Jdi na obsah Jdi na menu
 


37. kapitola (část 2) - AUTOR

16. 7. 2014

 

,,Celý svět zaplavil fenomén neznámého tvora vznášejícího se nad Tokyem. Nejméně sedm set občanů k dnešnímu ránu potvrdilo, že spatřili na nebi něco, co zcela jistě nebylo ani letadlo, ani dravec a vznášelo se to nad městem dobrých čtyřicet minut. Ptali jsme se odborníků, jestli nemají alespoň mlhavou představu o tom, co by to mohlo být, ale oni jen nevěřícně kroutili hlavou.,,Podle peří, které se sneslo k zemi jsme mohli jasně vidět, že rozměry křídel budou víc jak dva metry. Také barva byla velice specifická. Můžeme se pokusit přirovnat ji ke stříbru, ale takto ušlechtilé peří nemá žádný z dosud objevených exemplářů…“ Víc nám o tom ornitolog Mizushiya zatím neřekl. Neznámý tvor byl bohužel spatřen s tak veliké výšky, že žádná fotografie nezachycuje stavbu těla, či tvar končetin. Pokud to není nějaká reklamní kampaň, pak se můžeme pouze dohadovat, zda k nám nemigrují samotní andělé…“
Noviny ležely na stole přeložené v půli. Na titulní straně obloha mezi mrakodrapy a ve výšce veliká plachtící křídla…
Těžko říct, jak se tvářili ostatní, Light se díval na text v novinách a písmenka se mu samou euforií pletla. Dokázal to. Letěl. Bohové… krásnější pocit snad ani neexistuje. Pokud ano, byl by to pocit, který samou krásou zabíjí.
Čekal, až mu začnou vyčítat, že opět neposlechl a skočil. Čekal, až začnou lámat rukama nad nežádoucí publicitou, ale oni mlčeli. Všichni tři si postupně prošli všechny výtisky a pak němě, s tichým úžasem pohlédli na Lighta. Anděl smrti zaujal bojovný pohled. Byl připravený bránit svoje nové dovednosti třeba i za hrob, ale nikdo se s ním zatím nepřel. První promluvil Lawliet.
,,Jaké to bylo?“
Light povolil napjaté svaly v obličeji, v rudých očích se mihla malá jiskra nadšení. Odpověď, kterou měl na jazyku, nevyřkl hned ze dvou důvodů. Za prvé byly v přítomnosti otce a zadruhé by mohla L poznámka, že je to lepší, než sex, urazit.
,,Na to neexistuje žádné přirovnání, Ryuzaki.“ Řekl a pevně se mu zahleděl do očí. Tak rád by ho vzal s sebou! Jenomže sotva to dokázal sám. Co kdyby ho neunesl? Jeho smrt už mu nijak nepřišla. Pokaždé když umřel, dal se hned dohromady, oklepal se a pokračoval v životě. Bolest byla tupá a smrt zažité curriculum. Ryuzaki ale nebyl jako on. Byl člověk a pád ho mohl vážně zranit, zítra v poledne i zabít. Pokud by to nakonec oba přežili, přísahal si, že ho vezme do té zázračné, všepohlcující výšky za jakoukoli cenu.
Bylo to tak zvláštní, být najednou na konci. Vědět, že se něco stane, ale zároveň netušit co. Třebaže to Light mohl předvídat, rozhodl se vydat vlastním směrem. Chtěl L zachránit, samozřejmě, ale nechtěl tak učinit protože to chce banda hnijících stvoření. Opravdu zatím netušil, jak to udělá. Nevěděl, co přesně má způsobit jeho smrt, ani neměl žádný plán. Měl jen svoje absolutní rozhodnutí, že ho umřít nenechá… a to muselo stačit.
Celý den, jejich poslední den, trávili přípravami. Akce měla začít v devět ráno a doba jejího úspěšného zakončení byla odhadnuta na dvanáctou. L měl zemřít přesně v poledne. Těžko říct, zda to bylo jen další královo znamení, bylo to však lhostejné. Light na krále bohů smrti definitivně zanevřel.

Again for you

Bylo půl deváté večer, když byly všechny potřebné věci téměř vyřízeny. L ještě naposledy jednal se Scientistem o nevyhnutelném zítřku, Soichiro Yagami telefonoval se svým zástupcem na policejním velitelství, Watari sklízel nádobí od večeře a Light mu s tím ochotně pomáhal. Tyto mimopracovní aktivity mu moc nedávaly smysl. Takový inteligentní člověk a chová se jako žena v domácnosti… Jakmile už neměl, do čeho píchnout, odešel se umýt. Křídla zavlála pokojem a všechny upozornila na Lightův přesun. Anděl smrti ze sebe pečlivě smyl všechny známky prožitého dne, převlékl se do pyžamových kalhot a vrátil se do pracovny. Všichni tři teď kolem skleněného stolku nad svou kávou diskutovali o možných zvratech zítřejšího dění. Light si to s odhodlanou tváří narázoval přímo k nim.
,,Skončili jste?“ Zeptal se a zdvořilost té otázce nějak scházela.
Černé oči k němu vzhlédly, zabodly se do něj, hrnek téměř u úst.
Watari se po všech podíval. ,,Vlastně ano.“ Usmál se a významně na Lighta zamrkal.
L pomalu odložil hrnek s kávou, aniž by se napil.
,,Výborně.“ Konstatoval shinigami a ruka mu přistála na L rameni. Přesunula se na krk, sjela k lopatkám a jemně ho pohladila, až sebou detektiv škubl. ,,Takže vám nebude vadit, když si ho půjčím.“
Černé oči dvakrát mrkly. Yagami se ušklíbl. Když viděl nepokoj v L tváři, úšklebek se změnil na chápající úsměv.
,,Ale jistěže ne.“ Pravil. Brýle se ze záhadného důvodu podmětně zablýskly.
,,Dobře.“ Kývl Light a vzal Ryuzakiho za paži. ,,Tak pojďme.“ Přikázal. L sotva stačil shodit nohy ze sedačky, postavit se a klopýtat za ním. Mohutná křídla opět vlála, pár peříček lechtalo detektiva po těle. Zavřeli se za nimi dveře. Zamykat nemuseli. Teď už ne.
L vypadal trochu rozpačitě. Posadil se na pelest a sledoval svého milence, jak už u dveří zápasí s knoflíkem u starých tepláků.
,,Lighte-kun…“ Oslovil ho. Opatrně, krotce… On nereagoval. Alespoň ne na něj. Vypustil jen pár kritických oslovení ke svým drápům. Pak očividně ztratil trpělivost a tepláky stáhl z boků, aniž by je rozepnul. Stál před ním úplně nahý, absolutně připravený. Penis v pravém úhlu, čekal…
,,Lighte…“
Křídla se pozvedla, lehce rozevřela. Light přistoupil k lůžku, krátce L políbil na rty a hned na to mu vysvlékl tričko. Skončilo zavěšené na klice. Jak může být člověk přesný, když zrovna nemíří! Chytil ho za ramena a nekompromisně položil na záda do peřin. Potom se skrčil, aby mu stáhl kalhoty se spodním prádlem. Opět se klonil nad jeho hlavou, ruce položil vedle černých vlasů a dorážel na jeho rty s nesnesitelnou chtivostí. Muž ho objal kolem krku, oči stále do široka otevřené. Chtěl něco říct, Light ho nenechal. Věděl, o čem chce mluvit a nechtěl to slyšet. Nebylo třeba. Oba ví, že…oba ví. Řeč nejsou jen slova. Je to dotýkání, vnímání. L položil dlaně na průsvitné tváře. Upřeně se zahleděl do jeho očí. Loučíš se se mnou? Ptal se němě. – Nenechám tě odejít, odpovídal svou náruživou lačností Light. Dám ti všechno, L. Tohle nadpozemské tělo, tyhle smrt předvídající oči, tahle ústa, křídla, všechno je tvé. Vezmi si to! Ať ze mě nezbude ani kousek, až si pro mě shinigami přijdou….nehty s tou nejvyšší opatrností dráždily svými broušenými hroty každé zákoutí alabastrového těla, peříčka křídel je vzápětí konejšila.
L sjel dlaněmi po milenci k hýždím, pevně uchopil oba svaly, přitáhl je na sebe. K čertu se všemi slovy světa, k čertu s bohy smrti…. podíval se skrze strop a nechal se unášet neředěným sobectvím. Ne, my jim nenecháme nic!
Ústa přimknutá k dlouhé šíji, polechtaná černými, věčně rozcuchanými vlasy se zformovala do úsměvu. Díváš se, králi? Takhle se přepisují dějiny. 

Again for you

Někde jinde, daleko…Temně šedý, nudný svět se třásl hněvem. Prach nadskakoval, andělé se krčili kolem jámy světů, jenž se zmítala ve zuřivém víru. Stovky nelidských očí hleděly do závratné hloubky, ve které dvě těla bojovala s osudem. Statečně a odhodlaně. Jedno tělo patřilo člověku, druhé jednomu z nich – andělovi smrti.
Vítr vztekle zdvihal prach a pozůstatky odumřelých… Těch, kteří svůj zbytečný život věnovali z lásky, nebo těch kteří zemřeli nekonečnou leností. Znuděnost bývala jejich dominantní vlastnost. Kdysi. Kolik takových líných andělů nezvyklý vztah dvou výjimečných mužů změnil? Kolik jich našlo ztracenou chuť sledovat zajímavé pozemšťany, jež jsou plní života? Pošetilí lidé! Tolik chtějí žít a přitom se vrhají po hlavě do neznáma před sebou…
Pohyblivá brána se rozohnila, dvě těla uzamčená ve vášnivé agónii zmizela.
,,Už toho bylo dost!“ Ozvalo se skrz na skrz jejich světem. Byl nekonečnou pouští i tísnivým vězením.
,,Nedovolím, aby si se mnou ten hlupák zahrával!“ Další hromobití. ,,To nebudu tolerovat! On si snad opravdu myslí, že může změnit osud, aniž by někoho zabil!“
Ryuk zůstal pohledem viset na zavřené bráně světů, stejně jako zbytek jeho populace a cítil se….ochuzený. Byl to jeden z těch vzácných okamžiků, kdy ani jemu nebylo do smíchu.
,,Kiro…ty zatracený hlupáku…“ Všechny nekonečné kouty jeho shnilé zemně se otřásaly v základech. ,,Ten tvůj nový osud…náš osud…potřebuje oběť. A pokud to nebudeš ty, bude to on!!“
Ryuk tiše naslouchal královo běsnění, zakousl se do černé parodie na jablko.
,,…A bude tu zas nuda.“ Utrousil téměř neslyšně. Navzdory tomu však několik jeho společníků souhlasně pokývalo hlavou…

Again for you

Seminář začal ve čtvrt na deset. Všichni, co na něj přijeli, mohli být stavebním kamenem pro světovou zločinnost a černý trh, ovšem vypadali tak kultivovaně, že by je každý pozorovatel tipoval na právníky a politiky. Ovšem před vstupem byli všichni nuceni projít kontrolkou a zbraní bylo odebráno neskutečně mnoho. Byli tu zástupci triád i Yakuzi, Americké mafie i Sicilské mafie… Z každého kousíčku světa přijel někdo výjimečný, lačnící po penězích a ještě větší moci…
Zahajovací ceremoniál byl v patnáctém poschodí a kromě zvláštních hostů, zde nikdo nebyl. Před prezentační tabuli předstoupil muž. Měl elegantní oblek, zrzavé, krátce střižené vlasy, a majestátní postoj muže, který má v rukách všechnu sílu světa. Jeho řeč v dokonalé angličtině byla velice nabitá a obsahovala souhrn všeho, co Light představuje. Zbraň, dokonalou loutku, zavazadlo pro převážení drog…Nabízel k prodeji svou univerzální drogu, popisoval možnosti přesunu a vlastnosti zbraně, jménem Light Yagami. Velmi, velmi se snažil nastavit cenovou laťku co nejvýš. Očima přitom neustále vyhledával hodiny nervózní z toho, že se něco zvrtne. V půl jedenácté se mu rozvibroval mobil v kapse. Demuve. Jeho zpráva byla stručná a všeobjasňující - Přicházejí
,,Omluvte mne, vážení…“ Zrzavý muž přerušil svůj proslov, vyhlásil malou přestávku a vyšel ze sálu. Kontaktoval svou malou důvěrnou skupinu, aby zkontrolovala příchodovou halu. Když mu Fred- bývalý informatik odpověděl, že opravdu přicházejí, ovšem jenom tři, vykašlal se na zdráhavost a detektivovi zavolal.
,,Jste tady taky?“
,,Ano.“ Odpověděl upravený hlas.
,,Kde?“
,,Už v budově.“ Pravil.

Again for you

Watari odložil telefon a zadíval se na televizory před sebou. Dvacet různě velikých obrazovek postupně snímalo vchod, recepci, střechu i celé patnácté podlaží. Kolem recepce právě procházeli tři postavy. Light, L a Yagami ve Watariho proslulém převleku. Veliký klobouk zabraňoval ve výhledu na tvář a dlouhý kabát splýval s tělem k zemi. Ke třem postavám přišel muž ve středním věku, se sympatickou tváří. Všechny pozdravil a zvláštní pozornost věnoval Lightovi. Ten jaksepatří zpanikařil. Znal toho muže. Mluvil s ním, ve svém zajetí. On jediný přišel beze strachu, bez převleku a mluvil s ním klidným, ubezpečujícím hlasem. Psycholog. Anděl smrti mněl co dělat, aby na sobě nedal znát to nevýslovné překvapení. Znamenalo to, že spolupracuje se Scientistem. Což pochopitelně znamenalo, že Scientist byl celou dobu jádrem celé operace. Ten parchant i zápisník, byli na dosah, zatímco on byl vězněm v nechutně bílém vězení. Přemohl se a zachoval si chladnou tvář, pouze očima probodl muže v jasném náznaku poznání. Watari sledoval, jak je muž dovedl k výtahům a znovu je spatřil až teprve, když vystoupili v patnáctém podlaží. Zkontroloval všechny zbývající kamery. Na pár z nich byl snímán sál, kde se nacházeli již značně netrpěliví obchodníci. Psycholog zavedl trojici do luxusně vybaveného hotelového pokoje a nechal je tam. Pokoj se sám od sebe zamkl. Všichni tři zůstávali klidní. Věděli, že se to stane. Bylo až absurdní, že sám L mu to jako Demuve poradil. Plán byl jednouchý. Přesvědčí L, Watariho a Lighta, že zde dostanou příležitost pochytat všechny dominantní mafiánské živly pěkně pohromadě a získají zpět zápisník. Skočil by L někdy na takovou pitomost? Ne. Ovšem vzhledem k tomu, že jim to navrhl Demuve, což je L, neměl důvod si nevěřit. Pěkně zamotaná situace. Scientist se teď domnívá, že ti tři čekají, až započne dražba, pak nechají zablokovat všechny vstupní dveře a zavolají posily. Takový primitivní plán by L nikdy nevymyslel. Ne, pokud by nevěděl, že si Scientist myslí to samé…
Light přešel k jednomu z křesel a posadil se na něj. Opřel se lokty o kolena, spojil dlaně a na pár vteřin zakryl tvář. Byl nervózní, bál se, že plán selže. Nebo jinak. Věděl, že plán selže, protože L život bude v ohrožení. Netušil však, že L to ví také. On ovšem neměl o Lightovo nezměrné odhodlanosti ani ponětí. Nevěděl, že ho chce zachránit. Věděl jen, že za několik málo hodin zemře a chtěl využít té nezvratnosti osudu, aby toho dotáhl do konce co nejvíc. Prioritami byl Lightův zápisník smrti, zadržení mafie a Scientista. Vyřízení účtů. Ano, věděl, proč ho ten muž tolik nenávidí. Věděl, proč ho touží zabít a byl odhodlaný nechat ho vychutnat si svou pomstu. Možná v zaprášeném koutku svého vědomí věřil, že tím bude jeho dluh vůči princi Behemothovi konečně zcela splacen. A možná měl pocit, že jeho dluh narostl ve chvílích přijímané rozkoše s andělem smrti. Mít dluh vůči bohům smrti a královské rodině, to už je vskutku náramně drahá existence! Dnes byl čas platit.
L sáhl do kapsy a aniž by se podíval na telefon, vyťukal krátkou zprávu…
Again for you
Scientist se vrátil na seminář. Na velkém promítacím plátně jim ukázal snímaný pokoj a zaměřil se na Lighta, tak, aby ho všichni dobře viděli.
,,Jak jste se mohli právě nyní přesvědčit, Yagami je zde. Z toho pokoje se nehne, dokud nebudou vyřešeny finanční záležitosti. Děkuji vám za pochopení, za chvíli začínáme.“
Začali…a částky, které přihazovali, byly tak vysoké, že by Scientist nemusel do konce života pohnout prstem. Spokojeně se usmíval, čekal až se to mraveniště konečně shodne a po oku sledoval interaktivní tabuli. Výsledná částka by se téměř nevešla na kalkulačku. Američani. Dalo se to čekat, přesto tu byl problém s jejich očividnou nedůvěrou. Chtěli toho kluka mít před vypsáním šeku, což byl problém. Sám Scientist mněl předání Lighta teprve před sebou. Zápisník smrti v kufříku vedle sebe… Ach! Ovšem! Jak že se ten člověk jmenuje? Paul Cliver? Otevřel kufr, vytáhl zápisník, zakrývaje nápis Death note. Vždyť to bylo jedno. Jeden zemře, zbytek bude o pár chvil později zatčen. Dnes tu ostatně mělo být obětí víc. Důležitý byl šek na osm milionu dolarů a hlava detektiva L. Peníze a pomsta. To bylo hlavním bodem dne. Zapsal jméno za všeobecné pozornosti svědků, ani nemrkl.
Paul Cliver – infarkt
Bez protestů podepíše šek, vrátí se v klidu na své místo a upadne do hlubokého spánku. Pár vteřin na to zemře tiše a nenápadně na zástavu srdce.“

Stalo se to přesně tak, jak si to nadiktoval. Muž zemřel, aniž by si toho kdokoliv jiný všiml. Dav byl samozřejmě nespokojený a mrzutý z neúspěchu a ovzduší bylo nasáklé až po strop napětím. Bylo na čase tohle divadlo ukončit. Mávnul na své kolegy, se kterými již měl co dočinění při vědeckém studiu Lighta Yagamiho. Každý z nich stál u jedněch dveří, čekali na signál. Doktorka Chelseyová se potila až za ušima. Nechtěla to. Byla vysoce inteligentní, vystudovaná antropoložka a kdyby jí, stejně tak, jako ostatním, Scientist nevyhrožoval, nikdy by něco takového nedělala. Jenže teď to bylo buď tohle, nebo smrt. Bála se, a tak dělala vše, co řekl.
Sebastian Ryan Hefferman se významně podíval na hodinky, pak do mikrofonu elegantně pronesl, omluvte mne, a vyšel ze sálu, dávajíc tím povel ostatním, aby zablokovali východy. A bylo to. Na chodbě si neodpustil vítězoslavný úsměv. Zastrčil šek do kapsy u saka a vytáhl telefon.
JEŽEK V KLECI

Again for you

Jakmile Watari obdržel zprávu, už kontaktoval policii, ať pomalu vyráží a připraví se na zátah. První část proběhla bezchybně. Kdyby ten člověk nebyl vyšinutý vrah, spolupráce s ním by nebyla k zahození. Precizní a přesný stejně jako jeho pohyby. Bylo téměř jedenáct a přišla na řadu druhá část, ta obtížnější. Výměna. Byl trochu oříšek vymyslet, jak vyměnit Lighta za zápisník smrti a zároveň si Lighta ponechat. Pro tyhle příležitost mělo posloužit L dvouvrstvé vybavení hotelu. Pokoj se otevřel. Vstoupili dva lidé. Žena a muž. Jakmile žena promluvila, poznal Light i jí. Mnohokrát mu odebírala krev. Začal být nervózní. Chtěl upozornit L i svého otce na hrozící nebezpečí, ale nemohl. Tak alespoň nenápadně, jel letmo stiskl detektivovu paži a hned se zase stáhl. Vyvedli je z pokoje a vedli je na konec chodby. Mezitím hovořil muž. Sdělil jim aktuální stav situace. ,,Mafie je vaše.“ Takhle to řekl. Když míjeli jedny z dveří do sálu, dlaní na ně poklepal a mrknul na ně. Light se snažil tvářit chladně. Ruce v hlubokých kapsách svého dlouhého kabátu. L šel klidným krokem vedle něj. Shrbený a rozcuchaný… kdo ví, co se mu honilo hlavou… Když dorazili k posledním dveřím, zastavili se. Muž, který je s doktorkou vedl opět promluvil.
,,Zde proběhne výměna. Dostanete, to co chcete. Mám vám říct, že s tou věcí můžete dělat, cokoliv chcete. Zápisník smrti může být spálen, pokud tak vláda rozhodně a nikdo se o té věci nedozví. Co se týká jeho,“kývnul směrem k Lightovi ,,nehodlá vám sdělovat, jaké s ním má plány. Potom kývl směrem k L. A vy jste dle popisu také součástí výměny. Co se týká vás, pane Watari…podíval se Lightova otce….a vytáhl zbraň. Namířil na něj. Budeme vás mít pod kontrolou. Light polkl. ,,Pokud se vy dva o cokoliv pokusíte, bude po něm. Pokud vše proběhne v pořádku. Dostane tento muž zápisník a kontaktuje třetí stranu, pana Demuva a dohoda o předání zápisníku už je na nich. Pokud zápisník nebude tam, kde má být. Bude detektiv L ve velmi nepříjemné situaci….“
Mělo smysl hrát nějaké překvapení? Ne, zřejmě ne před nimi. Nebyli důležití. Byli to jen poskoci chránící si vlastní kůži. Ruka, jež držela pistoli se lehce třásla. Doktorka otevřela dveře.
,,Pan Scientist čeká uvnitř.“ Řekla, když ty dva pouštěla dovnitř. Místnost vypadala jako obyčejná kancelář, na jejímž koci, u okna seděl za stolem zrzavý muž v obleku a spokojeně se usmíval. Kdyby se člověk pořádně podíval zjistil by, že je dělí průhledná skleněná stěna tyčící do stropu napříč místností. Vyšli k té stěně, obezřetně sledujíc známého muže. Skleněná dveře ve stěně měli schránku ve které to zacvakalo, jak muž zmáčkl cosi na ovladači. S potutelným úsměvem. Vložil zápisník do mezery a ten vypadl ve druhé polovině pokoje přímo Lightovi k nohám. Light se k němu automaticky sehnul, načež ho zasáhla rána pistolí přímo do lýtka. Ano, to bylo nečekané. Mladý anděl smrti zavrávoral, upadl. Žena, která již také držela pistoli, se obezřetně přiblížila, sebrala zápisník a zacouvala zpět. Pak ho podala Yagamimu. ,,Předejte ho Demuovi. Jakmile nám sdělí, že ho drží v ruce, propustíme L.“ Řekla. Dva pomocníci, dvě pistole. Jedna mířila na něj, druhá na L. Light se pomalu sbíral ze země. Usmíval se. Pomalu prošli dveřmi k němu a skleněné dveře se opět zamkly. Scientist netušil proč a začínal být nejistý. Byl ještě překvapenější, když muž v klobouku přistoupil ke stěně, podíval se do kamery u zdi a schránka se opět otevřela. Watari měl na svém místě všechno pečlivě pod kontrolou. Vhodil zápisník zpátky a tentokrát ho zvedl L. Ten ho zvedl k obličeji, prohlédl si ho a pak se zpříma podíval na muže před s sebou.
,,Působivé.“ Řekl. ,,Oznamuji, že držím zápisník smrti v ruce, takže mne můžete nechat jít.“ Řekl klidně.
Klidná maska na mužově obličeji se rozplynula. Scientist ohromením otevřel ústa.
,,…Nebo můžete pustit jeho,“ Krátce pohlédl na Lighta. ,,a nechat si tu jenom mně. O to koneckonců celou dobu šlo.“
Ohromení muže vzrostlo. Poslepu na stole nahmatal komunikační zařízení, zmáčkl jej a následně s polknutím zašilhal k jedné ze stěn. Měl tam být další průchod do místnosti a v něm další dva pomocníci – neotevřel se.
,,Obávám se, že jsem se zapomněl zmínit, že má identita má už roky několik podob.“ Promluvil opět L. ,,Abych zabránil pátrání po mé osobě a ochránil svou individualitu, vystupoval jsem pod třemi, světu známými jmény. L, Erald Coil a samozřejmě Demuve.“ Jakmile to dořekl, natáhl ruku se zápisníkem k Scientistovi. ,,Jsem rád, že jste ho vrátil. Znám někoho, kdo ho potřebuje víc, než vy.“ Pravil a chtěl předat zápisník Lightovi, jenže sotva se o to pokusil, Anděl smrti schytal další ránu od pistole. Tentokrát do krku. Zalapal po dechu a chytil se za šíji. L se po něm s obavami podíval. ,,Jsi v pořádku?“ Nedokázal ta slova nevyslovit. Starostlivě se ho dotkl, …což neměl dělat. Tentokrát se totiž zcela překvapivě usmíval jejich nepřítel. Ramena se mu třásla, až se křečovitě rozchechtal. Ruka s pistolí pak zamířila na Lawlieta.
,,Překvapuješ, Ryuzaki.“ Pobaveně na něj pohlédl, nenávist mu plála v očích. ,,Ty už ovšem nejsi tak nesmrtelný, jako tvůj milenec, nemám pravdu?“ Ano, to skutečně nečekali. Jak to zatraceně zjistil? Z jednoho letmého doteku? To nemohla být pravda!
,,Ne.“ Přikývl L. Pak dal Watarimu signál a skleněné dveře se opět otevřeli. ,,Vezmi si ten zápisník a vrať se ke svému otci.“ Přikázal Lightovi. Ten nevěřícně vyvalil oči.
,,Cože? Tohle nebylo v plánu. Měli jsme ho zatknout! Teď a tady, na co ještě čekáme?“
L neslyšně polknul. ,,Podívej se ke dveřím.“
Yagami byl v bezvědomí. Ležel mezi dveřmi, někdo ho udeřil. Muž i žena někam zmizeli.
,,Watari je na cestě, ošetří ho a pomůže vám do bezpečí. Všechno bude v pořádku. Počkejte na policii. Řekněte jim, ať jsou opatrní. Ti lidé v sálu jsou možná už trochu nervózní a rozhodně nečekají státní návštěvu.“ Light převzal zápisník do ruky a …ztuhnul. Zřejmě čekal, že to s ním něco udělá, že se něco změní, ale necítil absolutně nic. Vytřeštil na Lawlieta oči, potom zápisník rozevřel… ale nic ani jedno jméno, které napsal jako kira. To nebyl Ten zápisník. Byla to kopie. Znovu na milence upřel oči v tichém protestu, ale ten se tvářil dočista klidně. On to ví… Je to snad plán? Má něco říct, nebo dělat, že je zápisník skutečný? Chvíle zamyšlení trvala zřejmě až nápadně dlouho, L se mírně zamračil. ,,Udělej, co říkám.“ Pobídl ho. Light nechtěl, ale viděl, že má ještě čas. L má čas. Rozhodl se udělat, co po něm chce a pak se vrátit do budovi. Probudil Yagamiho, podepřel ho vyvedl ho z pokoje, naposled se po L ohlížejíc.
Scientist se dál usmíval.
,,Konečně jsme sami.“ Řekl Scientist a sklonil pistoli.
,,Víc, než týden jsem se připravoval na váš proslov o mé vině za zkažený život, tak prosím, jen do toho.“ Pobídl ho L. ,,Máte na to čas do konce mého života.“
,,Ano.“ Poznamenal s úsměvem Sebastian Ryan Hefferman. ,,To může být velice dlouhá doba.“ Muž se opět uvelebil na své židli, podepřel si bradu a zaujatě hleděl na shrbenou postavu před sebou.,,Takže jsi kamufloval svoji smrt ještě jako kluk, udělal sis tři identity, stal ses nejlepším detektivem na světě a celou dobu jsi se mnou mluvil, aniž bych jen tušil, že jsi to ty. To s těmi dveřmi bylo chytré, opravdu. Velice rozumné, nechat jinou osobu, aby zabraňovala použití techniky a otočila tak moje výhody ve váš prospěch…“ Mluvil tlumeně a jen naoko uznale. ,,Navíc sis našel mezi všemi právě anděla smrti, jako svou osobní děvku a evidentně se domníváš, že bych se ho vzdal, jen díky mé neutuchající touze tě zabít…“ Konstatoval. L mlčel. Černé oči ho sledovaly. Na chvíli nastalo ticho, než ho přerušilo zazvonění telefonu. Help od beatles…Divný a provokativní výběr hudby, jenž byl utišen už po několika prvních tónech. Muž přiložil mobil k uchu.
,,Ano? Ach! Výborně, výborně! Děkuji. Jistě, můžete začít.“ Jakmile telefon odložil, oči mu zajiskřily. ,,Opravdu jsem se na tento den těšil, L. Velmi. Nečekal jsem sice, že ty a Demuve budete jedna a ta samá osoba, ale jsem velmi přizpůsobivý člověk. Tvé podceňování není na místě. Myslel sis, že nepoznám kdo je ten idiot v klobouku? Věděl jsem to hned jak vešel. A mám informace o veškerém aktivním pohybu v budově. Najít skutečného Watariho nedělalo mým kolegům žádný problém. A teď mi řekni, jak těžké si myslíš, že je předstírat technickou výpomoc, jestliže máš v týmu počítačového génia, který dostává ze tvého telefonu jasné signály? Nemyslíš, že je tu šance, že by ty dveře a schránku zablokoval někdo jiný, aby vás nechal při zdánlivém přesvědčení, že váš plán pokračuje tak, jak má?“ Podíval se ke dveřím, zmáčkl komunikační tlačítko na pevné lince na svém stole a dveře u stěny se skutečně otevřeli. Watari by na kameře uviděl, kdo signál zadal, a docela jistě by ho neposlechl. Takže tam u těch kamer seděl někdo jiný, přesně jak Scientist tvrdil. Nikdo však ve dveřích nestál. Sebastian vstal od stolu, přešel k průchodu a zdvořilostním gestem mu dal přednost. ,,Určitě jsi zvědavý…“ L věděl, že nic nedopadne podle plánu. Věděl, že dnes bude den, kdy zemře. Jen nečekal, že se toho zvrtne tolik. Prošel dveřmi do vedlejší místnosti. Byla s tou předchozí téměř identická. Tentokrát byl na stole otevřený notebook.
,,Podívej, jak se daří našemu andílkovi.“ Pobídl ho a natočil počítač k němu. L zalapal po dechu. Byl to video přenos z kamer z nějakého z pokojů. Light se krčil u zdi, křídla tisknouc ke stěně a jeho kabát se válel opodál. Nebyl tam sám. Čtyři lidé tam byli s ním. Teď už bylo zjevné, kam se žena s ozbrojeným mužem poděli.
,,Asi ti vrtá hlavou, kde je pan Watari a šéf japonské policie…vlastně jsou v naprostém pořádku a to jen z toho důvodu, že mi jsou ukradení. Nemohli však zabránit tomu, abych si vzal jeho. Mohu si vzít co chci. Už jsem holt takový….“
,,Kde jsou?“ Ptal se L, zatímco v šoku hleděl na monitor. Lightova levá ruka…. Ležela dva metry od těla a černá tekutina se valila z ramene. Byl to strašný pohled, ale zornice jakoby k obrazovce přirostly, nedokázal oči zavřít, ani sklopit k zemi.
,,Pravděpodobně už navádějí celou armádu policie do budovy a budou se snažit Lighta najít. Štěstí, že je tady ten nedobytný trezor… Kdepak zápisník, pravou podstatou věci jste vy dva.“
Jsou v trezoru k3…Tohle bylo zlé. Jediný trezor, jehož kód neznal. Ne snad proto, že by nechtěl, nebo ho nedokázal rozluštit, ale proto, že byl použit. Byl to trezor, který se dal otevřít jen zvenku a jakmile se zavře, už jen jednou zevnitř. Vymyslel ho jako bezpečnostní, maskovaný úkryt…jenomže teď tam byl Light a ti tři a jediná šance, jak je dostat ven byla taková, že někdo z nich dveře od trezoru otevře. Ze vnitř.
,,A pravý zápisník je v tuto chvíli kde?“
Scientist se ušklíbl a posunul si brýle na nose. ,,Ach! Takže jste poznali, že není pravý? Bravo! To nám podstatně zjednodušuje náš rozhovor. Nemám jediný důvod ti to říkat, jenomže pravda je taková, že ti ta informace stejně k ničemu nebude, že ano?“ Jeho oči plály hrdostí nad svým triumfem. Pak přešel ke stolu, otevřel šuplík, ze kterého vyndal černý blok a začal si v něm listovat, jako by to byl obyčejný diář. ,,Takže L… Máme tu takovou krásnou, patovou situaci, že ano? I když možná že to nebude až tak nerozhodné, jak to vypadá… Rozeberme si to. Ty máš dva poskoky mimo budovu, kteří se tu nevyznají zdaleka tak dobře, jako ty. Máš venku několik set ozbrojených mužů, kteří se každou chvíli ocitnou tady… Ale ne kvůli tobě, ani Lightovi. Je zajímá jenom Mafie. To slastné vítězství nad černým trhem! Legendární zátah na velký roj mafiánů ze všech koutů světa… Jak moc si myslíš, že je bude zajímat Watariho škemrání, aby hledali Lighta po celém hotelu? Proč by něco tak zbytečného dělali? Vždyť by to bylo, jako hledat jehlu v kupce sena. A pan Yagami? Kdyby dal jen nepatrný důraz na to, že je tady jeho syn… Nezajímal by se policejní prezident, co tady vůbec dělá? Třeba by je všechny vyprovokovalo k činnosti ono zjištění, že jeho syn, syn šéfa japonské policie je ve skutečnosti onen anděl smrti, co se po mě sháněl prostřednictvím nahrávek v celosvětovém vysílání… A možná, kdyby mu přece jen chtěli pomoct Lighta hledat a nedej bože by i uspěli… Chce skutečně šéf policie, aby jeho syna nadřízený viděl s těmi křídly? Takže je tu pravděpodobnost devadesát na deset, že ho vůbec hledat začnou… Ovšem, co se těch křídel týče, snad bych mohl být lehce nápomocen….“ Scientist přerušil svůj dlouhý monolog a zvedl telefon. L sledoval monitor… jeden z těch lidí u Lighta vytahoval mobil z kapsy a to, co slyšel Scientista říkat mu málem vyrazilo dech… Když krátký rozhovor mezi těmi dvěma skončil, vytáhli ti lidé z rohu jeden z mnoha mučících nástrojů - nůž a začali Lightovi párat křídla. Chlapec se bránil, řval…ale s jednou rukou to šlo ztěžka. Sebastian pouze ztlumil zvuk.
,,Neslyšel bych vlastního slova.“ Vysvětlil a zdálo se, že andělovo mučení s ním vůbec nic nedělá. ,,Ehm, takže kde jsem to přestal…Ach, ano! Naše šachovnice. Tak copak máš ještě v rukávu, hm? Znáš mé jméno, ale zápisník mám já. A to je z tvých výhod asi vše. Teď jsem, myslím na řadě. Vím, jak se to má s tímto trezorem. Otevřít ho můžou jenom oni, ale neudělají to. Pokud jim to tedy nenařídím.“
L měl sto chutí toho chlapa zmlátit do bezvědomí a zabít. Sebrat zápisník a běžet k trezoru. Ale místo toho chladně konstatoval:,,Policie s Watarim trezor hledat nebude, ale nás dva co nevidět najdou.“
,,Pravda… Je to škoda, že ano? Tohle je totiž ta nejlepší část. Jenom tě tak zabít, by nebylo ono. Uznej, že na to mi dlužíš přespříliš. Ale ten kluk… Není pro tebe ten pohled bolestivý?“
L mlčel.
,,Měl jsem jisté podezření, když jsem si prohlédl záznamy z toho dne, kdy jsi mi ho ukradl z institutu a pojal jsem mírné podezření… Je krásné vidět, jak se potvrzuje. Ty tu zrůdu miluješ…a proto je to taková zábava. Tohle experimentování se mi celkem zamlouvá, víš. Anděl smrti, ve světě lidí. Kluk, který nemůže zemřít, ale zabít se dá mnohokrát. Je tak fascinující zkoušet, jak si s těmi vraždami jeho tělo poradí, nemyslíš?“ Oba opět pohlédli na monitor. Light nebyl slyšet ale jeho utrpení bylo jasně znát. Svíjel se a kopal, zatímco ti bastardi znesvěcovali jeho přenádherná křídla. Peříčka přibývala na zemi kolem něj. L věděl, jak moc jsou ta křídla choulostivá. Víc než jednou měl možnost to zjistit. Tohle muselo být neskutečně bolestivé…
,,Kdyby ses teď viděl.“ Zachechtal se Scientist. Bylo nad slunce jasné, že ten člověk není normální.
,,Light není zrůda. Ty ano.“ Pronesl tiše Lawliet a mezi tím přemýšlel, jak nejlépe mu sebrat jeho zápisník. Iritovalo ho, jak si je sebou ten člověk jistý. ,,Proč si myslíš, že bych ti ten zápisník nemohl sebrat? Proč si jsi tak jistý, že právě teď a tady nade mnou máš kontrolu?“
,,A proč se tak geniální člověk jako ty, ptá na něco tak očividného?“ Zrzavý muž zavrtěl hlavou. ,,Zařídil jsem to tak, že když mně zabiješ, jenom tím dáš povel na likvidaci pana Wammyho, Yagamiho a těch tří uvnitř trezoru. Light neví, jak ty dveře otevřít a kdyby ho náhodou našli, z venku ho nikdo nezachrání zůstane tam doslova navěky.“
,,Využil jste zápisník smrti…“ Pronesl spíš sám k sobě, než k nepříteli L. Zatracený bastard!
,,Jména dvou mých drahých kolegů již byla do zápisníku smrti zaevidována. Nenapsal jsem nic jiného, než že zemřou do sedmi dnů na zástavu srdce a mezi tím poslechnou každé mé slovo. Nic, co by nebylo nemožné.“ Zašeptal a sladce se při tom usmál.
,,Takže předpokládám, že ti dva u počítačů mají k dispozici vytržené stránky ze zápisníku.“
,,Ovšem! A mezi mými příkazy bylo, aby je použili, pokud zemřu…Nicméně pokud se teď o cokoliv pokusíš, mohu jim dát jediným pokynem stejný příkaz.“
Skvěle. Tohle byla definice bezvýchodné situace.
Na chvilku se mezi nimi rozhostilo ticho, než ho přerušil hlasitý alarm.
,,Vida, vida… Už jsou tady. Nečekal bych, že tak brzo…“ Řekl klidně Scientist a opět se usmál. ,,Ubohý Light. Musí ho to asi bolet, nemyslíš?“
L se silou vůle donutil pohlédnout na monitor. Lightova křídla byla poloviční. Rozervaná, ochuzená o většinu peří… On sám se už nějakou dobu vůbec nevzpíral… L došlo, že Scientist nemá v plánu před policií utíkat. Má své rukojmí a to mu stačí. Jediné, na čem mu záleží, je L. Psychicky ho potýrat a zabít. L zemře s vědomím, že Light, Watari a Yagami… Jeho nejbližší a hlavně jediní, které kdy měl, jsou ztraceni… Sebastian byl možná šílenec, ale svou genialitou se mu bezesporu vyrovnal.
Po několika minutách, které jakoby vůbec neuběhli, se do pokoje vřítili oba postarší pánové a s nimi několik ozbrojených mužů.
Několik pistolí mířilo přímo na zrzavého muže, ale ten byl naprosto klidný. Dokonce se usmíval.
,,Kde je Light?“ Uhodil na ně k smrti vystrašený otec.
,,L pověz jim, ať odhodí zbraně.“ Přikázal Scientist.
,,Odhoďte zbraně.“ Zopakoval mrtvým hlasem L.
,,Cože?“ Yagami byl ohromený tím, co slyší z jeho úst. A Watari… taky.
,,Udělejte to.“ Přikázal L nekompromisně. Snažil se mluvit vyrovnaně, ale ruce se mu nepatrně třásly.,,Jste v nebezpečí. Vy i Light.“
,,Ale jsme v přesile!!!“ Namítal stále ohromený Yagami.
,,Ne, dokud má tenhle člověk dva muže pod vlivem zápisníku smrti. Řekl jsem odložte zbraně.“ Zesílil hlas tak, že se Yagami téměř leknul. Se zděšením položil na zem pistoli a ostatní udělali to samé. L si nikdy nepřipadal tak bezmocný, jako právě teď. Nedokázal přijít na jediný způsob, jak mít ochranu těch tří pod kontrolou.
,,Výborně Ryuzaki, děkuji.“ Zrzavý muž k němu přistoupil a poplácal ho po ramenou. Detektivovi byl jeho dotek odporný.,,Myslím, že je čas dokázat, že vám tady náš slavný L říká pravdu.“ Zasmál se a pak si pobaveně prohlédl výrazy neznámých policajtů. ,,Ach ano! Nečekali jste, že nejlepší detektiv na světě vypadá, jako opice, že? Člověka to zmate! Nu což, jemu už to může být jedno. Tak dlouho tady nebude, aby si užil svůj popis v novinách. Ale pokud mu budete psát nekrolog, nezapomeňte se zmínit o tom, že se tahá s chlapem…nebo lépe řečeno s ním.“ Na to otočil Notebook obrazovkou ke všem přítomným a všechny uvedl do patřičného šoku.
,,Lighte!!!“ Yagami zalapal po dechu.
Scientist dal směrem ke kamerám nepatrná signál a za čtyřicet vteřin se jediná žena na obrazovce chytila za srdce a skácela k zemi.
,,Byla to velmi schopná doktorka.“ Informoval je vesele zrzavý muž.
L se třásl, ale stále dokázal mírnit svůj přístup. Panikaření nebylo na místě a hlavně- bylo by to zbytečné.
,,Jestli zemřou i ti dva, Light se odtamtud nedostane.“ Vysvětlil jim věcně. Jako stroj.
,,Tragické.“ Scientist zahrál smutný obličej. Vzápětí ho zase srovnal do původního stavu.,,A pokud zemřu já, neodnese to jen Light, ale i vy dva.“ Ukázal na Lightova otce a Watariho. ,,Teď vás nejspíš napadlo vydat se hledat moje pomocníky! Jen prosím, do toho! Jakmile se za nimi vydáte, výsledek bude stejný. Kolik času myslíte, že zabere napsat čtyři jména?“
,,Všichni už to pochopili. Teď čekají na pokyny.“ L zněl trochu netrpělivě a trochu odevzdaně. Tohle bylo pro oba muže děsivé. Obraz L, který se vzdal, v nich zůstane zarytý nadosmrti.
,,Pravda!“ Scientist popadl pistoli a přiložil její hlaveň k L spánku… Ten pomalu zavřel oči a zase je otevřel.
,,Vy tři…“ kývnul na tři muže v uniformách. ,,Půjdete s námi na střechu a připravíte helikoptéru. Ostatní neudělají vůbec nic. Všude jsou kamery, a mí přátelé dokážou psát v japonštině velice rychle…“
Pak už tři vystrašení policisti, Scientist a L opustili pokoje, zatímco zbytek zůstal bezmocně u notebooku. Yagami, stále šokován, hleděl na mučeného Lighta…. Dokud se Watari nedotkl jeho ramene a nedonutil ho podívat se na stůl. Ležel tam černý blok. Scientist zde zanechal pravý zápisník smrti…

Again for you

Nemáš ruku – oznámil sám sobě, ale nepřipadalo mu to nijak důležité. Nebolelo to, alespoň ne moc. Věděl, že by se stačilo dostat blíž a končetina by mu jednoduše přirostla. Jenže než se k ní doplazil, chytili ho a začali, och bože, probodávat jeho křídla. Nechtěl křičet…opravdu doufal, že to vydrží, jenže ta bolest byla tak nesnesitelná, že sebou začal zmítat v agónii a řvát. Ani si během svého utrpení nevšiml, že ti tři dělají svou práci s chvěním a strachem vepsaným ve tváři. Byl to strach ze smrti. Strach ze Scientista. Ani jeden nechtěl zemřít a protože věděli, jak snadno se dá jejich smrt zařídit, dělali, co se jim řeklo. Light se už po několika minutách ocitl na hranici mezi šílenstvím a bezvědomím, když se jeden z mučitelů… ta žena z institutu chytila za srdce a za chvíli zemřela. Vnímal to jen na půl, ale dokázal si uvědomit, že o to usilovněji pokračovali v devastaci křídel ti zbývající dva. Strach ze smrti dokáže zlikvidovat jakoukoliv vlastní vůli, i všechny společenské zábrany. O dalších pár vteřin později Light ztratil vědomí a když se probral, leželi na podlaze tři mrtvá těla. Potřeboval chvíli na vzpamatování. Pomalu se připlazil ke své ruce a s pomocí té druhé si ji přitiskl zpět k tělu. Za pár vteřin vypadala, jakoby mu ji nikdy neuřízli. V kleku se brodil mezi těly ke dveřím, když mu pohled padl na hodinky jedné z mrtvol a v něm se rozhoupal těžký zvon odbíjející dvanáctou. Bylo půl a zbývalo jen třicet minut. Musím něco udělat! Donutil se vstát a ignorovat bolest křídel, které teď byli téměř holé a lehce připomínaly ta Ryukova. Dokulhal až k zavřeným dveřím trezoru. Těžká ocel na něj křičela svou nedobytnou sílu. Zabouchal na ně, zařval…ale nikdo ho neslyšel. Zkoušel to asi pět minut, než se sesunul k podlaze, nekonečně zoufalý a pokořený. Musím ho najít, zachránit ho, vidět ho, mluvit s ním… Ta touha byla tak silná, že požírala jakékoliv zbývající známky racionálního myšlení. Light se chystal zařvat ke stropu, k andělům smrti své upřímné zhnusení, když pocítil, jak mu brní ruce. Brněli až ke konečkům prstů a když si je prošlédl tak zjistil, že mu drápy povyrostly o další centimetr. Bezděčně jimi přejel po tvrdé podlaze a přestože přitlačil jen lehce, udělal tam pořádnou rýhu. Okamžitě zase ožil a vrátil všechnu svou naději ke dveřím z oceli, do kterých zaryl všechny svoje drápy…

Again for you

Král bohů smrti odložil zápisník, do něhož právě zapsal jméno: Light Yagami. Co se stalo, když se Light zapsal mezi na kousek vytržený z těch pekelných stránek? Začal se fyzicky měnit v anděla. Síla přeskakující mezi zápisníkem smrti a Lightem Yagami byla neobyčejně živelná a syrové. Ano, tak tomu u těch čerstvých andělů bývalo. Nikdo však neměl potřebu svoji původní podobu obnovovat… Přeci jen v těchto troskách, co mají představovat svět, nezáleželo na tom, jak zoufale vypadáte, či kolik vám upadlo končetin. Nikomu na tom nezáleželo, nicméně Light byl nyní obdařen silnými drápy. Nestál o ně, ale potřeboval je. Nebo lépe… Někdo jiný usoudil, že je potřebuje, aby dokončil svůj úkol…

Again for you

Light utíkal chodbou, znovu navléknut do černého kabátu, ale křídla už pod ním vidět nebyla. Jejich bohatost byla ochuzena o mnoho peříček. Trochu zmatený, trochu odhodlaný doběhl do místnosti, kde našel svého otce a Watariho. Drželi v rukách jeho zápisník. Pravý zápisník. A netušili, co si počít.
,,Lighte!“ Muž ve Watariho oblečení překvapeně vzhlédl ke svému uřícenému synovi.
,,Kde je Ryuzaki?“ Vyhrkl na ně, aniž by černému bloku věnoval nějakou pozornost. Žádnou odpověď nedostal. ,,Ptám se, kde je???“ Jeho vybledlá tvář zrůžověla vzteky.
,,Scientist ho odvedl…“ Promluvil potichu Watari.,,Chce s ním někam odletět….“
,,Odletět? Chce ho zabít!!“ Běsnil Light.
,,Nechali tady zápisník smrti…“ Pronesl pustě Yagami. Anděl smrti mu konečně věnoval pozornost. Zklidnil dech. Stačilo by Sebastiana do zápisníku zapsat… Zbývalo ještě dvacet minut…
Natáhl se po svém zápisníku, Rozevřel ho. Ano, ten byl skutečný… a stačilo napsat jen jedno, jediné jméno, aby to všechno skončilo… Light byl na pár vteřin odhodlaný zemřít, odhodlaný prohrát,… než si něco uvědomil.
,,Scientist ho tady zapomněl?“
,,Ano.“ Někdo odpověděl, těžko říct, kdo.
,,Ach…“ A Light pochopil. Jaká byla pravděpodobnost, aby tady muž, kterému šlo o život, zapomněl zápisník smrti? Žádná. Zápisník se nabízel, aby Light udělal to, co se od něj čeká…. Šokovaně ho pustil z rukou.
,,Sakra!“ Zaklel, než se vrhl ven z místnosti. Otcův prosebný hlas už neslyšel. Běžel na střechu.
,,Stihnu to, stihnu to, stihnu to….“
Teď už neměl čas vrátit se pro zápisník. Musel se spolehnout na sebe. Na moc, ve kterou se rozhodl věřit ze všeho nejvíc…
Again for you
Našel je na střeše. Scientist držel L u sebe, pistoli mu tiskl k tváři a L se skoro nehnul. Nebránil se, neprotestoval…
,,Proč se nebrání?“ Light byl zmatený, ale rozhodl se nechat to teď být. Jeho život byl důležitější. ,,Ryuzaki!!“ Zařval, a oba se po něm podívali. Vrtulník byl u nich, vrhal mohutný vítr na všechny světové strany. Spatřil, jak se L pohnula ústa, vypadal trochu překvapený, ale Light ho nemusel slyšet, aby věděl, že vyslovil jeho jméno. Rázným krokem se vydal rovnou k nim.
,,Ani hnout!!!“ Zařval muž se zbraní.,,Zabiju ho.“
Light se uchechtl a podíval se na hodinky. Zbývalo ještě deset minut.
Musí něco udělat. Něco, co překročí práh předurčené smrti. Jenomže co? A hlavně Jak? Přiblížil se až k nim, zrzavý muž se rozklepal. Light ho probodl ničivým pohledem.
,,Byl bys dávno mrtvý, kdybych to tak chtěl.“ Pronesl a pak… Shodil plášť křídla byla skutečně poškozená. L na ně svýma velkýma očima smutně pohlédl. Ta chvilka překvapení a napjatého ticha netrvala ani dvě vteřiny… Protože pak Light uhodil muže do ruky, pistole dopadla na zem a on toho využil, aby chytil L a skočil s ním ze střechy….

Again for you

,,Do prdele!“ Muž se neovládl. Rychle sebral zbraň ze země, naklonil se a střílel na padající pár. Mizel v hloubce a náhlé mlhy. Oba byli ztraceni. Určitě. Andělova křídla byla na kousky, neunesl by ani sám sebe, jak by tedy mohl oba? Zrzavý muž se nedokázal pohnout. Ležel na budově s hlavou přes okraj a hleděl dolů… přežijí?
Again for you
Marně se otrhaná křídla zvedala proti větru, stejně padali. Light držel L kolem zad tak pevně, až to bylo nebezpečné, ale L byl jen trochu zmatený… a v šoku. V jeden prchavý okamžik si pomyslel, že Light velmi rád přeceňuje situaci…


Again for you

,,Hlupák! Promarnil svou šanci! Mohl toho budižkničemu zachránit, ale on místo toho udělá takovou nebeskou hloupost!!! Vidíte to Shinigami? Hleďte na toho hlupáka! Prohrál jen proto, že se tak moc snažil nade mnou zvítězit!“ Král smrti se chechtal, až se celý jeho svět otřásal. Byl však jediný, komu to připadalo směšné. Nikdo jiný s ním nadšení nesdílel. Tohle nebylo vítězství. Ani jeho, ani Lighta. Dokonce i Ryuk nebyl schopen úsměv. Hleděl s ostatními na pád dvou vyjímečných mužů a pak najednou mlčky sebral svůj zápisník, přiložil pero a aniž by na papír pohlédl, psal : Light Yagami. Pak teprve se trochu usmál. Přiblížil svou děsivou tvář k jámě světů….
,,Bojuj." Zašeptal.

Again for you

Křídla se chvíli před dopadem zacelila. Dokonce vzrostla ještě do větší šíře a nekonečného půvabu. Light se o zem ani neotřel a nabytou rychlostí mířil zas vzhůru, sám zcela šokován, co se to děje. Pro tenhle okamžik to však nebylo nijak důležité. Vzhlédl o něco výš a letěl od té proklaté budovy co nejdál. Dunící vítr mu kolem uší křičel slava neuvěření… Letíš, letíš s L…. Jeho oči se podívaly nad vlající černé kadeře. Ovšemže pád přežili… Zbývaly necelé čtyři minuty.
,,Co to děláš?“ Ozval se konečně L, který sotva rozuměl zmatenému sletu událostí.
,,Co já dělám? Co ty to děláš?“ Zařval Light, vzteklé oči zamířily přímo do těch Lawlietových. ,,Jen tak se nechat odvést, nebránit se, nesnažit se zachránit! To přece nejsi ty!“
,,Lighte…“ Oslovil anděla L, stále neschopný uvěřit, že vlastně letí.
,,Proč se tak chováš? Sám přece nejlíp víš, že pokaždé existuje nějaké východisko!!!“
,,Ty sám nejlíp víš, že pro dnešek to neplatí.“ Vrátil mu to L. Zornice po něm těkaly, smrtelně vážné. Light zalapal po dechu, když si to konečně uvědomil…
,,Ty to víš…“ Dostal ze sebe.
…Tři minuty…

Again for you

Jakmile Scientist viděl, jak se mladý anděl opět vznesl do nebe, už popoháněl, muže s helikoptérou, aby nastartoval. Byl jako šílený. Jediné, o co mu šlo, byl L. Mněl ho zabít hned, Rychleji, namístě… Na co sakra čekal?
Stroj vyletěl, a Scientist zůstal ze svého místa téměř vykloněný, pistoli svírajíc v ruce. Viděl jen jeden cíl, jen jedno mrtvé tělo…
Neuplynula ani minuta, a dohnali je. Jakmile byl na dosah, začal střílet, jakoby mu šlo o život.
Light se snažil L zakrýt vlastním tělem, i obrovskými křídly. Tiskl si ho k sobě stále pevněji. Kolik je potřeba něčí vůle, aby překonala smrt?
Další anděl smrti zvedl svůj zápisník, bez ohledu na řev i protesty svého krále, zapsal jedno jediné jméno….
Light Yagami

Again for you

…Křídla se zas o něco zvětšila a zarovnala. Lightův let byl nyní rychlejší. Sám netušil, jak je to možné…
,,Kolik?“ Ozval se potichu L. Light zarytě mlčel, dělal, že ho neslyší.
,,Kolik?“ Dožadoval se neodbytně jeho milenec.
,,Minuta!“ Odpověď byla hekavá a téměř až zoufalá. Za nimi se ozývaly výstřely… Mohu ho zachránit, mohu ho zachránit…dokážu to… vím, že to i bez zápisníku dokážu… Opakoval si stále dokola. Před tváří se mu zjevil sen… nebo spíš předpověď toho, co se může stát. Toho, jak mrtvé a postřelené tělo L leží na chodníku…
,,Sakra…“ Ještě stále se to může stát… Postřelený L, L, který spadl na tvář a celou si ji zakrvácel… Viděl ten sen živěji, než tehdy. Ale takhle to nemůže být, takhle to přece neskončí! L přežije! Light rozhodně zavrtěl hlavou.
,,Asi bych měl něco říct, než…“ Začal L, ale Light ho zarazil.
,,Ne!“ Chytil ho ještě pevněji. ,,Nemusíš nic říkat…. Protože neumřeš.“
Again for you
Light Yagami….Light Yagami…Light Yagami…
,,Co to děláte? Přestaňte!!! Okamžitě odložte své zápisníky!!!“ Nejmocnější bůh smrti, nejsilnější anděl,… ale právě v tuto chvíli bez jediné špetky respektu. Na každém z bloků se rychle rýsovalo jedno jediné jméno. Co to bylo? Protest? Vzpoura? Nebylo pochyb, že si chlapec získal velkou podporu…
Light Yagami…Light Yagami….Light Yagami…
Again for you
Minuta minula… a oni stále letěli.
Vyhrál jsem! Mihlo se Lightovi hlavou, když pohlédl nad černé kadeře. Čas smrti byl vzdálený… Velmi, velmi vzdálený… L zemře v pokoji a ve stáří… Dobrý bože, děkuju! Měl chuť okamžitě ho políbit.
,,Dokázali jsme to, Ryuzaki.“ Sdělil mu, oči plály samým štěstím. A detektiv se na něj usmál. Oční kontakt pln nadějí netrval moc dlouho. Lawlietovi oči se za chvíli naplnily šokem. Jeho bledá ruka pohladila milencova záda a mezi prsty cítil písek…
,,Lighte-kun…“ Vyslovil. Kdyby neletěli, a vítr je nešlehal svou nekonečnou silou do všech partií, cítil by Light, jak se L začíná klepat. Černé oči pohlédly za jeho ramena, na veliké křídla. Zmenšila se. Na místech, kde doteď zely veliká lesklá peříčka se snášel prach. Pak i z ramen a zad.
,,Ty se…rozpadáš.“ Konstatoval s překvapením. Light mu ho na pár vteřin opětoval, pak se ale znovu uklidnil. Ovšem že ano. Je anděl smrti a porušil pravidla. Zachránil život. Stejně však cítil uvnitř teplo z vítězství. Věděl, že nad králem vyhrál. Změnil co se dalo a nepotřeboval k tomu ani zápisník.
,,To nic není…“ Usmál se do bledé tváře. Zasloužím si to… Dlužím ti to…
Křídla se rozpadala, a Light ztrácel sílu, udržet je ve vzduchu. Rychle se snesl k nejtišší střeše, nejbližšího mrakodrapu, kde detektiva opatrně postavil. Černé rozcuchané vlasy mu trčely kolem hlavy a jeho veliké černé oči se leskly strachem z pochopení. Light k němu přistoupil, pohladil ho po tváři… Na bílé kůži utkvělo pár stříbrných zrníček…
,,Nezapomeň na mně.“ Zašeptal, jeho dech ovanul Lawlietovy rty. Detektiv je pevně semknul, odmítavě zavrtěl hlavou. Nelíbilo se mu, když od něj Light poodstoupil, ale nebyl schopný cokoliv říct, nijak protestovat. Umrzl na místě s novým, darovaným životem a byl si jistý, že by se ho raději vzdal. Lehce natáhl ruku před sebe, jak Light udělal další krok vzad. Ústa se jemně rozevřela, ruka se napnula ještě víc, jakoby ho chtěla chytit, ale stiskla naprázdno. Light padal. Z křídel nezbývalo téměř nic a poslední, co oba viděli byly pronikavé oči toho druhého. Pak vše pohltila hloubka, vítr a vířící stříbřitý prach.
…Jak moc se dá změnit osud, když jste anděl smrti, když jste kira, nebo když prostě jen chcete…?


/ Pozn.aut.: To se dozvíte v Epilogu :3 /

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář