdyby si mohl napsat alespoň jedno jediné jméno, byl by se uklidnil. Bylo mu však zatěžko vstát z postele. Měl by snad zakřičet? Pokusit se přivolat L? Těžko se rozhodoval, špatně se mu myslelo. Naštěstí nemusel udělat vůbec nic. Než stačil cokoliv podniknout, Ryuzaki se v ložnici objevil. Tou dobou už Light viděl trochu rozmazaně, přesto věděl, že je to on. Stál ve dveřích a v prstech jedné ruky držel za roh černý blok. Rychlým krokem došel až k posteli, na kterou vylezl. Se soucitem mu svěřil zápisník do náruče.
,,Tady, vezmi si ho.“ Řekl, starostlivě hledíc na svého milence. Light ho oběma rukama pevně chytil a přitiskl k tělu. Studil. Byl pokrytý lehkou vrstvou námrazy, ale toho si ani nevšimnul. Zběsilé výdechy se draly přes jeho ústa. Obličej měl zarudlý, hlavu skloněnou, pomalu se kolébal, ve snaze uklidnit svou mysl. Ze zápisníku sálal chlad a pomalu ho na něj přenášel. Pak ho náhle obepnuly L paže. Detektiv kolegu pevně chytil kolem zad i ramenou a přivinul si ho k sobě. Trpělivě, mlčky čekal, až se se svou bolestí vypořádá. Po nedlouhé době Light odsunul zápisník stranou, aby si uvolnil ruce, a mohl jimi obejmout L. Chvíli mu přestal důvěřovat, ale teď věděl, že zápisník nechal v dobrých rukou. Sám L mu pomohl k utišení bolesti.
,,Řekl bych, že už jsi v pořádku.“ Konstatoval, jakmile ucítil Lightovi ruce na svých lopatkách.
,,Ano. Děkuji.“ Zašeptal Light a opřel si čelo o jeho hruď. ,,Schováváš můj zápisník v mrazáku?“ Ptal se, jelikož ho trochu zarážela ta nepřirozená jinovatka.
,,Je to místo, kde bys ho nehledal.“ Vysvětlil prostě L.
,,Geniální.“ Odfrkl si bývalý kira, ne a ne se od něj odtrhnout. Malou chvilku nehybně seděli na přikrývkách v objetí, než ho Ryuzaki silou svých paží donutil lehnout si na lopatky.
,,Měl by ses z toho vyspat.“ Poradil mu, nebo spíše nařídil a zdálo se, že se chce zvednout, aby ho opět zanechal v posteli samotného. Light to ale nepřipustil. Pevněji ho sevřel v náručí a strhl vedle sebe. L se nijak zvlášť nebránil. Tváří k sobě otočeni, zůstávali v objetí a mlčky si kladli němé otázky. Až jeden z nich promluvil.
,,Ryuzaki…Bylo by možné, abychom spolu měli vztah?“
,,Ne.“ Odpověděl rozhodně. Lighta v tu chvíli přepadla směsice zoufalých myšlenek. Stálo ho tolik úsilí a odvahy, aby mu položil takovou otázku, a on prostě řekne ne? Do téhle chvíle nasvědčovalo všechno tomu, že uslyší jinou odpověď.,,Vzhledem k situaci, k našemu postavení a především minulosti, je to naprosto vyloučené.“
Light se nevěřícně uchechtl, lehce zavrtěl hlavou. ,,Ale do téhle chvíle o tom nepadlo ani slovo. Kdyby ses chtěl řídit rozumem, zastavíš to ještě před tím, než ses se mnou pomiloval.“
,,To je právě to. Řekl jsem sice, že je to nemožné. Dokonce si to i myslím. Ne. Jsem o tom přesvědčený. Ale kdyby ses zeptal, jestli chci, aby to bylo možné, pak bych řekl ano. Zjistil jsem, že mne přitahuješ Lighte-kun a obtěžuje mne být v tomto ohledu racionální. Jsi první člověk, který se mi líbí, což je velký problém. Nikdy jsem v takové situaci nebyl. Nejsem na to zvyklý.“ Vysvětloval popravdě L. Věděl, že si upřímností neuškodí. ,,Pokud přijmeš skutečnost, že náš vztah na devadesát devět procent nedopadne dobře, já akceptuji, že je to vážné, nebo chceš-li, že jsme milenci.“
Light se zlověstně pousmál. ,,Devadesát devět procent, není sto procent.“ Zpříma mu pohlédl do očí. ,,Nejsem hloupý. Vím, že spolu nebudeme žít šťastně až do smrti.“ Potom se k němu přivinul ještě pevněji, mezi řečí si rozpomněl na L krátící se čas. Zbývalo mu necelých šest měsíců života. ,,Pro mě je důležitá přítomnost. A pro tebe?“
,,Pro mě také.

Again for you

Uplynuly čtyři dni od Lightova záchvatu a po jeho příznacích se slehla zem. S jeho duševním zdravím to bylo v naprostém pořádku, dokonce se to ještě zlepšovalo. Už jen samotný pocit, že si to vyjasnili, řekli si ano a oficiálně přijali svůj vztah, ho, dá se říct, uspokojilo. Ne, že by té úmluvy nějak využíval, ale měl naplňující pocit jistoty. Jistoty, že L patří jen jemu. Bez ohledu na minulost, nebo budoucnost. Bez ohledu na cokoliv, teď byl jen jeho, přesně jak chtěl. Vlastně to bylo perfektní. Intimní vztah znamenal důvěru. A ta zase znamenala upřímnost. Ne, že by chtěl L jen kvůli tomu, ale věděl, že dík jejich vztahu, se může dozvědět něco o jeho životě. A on chtěl vědět všechno právě kvůli tomu, co k němu cítí. Zvláštní bylo, že se mezi nimi od té chvíle nic zásadního neodehrálo, ale přesto byla ve vzduchu docela jiná atmosféra. Ty vzájemné pohledy, někdy i nepatrné úsměvy…L od té chvíle začal každou noc uléhat vedle Lighta. Vždy chvíli ještě v posteli ťukal do notebooku, pak se položil a stočený v klubíčku, s palcem na rtech pozoroval jeho spánek. Dřív, než se Light probudil, už byl u počítače a pracoval. Ligtovi to nevadilo. Samotná jeho přítomnost a tělesná blízkost mu dělala dobře. Po čtyřech dnech se měli přemístit do jiného hotelu. Čekal je Hilton v centru Londýna, kam se vypravili hned po poledni. Watari naložil všechna zavazadla, zaplatil účet a vyřídil všechny formality. Když potom vyjeli, sledoval Light Ryuzakiho zahloubání a lákalo ho udělat něco zakázaného, za zády řidiče. S vědomím, že Watari o jejich vztahu neví, ho napadaly o to zvrhlejší činy, ale nechtěl nic riskovat. Raději působně seděl vedle něj a přemýšlel nad smysluplnou konverzací, kterou by mohl v krátké budoucnosti rozpoutat. Ovšem nakonec se k tomu vůbec nedostal. Vůz nejdříve pomalu zrychloval, ale pak prudce zahnul. Už měl chuť zeptat se Watariho, co se děje, když sám Watari s nervozitou v hlase prohlásil : ,,Sledují nás.“

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA