Jdi na obsah Jdi na menu
 


36. kapitola - NITRO

16. 7. 2014

 

Hladina se nepatrně pohybovala pod zápolením větru. Voda vypadala chladně. Nebe zůstávalo bez mraků a slunce chvilkami otisklo své paprsky do zvlněné řeky. Na jejím okraji stála shrbená postava. Ruce v kapsách, pohled upřený na druhý břeh. Mezi stromy vypadala, jako socha, nebo spíše jen její stín. Pečlivý pozorovatel by si všiml, že na tom, davem opuštěném místě není sám. Kousek za ním kdosi seděl na dřevěné lavici. Choulil se do černého kabátu, aby skryl všem nežádoucím očím znamení nadpřirozena, které už nějakou dobu nosil na svých zádech. Pozoroval postavu před sebou s pocitem úlevy i nostalgie. Vše se zdálo tak neuvěřitelné! Ta dlouhá doba mu dávala slyšet vtíravý hlas beznaděje, kterého se právě zbavil. Byl venku. Volný a připravený udělat ve všem pořádek. Za ty měsíce odloučení toho pochopil víc, než za dobu, kdy se z něj stával dospělý muž. V té době však vyrůstal s ideou dokonalého světa, která ho držela v náručí dětství a naivity. Konečně se o něm dalo mluvit jako o dospělém muži. Nebyl však jediný, kdo za tu dobu dospěl…
,,Ryuzaki…“ Oslovil postavu před sebou.,,Děkuji ti.“
Černovlasý se na něj otočil, černými duhovkami zaměřil jeho, božstvím zbrázděnou tvář.
,,Za co?“
,,Že jsi mně odtamtud dostal.“ Light se ani nemusel pokoušet krotit rty formující se do úsměvu. Jeho oči se leskly samým štěstím a kazily tak dojem vážné tváře.
,,Je to hlavně Watariho zásluha.“ Pravil detektiv a z jedné kapsy od džínů vytáhl lízátko. Začal jej pomalu vybalovat z obalu. ,,Bude tady asi za dvacet minut. Odvezl tvého otce na hotel a pak čekal, dokud se jich nezbavíme.“
,,Nestačili nám.“ Anděl smrti obdivně zavrtěl hlavou.,,Nevěděl jsem, že umíš řídit motorku.“
,,Já taky ne. Dnes to bylo poprvé.“
,,Poprvé?“ Nadzvedl obočí. ,,Myslíš to vážně?“
Detektiv si místo odpovědi strčil do pusy lízátko. Některé věci se zkrátka nemění.
,,Jel si jako blázen.“ Konstatoval překvapeně Light. Kdyby nebyl nesmrtelný, býval by dodal “Mohl si nás zabít!“ Ale musel připustit, že neřídil až tak špatně. Vlastně mu to na té motorce docela slušelo…Rozhodl se, že si žádnou další kritiku nezaslouží. Povedlo se mu dostat je do bezpečí a to bylo hlavní. ,,Zlobíš se ještě?“ Zeptal se po malé odmlce.
L se zatvářil, jakoby mu nerozuměl. Pak vytáhl lízátko z pusy a několikrát je olízl. ,,Proč bych se měl zlobit?“ Tázal se, než sladkost opět schoval do tepla svých úst.
,,Protože jsem odešel.“
,,Neměl si na výběr.“
,,Ano, ale…“Light hlasitě polkl.,,Byla to hloupost. Nic jsem nevyřešil, jen způsobil problémy.“
,,To se dalo čekat.“ Kývl detektiv.,,Kdybych ti nedal slib, nikam bych tě nepustil.“
,,Býval bych tě nenáviděl.“
,,Jo.“ Souhlasil L.,,To je pravda.“
,,Je mi líto, co jsem ti před tím řekl.“ Light ztišil hlas a odvrátil zrak stranou. Neříkalo se to zrovna snadno.,,Bylo to sobecké.“
,,Vše, co jsi řekl, byla pravda.“
Tahle odpověď Lighta překvapila.
,,Opravdu…nelíbilo se mi, že pátráš po mé identitě. Nevěděl jsem, proč to děláš a zvědavost mi připadala, jako banální důvod pro takové chování.“
,,Nepopírám, že to nebylo banální.“
,,To bys ale měl. Pletl jsem se. Všechno, co jsi udělal, bylo popoháněno zvědavostí, nemám pravdu? Ještě před tím, než sis se mnou začal, tě všechny ty otázky dováděli k rozhodnutím, až příliš závažným, než aby se to bralo na lehkou váhu.“
,,Myslíš, že jsem souhlasil s kontraktem s anděly smrti jen kvůli tomu?“
,,Nemyslím. Vím to.“
,,S tvojí dedukcí se nemohu přít.“ Light pokrčil rameny. L měl pravdu. Bylo to přesně tak, jak říkal. To, co ho donutilo stát se andělem smrti, byla naděje, že se mrtvý L vrátí mezi živé a na všechno mu odpoví. Bohužel to nedopadlo úplně tak, jak si představoval. Pár minut bylo ticho, než L sám od sebe promluvil.
,,Slyšel si někdy o případu manželů Grayových?“
Light se zamyslel.,,Myslíš ten atentát na Behemotha VI ?“
,,Ano, přesně to.“
,,Ovšem. Manželé Grayovi… Ve své době byli nejužitečnější policejní silou Anglie. On byl velitelem hlavní jednotky FBI a ona byla velmi schopnou agentkou. Zasahovali při těch nejtěžších akcích, dokonce dělali ochranu královně…a pak se jednoho dne pomátli a zastřelili jejího vnuka pár dní před svatbou. Patřili mezi poslední veřejně popravené odsouzence.“
L nepatrně kývnul. Zdálo se, že trochu znejistil. Vzpomínka na jejich popravu se mu promítla před očima, jako noční můra v jeho snech. Teď, když se Light vrátil, už by se mohl konečně normálně vyspat…,,Byli to mí rodiče.“ Řekl pomalu, tlumeným hlasem. Light se překvapením málem rozkašlal.
,,Tví rodiče?“ Ptal se, jakoby to nemohl pochopit. ,,Vrazi, co mají na svědomí smrt Behemotha VI byli tví rodiče?“
,,Udělali to, aby mně zachránili.“ Děl L s nečekanou vážností, jakoby mu chtěl vyvrátit fakt, že to byli skuteční vrazi. ,,Pár dní před tou tragédií jsem byl unesen. Někdo, kdo chtěl jeho smrt, je vydíral. Kdyby Behemotha nezabili, byl bych zemřel místo něj, ještě jako dítě.“
,,Co…?“ Light nevěřil svým uším. Najednou pravda. L to na něj vybalil tak nečekaně, že nestačil popadnout dech. Jestli to tak skutečně bylo, můžou autoři moderních dějin začít přepisovat učebnice. ,,Co to říkáš? Vždyť jejich příjmení…“
,,…Bylo pouze pro ochranu osobního života.“ Doplnil ho L. ,,Jako nejlepší členové policejních sil si nemohli dovolit používat skutečná jména. Dokonce i mně oslovovali přezdívkou…Ačkoliv o mě vědělo jen velmi málo lidí. Ve skutečnosti se jmenovali Lillyan a Elliah Lawlietovi.“
,,Ach! Tak proto je tvoje jméno takové…?“
,,Ano.“
,,L…“ Řekl si pro sebe Light a jeho srdce se naplnilo něžností a uzáním. ,,Za ty roky mě napadlo nespočet možností, jak asi vypadala jeho minulost, ale tohle jsem opravdu nečekal. Opět si mně překvapil, Ryuzaki.“ Bylo tak zvláštní…najednou znát pravdu. ,,Ale jak ses od těch lidí dostal? Tví rodiče se přeci nechali zatknout chvíli potom, co se ten incident uskutečnil.“
,,Mířili na mně a myslím, že mně plánovali zabít i přesto, že slíbili…pokud Behemoth zemře, nechají mně žít. Nemám pistole rád…“ Dodal s lízátkem v puse.
,,Proč tě tedy nezabili?“
,,Jeden z těch lidí mně bránil. Řekl jsem mu, že chci vidět rodiče a hrozné bylo, že mi vyhověl.“
,,Hm?“ Light jeho slova nechápal. ,,Proč hrozné?“
,,Protože jsem je viděl umřít.“
,,Umřít?...Neříkej mi, že tě vzali…?“
,,Na popravu, ano.“ Přitakal detektiv.,,Bylo tam nespočet lidí a každý, do jednoho je nenáviděl. Zemřeli s ostudou, jako vrazi, za velezradu.“
Pro Lighta tohle bylo nepředstavitelné. Konečně to jeho chování dávalo smysl. Vidět popravu vlastních rodičů,…být vystaven tak traumatickému zážitku…to člověka poznamená. Light si to nedovedl představit. Vidět svou matku, otce, nebo sestru, jak stojí přede všemi s oprátkou na krku. Zvláště kdyby se to stalo v době, kdy ještě nebyl poznamenán zápisníkem smrti a touze po božství. Lawliet toho byl svědkem ještě jako dítě. To musel být nepředstavitelně hrůzný zážitek.
,,Po té podívané se mi podařilo utéct….a pak jsem potkal Watariho. I on se byl podívat na jejich popravu.“
,,Kdo všechno to ví, Ryuzaki?“
,,Tři lidé. Kromě mne to ví Watari, Roger a teď i ty. Ostatní buď pravdu neznají, nebo jsou po smrti. Ti, kteří ten atentát měli na svědomí, byli dík mé identifikaci dopadeni. Ale potrestali je tajně, v tichosti, aby se nikdo nedozvěděl, že jsem byl jejich syn, nebo že útok na královskou rodinu byl způsoben mnohem širší organizací. Nikomu nevadilo, že se nezjistil motiv vraždy, spokojili se jen s jejich smrtí.“
,,Přečetl jsem toho o Grayových docela hodně, ale kdo by tušil, že celá záhada toho případu…jsi ty.“ Light byl skutečně velmi překvapen. ,,Začínám rozumět tomu, proč je tvá minulost takové tajemství. Kvůli hrozícím sporům a pověsti Velké Británie si ani nemohl být prozrazen, je to tak?“
Detektiv opět kývl.
,,A nemrzí tě, že si celý svět myslí o tvých rodičích jen to nejhorší?“
,,Ovšem že mne to mrzí, Lighte-kun. Ale po tolika letech už by pravdě stejně nikdo neuvěřil, ani by věřit nechtěl. Kromě toho…oni to tak chtěli. Dát smysl jejich oběti byla jediná věc, kterou jsem mohl udělat. Behemoth zemřel, aby někdo tak nedůležitý, jako já mohl žít. Stát se detektivem a zachraňovat životy jiných, byla možnost, jak to odčinit.“
,,Rozumím.“ Light věnoval L svůj nejvzácnější, přívětivý výraz. ,,Jsem rád, že jsi mi to řekl.“ Detektiv se ponořil do jeho očí. I když nevypadaly normálně - byli rudé a nepřirozené- bylo v nich něco, co v nich předním chybělo. Větší hloubka, čistota, porozumění. Co s člověkem neudělá několik měsíců v tísni a osamění…Jako by zestárl o deset let.
,,Tolik let zvědavosti si zasloužilo odpověď.“ Pravil stále svým bručivým hlasem.,,Když jsi byl pryč, uvědomil jsem si, že chci, abys to věděl….“ Najednou cítil, jak ho zaplavuje úleva. Takové to je, někomu se svěřit…? Do němého okamžiku zazvonil telefon. To bylo znamení, že Watari za chvíli dorazí…

Again for you

,,Je mi líto, pane. Všechna data byla vymazána.“ Oznámil s dramatickým tónem Braden.
Scientist zaťal pěsti, byl rozzuřený, jako nikdy. Víc, než na data, nebo na ztracenou Nobelovu cenu, myslel nyní na L. S tou největší nenávistí, s jakou bylo možné nenávidět lidskou bytost. Veškerý svůj ztracený čas, marnou snahu, zničené sny, konec kariéry, to vše mu připisoval na triko. Teď už to bylo vyloženě osobní. Ten, jež ho tolik iritoval, ten, jež mu zničil život, mu nyní dokonce ukradl jeho největší experiment. Od chvíle, kdy se o něm dozvěděl, byl Light Yagami jeho cíl. Teď byl ale jeho cíl něco jiného…pomsta.
Ostatní jeho spolupracovníci se nyní chovali jinak. S větší opatrností, nejistotou a strachem. Vzduch byl hustý, že by se dal krájet. Všichni byli teď v situaci, kdy si nebyli jisti vlastním bezpečím.
,,Můžeme být v klidu. Něco se přeci jen podařilo zachránit.“ Prohlásil Fred.
,,Jak tomu mám rozumět?“Konečně upoutali Scientistovu pozornost.
,,Tady náš odborník na duševní stav věci zálohoval všechny nahrávky Lightovo samomluvy, dokonce máme i videozáznam ze dne, kdy mu narostla křídla.“ Otočil se na psychologa. ,,Máte to zálohované, ne? Ve vašem sejfu.“
,,Je to tak?“ Obrátil se na něj také Sttelington.
,,Ano.“ Děl psycholog klidným hlasem a ignoroval jeho očividné rozčilení.
,,A proč se to dozvídám až teď?“
,,Tyto informace jsme již zpracovali. Nejsou aktuální a tedy ani důležité.“ Pokrčil rameny.
Scientist se hlasitě zasmál. ,,Jsou důležité, věřte mi. Mají velikou hodnotu a pro mne obzvlášť. Teď už nejde jen o výzkum. Je mi jedno, jestli se to dozví celý svět. Možná by to pak bylo zajímavější.“ Jeho výraz všechny vyděsil. Nikdo mu však nerozuměl. Co hodlá udělat? Proč je najednou nepodstatné, že by se to dozvěděla veřejnost? A proč vůbec nepomyslel na to, že jim vláda zakázala tuto informaci rozšiřovat? Ta změna přístupu všechny mátla. Netušili totiž, že se změnili i jeho priority. Ten koho chtěl Scientist dostat nejvíc, byl L.

Again for you

Soichiro Yagami byl plný sentimentu. Když se s ním jeho staré, unavené oči střetly, bylo v nich vidět mnohé. Od výčitek, až po radost že svého syna opět vidí. Sice nevypadal stejně, jako když se viděli naposledy, ale byl v pořádku a to bylo podstatné.
,,Ahoj, tati.“ Pozdravil Light. Byl to pozdrav trochu zdráhavý. Uvědomoval si, že ho asi zaráží, jak vypadá a taky jistě ví, co mu celou dobu zamlčoval. Zatím však netušil, jestli pro to má pochopení. Rozumí mu, nebo se zlobí? Sledoval svého otce. Jeho rty se chvěli, ale pomalu se křivily do úsměvu jasně značícího, že úleva, převládá všechno ostatní.
,,Lighte…Jsem rád, že jsi zpátky.“ Pravil a zdálo se, že ho alespoň na okamžik negativní myšlenky opustili. Light se taky usmál. Bylo to zvláštní shledání. Poněkud rozpačité. Dokonce i po tak dlouhé době mezi nimi stále pulzovala síla rodičovství a respektu. Nikdy spolu moc nemluvili. Jejich komunikace byla většinou stručná, slušná, jen málokdy osobního rázu. Tento vztah pyšného otce a nadaného syna mezi nimi přetrvával odjakživa. Yagami byl ve své práci častěji než doma, a když se vrátil, rodinná konverzace se pohybovala v okruhu školy, práce a televizních novin. Nikdy s ním nemluvil o věcech, jako je sexualita a dospívání. Až teprve od L zjistil, jak málo toho o svém synovi vlastně ví. A nyní stál tváří v tvář své vlastní chybě...
Panující ticho přerušil první L, když se mezi jejich němý kontakt nemístně vložil. ,,Pokud si o tom všem hodláte promluvit, můžete to udělat i zítra….Ale dohromady jsem vám všechno týkající se Lighta už objasnil. “Při té větě zapátral pohledem po Lightovi. Jistě mu muselo být jasné, že neměl jinou možnost, než jeho tajemství prozradit. Pomalu zvedl ruku a nezdvořile na Lighta ukázal. ,,Podívejte, pane Yagami…“ Vrátil pohled na Lightovo otce. ,,Musel jste si všimnout, jak je malátný. Není divu, když přežíval skoro tři měsíce v tak hrozných podmínkách. Je jasné, že si potřebuje odpočinout a pořádně se vyspat.“ Po tom, co to dořekl, popadl Lighta za loket a vedl ho do ložnice. Yagami překvapeně hleděl na zavřené dveře, za které byl právě vtažen jeho syn. L ho někdy dokázal opravdu naštvat. Vždycky byl tak nekompromisní a bez špetky sociálního cítění. Jinak by přece tak absurdně nepřekazil jejich dlouho očekávané setkání.
,,Už se ho nemohl dočkat.“ Ozval se Watari. Aniž by si uvědomil, že v blízkostí stojí Yagami, samovolně mu to vyplynulo z úst. Jeho tvář brázdil pochopený, téměř mateřský úsměv. V jeho očích se leskla radost z radosti L. Znal ho už dlouho a tak mu přišlo komické, jak detektiv tají svoje nejhlubší tužby. Jaká škoda, že to málo, co je v něm lidské skrývá před světem. Yagami jeho slova nepřeslechl, ale sám sebe přesvědčil, že slyšel špatně. V rozpačitosti odtáhl zrak, do teď nalepený na dveřích, kde se právě ozvalo otočení klíčem a podíval se na starého, klidného muže v obleku.
,,Eh..Nevím, jestli jsem to pochopil…Ryuzaki řekl, že si Light potřebuje odpočinout…“
,,Ano.“ Souhlasil klidně Watari.
,,Tak…proč odešel s ním?“ Skutečně tomu nerozumněl. Možná snad proto, že tomu raději ani rozumět nechtěl. Watari namísto odpovědi odešel do kuchyně. Vrátil se s dvěma skleničkami a lahví portského. Naznačil Inspektorovi, aby si udělal pohodlí a naplnil mu jednu sklenku do poloviny, jako by chtěl naznačit, že se dnes večer už detektiva nedočkají. Yagami se posadil, ale očima neustále mapoval zamčené dveře a zdál se být nervózní. Vypadal, jakoby měl tu největší potřebu přitisknout na dveře ucho a kontrolovat, co že se tam děje. Přes zamlžená sklíčka nebylo vidět jeho podezřívavých očí. Pln nedůvěry a netrpělivosti se zbrkle napil alkoholu a zapálil si cigaretu. Tolik ho zajímalo, o čem se v zakázaném pokoji mluví…

Again for you

Light stál kousek od nočního stolku a sledoval Ryuzakiho, který právě zamknul dveře. Stačily dva kroky a ocitl se u něj. Light nestačil nijak zareagovat. Detektiv se přitiskl na jeho dlouhý černý kabát, objal ho kolem krku a čelo zabořil do jeho dlouhé šíje. Vypadal, že už se ho nikdy nehodlá pustit.
,,Ryuzaki…?“ Zasípal Light. Měl pocit, že ho uškrtí. ,,Co to děláš?“
,,Moc si mi chyběl.“ Zašeptal do skleněné kůže, všímajíc si přitom viditelných kostních článků. Znělo to téměř zoufale. Bylo úplně jasné, jak to myslí. Kdyby chtěl jen projevit radost z jejich shledání, udělal by to už po té zběsilé jízdě a nečekal by, až budou sami zamčeni v ložnici. Držel ho tak pevně, jako by se bál, že znovu odejde. Hnědovlasý se i přes ten tlak na jeho krku pousmál.
,,Ty mně taky.“ Pravil. Na to L konečně zvedl tvář, chvíli hledal v jeho očích a pak se mu vrhl na ústa. Snad až příliš horlivě a nedočkavě.
,,Neříkal jsi, že si potřebuju odpočinout?“ Ptal se s úšklebkem Light, jakmile se na chvíli přestali líbat.
,,Lhal jsem.“ Přiznal prostě L. ,,Dobře vím, že nejsi unavený…zatím.“ Dodal zcela podmětně detektiv. Znovu se do Lighta opřel a posadil se s ním na kraj postele. Netrpělivě začal rozepínat obrovský kabát. Light ho však již u druhého knoflíku zadržel.
,,Počkej Ryuzaki. Jsi si jistý? Nevíme, jestli to půjde…v mém současném stavu…“ Detektiv ho neposlouchal. Rozepnul celý kabát a nedočkavě mu ho svlékl. Odkryl tak nádherná, složená křídla za jeho zády.
,,Neuvěřitelné…“ Konstatoval s úžasem. ,,Mohu se jich dotknout?“
Light nejistě přikývl. Sám se stále nedokázal ztotožnit s myšlenkou, že je to část jeho těla. Detektiv pozvedl ruku a pomalu se prsty přibližoval k nádherným perutím. Na povrchu byla peříčka dlouhá, pevná, lesknoucí se stříbrnými odlesky, ale postupně byla jemnější a tmavší. Spodní chmýří bylo popelavě černé, měkké jako vata. Detektiv se jemného stříbra pomalu dotkl. V ten samý okamžik se Light chtě nechtě zachvěl. Vnímal ten dotyk citlivěji, než cokoliv jiného. Ryuzaki ho zcela fascinován hladil dál. Vypadal naprosto okouzlen. Light měl naopak pocit, že už to dlouho nevydrží. Jeho křídla byla příliš choulostivá.
,,Ryuzaki…“ Vydechl a snažil se, aby to neznělo příliš nevyrovnaně. L rukou ucukl a podíval se chlapci přímo do rudě žnoucích očí. ,,Bolí tě to, když se jich dotýkám?“ Zeptal se starostlivě. Light zavrtěl hlavou a uvažoval, jak mu vysvětlit, co to s ním dělá. Když ho nenapadl žádný trefný výraz, Chytil mu ruku a položil si jí dlaní na čelo. Bylo úplně rozpálené.
,,Ach…“ Pochopil to Lawliet.,,Omlouvám se.“
,,Nechci ti ublížit Ryuzaki, ovšem kdyby si v tom pokračoval, asi bych se neovládl.“
Detektiv zamyšleně přejel palcem po rtech a pak zcela úmyslně vrátil ruku na jeho křídla. Zabořil dlaň do stříbrného peří. Anděl smrti trhavě vydechl.
,,N..neprovokuj mě.“ Dostal ze sebe a ruku mu odtrhl stranou. L se zatvářil jak symbol nevinnosti. Byl to naprosto odzbrojující pohled a Light věděl, že rozhodující. Ryuzaki se dotkl tentokrát Lightovo tváře, prsty po ní přejel a zkoumavě se zahleděl do jeho očí. Věděl, že Light vidí, kdy zemře. Ví, že to bude brzy…
,,Změnil si se.“ Pravil potichu.
,,Bravo Sherlocku.“ Ušklíbl se Light. Na pár sekund se jeho tvář uvolnila, ale hned zas zvážněla. Detektiv nejdřív zkoumal jeho oči, pak pohledem sklouzl na holou hruď, nebo spíše žebra potažená pevnou a průsvitnou kůží. Lighta to patřičně znervóznilo. Ještě víc, když mu začal rozepínat poklopec. Byl takto nevábně bledý úplně všude. Bylo to ještě horší, než být nahý. Styděl se za sebe. Průsvitná kůže a černé vystouplé žíly mapovaly celé jeho tělo, jako pavoučí tkaniny. Light si byl jistý, že kdyby mu dali do pusy žárovku, svítilo by mu celé tělo. I kosti byli docela zřetelné. Detektiv neřekl ani slovo. Nechával ho na pochybách a pomalu z něj soukal kalhoty i spodní prádlo. Když je přetáhl přes nohy, nechal je ležet na zemi a zkoumavě si ho prohlížel od hlavy až po chodidla. Light si s úšklebkem odfrkl.
,,Nedělá se ti zle, když to vidíš?“ Věděl, že musí být odpudivý. Nechtěl, aby se Ryuzaki přemáhal, nechtěl, ho do ničeho nutit. Poslední co potřeboval, byl soucit. ,,Jen mi to klidně řekni, pochopím to…“ Když L neodpovídal, Light si připadal ještě hloupěji.,,Dobře...asi bych se měl obléct, aby ses na to nemusel koukat…“ Řekl a chtěl se natáhnout pro kabát, ale Ryuzaki ho zadržel. Klouzal zornicemi po mdlém obličeji a pomalu se přiblížil rty k jeho ústům, aniž se jich dotkl.
,,Nemluv nesmysly, Lighte-kun.“ Zašeptal ,,Jsi krásný.“
,,Ryuzaki…“
,,Skoro na tebe žárlím.“ Pravil, než se opět dotkl jeho úst. Watari měl pravdu. Skutečně se ho nemohl dočkat. Lightovi se červené oči zaleskly útěchou. L vypadal, že to myslí upřímně. Opravdu mu nevadí, jak vypadá. Spíš naopak. Zavalil ho polibky, dlaněmi mu tiskl ramena a Light neváhal odpovídat stejnou náruživostí. Nechal se však příliš unést. Zapomněl na necitlivost vlastních rukou, a když jimi přitlačil na detektivova záda, ozvalo se překvapené vydechnutí. Polibek se přerušil, L vytřeštěné oči prozradily, že na malou chvíli zapomněl být géniem. I Light si to nejdřív neuvědomil. Když však pocítil kůži pod svými nehty, ztuhnul. Opatrně je vytáhl. Ruce se mu začaly třást, jakmile na nich uviděl čerstvou milencovu krev. Podíval se na něj, jejich výrazy byly nyní podobné, stejně překvapené. Oba byli géniové a oba zapomněli na tu malou překážku s jeho zevnějškem. To byl trochu problém. Trapnou chvilku se odvážil prolomit první Light s trochu opožděným “promiň.“
,,To nic není.“ Reagoval L, avšak navzdory jeho vyslovení, krev na jeho zádech pomalu prosakovala skrz bílé triko.
,,Ryuzaki…“Povzdechl si Light.,,Dokážu s tím podrápat ocelové zdi, nepředváděj se a radši mi to ukaž.“ L otráveně přivřel oči a ukázal mu záda. Light mu vysvlékl ušpiněné triko, a spatřil hluboké, nepěkné rýhy, a kousky shrnuté kůže. Hrůzou zbledl. ,,Tohle že nic není? Je to hrozné!“ Prohlásil,,Podívej se, kam to vede! Snažíme se tu o nemožné. Nechme toho.“ L sklonil hlavu. Svá nahá, shrbená záda stále vystrčená na Lighta nepatrně napřímil. Pár pramínků černých vlasů mu pomalu sklouzlo na páteř mezi lopatky.
,,To opravdu chceš?“ Pomalu se k němu otočil čelem. Jeho veliké psí oči Lighta doslova rentgenovaly.
,,Ale no tak! Copak to nechápeš? Nemůžu si lehnout na záda, nemůžu se tě dotknout, nemůžu dělat vůbec nic. Sex je jedna věc, ale tohle už hraničí se sadismem. Když nepřijdu na vhodný způsob…“
,,Chceme se milovat, nebo hrát šachy?“ Podotkl L. ,,Potřebuješ čas na vymyšlení strategie?“
Light se zamračil. ,,Vida, jak se vybarvil. Celý život chladný jak ledovec a když jde o vážnou věc, najednou začne vtipkovat…“ Povzdechl si. Pak jakoby ho něco napadlo, oči zazářily nadšením. ,,Svlékni se a polož se na záda.“ Rozkázal, ovšem zabalil to do podoby prostého návrhu. Ryuzaki nechápavě naklonil hlavu na stranu. ,,Musíš sám, moje ruce jsou teď mimo hru, dokud se je nenaučím krotit,“ vysvětlil Light. L pomalu kývl a poslušně si svlékl zbytek oblečení. Položil se na zraněná záda, nespouštěje ho z očí. Light si ho prohlížel, rozkročmo si nad něj klekl. Ruce spustil na postel vedle těla, jako pár zbytečných údů, a naznačil přitom L pohledem, aby spolupracoval. L ho nepřestával sledovat. Pomalu uchopil svůj penis do dlaně, byl vzrušený jen na půl, a trochu jej napřímil. Light se opatrně nadzvedl a pomalu se posouval. Mlčeli, doteky citlivých partií byly jako signály. Vzájemně cítili své roztoužení, napovídajíc si očima. Až se nakonec našli a spojili. Light pomalu, s úlevou dosedl. Svaly se sepjaly a hned zas povolily, když jeho erekci pohltil vlastním nelidským tělem. Oba vydechli, oči se jim v polotmě leskly jako třísky z křišťálu. Teď už to bylo na Lightovi. Začal se pomalu nadzvedat a dosedat. Byl nepřipravený a dělo se to po velmi dlouhé prodlevě, po které si na tlak mohl odvyknout. Jenže Light nevypadal, že by ho to bolelo. Spíše naopak. Snad to ani necítil. Dosedal stále rychleji, prudčeji a snažil se pocítit alespoň záchvěv té vzrušující bolesti tak, jak si to pamatoval. L jeho prudkost naprosto odzbrojila. Byl v něm uvízlý, broušený neskutečnou silou a rychlostí. Zběsilé Lightovo dosedání vypadalo nebezpečně a snad by se byl ujistil, jestli ho nic nebolí, kdyby toho byl schopen. Rukama svíral dolní rohy polštáře, jen aby ten atentát na citlivý orgán vydržel. Občas odklonil hlavu stranou, občas se neudržel a hlasitě zavzdychal. Pak se ovšem stalo něco mnohem neuvěřitelnějšího. Černostříbrná křídla, která byla až do teď schovaná za jeho zády, se začala zvedat a rozevírat. Před L zraky se rozvinulo mohutné rozpětí přenádherných křídel. Mohly mít tak dva a půl metru, když se roztáhly úplně. Light byl jako v transu, pokračoval dál, aniž by si to byl uvědomil. Oči mu plály, vlasy elektrizovaly, jako by byl pod vlivem desítek voltů. L sebou nechal hýbat v jeho zběsilém rytmu a fascinovaně hleděl do té závěje černého peří. Nic takového jakživ neviděl a jakživ nedělal. Posouvalo to jejich společnou rozkoš zas o laťku výš. Tentokrát to bylo úplně nadpozemské. Nebe by je zavrhlo, peklo pohltilo. Mohutná křídla se dala do pohybu. Byla téměř jako křídla patřící obrovskému dravci. Málokterý anděl smrti měl křídla tak nádherná. Vítr rozdmýchal zadýchaný vzduch, zvedal lejstra ze stolů a nechal je poletovat vzduchem. Rozvál pokojem mnoho peříček a pohrál si i s Lawlietovými vlasy. Tlak velikých křídel Lighta pozvedl téměř o deset centimetrů nad detektivovu slabinu a po zlomku vteřiny na ni zcela trefně dopadl. L se neudržel, nekontrolovatelně zahekal. Tohle bylo něco neuvěřitelného. Nikdy to nebylo takové. Sex s andělem smrti…L prolétlo hlavou, zda se tím nedopouštějí nějakého přestupku, či dokonce hříchu. Spojení člověka a nesmrtelné bytosti. Spojení země a samotného pekla. Nikdy na to ani nepomyslel, až teprve dnes. Nyní byla Lightova nadpřirozenost zcela očividná.
,,Potichu.“ Vydechl tlumeně Light. Křídla za jeho zády se pyšně napínala do prostoru a jeho silueta vypadala naprosto andělsky. ,,Za dveřmi je otec.“
L se pokusil kývnout, ale myslel, že ho všechny svaly v těle opustily. Byl na konci, cítil, že se již otírá o práh vrcholu, ovšem samotné vyvrcholení vyselo ve vzduchu, čekající, nenaplněné. Stát na předposledním schodu a nemoct vstoupit na posední, to bylo úplné mučení. Light se ušklíbl. Slavný detektiv L byl na pokraji sil. Ovládnutý, pokořen Lightovo mocí. Nemohl dělat nic. Sledoval hypnotizován Lightovo žhnoucí oči prozrazující, že je to on, kdo mu nechce dovolit vyvrcholit. Taková pozice se Lightovi jistě zamlouvá – Pomyslel si ve své bezmocnosti L a s velkou námahou se posadil. Ocitl se tak naproti němu, těžce vydechujíc. Light trochu zpomalil, aby ho ještě trochu potrápil. L na oplátku natáhl ruku do černé závěje a zabořil dlaň, tak jako před pár minutami do černých peříček. Light se držel, aby nevykřikl. Snažil se udržet v hlavě myšlenku na otce, který hlídal za dveřmi. Bylo až absurdní, že se to celé odehrává přímo jemu před nosem. Nakonec to vzdal a odpověděl na L prosbu dalším zrychlením. Mohutná křídla zavlála vzduchem, jako před vzlétnutím. L se zachvěl, pevně se přitiskl na jeho břicho a hruď. Pažemi ho pevně objal. Light naposledy prudce dosedl, než ucítil mírné vyčerpání. L ho pevně držel a nahoru už ho nepustil. Pevně se k němu tisknul. Jakmile se otřásl, zachvěl se i Light. L konečně dosáhl vrcholu, napnul se a prsty zabořil do skleněné kůže tak křečovitě, že kdyby měl nehty, jako Light, byl by ho snad rozpáral.
,,Pane bože.“ Vyšlo těžce z jeho úst. Light pocítil ve svém chladném těle proud lidského tepla. Krásně, bylo mu tak krásně! Černovlasý muž povolil stisk paží a zhroutil se na jeho hrudi zcela vyčerpán. Light ho nechal odpočívat na svém těle. Stále na něm sedíc cítil, jak napjetí kompletně zmizelo. Ryuzaki sice hluboce oddechoval, ale nebylo poznat, jestli třeba neusnul. Nehýbal se, nepromluvil asi dvě minuty.
,,Ryuzaki?“ Zkusil to Light. L velmi pomalu a namáhavě zvrátil hlavu a podíval se na něj. Byl to pohled plný spokojenosti i vyčerpanosti zároveň.
,,Nepotrestají nás?“ Zeptal se svým chraptivým hlasem.
,,Kdo?“
,,Shinigami.“ Upřesnil to L.
,,Za tohle?“ Lightovi přeběhl přes rty pobavený úsměv. ,,Pochybuji. Navíc si nemyslím, že jsme právě teď středem jejich zájmu.“
,,Tvrdil jsi, že se tam dost nudí.“ Pronesl jakoby mimochodem L. Podívali se na sebe s jiskrami v očích. Nebýt oba tak pevné povahy, nejspíš by vyprskli smíchy.
,,Nech toho.“ Napomenul ho Light. ,,Budu mít kvůli tobě noční můry.“
,,Nemáš problémy se spaním?“
,,Ne. Tuhle nepřirozenou vlastnost nechávám na tobě.“ Opáčil ironicky a uvolnil se z jeho sevření, aby se nadzvedl a posadil vedle L. Svá křídla už měl opět složená za zády, že byly vidět jen malé černo-stříbrné obrysy. L se zatvářil poněkud dotčeně, když ho opustilo Lightovo andělské tělo. Chvíli zůstal strnule sedět tak, jak jej Light zanechal, a pak se pomalu položil na záda, hlavou do polštáře. Pomalu polkl, tiše hledíc do stropu a zdálo se, že nad něčím nostalgicky přemýšlí. Light přemítal, zda se ho má zeptat, nad čím, ale po dnešku už nechtěl čeřit klidnou vodu. Položil se na bok vedle něj, chvíli ho pozoroval, než si ho L všimnul a uvelebil se do stejné pozice. Tváře se setkali, s unavenými, ale i spokojenými pohledy. Teď, právě teď L myslel na to, že je krásná chvíle pro smrt. Bohužel…

Again for you

Tak jak vedle sebe usnuli, tak se ráno probudili. Nazí, otočení k sobě. První, co viděli, byla tvář toho druhého. Jako kdyby to tak bylo odjakživa, jako kdyby to tak mělo být navždy. Přesně tak se chovali. Jako mnoholetý pár. Automaticky si dali polibek na probuzení, vylezli z postele, oblékli se a vyšli z pokoje. Jakmile prošli dveřmi, vyskytl se jim šokující pohled na jeho otce. Usazený v křesle, hlava sklopená, padající do klína, obě ruce na opěradle…Vedle něj ležel na stole popelník, prázdná sklenka a téměř vypitá láhev vína. Oba na ten jev hleděli trochu nepochopeně. Lightův otec sice kouřil, jistě, ovšem před svým synem si doposud nezapálil, ani se před ním nenapil alkoholu. Nanejvýš trochu piva.
,,Včera večer byl trochu nervózní. Potřeboval povzbudit.“ Vysvětlil nečekaně situaci Watari, který zrovna vycházel z kuchyňky do společenské místnosti.,,Budete si přát snídani?“ Obětavě se na oba usmál. Light naopak znervózněl. Alkohol…to by mohlo znamenat, že něco tuší. Zadoufal, že skrz dveře nebylo slyšet nic z toho, co tu noc prováděli.
,,Vy jste mu…něco řekl, Watari?“ Zeptal se opatrně.
,,Řekl jsem, že máte něco důležitého, co si spolu musíte vyřešit.“ Pravil jemným hlasem. ,,Patrně jsem nelhal, ani neřekl nic, co by vám uškodilo.“
Light se zatvářil dost nejistě. Naopak L to už úplně přestalo zajímat.
,,Dám si šálek kávy a koblihu. Buď tak hodný.“ Sdělil mu svá přání detektiv a šel se posadit za svůj laptop. Watari se s očekáváním podíval na Lighta.
,,Jablko.“ Reagoval po malé odmlce anděl smrti. ,,A zřejmě silnou polévku pro otce, až se probudí.“ Upřímně doufal, že se neprobudí. Bál se jejich společného rozhovoru více, než Scientista a celého světa bohů smrti. Naštěstí pro něj, Yagami si celkem pospal. Začal se probouzet až ve chvíli, kdy už byli prakticky připraveni vyrazit na letiště.
Promnul si oči a když spatřil ostatní, jak jsou klidní a oblečení, velmi se zastyděl. ,,Zaspal jsem?“ Zeptal se zbrkle. Pohlédl na stůl, ze kterého Watari asi před hodinou sundal všechny propriety.
,,Není kam spěchat. Jen se v klidu nasnídejte, kuchyň i koupelna jsou vám zcela k dispozici. Až budete hotov, budeme v autě.“ Spravil ho Watari. Lightovi se v tu chvíli velmi hodilo, že odcházejí napřed. Zůstat tam s otcem by znamenalo mluvit s ním. Odešli a nechali ho tam samotného. Lightův otec už si ani nepamatoval, co ho včera tolik tížilo. ,,Light je zpátky, to je nejdůležitější.“ Říkal si pro sebe, zatímco si oplachoval obličej. ,,Všechno se to brzo vyřeší, až dostaneme zpátky zápisník, vrátí se mu nazpět normální podoba a bude zas moct chodit do školy.“ Těšil se, až ten den konečně nastane a všechno bude jako dřív. Naivně se domníval, že se jeho přání splní. Všechny pochybnosti už byli téměř pryč, ale vrátily se…těsně před tím, než hotelový pokoj opustil. Zastavil se mezi futry, zaváhal a zase se vrátil. Vzpomněl si na včerejšek a nedalo mu to. Došel až před dveře do cizí ložnice. Do ložnice, kam včera zmizel Light a detektiv L. Nepředpokládal, že tam bude něco zajímavého, jen se chtěl ujistit a tak dveře otevřel. Což ovšem navrátilo všechny pochybnosti. Ba co hůř, dostavil se naprostý šok.
,,Co…se tu proboha stalo?“ Překvapeně hleděl do pokoje, ve kterém to vypadalo jako po výbuchu. Přikrývky rozházené, na prostěradle rozetřená krev (byla to krev z L zraněných zad), všude kolem se povalovaly papíry a malá černošedá peříčka. Kdoví co by objevil, kdyby se odvážil zkoumat obsah postele trochu detailněji… On ale namísto toho dveře zaraženě zavřel, otočil se a vyšel s apartmánu v podobném zmatení, v jakém se ocital minulou noc.

Again for you

V letadle se Light rozhovoru vyhnout nedokázal. Seděli s otcem vedle sebe, jako roztomilá rodinka, zatímco L byl mimo dohled a pracoval. Konverzace to byla poněkud rozpačitá, nebylo divu, když se vzduchem hemžilo tolik zásadních otázek.
,,Vadí ti, že jsem ti nic neřekl?“ Ptal se Light, aby předešel případným výčitkám. Otec si posunul brýle na nose a vydechl, tak jak to trpěliví otcové dělávají.
,,Víš Lighte. Nikdy jsem o tobě ani na vteřinu nezapochyboval. Vím, že jsi jen nechtěl rodině přidělávat starosti. I když by mě zajímalo, jak se ti to vlastně stalo. Vidět svého syna, jak se mu mění barva očí, nebo jak mu pod kabátem vstávají křídla, to se nestává každý den. Doufám, že si měl alespoň důvod pro takové rozhodnutí.“
Light chvíli mlčel, přemýšlel nad odpovědí a zapátral přitom očima po L. Seděl na sedadle několik řad před nimi, i když bylo letadlo, krom těch tří úplně prázdné. Evidentně se snažil nechat jim trochu soukromí. Nedalo se však říct, jestli jejich rozhovor slyší či nikoli. Dřepěl opřený o okýnko s chodidly na sedačce, a bylo slyšet chroupání a šustění alobalu, značící, že se právě krmí čokoládou. Má mu říct, že tohle individuum je jeho zásadní důvod pro dohodu s anděli smrti? Nejspíš by to vyznělo absurdně. Rozhodl se tedy pro jinou alternativu.
,,Těžko se to vysvětluje.“ Pravil nakonec.,,Andělé smrti mají zvláštní způsob, jak člověka staví před dohody. Poněkud nekompromisní, řekl bych.“
,,Lighte…řekni mi, do čeho ses zaplet. Chci ti pomoct, ale vím toho moc málo.“
,,Víš to samé, co Ryuzaki. Víc toho říct nemohu, je mi líto.“
,,Ale jsem tvůj otec.“ Yagami měl co dělat, aby nezvýšil hlas. Urazilo ho, že je na stejné úrovni s L. Oni jsou rodina, měl by teda vědět víc. L s ním nemá zhola nic společného…alespoň v to doufal. Light ve stejný okamžik myslel jen na to, jak je ten let nekonečný. Letěli teprve hodinu.
,,Řekl bych ti to, kdybych stoprocentně věděl, že mě za to nezabijí.“ Prohlásil doufajíc, že je to uspokojivá obhajoba.
,,Co to znamená?“
,,Bohové smrti můžou zabít člověka jen tím, že jejich jméno zapíší do svého deníku…ale to ti zřejmě Ryuzaki také řekl. V každém případě tím, že o tom mluvím, porušuji úmluvu.“
,,Ale jsi nesmrtelný.“
,,Pro lidi ano, ovšem pro bohy smrti…“
,,V tom případě to raději nechme být.“ Souhlasil Yagami, strachujíc se o svého syna. Light byl rád, že alespoň tohle zafungovalo. Jenže přišla další otázka. Trochu intimnější…a co bylo nejhorší, na smrtelné nebezpečí se tentokrát vymluvit nemohl.
,,Poslyš Lighte…“ Jakmile otec zabrousil pohledem po detektivovi, bylo Lightovi okamžitě jasné, co teď přijde.,,Jaký s ním máš vztah?“
,,Cože?“ Hrát nechápajícího bylo pro Lighta jediné možné východisko.
,,Strávil jsem v jeho společnosti téměř tři měsíce, když jsme se tě snažili najít a on byl tím hledáním úplně posedlý.“
,,Ryuzaki?“
,,Ano. Také jsem o tebe měl starost a snažil se vložit do hledání maximum, ale…“ Na chvíli se odmlčel, jak hledal správná slova. ,,Ten člověk byl k nezastavení. Kontaktoval vládní orgány a vyšetřovatele po celém světě, dokonce jsem ho přistihl, jak se učí několik jazyků, jen aby mohl rozšířit potenciální rozsah hledání. Nespal, dokonce si ani na chvíli neodpočinul. Spolupracovat s ním, bylo jako ujišťovat se, že jsem k ničemu. Dokonce se několikrát pohádal s šéfem britské tajné služby. Zaplatil nechutnou sumu peněz, aby Watariho dostal do podvědomí politiků. Dělal veliký rozruch a jen díky tomu pak vláda informovala Watariho o existenci skupiny výzkumníků a jejich projektu. Protože nakonec spolupracovali, podařilo se mu přesvědčit je, aby Watarimu věřili a přemístili tě do Grow-E institutu, kde už nebylo tak těžké dostat tě ven. Čemu nerozumím je, proč pokládal on sám za důležité vrátit tě zpátky. Nevypadá, jako někdo, kdo by chtěl jen navrátit syna svému otci. Také pochybuji, že mu jde o veřejné blaho. Na případ jako takový úplně zapomněl. Jediné, na čem celého čtvrt roku pracoval, byla tvá záchrana. Umím si představit, že tím ztratil spoustu času, během kterého mohl pracovat na vlastních případech.“
Lighta to skutečně překvapilo. Vzpomněl si, jak L prve řekl, že je to především Watariho zásluha. ,,Lhář jeden.“ Řekl si pro sebe. Nemohl uvěřit, že se tak moc snažil. Mnohé to o něm vypovídalo. Yagami zmlknul, jako by čekal vysvětlení. Když se nedostavilo, znovu promluvil. ,,Ten člověk je pro mě záhada. Ale vím, že ty ses s ním dost sblížil. Třeba mi to můžeš vysvětlit.“
,,Já nevím, proč to…“ Light byl v koncích. Sám netušil, jestli se tak snažil jen proto, že ho má rád. Sice v to doufal, ale rozhodně to takhle nemohl říct otci. ,,Třeba proto, že jsem jeho jediný přítel. Člověk jako on nemá zrovna valný počet kamarádů.“
,,Ano…to ano.“ Souhlasil komisař. ,,Ryuzaki je hodně zvláštní.“
,,Jo.“ Usmál se Light.
,,A včera…“ Začal potichu Yagami. Light ztuhnul.,,Nepohodli jste se?“ Začal opatrně, pomalu. Light zjevně čekal trochu jinou otázku. ,,Když jsem odcházel, všiml jsem si vašeho pokoje a vypadalo to, jakoby jste se poprali.“
Co dělat? Light mu nechtěl lhát, ovšem říct pravdu bylo ještě nemožnější.“
,,Heh..znáš ho přece… Víš, jaký dovede být. Řekne, co si myslí, aniž by myslel na druhé. Za ty měsíce jsem si už odvykl. Ztratil jsem trpělivost.“
L černé vlasy, vykukující za opěradly, se zavlnily. Trochu se pohnul a posunul. Bylo slyšet další zakousnutí do čokolády. Light zadoufal, že ho neslyšel. A pokud to slyšel, doufal, že chápe, proč to řekl. Zdálo se, že Yagamiho to alespoň na chvíli uspokojilo. Light se zadíval z okna a přemýšlel, kolik mil už uletěli. Chvíli na to mu v kapse zapípal telefon. Nový, velmi drahý mobil, který mu daroval L. Neochotně ho vytáhl z kapsy od kabátu a četl:
,,PROČ MU TO NEŘEKNEŠ?“
Light zakoulel očima.,,Je vážně tak hloupý?“Pomyslel si kriticky a letmo pohlédl na černé vlasy vykukující za opěradlem dva metry před ním. Pak se podíval vedle sebe, aby se ujistil, zda otec nevidí do jeho telefonu. Naštěstí pro něj si právě otevřel noviny. Light se od něj nenápadně odvrátil a zachumlal do objemného kabátu, pod kterým schovával svou andělskou chloubu. Vzal telefon a napsal stručnou odpověď:
,,PROČ BYCH MĚL?“
Pár sedadel před ním se detektiv zavrtěl a znovu zakousl do čokolády.
,,OCENIL BY, KDYBYS BYL PROTENTOKRÁT UPŘÍMNÝ.“
Light trpělivě vydechl.
,,JEN POKUD BY VĚDĚL, ŽE NEŘÍKÁM PRAVDU.“Odepsal a záhy obdržel další odpověď.
,,JSI TAK PRŮHLEDNÝ. OPRAVDU SI MYSLÍŠ, ŽE MU TO NEDOJDE?“
Light nepochopeně zavrtěl hlavou, ironicky se pousmál. Je to vůbec možné? Pán by chtěl, aby vlastnímu otci řekl, že spolu spí. Jak brilantní nápad! Položil prsty na klávesnici, ale hned je zase ztáhl. ,,K čertu s tebou Ryuzaki.“ Zavrtěl hlavou a schoval mobil do kapsy kabátu. Po několika minutách, uslyšel hlasité zakřupání značící, že se L právě utěšil čokoládou.

Again for you

Po dlouhé, psychicky vyčerpávající cestě, se Light konečně vrátil do Japonska. Ubytovali se v Imperialu a přesně tam skončilo jejich odpočívaní. Zapnuli se Notebooky, na stole se rozložily důležité papíry, nastěhovali se televizory a přišel čas oprášit Scientistův případ.
,,Takže…ozval se vůbec za tu dobu, co jsem byl pryč?“ Zeptal se Light, přidržujíc si před sebou šálek čaje. Ležérně přehodil nohu přes nohu a rozhlédl se přes stůl po ostatních. Tvářil se chladně a lhostejně…což byl poměrně chvályhodný výkon, vzhledem k tomu, že se stále potil v tom samém vlněném kabátu, ve kterém musel být celý den. I když v místnosti nebyl nikdo, kdo by o jeho křídlech nevěděl, nechtěl zbytečně odvádět pozornost od prakticky důležitějších věcí. Jeho otec je nejspíš ještě ani neviděl, mohl by se na ně trvale zaměřit. Watariho reakci sice za důležitou nepovažoval, ale chybějící místo doplňoval L, u kterého si byl reakci celkem jistý. Jeho křídla L fascinují, přitahují jeho dotyk a dostatečně znervózňují jeho geniální, chladný a nepřetržitě pracující mozek. Kdo ví, co by s ním pohled na ně udělal při pracovním rozhovoru…Takhle bylo všechno pod kontrolou. L dřepěl na křesle přímo naproti němu. Před sebou měl misku plnou pralinek, které pečlivě zaléval sirupem.
,,Scientist se vypařil, jakmile zjistil, že jsi od Demuva utekl. Stáhl se do ústranní a úspěšně se schovává. Všechny kontakty přerušil a zatím se neozval.“ Odpověděl, zatímco svůj zrak zaměstnával čokoládovými pralinkami. ,,Od té doby, co jsi zmizel, není možnost, jak ho kontaktovat, leda že by tak učinil on.“ Pravil klidným, i když trochu vyčítavým hlasem, kterým dával jasně najevo, že je to v podstatě Lightoova chyba.
,,Takže mu nemůžeš dát vědět, že jsem se vrátil?“
,,Ne.“
,,Jediná možnost by byla spojit se s ním přes média.“ Přidal se dohovoru Lightův otec.
,,Taky si myslím, že je to jediné řešení, ale moc se mi to nelíbí.“ Odvětil L a strčil si do pusy jednu z pralinek. Všichni čekali, až dojí a dokončí myšlenku. ,,Zdá se mi, že kdybychom opět použili média, jen bychom probudili zvědavost tisku. Lidé, zdá se, na Lightovu nahrávku zapomněli a vědecké experimenty s jeho tělem se naštěstí vůbec nedostaly ven, takže bychom tím jen probudili vyhasnutý oheň. Zájem veřejnosti je opravdu to poslední, co potřebujeme. Média se zásadně zaměřují na ty nadpřirozené případy, společnost si to pospojuje a lidé budou mít o čem diskutovat. Lightovi bychom tím moc nepomohli.“
Light se trochu ošil, odložil šálek na skleněný stůl a založil si ruce na hrudi. Chvíli koketoval s myšlenkou svléknout si kabát a ukázat mu křídla, než zvítězilo jeho racionální já.
,,A ta budova cos nechal stavět? Co se s ní stalo?“
,,Je hotová. Prozatím funguje, jako obyčejný hotel.“
,,Takže?“ Nadzvedl Light obočí.
,,Takže co?“ Nechápal L.
,,Musíme získat zápisník, zatknout Scientista a několik vysoce postavených mafiánských generálů. Takový byl alespoň původní plán, nebo snad ne?“
,,Ano.“ Souhlasil lhostejně detektiv a pečlivě přitom vybíral další pralinku.,,Takový byl plán, dokud jsi neodešel a nezpůsobil všechen ten zmatek.“ Svou řeč na chvilku přerušil, aby sladkost snědl a než opět promluvil, stihl si ještě oblízat všechny prsty na pravé ruce.,,Dnes je situace trochu složitější. Scientist se distancoval od mafie, od veškerých plánů a ani se tě nepokusil najít, i když věděl, že jsi na svobodě. Změnil přístup. Bude těžké ho teď objevit. Myslím, že Mě už věřit nebude.“
,,Takže ani netušíš, kde ho hledat?“
,,Zatím mne bohužel napadají jen místa, kde není.“
,,Skvěle. Můžeš zkusit vylučovací metodu.“ Prohlásil kousavě Light.
,,Nebo poslat do televize zoufalý vzkaz a upozornit na svou neschopnost celý svět.“ Oplatil mu kousavost L a probodl ho přitom pohledem.
,,Jako manželé.“ Zasmál se pro sebe Watari.
Ryuzaki se zas začal věnovat sladkostem, jako by byli inteligentnější, než jeho milenec. Než si však stačil strčit sousto do úst, zavybroval mu telefon. Vytáhl jej z kapsy dvěma prsty u ruky a otevřel textovou zprávu.
,,SITUACE SE ZMĚNILA DEMUVE. CHCI SE S VÁMI DOHODNOUT. DR. S.“
L v rychlosti, bez rozmýšlení odepsal.
,,DNES O PŮLNOCI. HLASOVÝ ROZHOVOR.“ Stručná, ale jasná odpověď.
,,Kdo to byl?“ Zajímal se Light. L na sobě nedal znát, jak je překvapený, že se tak najednou Scientist sám od sebe ozval.
,,Nikdo důležitý.“ Pravil a schoval telefon do kapsy.

Again for you

Byla noc. Pan Yagami spal v samostatném pokoji, Watari jel podat zprávu interpolu a Light seděl v ložnici uprostřed postele, s koleny u brady a čekal na L. Řekl mu, že má nějakou práci, ale jakou, o tom už se nezmínil. Mohl jen předpokládat, že se ho to nějak týká. Do dneška se L nezabýval ničím jiným, než Lightem. Nebo to alespoň tvrdil jeho otec. V pokoji bylo otravné ticho a polotma. Světlo sem okny vrhaly jen záblesky světel z ulic nočního Tokia. Na přikrývkách byli vidět obrysy velikých křídel, jak se rozkládají po posteli za Lightovými zády. Nebyl v té pozici náhodou, čekal tak na L úmyslně. Chtěl, aby ho takhle uviděl. Chtěl si vychutnat jeho boj s emocemi a vzrušením. Chtěl ho vidět tápat ve tmě. Nic na světě nebylo zábavnější, než sledovat, jak se Ryuzaki snaží mermomocí skrýt svou touhu pod záštitou chladné a geniální mysli. Možná že byl v mnohém génius, ale v běžném životě byl nádherně nepoužitelný a ztracený. Jak by si asi vedl bez Watariho pomoci…? Light se tou myšlenkou trochu pobavil. I když z větší části začínal být netrpělivý a unavený. Když to čekání trvalo dvě hodiny, vzdal to. Tělo mu samo od sebe kleslo na postel. Tváří skončil v polštáři a křídla krásně zakryla jeho záda, i zbytek znetvořeného těla. Dnes v noci se detektiv hodně opozdil…

Again for you

,,Říkáte dohoda?“ L si s předstíraným nepřesvědčením odkašlal do mikrofonu. Rukama si nemotorně urovnal sluchátka, která měl komicky naražená na uších, přes své rozcuchané vlasy.
,,Slyšíte dobře.“ Ozvalo se tlumeně v prázdném pokoji.
,,Měl jsem za to, že mi už nejste schopný důvěřovat.“
,,Změnil jsem názor. I když je mi podezřelé, že by se našemu andílkovi podařilo od vás utéct, pokavaď byste ho sám nechtěl pustit…Nicméně jsem ochoten na to zapomenout. Momentálně mám trochu vyšší ambice. Vlastně si můžeme vzájemně pomoct.“
,,Jak to myslíte?“ L se snažil nepropustit ústy třeba jen malý náznak zvědavosti, či zmatení. Jeho hlas byl neoblomný, pevný a povrchní. Musel být přesvědčivý, znít jako nekompromisní vyjednavač. Člověk by mu to určitě věřil, kdyby na druhém drátě neviděl shrbenou, rozcuchanou postavu, která si zrovna prohlíží malinové želé.
,,Pamatujete doufám na naši původní dohodu?“
,,Samozřejmě. Navrhoval jsem ji.“
,,Tohle se vám bude líbit víc.“ Hlas ve sluchátku se prudce zasmál. ,,Dostanete svůj zápisník smrti, přivedu vám ty největší mafiánské trumfy až podnos a vy je můžete se slávou předat polici….“
,,…A?“
,,Zbavíte se svého jediného konkurenta, aniž by vás za to kdokoliv obvinil. Stanete se nejlepším detektivem na světě.“
L se rozšířily zornice, želé ho v ten moment úplně omrzelo. Jasně pochopil, co tím chtěl pan “Vědec“ říct. Ruka se lžičkou se lehounce zachvěla, srdce se mu divoce rozbušilo.

Again for you

Ležel v kaluži krve. Rudá tekutina se mísila s prachem na vychladlém asfaltu. Byl otočený tváří k zemi, nebylo mu vidět do očí, přesto však nebylo pochyb, že to byl on. Volné džíny, bílé triko a popelavě černé vlasy, vše bylo zmáčené krví. Jeho jemné neposedné kadeře splývaly se zemí a krev je do sebe v píjela, s hrůznou nemilosrdností. Byl to ten den, ta hodina, ta minuta… Ačkoliv si tak moc přál, aby to nebyl on, oblečení i čas odpovídal. Písek byl přesypán a jedno lidské srdce přestalo být. Musel to být on, i když nebyl dost dobře vidět. Kolem těla se sbíhali novináři, fotografové, a několik lidí, kteří se mezi sebou dohadovali, kdo zavolá záchranku. V takové publikum L jistě ani nedoufal. Light se k němu přibližoval, jako stín. Tupě hleděl na jeden bod před sebou, na svůj cíl a malátně se k němu přibližoval. Věděl to tak dlouho dopředu a přece se na to nepřipravil. Jakmile se dopotácel k velikému hloučku lidí, slyšel v dálce, jak se přibližuje zbytečná sanitka, aby ho odvezla pryč. Dezorientovaně odstrkoval neznámé postavy naprosto nedůležitých občanů a konečně to celé viděl zblízka…záda několikrát prostřelená, krev proudící potokem od spánku…Jak neúnosný pohled…Zhroutil se k jeho tělu, chytil ho za ruku a marně kontroloval tep. Když si uvědomil, že necítí tlukot srdce, pevně ho chytil za dlaň, a jen dokola mumlal. ,,Odpusť mi to…. Prosím tě odpusť mi…“ Plakal by, kdyby mu to jeho andělské oči dovolily. Namísto toho ho jen oslepovaly záblesky světel z fotoaparátů. Byl tak rozzuřený, že kolem sebe začal máchat rukama a odstrkávat nevítané co nejdál od nehybného těla. Když záblesky neustávaly, svlékl si kabát a vytasil se před novináři s ohromnými křídly. V rozrušení s nimi prudce zamáchal, a hodil přes svého milovaného bavlněný plášť, aby ho skryl před nežádoucími pohledy. Lidé se ho polekali, uskočili stranou, někteří i utekli, ovšem zdálo se, že fotografům více záleželo na profesi, než na vlastním životě, s ohromením fotili mohutná křídla a chlapce pod nimi, jak se tiskne k zakrytému tělu…

Again for you

,,…Detektiv L je váš jediný konkurent, nemám pravdu? Ale věřím, že byste si jeho vraždu nechtěl vzít na svědomí…“
,,Přirozeně.“ Odpověděl s chladnou vážností Ryuzaki, přidržujíc si mikrofon u pusy.,,Jsem soukromý detektiv. Negativní publicita by mne zničila.“
,,Jak jsem čekal.“ Zasmál se Scientist.
,,Mám tomu rozumět tak, že ho…chcete zabít?“
,,Ano. Light Yagami je sice zajímavá bytost, která by se dala využít v mnoha směrech, ale L“…na chvilku se odmlčel…,,To je teprve skutečné monstrum...Svět by byl klidnější, kdyby taková osoba vůbec nežila.Vlastně tím vykonám dobrý skutek…“
,,Monstrum?“
,,Nikdy jste ho neviděl? Nepořádný, nevychovaný, nelogický…Oči bezcitné bestie…“
,,Očividně ho nemáte moc v lásce.“
,,Ano. Ale to není ten hlavní důvod, proč ho chci zničit…Dluží mi to, víte. Má vůči mně veliký dluh a nyní přišel čas, abych si ho vybral.“

Again for you

…Sanitka dorazila a záchranáři vystartovali ven tak rychle, jak jen mohli, Snažili se dostat k tělu. Policie konečně tvořila bariéru mezi fotografy a místem činu. Možná byli překvapení z Lightovo křídel, ale anděl smrti to nevnímal. Všechno bylo zamlžené, všechno bylo hluché a jeho smysly se dokázaly soustředit jen na vychládající milencovo tělo. Doktoři se nakonec sápali i po něm a snažili se ho odtáhnout, ale on se ho držel jako klíště. ,,Nechte mě!“ Křičel zuřivě. ,,Chci být s ním…Je to můj přítel! Můj kluk, rozumíte? Můj…“ Vůbec nemyslel na to, že si to novináři všechno zapisují. Každé jeho slovo, každý jeho čin. On cítil neuvěřitelnou bolest u srdce a oni nadšení ze slibné budoucnosti vlastní kariéry…jak je ten svět odporný! Za hloučkem slyšel otce, jak se dohaduje s policií, ukazuje jim svůj průkaz a přesvědčuje je, aby dali Lightovi ještě alespoň chvilku, nakonec ho však stejně odtáhli asi metr od L. Dva neznámí ho přidržovali a ostatní ho nazpět odkryli a opatrně obraceli na záda…

Again for you

,,Zamluvím celý ten hotel, zaplatím vše, co bude nutné…vyhlásím dražbu a nalákám do Japonska jádra mafiánských organizací od Japonska po Itálii…Když bude potřeba, donutím je pomocí zápisníku smrti….Ale vy tam ve stejný den dostanete Lighta, Pana Watariho a L. Jsou teď hezky pohromadě, takže by vám to nemuselo působit tak velké problémy.“
,,Máte pravdu. Nebude to tak těžké.“ Přitakal klidně L. Ovšem navzdory chladnému vyjadřování byl trochu vyplašený. Pochopil, jaké datum Light vidí nad jeho hlavou. Pochopil, kdo bude jeho vrah. Tušil to už nějakou dobu, ale nyní se to zdálo jasnější než křišťál vystavený slunci. Viděl svůj osud tak zřetelně, jako Light. Jeho konec se pomalu blížil a on se s tím musel vyrovnat. Splatí dluh, pochytá všechny ty bastardy, vrátí Lightovi zápisník…to vše měl ve svém plánu, nyní společně i se svou smrtí. Mohl se jen tiše dohadovat nad tím, jak krutě to s ním Scientist plánuje ukončit. V každém případě na klidný odchod mohl rovnou zapomenout…

Again for you

,,Pane bože…Ryuzaki…“ Z Lightovo hlavy se vytratila i ta poslední racionální myšlenka, jakmile ho obrátili a on spatřil jeho obličej…Byl to ten nejhrůznější pohled, jaký se mu kdy naskytl. Levá tvář byla celá ušpiněná od krve, rudé kapičky klouzaly v pramínkách po tom bledém, nevinném obličeji a černé oči prázdně hleděly do dálky. Na spánku byla hluboká stopa po střelbě, která byla zjevně poslední a smrtelná. Kolikrát ten bastard zmáčkl spoušť? Jak dlouho ho nechával svíjet se v agónii, než přiložil hlaveň ke spánku? Nechal ho snad trpět tak dlouho, dokavaď sám Lawliet nežadonil o smrt? Ne…L by nikdy neustoupil! Light si byl jistý, že L si zachoval svou vyrovnanou povahu do úplného konce. Byl o tom přesvědčený. Pomalu zvedli jeho tělo a přendali jej na nosítka. Light se znova natáhl k jeho ruce, ale nedosáhl na něj…Vzdaloval se, až nakonec zmizel ve velikém blikajícím vozidle. Paže ho pustili a on tam zůstal klečet sám, v kaluži krve, s výčitkami a křídly povislými u země.

Again for you

,,Takže se můžeme dohodnout?“
,,Ano. Udělám vše, co bude v mých silách. Pokud si ale pokusíte udělat kopii zápisníku smrti, ujišťuji vás, že to poznám.“
,,Žádný problém, budete si ho moct vyzkoušet…Celou hru bude třeba dobře načasovat a zinscenovat. Nerad bych se stal součástí policejního zátahu. Připravte plán a nechte do budovy nastražit nějaké vychytávky, ať mi to za ty peníze stojí.“
,,Ovšem. A do kdy má být scénář hotov?“
,,Co takhle za týden? Jednadvacátého srpna by mělo být krásně. Perfektní den pro převrat!“ V Scientistově hlasu bylo znát šílenství a nedočkavost.
,,Takže jednadvacátého srpna, dobře. S tím nemám problém.“ Pravil monotónně, přestože mu jeho srdce pořád silně bilo. ,,Mám jeden týden…“

Again for you

Vedle klečícího, naprosto dezorientovaného chlapce se postavil postarší muž. Klekl si vedle něj a trochu zdráhavě mu položil ruku kolem ramen, aby ho utěšil.,,Nevěděl jsem, že ho máš tak rád.“ Pravil potichu a zdálo se, že se marně snaží hledat správná slova. Někdy soucit zkrátka nepomůže. Light na něj nereagoval, byl úplně ztuhlý, byl na dně. Nějakou dobu se z toho zjevně nevzpamatuje…
,,Dal mi tohle“ Natáhl před něj ruku, ve které držel, bože, zápisník smrti! ,,Stejně jako já doufal, že ti to pomůže vrátit se do normálního života.“ Light konečně zvedl hlavu z kolen, ztuhlost povolila a on pohlédl na černý blok, který před ním přidržoval.
,,Zápisník…“ Konstatoval suše. A hleděl na něj, jako na nějakou odpornou věc. Jak jen ho nenáviděl! Přesto k němu natáhl ruku, jeho otec ve stejnou chvíli ucukl.
,,Lighte…není jisté, že tě to změní zpátky…radši se na to připrav.“ Light na to ani nepomyslel. V tu chvíli mu to bylo jedno. Jediné, co měl před očima, byla Ryuzakiho bledá tvář zhanobená krví. Jeho oči nikdy nebyli tak prázdné….Nikdo mu je nezavřel. Stále byl v šoku z toho, jak nedůstojná a krutá smrt ho postihla… Bylo to horší než tenkrát…mnohem…mnohem horší. Tehdy byl v jakési euforii ze svého vítězství a trvalo dlouho, než se z toho probudil. Nyní si to naopak dlouho dopředu uvědomoval… A přesto to bylo nečekané a bolestné. Už nikdy s ním nepromluví, nikdy už ho neuvidí, nikdy se ho nebude moct dotknout a sledovat jeho nenapodobitelnou povahu. Bylo po všem. Co záleželo na tom, jak normálně, či nenormálně vypadá. Co záleželo na novinářích a na celém proklatém světě. On člověk není, je něco víc. A jediný, kdo ho byl hoden byl L. Klidně zůstane s křídly a rudýma očima…Klidně nechá celou zem, ať se ho bojí….Vůbec ho to nezajímalo. Lhostejně sáhl po černém bloku a v tu chvíli….v tu chvíli se s ním celý svět zatočil, jeho tělo se propadlo, jako při silném náporu alkoholu. Obrovská budova, silnice i chodník….všechno zmizelo stejně, jako jeho otec a zkrvavělá zem. Prudce vytřeštil oči a posadil se na posteli. Hleděl na zavřené dveře hotelového pokoje…zbrkle zamrkal. ,,Byl to jen sen…?“ Zašeptal zmateně netušíc, že dostane odpověď.
,,To nebyl jenom sen, milý Lighte.“ Pokojem se rozlehlo hlasité zachechtání. Light ten smích hned poznal, zbrkle se podíval k oknu. Na parapetu dřepěl mohutný, černý anděl smrti s křídově bílým obličejem a netopýřími, otrhanými křídly. Starý známý…Ryuk.
Anděl smrti se opět krátce zachechtal a sestoupil z okna.
,,Dlouho jsme se neviděli.“

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář