Jdi na obsah Jdi na menu
 


30. kapitola - TLAK

16. 7. 2014

 

Stál v koupelně před umyvadlem a hleděl na svůj odraz v zrcadle. Zřejmě zrcadlu už dlouho nevěnoval pozornost. Jinak by si všiml, jak moc se jeho tělo změnilo. Viděl před sebou kostru obalenou kůží. Bylo vůbec možné za tak krátkou dobu tolik zhubnout? L měl pravdu. Neměl právo mu to vyčítat. Vypadal děsivě. Přejel dlaní po propadlém břiše a přiblížil tvář ke svému odrazu, jež na něj překvapeně hleděl. Barva jeho očí byla skutečně jiná. Zorničky byly uzoučké, že ani vidět nebyly a běžně hnědá barva duhovek zbledla. Místy se dokonce odrážely oranžové odlesky.
,,To není pravda…“ Zazoufal si a roztržitě projel štíhlou dlaní svoje karamelově hnědé vlasy. ,,To se nemělo stát…to nemůže být…“ Bohužel sám věděl, že může. A taky se to děje. Celý se při tom zjištění rozklepal. Zůstávala jen jediná otázka. Zda za to může fakt, že napsal své jméno do zápisníku smrti. Těch pár tahů tužkou, které zbrkle napsal, aby našel klid…Mohlo to snad rozpoutat tu obávanou proměnu v anděla smrti takového, jak ho znal? Když pomyslel na to, jak odporné zrůdy to jsou, málem se na místě rozkřičel. On nemůže vypadat jako oni…to přece nejde! Už nikdy by nemohl vyjít na ulici. Kdokoliv by okamžitě poznal, že není normální…jeho otec, matka, sestra…všichni ho zavrhnou, až v něm uvidí tu zrůdu. Dokonce i Ryuzaki. Byl si jistý, že ani on by tu změnu nesnesl. Co se s ním stane? Jak dlouho může vydržet v podobě zrůdy na zemi? ,,Možná…kdybych získal zpět zápisník smrti, třeba bych tím proces zpomalil, nebo dokonce zastavil! Jenže jak? L mne neposlouchá, nejspíš vůbec netuší, jak zoufale ten zápisník potřebuji. Možná bych mohl během příštích pár dní zjistit, co má vlastně v plánu…Kdybych to věděl, třeba by se to dalo nějak urychlit. Ryuzaki si sice všiml, že jsem zhubl, ale pořád mám ještě čas zkusit to vyřešit dříve, než si uvědomí, co se se mnou děje..“ Uvažoval jak o život Light. Věděl, že už nemůže čekat. Věci se začínaly dávat do pohybu a on rozhodně nechtěl skončit, jako jedna z těch příšer v zemi mrtvých. Kostry, peří, zápach zdechliny…to by radši zemřel! Teď už to bylo vážné…

Again for you

V následujících pěti dnech se snažil zůstávat L nablízku, jak často to šlo. Bylo mu jasné, že mu něco tají, ale sázel na to, že se vzdá, když mu nedá pokoj. Případy, které řešil, co nejvíce prodlužoval, a když měl hotovo, tak si to nechal pro sebe a alespoň předstíral, že má nějakou důležitou práci. Chtěl strávit v L přítomnosti co nejvíce času a nenechat mu prostor k tomu, aby cokoliv řešil v soukromí. Jenomže když už třetí den neprobíhal žádný telefonát, komunikace s Watarim a zkrátka nic, u čeho Light nechtěl chybět, začal si připadat mírně paranoidní. Třeba Ryuzaki skutečně nic netají…třeba…třeba to tak jenom vypadá…Každopádně L nevykazoval žádné známky nervozity, že se kolem něj Light neustále ochomýtá. Jakoby skutečně nebylo nic, co by před ním skrýval. Až teprve pátý den, kdy šel Light znovu velice pozdě spát, ještě než usnul, zaslechl z vedlejší místnosti telefonát. Přestože byl tolik unavený, pomalu se vkradl ke dveřím a, i když to bylo nanejvýš neprofesionální a dětinské, malinko je pootevřel. L měl na uších sluchátka a mluvil do jednoho z mnoha jeho mikrofonů, které přenášejí počítačem upravený hlas. Používal angličtinu, takže pro Lighta nebylo těžké tomu porozumět…

Again for you

,,Ano. Jak jsem řekl. Dostanete ho. …Ne, to není problém. Důkazy jsem vám poslal. Mám ho a jsem ochoten přistoupit na výměnu…Prosím?....Vy mi nerozumíte. Obávám se, pane Sebastiane, že si neuvědomujete, s kým mluvíte. Mohl bych říct policii, že jste ty lidi zabil Vy. Dohoda je jasná a definitivní. Zápisník smrti za Lighta Yagamiho , a to pouze, pokud dodržíte pravidla...“
Dveře se zavřely. Light se musel zapřít zády o stěnu, aby neupadl. Hlava se mu zamotala, jako při závrati, snažil se popadnout dech…Takže šlo celou dobu o něj! Chce ho použít k získání zápisníku! Proto mu nic neřekl! Nedokázal pochopit, že by ho mohl takhle podvést. To k němu nesedělo. Ovšem sám nevěděl, čemu věřit. Důvěra klesla ze sta procent rovnou na nulu. Jeho hlas byl tak přesvědčivý a odhodlaný, když říkal ,,Zápisník smrti za Lighta Yagamiho.“ Jakoby to myslel smrtelně vážně. Tón jeho hlasu byl úplně jiný…sebejistý a tak chtivý, že mu uvěřil.
Vrátil se do postele a zdrceně zachumlal do deky. Během kratičké chvíle se v něm rozpoutal takový zmatek, že mu sám nedokázal porozumět. Zradil ho? Lhal mu? Pokud ne, proč mu už předtím nic neřekl? Možná že celou dobu, od chvíle kdy zjistil, že je anděl smrti,…ho chtěl jen využít. Co jiného by taky mohl chtít dělat nejlepší detektiv na světě se zrůdou jako je on? Ani člověk, ani anděl, jen ubohé cosi, nepatřící ani do jednoho z obou světů. Jen „Kost a kůže“ Jak Ryuzaki řekl. A pokud to tak půjde dál, za chvíli na něm nezbude ani ta kůže…

Again for you

Bylo už téměř ráno, když L vešel do ložnice. Ne, že by se potřeboval vyspat. S tou obrovskou denní dávkou kofeinu toho stejně nikdy moc nenaspal, ale od té doby, co měli s Lightem intimní vztah, našel si vždy alespoň chvíli, aby si k němu mohl lehnout. Zda to bylo z touhy, stezku a starosti, nebo zda byla podmětem toho chování kombinace všech těchto pocitů, netušil. Zkrátka to bylo nutkání. Nutkání vzít ho za ruku, cítit jeho blízkost a teplou, někdy i v horečkách planoucí kůži. Nikdy neměl žádná přehnaná očekávání, přestože se to občas zvrhlo v něco víc. Bylo znát, že chladný L konečně našel někoho, jehož přítomnosti se chtě-nechtě dožaduje. Když se položil vedle Lighta (který, k němu byl otočený zády), domýval se, že už spí. Pravidelné výdechy, normální teplota…Nic nenapovídalo o opaku. Jenže jakmile se přitiskl na jeho záda, Light se odtáhl dobrých deset centimetrů od něj. Skončil tak na samém kraji postele. Detektiva to však neodradilo. Samovolné pohybování se ze spaní je přece běžné. Chvíli nedělal nic, pak mu to ale nedalo a jen tak ze zvědavosti ho chytil za ruku. Vytrhla se mu.
,,Nech mě být.“ Zavrčel Light a znělo to opravdu nepřátelsky. To už L pochopil, že je něco špatně. Zaraženě ruku odtáhl. Než by však pátral po tom, proč se na něj zlobí, raději zavřel oči a ponořil se do svého částečného spánku, aby nabral aspoň trochu energie. Zítra se to jistě dozví…

Again for you

Light nespal. Několik hodin strávil tupým zíráním do protější zdi a bezúčelným přerovnáváním myšlenek. Ke vstávání se však také neměl. Věděl, že L probudí každá hloupost a jeho spánek nikdy není tvrdý a obával se, že pokud vstane, učiní L okamžitě totéž, což Light nechtěl. Uměl si představit, že se ho Ryuzaki bude vyptávat těmi svými obvyklými frázemi, zda je vše v pořádku, když ho v noci tak nepěkně odbyl. A on se o tom nechtěl bavit. Na mysl mu sice přicházelo mnoho trefných výtek, se kterými by se proti němu mohl vytasit, ale v tento okamžik na to neměl nejmenší chuť. Vždyť ještě včera toho neřáda miloval. Věřil mu! A to, co slyšel za dveřmi, ta přesvědčivá slova…si musel nechat pořádně uležet v hlavě, než by o nich začal mluvit. Hádat se ze zápalu a vášně, to nebyl jeho styl. A pokud se náhodou dostal do ráže, L měl vždycky navrch. Takovouhle věc, musí vyřešit v klidu. Tentokrát se od něj potopit nenechá…
Z předstíraného spánku ho probral až teprve zvláštní pocit, který, jakoby už odněkud znal. Přečerpávající se roky života, čas mizící pryč… V uších mu zašustilo, jako by někdo zuřivě otočil list papíru. A chvíli na to se mu žilami převalil ten dobře známý vztek. Tyhle příznaky už znal a věděl, co to znamená. Zápisník smrti byl znovu použit. Touha po jeho blízkosti opět zesílila, jako při silné závislosti narkomana. Bylo to silné tak, že se to až nedalo snést. Nemohl takhle zůstat s L v jedné místnosti. Rychle vstal a ve spěchu odešel do koupelny. S ledově klidnou tváří za sebou zavřel dveře a udělal pár kroků k zrcadlu. A pak…
,,PRÁSK“ Praštil pěstmi vší silou o pult vedle umyvadla.
,,Sakra!“ Z jeho tváře zmizel klid jak nic a nahradila ho taková zloba a nervozita, že ten, kdo by ho v tu chvíli viděl, by neuvěřil, jak perfektně se Light Yagami dovede ovládat. ,,Tohle už déle nevydržím! Chce ten chlap snad zemřít?“ Řval jak smyslů zbavený, zcela ovládnutý tou neskutečnou potřebou. Nutkání bylo stále silnější. V Obličeji celý zrudl, a když se pak na sebe podíval do zrcadla, došly mu nadávky a z jeho úst už nevyšlo nic. Hleděl na sebe, jako na cizí zjevení. Když pominul rudé tváře a rozcuchané vlasy, v jeho očích se odrážela dravost a divokost. Duhovky nabíraly stále intenzivnější odstín oranžové, jako při západu slunce. A bělmo kolem nich už nebylo obyčejně bílé, ale jemně zbarvené do žluta. Lehce našedlé, jako zkažené. Nevěřícně hleděl na svůj odraz, nehty přitom zarýval do žulové podložky. Nečekal však, že do toho luxusního toaletního nábytku nadělá hluboké rýhy. S ještě větším překvapením pohlédl na své křečovitě sevřené dlaně. Nehty byly delší o několik milimetrů. A prodlužovaly tak již štíhlé, skoro kostnaté prsty.,,Ne…Prosím to ne…“ Zavrtěl hlavou a s nešikovnou zbrklostí začal otevírat šuplíky a hledat nůžky. Ruce se mu třásly, jak si snažil nehty ostříhat, jenže se to zdálo nemožné. Nůžky se smýkaly a klouzaly, a když Light zabral veškerou silou, zlomily se na dvě půlky. Nešlo to.

Again for you

Ryuzaki nezůstal v posteli o moc déle. Jakmile Light ve spěchu opustil ložnici, už otevřel oči. Jeho spánek byl asi podobně pravdivý, jako ten Lightův. Jakmile zjistil, že je Light zavřený v koupelně, využil situace a šel ke svému komunikačnímu zařízení. V rychlosti si nasadil sluchátka a zapnul mikrofon. Nevolal nikomu jinému, než Scientistovi.
,,Ano?“ Ozval se z druhé strany počítačem upravený hlas.
,,Použil jste zápisník smrti?“ Ptal se okamžitě detektiv. Z telefonu bylo slyšet neochotné odfrknutí.
,,A když ano?“
,,Na něčem jsme se dohodli. Slíbil jste, že zápisník už do výměny nepoužijete. Mohl bych tedy vědět, proč jste to udělal?“
,,Demuve…je obdivuhodné, že jste na to tak rychle přišel, máte můj obdiv. Opravdu nechápu, jak to děláte… Ale pochopte, neměl jsem na vybranou. Chang Tin mně vydíral. Šlo tu o mé bezpečí.“
,,Tak je to pokaždé. Až příliš se o sebe bojíte.“
,,Ne. Jen mám rád klid a jistotu. Musím mít ve věcech pořádek, jinak jsem…nervózní. Bylo to naposled. Slibuji.“ Dodal a falešně se zasmál.,,Navíc, pokud to má vyjít tak, jak jste slíbil, musím nějak zařídit, aby ze mě ti idioti měli respekt. Pokud nebudou vědět, že se mne mají bát, nikdy mne nevyslechnou a žádná dražba nebude. Potřebuji peníze. Pro sebe, i pro pokusy, které s tím chlapcem zamýšlím. Vy si s nimi pak dělejte, co chcete. Budete mít zápisník a hromadu mafiánů k zatčení. Policie z vás bude mít radost. To je snad fér, nebo ne? Tak mně nechte, ať to zařídím po svém.“
,,Zařizujte si to, jak chcete, ale nepoužívejte death note.“
,,Proč vám na tom tak záleží?“
,,Jsem detektiv. Našel jsem vám Lighta, už podruhé, ale většinou pracuji pro dobrou stranu. Nerad spolupracuji se zločinci.“
,,Ovšem peníze jsou, jak vidím vaší hlavní prioritou.“ Zasmál se opět hlas na druhém drátě. L se místo odpovědi zakousl do čokolády a Scientist byl nucen chvíli poslouchat jeho kousání a šustění alobalu.
,,Peníze a věda. Jeden z důvodů, proč to dělám, je, že vím, že jste z Wammyho domu. Máte skvělé předpoklady a já věřím, že svěřit vám Lighta by mohlo být užitečné…ať už povedete výzkum jakkoliv. Jen se snažte dodržovat pravidla, nebo vás předběhne GROW-E Institut. Myslím, že tam by se o někoho jako je Light, mohli zajímat.“
,,Ne! Pokud se dostane tam, bude zajímat také veřejnost a to by byla katastrofa!“
,,V tom případě by jste měl zápisník odložit.“ Ukončil debatu L a sundal si sluchátka. Na chvilku se nad tím rozhovorem zamyslel, než ho vyrušila hlasitá rána. Velký třesk přicházel z koupelny. L zanechal dumání a nechal se vést svým instinktem, který ho dovedl až před dveře toalet.
,,Lighte-kun? Co tam děláš?“ Ptal se a neznělo to ani tak zvědavě, jako starostlivě. Na to se však ozvala nečekaně hrubá odpověď.
,,Nechoď sem!“
Detektivova ruka, která právě šahala po klice ucukla zpět. ,,Je ti něco?“ Zkusil se zeptat, na to uslyšel ránu o dveře něčím, co se vzápětí s hlukem sesypalo na zem.
,,Nech mě na pokoji.“ Lightova reakce ho ještě více utvrdila v přesvědčení, že je něco špatně. Pomalu položil dlaň na dveře a snažil se k němu mluvit s jistotou a uklidňujícím zabarvením hlasu.
,,Lighte no tak. Jestli tě něco trápí, můžeme si o tom v klidu promluvit. Teď otevři ty dveře.“
,,Není o čem mluvit. S tebou jsem jednou pro vždy domluvil!“ Odbyl ho s pohrdáním Light, ale detektiv se odradit nenechal.
,,Jsi na mne naštvaný?“ Hádal za dveřmi, s palcem na rtech. –Žádná odpověď. Bylo slyšet jen zadýchané kvílení. Mohlo s ním skutečně něco být. L se tedy rozhodl ignorovat jeho výslovný zákaz. Vzal za kliku a dřív, než ho Light stačil zastavit, vstoupil. Tak jak vešel, tak zkameněl. Konsternovaně hleděl na Lighta, jak se bezmocně zapírá rukama o hranu umyvadla, ve kterém bylo nespočet různě velikých a ostrých střepů. Krásné zrcadlo, lemované žulovým rámem bylo roztřískané od jedné jediné rány pěstí, kterou Yagami způsobil. Tam kde mohli ještě nedávno hledat svůj odraz, bylo jen nevzhledné černé plátno. A poslední kousky třepů pomalu odpadávaly na žulový pult a umyvadlo. Luxusní kamenný nábytek byl celý podrápaný, závěs od sprchového koutu roztrhaný a zmuchlaný. Nejzvláštnější však byla černá tekutina překrývající v tenkých liniích střepy i bílé dlaždice. Než si detektiv dokázal srovnat v hlavě, co se asi v koupelně odehrálo, obrátil k němu Light svou pozornost. Byl stále trochu zadýchaný, jako by zrovna běžel maraton. Jeho výraz byl roztěkaný, divoký. Jeho tvář byla upjatá, jako obličej nějakého šílence. Dvě rudé oči bleskly po L, jako po nepříteli, sotva ho zmerčily.
,,Řekl jsem, aby si sem nechodil! Mluvím snad turecky?!!“ Vyjel po něm.
L se konečně vzpamatoval. Udělal jeden krok vpřed a hned se setkal s nesouhlasným zaúpěním. ,,Co se děje?“ Zdálo se, že ho nic neodradí. Jediné, na co se soustředil, byl Light. Chtěl mu pomoct, ale on byl dle všeho připraven se s ním třeba i poprat. Udělal na svého kolegu ironický, děsivě ironický úsměv.
,,Nic. Všechno je v pořádku, jak vidíš.“ Mávl zbrkle rukou směrem ke střepům, aby upozornil na svou práci.
Ryuzakiho do široka otevřené oči sledovaly jeho chování. Nic přitom neřekl, jako by chtěl dát najevo, že nemá v úmyslu se s ním hádat. Lighta se však bez pomoci začala zmocňovat úzkost a za chvíli už se řítil s hysterií v očích k zemi…Hlavu složil do dlaní a nepříčetně zařval tak, že se to rozlehlo po celém hotelu. L k němu okamžitě přiklekl.
,,Lighte…“Oslovil ho, ale Light jen zavrtěl hlavou.
,,Jdi pryč. Nechci, abys mně takhle viděl.“ L si jen trpělivě povzdychl. Potom vzal jeho dlaně a odkryl mu obličej. Tváře měl zarudlé, táhly se přes ně zaschlé stopy od slz. Rty se mu chvěly, oči měly tmavě oranžovou barvu. Snažily se dívat do země, na střepy, kamkoliv jen ne na něj.
,,Podívej se na mě.“ Rozkázal mu. Light zarputile sledoval podlahu.
,,Já nechci…“ Začal, ale než stačil domluvit, L ho vzal za bradu a donutil ho upřít na něj pohled. Takhle zblízka ho ten rozdíl skutečně zmátl. Než však stačil projevit biť jen nepatrnou reakci, Light se mu vytrhl a otočil tvář do strany.
,,Bavíš se?“ Zasyčel ,,Myslíš, že je to snadné? Nikdy jsem nechtěl vypadat, jako oni…chci být jako člověk. Normální člověk.“
,,Ty nevypadáš, jako oni.“ Namítl Ryuzaki. Light však odmítavě zavrtěl hlavou. Popadl ze země první střep, který mu padl pod ruku a silně se řízl přes zápěstí.
,,Lighte!“ Zděsil se L, jenže chlapec se začal usmívat. Z hluboké rány se začala velmi pomalu valit černá tekutina, jen vzdáleně podobná krvi. Za chvíli se rozštěpená rána zvolna zacelovala, jakoby nic. Byl to rozdíl oproti tomu incidentu, kdy se bodl nožem, aby dokázal svou existenci. To se popřít nedalo.
,,Jsem zrůda….Zatím možná ne, ale brzy budu vypadat jako oni a už s tím nic neudělám. Budeš se štítit jen na mne podívat.“
,,Ne.“ Zaprotestoval jednoznačně detektiv.
,,Jsi naivní, jestli si myslíš, že se pletu…“ Po těch slovech se trpce zasmál. ,,Nikdo mne nepozná. Ani můj otec, matka…a ani ty.“ Střep, kterým si způsobil již zahojenou ránu, křečovitě svíral v ruce. Po jeho ostrých hranách stékala ta hustá černá tekutina. Jakmile si toho L všiml, pokoušel se vytrhnout mu ostrý předmět z ruky. Když se mu to podařilo, odhodil ho stranou z Lightova dosahu. Light několikrát těžce vydechl a pak znovu promluvil. ,,Už nemůžu…nemůžu to dýl vydržet Ryuzaki. Už se to vážně nedá snést…Potřebuji zápisník smrti. Opravdu ho potřebuji, rozumíš?“
,,Já ti rozumím, Lighte. Snažím se to urychlit, jak je to možné, ale víc udělat nemohu.“
,,Tak mně nech zase unést. Setkám se s ním sám.“
,,To neudělám. Řekl jsem, že nedopustím, aby tě znovu dostal do rukou. Jednou to stačilo.“
,,Ach! Ty se o mne bojíš? Nebo je to snad proto, že mne potřebuješ vyměnit za zápisník smrti?“
L na chvíli zmlkl, když pochopil, že to Light zjistil. Slyšel ho snad telefonovat? To bylo zlé… Konečně pochopil důvod jeho odtažitosti.,,Chápu, že se tě to dotklo, ale není to, jak si myslíš. Chci chytit Scientista a najít zápisník stejně jako ty. Nebo mi nevěříš?“
,,Ne.“ Prohlásil přesvědčeně Light. ,,Měl bych snad? Proč si mi to tedy neřekl? Proč si mne nenechal, abych ti pomohl? Snažil ses mně držet stranou po celou tu dobu. Jak bych ti mohl věřit?“
,,Nechtěl jsem tě zbytečně rozptylovat…“
,,A od čeho? Od těch primitivních případů, které si mi zadal a sám bys je přitom nikdy neřešil? Vždyť to bylo směšné!“ Argumentoval dál Light a L už pomalu docházely výmluvy. Skutečně se nerad hádal. Ale Light už začínal být k nezastavení. Návaly agrese na něj útočily a on pak bez rozmyšlení útočil na Lawlieta. ,,Pořád jen mlčíš. Nikdy neřekneš, jak se cítíš, nebo jestli ti něco vadí. Proč se neustále chováš jako stroj?“
Po té otázce se zarazil. Uviděl v jeho vykulených očích cosi jako zklamání, překvapení z nečekaných slov, které se přímo dotkly choulostivého tématu. Light ho chvíli sledoval, pak si odkašlal. ,, Aha!…Já zapomněl. O tobě přeci nemluvíme. Ty jsi tajemství. Vždycky ti vadilo, když jsem o tobě chtěl něco zjistit. A já ti přitom o sobě řekl skoro všechno, i když jsem tím riskoval. Jenomže přestože jsem to udělal, nevidím na tobě, že bys mi alespoň z poloviny tak důvěřoval. Asi si myslíš, že toho nejsem hoden… Nebo ti snad připadá, že tě ohrožuju? Že tě chci zabít? Neuvědomil sis za tu dobu, že se tě jen snažím pochopit?“
-Nic L stále mlčel. Vypadal, jakoby mu na mysl přicházelo mnoho odpovědí, ale on žádnou nedokázal vypustit z úst. Stál před ním, jako odsouzenec, kterého se snaží na veřejnosti svléci donaha.
Když si Light uvědomil, že už to poněkud přehnal, pomalu vydechl, ve snaze zklidnit své divoce bušící srdce a pak jen lehce zavrtěl hlavou.
,,Na tom už stejně nezáleží.“ Zašeptal. ,,Chci odtud odejít.“ Zpříma mu pohlédl do očí, aby viděl, že to myslí vážně.
,,To nemůžeš.“ Zamítl to okamžitě L.
,,Proč? Chceš mě tu snad držet násilím? Znám svá práva Ryuzaki. Studuji je, jestli o tom nevíš.“
,,To vím, ale přesto ti nemohu vyhovět. Hrozilo by ti mnohem větší nebezpečí a kromě toho bys vystavil nebezpečí i svojí rodinu.“
,,Pak se vrátím do našeho starého domu. Nikdo tam teď není, pokud vím.“
,,Lighte-kun…to nejde.“ L vypadal úplně rozhozený. Takže se ani nedalo říct, zda tak protestuje kvůli jeho bezpečí a intimitě, nebo o něj jen nechce přijít. Byl s ním tak dlouho, že už ho začal brát jako něco samozřejmého a obvyklého. Něco, co je součástí jeho denních zvyků a zlozvyků…Vypadal opravdu zmateně.
,,Nejde?“ Light se zamračil. ,,Máme dohodu, pamatuješ?“ To už detektiv definitivně pochopil, jak vážně to Light myslí. ,,Nemysli si, že jsem to tak chtěl. Ale já taky nemám na výběr. Musím být volný. Musím…něco dělat. Ten zápisník najdu i bez tvé pomoci. A pak ti klidně Scientista přivleču k nohám. Uvidíme, kdo bude rychlejší.“ L už mu nic neodpověděl. Už žádné přemlouvání, žádné námitky. Věděl, že tu bitvu prohrál. Slib je slib a on mu řekl, že může chtít cokoliv. Nikdy by však nepomyslel, že ze všech možných přání si vybere možnost odejít. Po tom všem Lighta nakonec zas tak dobře nezná…Pomalu vstal ze země a z výšky ho pozorujíc, vytáhl z kapsy telefon. Zatímco vytáčel Watariho číslo, mlčky na něj hleděl, neschopen přemýšlet nad tím, co všechno se změní. Kolik problémů Light svým odchodem způsobí. Naproti tomu, Light si to všechno dobře uvědomoval. Zničí Lawlietův geniální plán a překazí mu jeho jedinou možnost zatknout Scientista. Zároveň, jakmile se Scientist dozví, že je Light svobodný, bude se ho jistě snažit chytnout. I to věděl. Dokonce byl smířený s tím, že se bude muset schovávat před lidmi, vyhýbat se veřejnosti a držet se v ústranní. Jenže s tím nemohl nic udělat. To nutkání bylo hrozně silné. Byl to popud, zvířecí instinkt a nešlo to ovládnout. V jistém smyslu budou s L dál spolupracovat, neb oba mají stejný cíl. Jenom každý zvlášť. Light nikdy nechtěl takhle od L odejít, ale stalo se. Pryč byly časy klidného vyšetřování. Všechno bylo pryč. Teď už to nikdy nebude jednoduché…
,,Ano Ryuzaki?“ Ozvalo se ze sluchátka. L si jej přiložil dvěma prsty, tak jak to měl ve zvyku, k uchu.
,,Watari? Něco bych potřeboval…“ 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA