Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. kapitola - PRONÁSLEDOVÁNÍ

15. 7. 2014

Ta tvář, ty oči, ty pohyby...nemohl se plést. Kdo jiný by se mu mohl takhle podobat? Musel to být on! Je živý...Doopravdy živý!! Hnědovlasý chlapec se ze zkoušek vrátil zmatený. Jeho srdce silně bušilo napětím. Je to už tolik let, co ho viděl naposledy a teď...spatřil ho úplně stejně, jako tenkrát, když si ho všiml poprvé. Za školní lavicí při přijímačkách. Jejich oči se střetli, jejich pohledy tiše promluvily. Rozdíl byl jenom v tom, že Light už jeho identitu znal. Přesto to nemohl dát nijak najevo. V tomto životě zatím nezná, jeho tvář, takže se tak ani nemůže chovat. Musí počkat, až na něj sám promluví. Byl si jistý, že to udělá. Proč by se jinak hlásil na tu školu, když ne kvůli němu? Jestli se to opravdu opakuje podle předešlého scénáře, zítra při slavnostním projevu na něj jistě promluví...
Jenže L nepromluvil. Sic přesně jako tenkrát Light Yagami a Ryuga Hideki měli oba plný počet bodů a přednášeli, za všeobecného údivu, před celou univerzitou slavnostní projev, L na něj ani jednou nepromluvil. Jen ho zvláštně pozoroval. Jeho zrak Lighta pronásledoval na pódium i cestou ze schodů zpět mezi hlediště. Byl to neúprosný pohled. Zkoumavý a zvědavý, ale nedával mu žádnou možnost cokoliv říct. L zkrátka nevypadal, že se s ním chce bavit a Lighta to až zaráželo. Není snad on důvod jeho sebepokoření, díky němuž se odhodlal vstoupit do společnosti? Není snad on ten, s kým potřebuje mluvit? Jistě že je! Pro syna vrchního komisaře tu jiná alternativa ani neexistovala. Tak proč? Proč s ním sakra nenaváže kontakt? Ten den pro něj skončil opět bez úspěchu. Když ulehal do postele přemýšlel, jak by ho na sebe mohl upozornit, aniž by to vypadalo podezřele.,,Ten zatracený L. Určitě mně jen provokuje. Čeká, kdy se neovládnu a promluvím na něj...ale ne, co to říkám. On přece vůbec netuší, že znám jeho podobu. Jak by taky mohl. Je to tak nepravděpodobné, že si vlastně můžu dovolit jakkoliv na sebe upozornit. Bohužel pořád je tady otázka jeho nečekaného objevení. Je příliš riskantní na sebe upozorňovat, když ani nevím, co chystá. Možná bych tomu měl nechat volný průběh...“ Lightovo urputné přemýšlení brzy zapříčinilo těžkou únavu. Jeho víčka začala klesat a jeho mysl se začala postupně zamlžovat. Proč by se měl vlastně vůbec vzrušovat? L přítomnost v jeho blízkosti je bez pochyb úmyslná. Stačí být trpělivý a pravda sama vyjde najevo...
Následujícího týdne, kdy Lightovi začínaly přednášky, se opět střetli. Ve stejné třídě, na stejné přednášce a dokonce seděli vedle sebe. Lighta to patřičně znervóznilo. Obzvláště, když si všiml jeho dotěrného pohledu, kterým na něm celé dvě hodiny visel. Také ho rozptyloval hluk, který detektiv tak netaktně vydával, když si za všeobecného ticha a naprosté soustředěnosti začal rozbalovat tabulku čokolády. Profesor sice dělal, že to neslyší, ale Light se mohl hanbou propadnout. Jakoby za něj pociťoval jakousi zodpovědnost. Na druhou stranu v tom ovšem uviděl šanci, jak ho oslovit, jenže nějaká neznámá síla podobná nezdravé zdrženlivosti ho zarazila. Zřejmě mu nepřipadalo vhodné, aby jejich první osobní kontakt zaznamenal jen Lightovo rozhořčení, vůči rušení přednášky. Ne, takhle to jistě být nemělo. Jejich první rozhovor bude mnohem smysluplnější!
Bohužel k Lightovo smůle žádná příležitost nebyla dost vhodná pro přirozenou konverzaci. A přitom příležitostí nebylo málo. Jak se ukázalo, L byl přihlášen na stejné přednášky jako on. Pokaždé seděl v jeho blízkosti a pokaždé ho svým tajemným způsobem pozoroval. Jak se zdálo, Light byl jediný, kdo si toho pronásledování všiml. Začalo to být značně netaktní. Jeho vlezlé a zároveň odtažité chování Lightovi začínalo připadat naprosto nesnesitelné. Měl pocit, že už to nevydrží a konečně na něj promluví, jenže zrovna, když byl ten popudivý pocit nejsilnější, konečně se objevila příležitost...
,,Vy jste Light Yagami, že?“ Zaklepal mu kdosi na rameno, když skončila přednáška. Hnědovlasý kluk se otočil a spatřil menšího, celkem nenápadného studenta. Trochu zamyšleně se na něj zamračil.
,,Známe se?“
,,Pravděpodobně ne. Mám na vás jen jednu prosbu.“
,,Poslouchám.“
,,Já..no ehm...jsem dva roky manažer zdejších tenisových kurtů. Někteří studenti se doslechli, že jste byl juniorským mistrem v tenisu a chtěli by vás vidět hrát. Nemohl by jste si na nás udělat chvilku času?“
Light z toho moc nadšen nebyl. Tenis už nějakou dobu nehrál. Chtěl se jít naobědvat a navíc cítil v zádech L pohled.
,,Obávám se, že to nepůjde. Mám jen krátkou přestávku a kromě toho nemám, s kým bych hrál.“
Nenápadný student se zatvářil trochu zklamaně.,,Ach. To je škoda...Ale jistě by se někdo našel, kdo by se odvážil s vámi hrát...“
,,Já si s ním zahraji.“ Ozvalo se za oběma mladými muži. Lightovi se rozšířili panenky. L konečně promluvil. Díky tomu hlasu už má oficiální právo ho poznat, ale jemu to přišlo ještě moc brzy. L s ním chce hrát tenis? To snad ne. Další nápadně se opakující scéna. Co se to tady děje? Hnědovlasý chlapec se na něj otočil. Jejich pohledy se střetly a to dost blízko u sebe.
,,Ryuga Hideki...“ Oslovil ho sebevědomě Light. ,,Ty jsi ten kluk, co měl v přijímacím testu plný počet bodů.“
,,Ano, ale nebyl jsem sám. Naše výsledky byly stejné.“ Reagoval klidně černovlasý muž.
,,Jaká to náhoda.“ Ušklíbl se Yagami. Chtěl něco dodat, ale přerušil ho nenápadný manager tenisových kurtů.
,,To je úžasné. Dva nejúspěšnější studenti prvního ročníku proti sobě! Škola bude nadšená!“
Light se zatvářil trochu zaraženě. Nepřestával se udivovat těm prapodivným opakujícím se náhodám.
,,Doufám, že tě to nijak neotravuje.“ Promluvil k němu L. Light znovu pocítil jeho neúprosný pohled.
,,Ne, jen bych nečekal, že to umíš.“ Odpověděl prostě. Z jeho úst to znělo skoro jako provokace. Moc dobře věděl, že L to hrát umí, dokonce výborně. Nemělo cenu se z toho vymlouvat. Nemohl sám sobě popřít, že si s ním chce zahrát.

Again for you

Jak čekal, kolem kurtů už bylo několik desítek diváků s nadšenými obličeji. Všichni čekali na napínavý souboj dvou geniálních studentů. Light opět pocítil déja vu. Jakoby se to opravdu celé opakovalo. Tedy kromě toho, že spolu už neprohodili ani slovo. Každý došel s raketou na své pole a čekalo se na povel rozhodčího. Jejich pohledy byly naprosto propojené. Každý znal identitu toho druhého, ale držel to v tajnosti. Jaká ironie. A teď spolu budou hrát tenis, jako tenkrát. Jen jedna nevinná hra...
První odpal ze strany L a také první vítězství...
,,Asi jsem vyšel ze cviku...“ Pomyslel si Light a tak, jak je u kiry běžné, probudila se v něm touha po vítězství. Je jedno, že už nejsou nepřátelé. On je pro většinu přihlížejících favorit. Rozhodně by neměl prohrát.,,Co tím sleduje? On, který nesnáší davy se pro nic za nic stane středem pozornosti? Co plánuješ, L?“...
Další úspěšný odpal, tentokrát patřil Lightovi.
,,Páni! Oba hrají jako profesionálové.“ Okomentoval to jeden z diváků, Vedle něhož stály dvě dívky.
,,Ten světlovlasý je Light Yagami. V roce 2002 až 2003 byl juniorským mistrem. Ve třetím roce soutěže oznámil, že pověsí raketu na hřebík a od té doby se už žádné soutěže nezúčasnil.“
Informoval je kluk, jenž Yagamiho přivedl.
,,A co ten druhý? Je stejně dobrý, jako Juniorský mistr. O něm taky něco víš?“ Ozvala se jedna z dívek. Byla o něco menší, než její sousedka a na nose měla trochu výraznější brýle.
,,Ne. Tenhle Ryuga Hideki je jedna velká záhada. Sám se nabídl, že si s ním zahraje. Ale kdybych o něm chtěl zjistit něco z internetu , nejspíš by se objevily jen články o tom slavném hercovi. Mají stejná jména.“
,,To je škoda. Mě taky docela zajímá. Je fakt divnej.“
,,Jo, to je pravda. S nikým se tu nebaví a obléká se opravdu příšerně. Někdy mi připadá, jakoby nosil pořád to samý.“
,,No jo, ale chudej není. Po slavnostním zahájení, jsem ho viděl, jak nastupuje do luxusního auta...“
,,Zajímalo by mně, kdo z nich to vyhraje.“ Ozvala se druhá z obou dívek a všichni kolem ní souhlasně přikývli. Jenže to nezajímalo jen je. Zajímalo to i Lighta. L hrál tvrdě. Vůbec nevypadal, že ho chce nechat vyhrát. Bylo to skoro, jako by mu to dělal naschvál. Věděl, že během té chvíle se stal na škole dosti oblíbeným. Věděl dokonce i to, že byl juniorským mistrem. Chce snad vidět, jak se Light bude rvát o své postavení? Nemůže nechat vyhrát někoho tak divného, jinak by pro všechny byl mnohem méně zajímavější...Že by se na to díval takhle? Chce snad L vědět, jak se k tomu postaví?
,,Možná bych ho měl nechat vyhrát...ale na druhou stranu bych se neměl nechat ovlivnit něčím, co ani nemám doložené. Třeba je to vážně jen obyčejný přátelský zápas...ale ne. Přiznej si to, tomu sám nevěříš. L zkoumá moje reakce. Určitě ho zajímá, jak se zachovám, jinak by na tenisovou hru nepřistoupil. Neměl bych ho nechat vyhrát. V tomhle jsem lepší. Vím to...“
Další prudký odpal...
,,Oba po čtyřech. Podává Yagami.“ Křikl přes hřiště rozhodčí. V tu chvíli se Light zarazil. Tohle už někde slyšel. Hrají úplně stejně, jako tehdy! Náhoda? Ne...Ale nemůže tomu přikládat vyšší význam. Třeba je to prostě proto, že jsou tak vyrovnaní soupeři...ale přesto. Ten křik diváků...ten hlas rozhodčího, ty pohyby, pocity...všechno je stejné...
,,Co se to děje...? Ah..zatraceně nesmí se to opakovat. Nechtěl jsem, aby se to opakovalo...Ať si klidně vyhraje... Je mi to jedno...“ V silném sebezapírání Yagami náhle zpomalil svůj pohyb a raketa se o desetinu sekundy minula s míčkem. L vedl...stačila už jen jedna chyba a vyhrál by. Light chtěl vyhrát, ale hlasy těch lidí kolem, ten silný pocit stále opakujícího se dění...Bylo toho na něj moc. Pevně stiskl raketu, ruce se mu potily. Pohlédl před sebe na černovlasého muže, jenž se připravoval na podání. Cítil jak se mu lehce motá hlava. Obraz detektiva před ním se začal pomalu rozplývat až nakonec zmizel ve tmě...Těsně kolem jeho hlavy prosvištěl tenisák.
,,Vyhrává Ryuga Hideki! Šest ku čtyřem.“
Light rozhodčího slyšel jen matně...,,Já...prohrál..?“ To byla poslední věc na kterou pomyslel, než se zřítil k zemi.

Again for you

,,Dvě prohry v jediné sekundě. Zdá se, že se konečně začíná něco měnit. To je podivuhodné. Opravdu překvapivé, že toho jsi schopen...“
,,Já prohrál...“
,,Někdy je to jen kuprospěchu.“
,,Ne...“

Again for you

,,Yagami?“
Hnědovlasý chlapec pomalu odlepil víčka. Když tak učinil, spatřil dvě černé vykulené oči jak na něj starostlivě hledí. Černovlasý muž s ním lehce třásl a snažil se ho probrat. Jak ze zdá, zabíralo to.
,,Yagami! Jsi v pořádku?“
,,Co se stalo?“Zachraptěl konečně oslovený. Vyčerpaně hleděl na L z pod přivřených víček.
,,Zdá se, že jsi zkolaboval.“ Informoval ho černovlasý muž. Teprve teď si Light začal všímat lidí, jež se kolem nich kupili.,,Budeš moct vstát?“
,,Myslím že jo.“ Kývl a nechal se postavit na nohy.
,,Vezmu ho na ošetřovnu.“ Ryuga Hideki se po všech přítomných jen letmo ohlédl, načež ho vzal za loket a táhl z davu ven.
,,Už je mi dobře. Nepotřebuji doktora.“ Bránil se Light a vytrhl se z jeho sevření.
L jen pokrčil rameny.
,,Myslím, že radši půjdu domů.“
,,Měl bys být opatrný.“
Light pohlédl zpříma před sebe a naskytl se mu tak pohled na shrbeného, černovlasého muže, se kterým byl konečně prakticky osamotě. Mohl by něco říct, Upozornit na sebe, ale v tu chvíli jako by mu uvízla slova na jazyku...nevěděl o čem by měl mluvit.
,,Porazil si mě. Prohrál jsem..“ Řekl nakonec docela bezděčně a při tom si uvědomoval, že tohle říct vůbec nechtěl.
,,Ne. Neprohrál.“
,,Ale..“
,,Předposlední odpal si úmyslně pustil. Nevím sice ještě proč, ale v poslední chvíli ses rozhodl prohrát.“
Na to se Lightův rozpačitý pohled změnil v lehkou ironii.,,To je nesmysl.“
,,S tím souhlasím.“ kývl zcela vážně detektiv.,, Ale jinak se mi ten zápas s tebou moc líbil.“
,,Děkuji. Klidně to můžeme někdy zopakovat. Teď už bych ale měl raději jít.“
,,Jo, to je pravda. Dávej na sebe pozor.“
Po těch posledních slovech se konečně rozloučili a Light se vydal domů. Uvědomoval si skvělou příležitost, ale nedokázal ji využít. Jako by se pořád spoléhal na to, že se L projeví první. Jenže on nic. Začínal si myslet, že to snad ani nemá v plánu...Ale..o co mu tedy vlastně jde? 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář