Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. kapitola - ODMÍTNUTÍ

15. 7. 2014

 Stál naproti němu v naprosté tmě. I když kolem nebylo vidět nic, jen černé prázdno, sebe navzájem viděli dokonale. Každý detail, sebemenší pohyb, či mrknutí, všechno pozorovali bez jakékoliv snahy. Černovlasý muž, jež stál shrbený naproti Lightovi se ovšem ani nehnul. Ani nemrkl. Upřeně hleděl na svého vraha, nespouštěje ho z očí. Ty jsi ten, co způsobil mou smrt - říkal jeho pohled. Light se tomu pohledu chtěl vyhnout. Chtěl se vyhnou pocitu viny, lítosti a smutku, ale nemohl se pohnout, ba udělat jediný krok. Byl jako přilepený k zemi, která jen splývala s černým okolím. Když jeho vlastní dávná oběť udělala krok k němu, těžce polkl. Čím víc se k němu černovlasý muž přibližoval, tím víc mu připomínal obraz toho dne, kdy se to stalo. Vypadal přesně tak, jako v ten den. I jeho výraz začal působit silně melancholicky. Light pocítil silný otřes nostalgie. Tísnivý pocit nejistoty mu projel černou duší, která jen stěží bude kdy očištěna od jeho hříchů. Jejich pohledy se střetly. Oba mlčeli, jako by snad zapomněli všechna slova. Jen stáli těsně naproti sobě a hleděli si do očí. A pak, jako blesk z čistého nebe, se L rozpřáhl a uhodil ho do tváře…
,,Aau!!“ Křikl Light a prudce se posadil na posteli. Dlaní si držel zraněnou tvář.,,Byl to…jen sen?“ Ptal se překvapeně, neboť ta bolest byla skutečná. Když se pak oblékl a šel do koupelny vyřídit nutnou hygienu, v zrcadle poznal, že skutečně i vypadá. Měl na tváři narůžovělý otisk. Ta rána byla pěkně silná. ,,Co...co se to děje…?“
Co se děje? Tvůj osud se zbláznil. Je stejně šílený, jako ty Lighte-kun...zkus to změnit, dokážeš-li to.

Again for you

Začal nový týden. Light poctivě chodil na vysokou, ovšem netušil, zda tam chodí s takovým vzrušením díky své přirozené nadsázce k učení, nebo protože tam potká L. Není potřeba nad tím dlouho přemýšlet. Pocit, který pocítí, když se spolu na univerzitě pozdraví , mluví za všechno. Malá směs úlevy, že tam ještě je , zvědavosti, proč nic nepodniká a mnoho otázek, kdy se konečně něco změní, ho nekonečně rozptyluje. Během té nekonečné doby a nesnesitelného čekání měl alespoň čas ho pozorovat . Sčítal a porovnával jeho zvyky, které jsou tak směšné a absurdní. Všechny si je pamatoval. Bavil se při pohledu na způsob jeho sezení, na to, jak opatrným způsobem drží věci v prstech, nebo jak jeho neprůstřelný charakter prostřelí jediný jahodový dortík a on se rázem začne tvářit jako zranitelné dítě mlsající potají svou oblíbenou sladkost. Se zájmem sledoval i své okolí. Studenty, kteří se ho báli a zároveň se jeho nezvyklým vzhledem a chováním bavili. Zdálo se, že Ryuga Hideki byl nejoblíbenějším tématem hovoru na celé univerzitě.

Again for you

Vrátil se mu. Teď ho viděl, jako živou bytost, kterou už nechtěl za nic na světě nechat zmizet ze svého dosahu. Bylo by tak snadné za ním přijít a začít s ním mluvit, ale on toho přesto nebyl schopen. Trápila ho neutuchající myšlenka na to, že by stačil jediný nepovedený dialog a L by navždy zmizel. A on ho chtěl mít ve své blízkosti. Už mu nestačily představy, byla tu realita, kterou si chtěl sobecky vychutnat. Bál se o ní přijít, proto nic neudělal. Ten strach prolínající se s trpělivostí však přesto nakonec vyhrál a dočkal se odpovědi. Během dalších pár dnů byli vyhlášeny dobrovolné exkurze a ne jedné z nich se ti dva střetli. Light sice nebyl nijak umělecky zaměřený, ale kulturnímu vzdělávání se nebránil a fotky slavných pozemních maleb Juliana Beevera mu připadali celkem zajímavé. A jak čekal, L mu byl ten den opět v patách…
,,Tss do muzea nás šlo dohromady jen pět. L tvé pronásledování je tak očividné, že se mi ani nechce věřit, že jsi nejlepší detektiv na světě.“ Říkal si Light, když vstupovali do veliké budovy světového umění. Šel přímo za mužem, jehož tak posměšně v duchu kritizoval, přičemž očima doprovázel jeho záda a černé, rozcuchané vlasy. ,,Ale…opravdu vydrží chodit do společnosti tak dlouho? To se mu vůbec nepodobá…“ Yagami si pamatoval na všechno, co kdy L řekl, nebo udělal. Tehdy se zdálo, že L o společnost dvakrát nestojí. Ukázat tvář pro něj bylo riskantní a chodit ven, mezi normální lidi téměř nepředstavitelné. Ale teď se nezdálo, že by s tím měl problém. On, který to ze všech lidí snad nejméně potřebuje, si chodí na univerzitu jakoby nic. Light byl opět natolik zahloubaný do svých úvah, že fotky uměleckých děl na stěnách míjel téměř bez povšimnutí. Až po chvilce ho jedna fotka zaujala. Zastavil se u ní a prohlédl si jí pečlivěji. Byla to propast s tekutými písky veliká a neuvěřitelně realistická. Propadalo se do ní pár lidí, zoufale volajících o pomoc. Uprostřed se ten písek nořil do nedohledných hlubin. Působivé a až děsivé. Namalované přímo uprostřed nějakého náměstí.
,,Přešel bys to?“ Ozvalo se nečekaně přímo vedle něj. Light se trochu lekl. Když natočil hlavu, viděl po své pravici L jak hledí na obraz před nimi. Chvíli čekal, jestli i mu laskavě věnuje svůj pohled, ale on koukal na ten obraz jak na předmět doličný a ani zorničky k němu nestočil. Light tedy udělal to samé a znovu obrátil svou pozornost k fotografii. Přitom vymýšlel vhodnou odpověď. Nakonec odpověděl to, co mu první přišlo na jazyk.
,,Je to jen chodník. Jistěže bych přes to přešel.“ Řekl a trochu ironicky se pousmál. ,,Ale zdá se mi to trochu přehnané. Jenom blázen může něco takového nakreslit.“
,,To je pravda. Jen blázni jsou schopni velkých činů. Ty o tom něco víš, že Lighte-kun?“
,,Já?“ Light se znovu podíval na detektiva. Ten měl jako častokrát palec u pusy a jeho zorničky se ani nepohnuly. ,,Nechci být nezdvořilý, ale nemyslím si, že je normální, aby si mi to říkal zrovna ty.“
L se na Lighta konečně otočil a zpříma se mu zahleděl do očí. ,,Já ale nejsem ten, který se skrýval za světoznámým jménem jen aby si dokázal svou velikost a málem se nechal zabít.“
Hnědovlasý chlapec překvapením otevřel ústa, nic z nich však nevydal. I když znal jeho identitu, své překvapení nepředstíral. To, co ho však ve skutečnosti překvapilo byl fakt, že po takové době a takových příležitostech mu to vpálí do obličeje zrovna teď a na takovém místě. L lehce naklonil hlavu a s palcem u rtu si prohlížel jeho překvapený obličej.
,,…L?“
Potom, co Light váhavě vyslovil jeho přezdívku se náhle detektiv prudce rozpohyboval. Vzal ho téměř surově za zápěstí a se slovy: “Pojď se mnou“ ho táhl pryč. Light se nechal dovléci až k toaletám. L jednou rukou otevřel dveře a překvapeného studenta vstrčil dovnitř. Pak dveře bez použití kliky zabouchl.
,,Takže ty jsi opravdu …?“ Než to stačil doříct, už měl detektivovu dlaň přitisknutou na ústech.
,,Opatrně Yagami. Snadno bys nás dostal do problémů.“ Zašeptal a rozhlédl se kolem, jestli jsou v místnosti sami.
,,Promiňte. Já…“ Light myslel, že zapomněl dýchat. Byl tak blízko, že se ho mohl dotknout. Pořád byl tak neuvěřitelný…víc než zápisník smrti, víc, než shinigami. Byl neuvěřitelný tím, že znovu existoval…
,,Od teď mně oslovuj Ryuzaki. Nemusíš používat zdvořilou Japonštinu. Mezi námi by to bylo podezřelé.“
,,Tak Ryuzaki, he? Co má s tímhle jménem? Rozumím“ Light lehce kývnul.
,, Nejspíš jsi překvapený, že jsem to já…“
,,Ano.“ Lhal Light. Konečně zase vycítil šanci a hodlal se jí držet.,,I když jsem se s vámi…ehm tedy s tebou chtěl setkat, nečekal bych, že se světoznámý L jen tak ukáže na veřejné právní instituci. Abych řekl pravdu, moc se mi tomu nechce věřit. Třeba vůbec nejsi L. Zdáš se mi dost divný na to, abys byl schopný to jen předstírat.“
,,Huh?... I kdybych to nebyl já, rozhodně bych netrávil čas na tak hlučném místě, pokud by to nebylo nezbytně nutné. Na dokazování identity není čas. Potřebuji s tebou naléhavě mluvit.“
,,Na to si měl celé dva týdny.“ Rozčiloval se v duchu Light, když pomyslel na ty hodiny čekání a plýtvání trpělivostí. Pak si založil ruce na hrudi a pokusil se celkem úspěšně o milý úšklebek.,,Sice nemám žádný důvod ti věřit, ale z nějakého důvodu si přeji, abys to byl ty, protože přesně takhle jsem si tě představoval.“ Řekl a zněl překvapivě upřímně. S potěšením zjistil, že i L ta věta překvapila , protože nic neodpověděl a po chvilce vzájemného mlčení, sáhl do kapes u džínsů pro lízátko. Light pokračoval: ,,Jestli jsi tady kvůli mně, tak mně to těší a rád si poslechnu, co mi chceš říct.“
L si strčil do pusy lízátko a hned jej zas vyndal. Jeho veliké černé zornice se zabodly do Lightovo očí.
,,Dobře. Tak tedy začnu tam, kde jsme skončili, před tím, než ses vrátil do Japonska. Jak si jistě pamatuješ, zmiňoval jsem se o tom, že droga, která ti byla vpíchnuta do svalů byla pravděpodobně špatná.“
,,Ano, to si pamatuji.“ Kývl Light a úplně zapomněl na to, že by měl uznat, že tohle může vědět jen skutečný L. On to však naštěstí taky ignoroval.
,,Nevím, jestli to pro tebe bude dobrá, nebo špatná zpráva, ale opak je pravdou.“
,,He..Jak to myslíš Ryuzaki?“
,,Když ses vrátil, nechal jsem udělat ještě pár testů a zdá se, že chyba nebyla v té látce, co ti vpíchli, ale v tobě. Přesněji řečeno ve tvé krvi, která, jak se zdá, reagovala téměř neutrálně. Po tom, co jsi udělal tu hloupost a nechal ses jimi unést si myslí, že našli, co hledali a asi s devadesátiprocentní pravděpodobností se tě pokusí znovu získat pro své účely. I když ten, co tohle všechno vymyslel, je zřejmě blázen a jeho výpočty byli mylné, ti, kteří mu s tím pomáhají se teď přesvědčili o opaku.“
,,Já ti nerozumím. Čeho se vlastně snaží docílit?“
,,Gold A+“
,,Co to znamená?“
,,Zřejmě nejsi až tak informovaný, jak jsem si myslel. Ten, co stojí za tím vším prohlásil, že krev tohohle tipu se dá bezpečně zkombinovat s pervitinem, který upravil tak, aby ji tělo mohlo snadno přijmout, ale zároveň aby ji nemohlo hned tak vyloučit, nebo vstřebat. Jinými slovy pokusil se ji přetvořit tak, aby působila podobně jako vakcína. Proto ti ji vpíchli do svalu a ne do žíly. Pokud by se jim to podařilo, Mohli by drogu bezstarostně převážet kamkoliv by chtěli. To, jak ji hodlají z těla opět dostat a zfiltrovat do původní podoby mi ještě není úplně jasné, ale přesto jsem přesvědčen, že něco takového normální člověk není schopen zvládnout, ať už má tip krve jakýkoliv. Jenže ty jsi to přežil. A nejen to. Tvé tělo v sobě drogu uchovalo bez větších problémů skoro jedenáct hodin. Asi byli opatrní a dali ti jen malou dávku. Teď si nejsem jistý, zdali by ti větší dávka doopravdy neuškodila. Takže tě chci podrobit testu. Nemusíš se bát. Je to celkem snadné. Nechám tě očkovat proti vzteklině. Z tvého očkovacího průkazu, který jsem získal u tvého osobního lékaře jsem zjistil, že si na to ještě očkovaný nebyl. Pokud se zjistí, že tvá krev na to opět reaguje neutrálně, bude jisté, že je s tebou něco v nepořádku. To hlavní ale je, že budeme mít něco, co chtějí oni. Budeš pro ně mít nevyčíslitelnou hodnotu. Když tě budou sledovat, snadno se dostaneme ke zdroji a případ bude vyřešen.“
,,To nemyslíš vážně Ryuzaki…“
,,Samozřejmě to myslím vážně Lighte-kun. Rozhodně v tom nevidím žádný problém. I když jsi mi ukradl jméno a hrál sis na detektiva, jsem ochotný na to zapomenout, jelikož jsi dokonalé vodítko k vyřešení celého případu. Ty dva týdny, co jsem byl ve tvé blízkosti, jsem měl možnost tě pozorovat. Zjistil jsem tak, že jsi opravdu velmi inteligentní, tvé dedukční schopnosti jsou skoro tak dobré, jako moje a co se týká charakteru, jsi racionální a klidný skoro v každé situaci. Navíc dokážeš perfektně skrýt své emoce, což je obdivuhodné. Proto jsem se rozhodl, přestože pracuji zásadně sám, že vzhledem k okolnostem ti tentokrát dovolím, abys mi pomohl. Vidím to jako nejlepší řešení. Po tom co jsem ti teď řekl si jistě poznal, že jsem skutečný L. Řekl jsi mi, že tě inspiruji. Teď máš možnost se mnou spolupracovat, takže nepochybuji o tom, že to uděláš.“
Na to si L znovu strčil lízátko do úst a klidně čekal na odpověď. Ovšem ta vůbec nebyla taková, jakou čekal. Light byl celý zkamenělý. Obě ruce pevně svíral v pěst, jako by se chystal k úderu. Vzpomněl si na facku, kterou od něj dostal ve svém snu. Byl to šok a taky to doopravdy zabolelo. Tak se cítil i nyní. Jako by mu L právě jednu vrazil. Cítil se však o dost hůř. Podvedený, ponížený a zklamaný. Sklonil hlavu, aby zakryl svůj znechucený obličej. Jeho hnědá ofina mu padala do tváře. Tohle už opravdu přehnal…
,,Ryuzaki….Je mi líto, ale tohle odmítám.“
,,Huh?“
,,I když jsi L, nemůžeš jen tak k někomu přijít a začít mu říkat co má dělat. Je to sobecké. Bez ohledu na to, co jsi dokázal, už nejsem zločinec, abys mě sledoval, nebo zasahoval do mého osobního života.“
,,..Už nejsi zločinec? Co myslíš tím už nejsem zločinec? Znamená to, že si někdy byl zločinec?“
Když si syn komisaře uvědomil, co právě řekl dočista zrudl. Nikdy by nečekal, že se takhle prořekne.
,,Chtěl jsem samozřejmě říct, že nejsem zločinec.“ Odsekl, ale v jeho hlase byla znát lehká nervozita. Light si za ten nejistý tón hned vynadal.
,,Tím sledováním jsem zjistil, že jsi také výborný lhář, Lighte. Jestli ale budeš takhle pokračovat, budu si myslet opak.“
,,Zřejmě bys toho o mně věděl daleko víc, kdyby sis mně ty dva týdny trochu všímal. Pak bys věděl, že mně takovým způsobem rozhodně nepřesvědčíš, abych s tebou pracoval. Už nejsem dítě a i když si to nejspíš myslíš, nejsem tak naivní, abych ti s nadšením dělal pokusnou myš. Za ty ukradené případy se ti omlouvám. Zdá se, že jsem se snažil docela zbytečně.“
,,Vypadá to, že ti ještě nedošlo, co se děje Lighte-kun. Oba jsme teď v situaci, kdy si nemůžeme vybírat. Všichni, kteří s tím případem mají něco společného se brzy objeví ve tvé blízkosti. Řekl bych, že na takových sedmdesát osm procent už zjistili kdo jsi, i kde bydlíš. Pokud se mnou nebudeš spolupracovat, ty i tvá rodina budete v nebezpečí.“
,,Snažíš se mně vydírat?“
,,Nepotřebuji tě vydírat. Vím, že je důležité stejně pro mě i pro tebe, abys zůstal naživu. To co ti navrhuji je kompromis.“
,,Není mou povinností tě poslouchat. Kdybych byl nucen dělat, co mi říkáš, neměl bych ani čas na studium.“
,,Oba víme, že pár týdnů tvůj prospěch nemůže ohrozit.“
,,Asi ti to pořád nedochází L…“
,,Co přesně máš na mysli?“
,,Já s tebou spolupracovat nechci.“ Řekl a konečně se odvážil na něj zpříma pohlédnout. ,,Možná jsem to ze začátku chtěl, protože se mi líbil tvůj způsob vyšetřování, ale teď vím, že bych s takovým člověkem pracovat nemohl. Nejsem pes, abych přiběhl na něčí povel. Jsem už dospělý a budu dělat, co sám uznám za vhodné. Pracoval bych s tebou, kdybys o to měl alespoň doopravdy zájem, ale ty to nechceš. Jsi zvyklý pracovat samostatně podle svého a mně chceš na pomoc jen proto, že mně potřebuješ, ne z dobré vůle. Já mám riskovat svůj život a ty to bereš jako samozřejmost. Ani si mně o to nedokázal slušně požádat. Nezlob se, ale já takový přístup neuznávám.“
L neodpověděl. Zíral na něj velkýma, nic neříkajícíma očima a ani se nepohnul. Na jeho tváři nebylo nijak poznat, jestli ho to třeba mrzí, nebo je uražený. Vypadal pořád stejně.
,,Teď, když dovolíš, půjdu domů.“ Dodal ještě Light a v rychlosti opustil pánské toalety.
Again for you
Černovlasý muž stál v té samé místnosti ještě dobrých pět minut po jejich rozhovoru. Nic nedělal, jen mlčel a hleděl na místo, kde před chvílí stál Yagami. Nakonec se sebral a s rukama v kapsách odešel. Beze slova prošel budovou, před kterou stálo nablýskané černé auto. Když starý řidič uviděl černovlasého muže, jak se k němu pomalu blíží, vystoupil a otevřel mu dveře. Lidé, kteří procházeli kolem se nestačili divit, kterak je člověk, jenž vypadá, jak vytažený z filmu Tima Burtona, tak elegantně obsloužen.
Auto se rozjelo. Řidič i L nejdřív mlčeli, než černovlasý muž promluvil.
,,Watari … Light Yagami odmítl spolupráci.“
,,Opravdu?“
,,Ano. Prosím zařiď příjezd agentů FBI do Japonska. Musím ho nechat kontrolovat, dokud nezmění názor. Jsem přesvědčen, že si to rozmyslí. Já ho…chci mít za každou cenu.“

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář