Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. kapitola - OSAMĚNÍ

15. 7. 2014

 Seděl ve svém pokoji, lokty na stole, dlaní podepřené čelo. Jeho výraz napovídal o zmatené a nespokojené mysli. To, na co takovou dobu čekal, netaktně odmítl hned při první příležitosti. Proč? Proč jen nemlčel a nekýval hlavou? Proč se nechal rozčílit jeho chováním? Vždyť ho zná a ví, jak povýšeně a egocentricky se dokáže chovat. To, co mu řekl, pro něj tudíž nebylo tak těžké přijmout. Přesto si to nenechal líbit. Jeho hrdost opět přemohla sílu klidné povahy. Jenže co teď? Bude ho nenávidět? Zmizí a nechá ho napospas mafii? Ti, oni…takhle je nazýval, když spolu mluvili, ale Light moc dobře věděl o koho se jedná. Obchodníci s nelegálním zbožím…Mohli by snad všechny odvětví mafie chtít jeho krev? Pokud ano, vypukne brzy válka podsvětí. I když se Light proklínal, za své unáhlené rozhodnutí, stejně byl v hloubi duše přesvědčený, že jeho jednání bylo víc, než oprávněné. Kdysi se k němu L choval podobně a on to musel z části tolerovat jen proto, aby neohrozil svou identitu kiry a nedostal se na elektrické křeslo. Ale to je všechno pryč. Teď je čistý. Nezabil jediného člověka, ač po tom tak toužil. Zrovna před hodinou to chtěl z hloubi svého srdce. Neměl důvod nechat se od L ponižovat. Jeho existence je tak komplikovaná, že si to ten bastard ani neumí představit. Co by dělal, kdyby jen tušil, co je doopravdy zač? Light zatoužil říct mu pravdu. Pěkně mu vysvětlit, kdo tu má mít poslední slovo. Jenže nemohl. I kdyby ta příležitost třeba nastala, nemohl riskovat svůj život.
,,Pokud prozradíš, kým jsi byl, porušíš hranici světů a rozpadneš se v prach…“ Tak nějak mu to bylo řečeno. A s pravidly bohů smrti není radno si zahrávat. Light si v tu chvíli uvědomil, že je vlastně jedním z nich. Pokud si dobře pamatuje slova krále shinigami, stal se tu noc andělem smrti. Pokud je to tak, není tedy ani živý, ani mrtvý. Jediné, co se mu může stát je rozpadnutí v prach. Ale kde je důkaz, že by jím doopravdy byl? Nemůže zabíjet, nemá oči smrti, ani křídla a vlastně jako anděl smrti ani nevypadá.
,,Že by…?“ Chlapec se zamyslel. A co ta krev, která nereaguje na žádnou drogu ani lék? Krev, která jen proudí, ale s ničím se neslučuje…Je to snad onen znak nesmrtelnosti? A tehdy v Yokohamě shodou okolností a neuvěřitelných náhod zázračně přežil…že by to bylo tím? A šance, že by se sedmnáctiletý kluk dokázal úmyslně setkat s L je tak nepravděpodobná, že to jen podtrhává možnou nadpřirozenost. Co teď tedy vlastně je? Anděl smrti, vyhoštěný z království shinigami? Článek, mezi dvěma paralelními světy? Nebo jen Light Yagami, kluk, který se probudil z dlouhého snu o vraždění zločinců a vsugerovává si jeho pravdivost? Možná je to všechno…
,,Kdo teď vlastně jsem…?“ Vydechl kira do vzduchu, netušíc, že dostane odpověď.
,,Light Yagami. Vrah, který se stal andělem smrti, aby se mohl vrátit na začátek.“
Bývalý kira se prudce otočil za sebe. Když spatřil shrbeného černovlasého muže s palcem u rtu, jak zamyšleně hledí do země, málem spadl ze židle. Všechny svaly v jeho těle se silně napjaly. Jeho oči se rozšířily a jeho rty nebyly schopny slova. Detektiv toho nedbal, jen dál hleděl na svá bosá chodidla.
,,To ale neznamená, že už nejsi zločinec Lighte-kun.“ Dořekl L a podíval se vzhůru, přímo na něj.
,,Co…co tady sakra děláš?!“ Vyjekl Light, jakmile popadl dech a prudce se postavil. Vyvýšil se tak o několik centimetrů nad L. Ten byl nucen trochu zaklonit hlavu.
,,To se ptej sám sebe.“
,,Co? Vpadneš do mého pokoje bez upozornění a tohle je tvá odpověď?“ Křikl Light, načež si uvědomil, že by ho mohla slyšet matka, nebo sestra a trochu svůj hlas utlumil. Jeho výraz byl zoufale nevěřícný. Pak se zarazil. V jediném okamžiku se mu v hlavě přehrálo posledních pár slov. To, co L řekl, bylo něco, co nikdy říct nemohl. Vždyť je to, jakoby se díval do jeho hlavy! Light pomalu vydechl, aby se uklidnil. Zavřel při tom oči doufajíc, že když je znovu otevře, L bude pryč. Nebyl.
,,To…se mi zdá?“ Zeptal se opatrně.
,,Nezdá.“
,,A..ale jak ses sem dostal?“
L jen pokrčil rameny. To už Light začal ztrácet kontrolu.
,,Jak to můžeš nevědět? Kdy jsi zjistil, kdo jsem?“
,,Když jsem tě poznal.“
Lightovi došla slova. Nevěřícně hleděl na postavu před sebou.
,,Lighte-kun. Nebyl bych tady, kdyby sis to nepřál.“
,,Ale já si to nepřál!“ Protestoval Light. ,,Ty ses tu najednou objevil.“
,,To děláš ty.“
,,Já?“
,, Možná si to neuvědomuješ, ale chceš, aby tu byl někdo, kdo ví, co jsi zač. A kromě toho jsi téměř psychopat. Kdo by ti uvěřil, že jsi anděl smrti? Kdo by bral vážně, že jsi překročil hranici všech alternativ? Jak jistě víš, nikdo takový tady není. Prakticky se dá pochopit, že potřebuješ někoho, komu to všechno můžeš říct. Není to sice moc vhodné k tvému charakteru, ale i kira má své slabiny…“
,,Takže ty..nejsi skutečný?“
,,Ovšem že ne. Zabil jsi mně, pokud si dobře vzpomínám.“
,,To jsi byl ty..“ Light znovu klesl na židli.,,Ty hlasy odpovídající na mé myšlenky…ta facka…tos byl všechno ty...“
,,Ano.“
,,Je to jen moje představa?“
,,Dá se to tak říct.“
,,A proč ty představy nemohu ovlivnit?“
,,Sny taky neovlivníš. Fantazie není přizpůsobivá Lighte-kun. A po tom, čím vším jsi prošel je tvoje myšlení značně mentálně narušené.“
,, Jsi nějak chytrý, na to, že jsi jen halucinace.“
,,Jsi nějak hádavý na to, že jsem tvoje halucinace.“ Oplatil mu černovlasý muž.
Light na chvíli umlkl. Přemýšlel, zdali by tu představu původního L mohl nějak vyhnat, jenže on nevypadal, že se mu chce odejít. Chvilku si se zájmem prohlížel jeho pokoj a pak si šel dřepnout vedle postele. Zády se o ní opírajíc, upřel na něj svůj vykulený zrak. Nebylo možné odhadnout, co tím pohledem vlastně chce říct.
,,Proč jsi mně uhodil?“ Zeptal se Light, když už nevěděl, nač jiného se ptát.
,,Kvůli tvým výčitkám.“ Zněla prostá odpověď.,,Ale nevysvětluj si to špatně, Lighte-kun. Neodpustil jsem ti.“
,,Neprosím se o odpuštění.“
,,Evidentně. Kromě toho, že se topíš v depresích a nejistotě, tvoje záchvaty tě omezují a tvůj zápisník smrti je pro tebe nepoužitelný, jsi vlastně naprosto v pořádku, je to tak?“
,,Nepřekvapuje mně, že ti pořád chybí lidská empatie Ryuzaki. Mně už tímhle jednáním nezaskočíš.“
,,To mně upřímně těší.“
,,Lžeš. Čekáš až se rozčílím.“
,,V každém případě by ti to jen prospělo. Nemusíš v sobě všechno dusit. Jsme tu jen mi dva. Můžeš se chovat naprosto přirozeně.“
,,Snažíš se mně vyprovokovat?“
,,Jsem už po smrti Lighte-kun. Mé názory nejsou důležité.“ 
,,Tvoje názory mně nikdy nezajímali.“ Sykl Light.,,Pro tvou informaci, nijak se před tebou nepřetvařuji. Tohle je má skutečná povaha.“
,,Ale ve tvé hlavě neustále slyším volání o pomoc.“
,,Je mou předností, že se svými problémy nahlas neventiluji.“
,,To tě zničí.“ Pravil L a pohlédl na Lighta s trochou upřímného soucitu v očích. ,,Právě kvůli tomu, že v sobě všechno donekonečna hromadíš, máš pokřivený charakter. Jsi na cestě, jak se stát časovanou bombou.“
,,Sebeovládání je klíč k úspěchu, nikoliv k pokřivení charakteru Ryuzaki. Máš to trochu pomotané.“
,,I já jsem byl za života úspěšný. A tvou vynikající vlastnost jsem k tomu nepotřeboval.“
,,Protože jsi pracoval individuálně. Vždycky jsi byl sám, tak sis navykl dělat, co se ti zlíbí. Skutečný svět takhle ale nefunguje.“
,,Taky jsem si všiml. Bylo to pro mě veliké zklamání.“
,,To si umím představit.“ Odfrkl si Light, Načež zjistil, že mu ta představa dělá celkem příjemnou společnost. V jediné sekundě však opět váhal, zda je to správné. Měl by se nechat takhle unášet představami? Z pohledu někoho jiného by si přece Light povídal sám se sebou a vypadal by jako úplný blázen. Copak je blázen? Když mu ta inteligentní představa sama oznámila, že je jen výplodem jeho fantazie, znamená to, že si je on sám vědom svého problému. Ovšem bralo-li by se to z jiné perspektivy, fakt, že teprve jeho představa ho na to upozornila, z něho dělá ještě většího blázna, než by se jím zdál. Je to s ním opravdu tak špatné? Vždyť veškeré myšlenky i představy se dají ovlivnit. Light zavřel oči. V té chvíli se zdálo, že chce Ryuzaki něco říct, ale jakmile Yagami přerušil své zorné pole, neuslyšel z jeho úst jediné slovo. Pořádně se soustředil na místo, kde L seděl a představil si jen prázdnou zem a postel. Pořád dokola se přesvědčoval o absurditě přeludu, který s ním tak osobně a lidsky mluvil. ,,Nepotřebuju ho, nepotřebuju ho, NEPOTŘEBUJU HO !!!!!!" Opakoval si stále dokola, jako krátký verš. A skutečně. Když se odvážil otevřít oči, L byl pryč. Ten okatý parchant, který se mu neustále ozýval v hlavě, kladl otázky, zodpovídal odpovědi, pronásledoval ho ve snu…byl konečně pryč. Light byl nucen potlačit mírné zklamání. Osaměl. Byl sám v tichu zalitém pokoji. Sám, králem smrti odsouzený k životu bez budoucnosti, zabíjení a smrti. Přešel k posteli a posadil se na ní přesně v místě, kde se o ní zády opíral imaginární L. Proč? Za co je těmi nahoře tolik trestaný? Vždyť nikdy ani netušil, že ho nenávidí…že je uráží jeho velkolepé činy. Znal jen Ryuka, který mu tu moc sám věnoval. Ten se však poděl kam? Kde je všechna jeho minulost? Skončila? Zmizela? Pokračuje bez něj? Zdálo se najednou jako by se nevrátil, ale ztratil. Byl zatoulaný ve světě, kde ho nikdo doopravdy nezná, a ani poznat nemůže. Najednou se tu objevil, ukradl tělo svému mladému já a již nikdy ho nevrátí nazpět. Místo toho se stane nesmrtelným, nebo hůř…hromádkou andělského prachu, který odvane jeho existenci z povrchu země a nikdo ho již nespatří…

Again for you

Pár dnů po té živé halucinaci, se Lightovi do života vmíchala další podivnost. Tehdy za ním přišel jeho otec a s naprosto nechápavým výrazem mu předal lehkou papírovou obálku, uvnitř které byl šek na 6 milionů jenů.
,,Co to je?“ Ptal se svého otce hned, jak obsah obálky uviděl.
,,To ti poslal L. Přes svého zástupce Watariho a interpol. Dostal jsem to od svého nadřízeného.“
Light se zamyslel. Jeho čelo se napjalo jako houslová struna. Že by úplatek? Napadlo ho. Vzápětí však tu myšlenku opět vymetl z hlavy. K tomu by se nesnížil…Jediný důvod, proč by mu dal tak veliké peníze byl ten, že si je sám vydělal. L mu poslal sumu za jeho vyřešené případy! Byly to peníze, které získal díky Lightovo imitaci L. Jenže jak to vysvětlit otci? Taková částka se mu vskutku nechtěla vracet…
,,Ah..rozumím.“ Prohlásil a tak nějak vševědoucně se usmál.,,To je odškodné za tu dobu, co si mne L nechal v Americe na pozorování, aby mohl definovat tu látku, co mi vpíchli do těla. Dělal mi nějaká vyšetření a když jsem s ním pak mluvil, o penězích se myslím taky zmiňoval. Je to v pořádku.“
,,Ale není to trochu moc?“
,,Možná, ale na druhou stranu jeny nemají zrovna dobrý kurz. L je jeden z nejbohatších lidí na planetě a pravda je, že kdybych se s ním kvůli tomu soudil, mohl bych dostat daleko víc.“ Opáčil Light, na což jeho otec už neměl co říct. Když pak Light dodal, že to věnuje rodině a jen něco z toho si schová na vlastní byt, nebylo žádných námitek. Snad se dokonce zdálo, že další odškodné by bylo jenom ku prospěchu. Když jeho otec odešel, Light si obálku znovu pečlivě prohlédl. Jakmile se jal zkoumat pečlivěji i její obsah zjistil, že na jedné vnitřní straně je malý, počítačem vytištěný vzkaz. Stálo tam : ,,Přesto, že jsi mne podvedl, ty peníze ti patří. Pečlivě zvaž naší spolupráci.“
,,Tss…tak se zdá, že L mou pomoc opravdu potřebuje. Nemusím se bát, že by mně z toho úplně vynechal, i když jsem ho již jednou odmítl. Samozřejmě si nepotřebuji nic zvažovat. Chci s ním pracovat. Ale počkám, až si uvědomí, co od něj chci slyšet. Vždycky byl o něco napřed. Teď to ale bude naopak. Jen se na to hezky připrav…Ryuzaki.“ Pomyslel si Light a s odkazem na svou nedávnou halucinaci se přímo ďábelsky usmál.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář