Jdi na obsah Jdi na menu
 


Epilog

16. 7. 2014

Pozn. Aut.: Než se pustíte do epilogu, musím vás upozornit, že končí Happy-endem. Takže kdo si nechce kazit punuré zakončení, které se k Zápisníku smrti hodí o něco víc, ať si to rozmyslí nebo čte na vlastní nebezpečí :D

 

Lighte!

Prach.

Miláčku!

Prach v ústech, v uších...

Lásko!

Za nehty a za kůží...

Máš zpoždění!

Prach na očních víčkách.

Zamrkal. Měl takový neodbytný pocit, že je něco špatně. Ta bílá nad ním, byl jen obyčejný strop, to zjistil po pátém mrknutí. Hlas, co mu pronikal do uší byl na hony vzdálený od hlasu L. Byl ženský, vysoký a neskutečně protivný. Pamatoval si ho. Tenle ječák patřil Mise Amanové. Neskutečně hloupé huse, se kterou žil kvůli jejím schopnostem. Slavné herečce, zpěvačce, modelce a kdovícoještě.
Jakmile pocítil její horký dech na svém uchu a své lascivně zašeptané jméno, tělo se mu samou hrůzou otřáslo. Už se chystal, že ji okřikne a pošle do háje, když si náhle uvědomil...
Jsem naživu!
Jako kdyby mu u ucha zapískala píšťala, prudce se posadil, překvapeně koukal před sebe. V hlavě se mu vyloupla vzpomínka na let, na nebe, na tělo L v třičku a jeho rozevláté, černé vlasy... Na to, jak ho držel a jak spolu letěli. Prchali před osudem, který mu shinigami nalajnovali ještě před celou tou šílenou dohodou. Vzpomínal si na ten okamžik, kdy mocně zavlál svými křídly a proletěl hranicí L smrti, aby mu dal dlouhou a spokojenou budoucnost.
,,Nezapomeň na mne." To bylo poslední, co mu řekl, když ho zanechal na vrcholu mrakodrapu, a sám se vrhl dolů, vstříct smrti. Pamatoval si, jak mu jeho zděšenou a překvapenou tvář zahalil třpyt andělského prachu.
A teď? Sedí v posteli, na bok se mu lepí Misa Amanová a ke svému neskutečnému úžasu dýchá, srdce mu tluče. Je živý. Žádný písek, ani hromádka prachu. Zvedl ruce a obrátil je hřbetem k sobě. Hladká, lehounce snědá pokožka. Nehty měl čerstvě zatřižené. Ani křídla necítil. To byly jasné důkazy toho, že je obyčejný člověk.
,,Lighte? Jsi v pořádu?"
Mrknul. Vzpamatoval se dostatečně na to, aby věděl o té ženské vedle sebe. O co tady jde? Jakto, že je zase normální? Jakto, že je tady s Misou? To byl jeho život před tím, než uzavřel tu dohodu. Život, kterého se přece zbavil... ach!
Je to... jako sen. To ale nemohl být sen! Lightovi stačila jen chvilka koncentrace, aby si připomněl všechno, co se za poslední rok stalo. Vzpomínky byly z počátku zamlžené, ale mlha se rozestupovala a prožité zážitky se ukazovaly s živou barvou, s vůní, chutí... Ano, byly to sice zážitky neuvěřitelné, ale ze snu by nikdy nebyly takové. Určitě se to stalo. Muselo! Light nechtěl, aby se to všechno ztratilo v jediném snu. Jenomže ať to bylo jakkoliv, byl zpátky tam, kde to všechno začalo. V posteli s Misou Amanovou. Čím tehdy byl? Vrahem Kirou, detektivem L, mužem který dosáhl všeho a už neměl důvod k radosti. Mužem, který chodil na hřbitov, aby tam nostalgicky vzpomínal na člověka, kterého sám zabil.
A všechny ty měsíce snahy, utrpení, umírání... měsíce plné milování s L... to všechno bylo jenom tak pryč. Jakoby vůbec nic neudělal, jakoby nic nevyhrál, a ničeho nedosáhl. Jeho hlava napumpovaná vzpomínkami byla už tehdy neúnosná, ale teď? K čemu to všechno vlastně bylo?
Andělé smrti se ho chtěli od samého začátku zbavit. Ale kdyby ho zabili, jako člověka, dostal by se mezi ně, do jejich světa, což nemohli dopustit. Museli ho zničit úplně, jako anděla smrti. Proto ho přivedli k L. K člověku, ke kterému Light Yagami za celý svůj život cítil nejsilnější pocity, i když tehdy netvěděl, jaké. Dali mu moc anděla smrti. Oči, se kterými uviděl čas Lawlietovy smrti a celou dobu se snažili o to, aby se ho Light rozhodl zachránit. Což byl jediný způsob, jak může Anděl smrti zemřít. Dobrovolně. Jen tak se ho mohli konečně zbavit.
Ale to se stalo jen... napůl. Nepoužil zápisník smrti, aby jeho život prodloužil. Vlastně se královi vzepřel, jako člověk. Jenomže když někdo, kdo má umřít neumře, musí někde přijít k novému osudu, k novému datumu své smrti. A ten následující čas mu předává shinigami, kterýjej zachránil. Všechen svůj zbývající čas. Takže se Light tak jako tak připravil o svou budoucnost a měl být mrtvý.
Jenomže není. Místo toho to vypadá, jakoby se nic z toho nikdy neuskutečnilo.
,,Miláčku, co je to s tebou?" Ozvala se znovu Misa. Light se k ní konečně pomalu obrátil. Vypadala přesně tak, jak si jí pamatoval. Stupidně. ,,Zaspal jsi," oznámila mu se zamračením.
Aby Light nevypadal úplně zmateně, alespoň se zeptal, kolik je hodin.
,,Je deset. V jedenáct máš být na letišti. Dole na tebe už dvacet minut čeká auto."
Letiště? Auto?
Light si nemohl vzpomenout, jestli měl tehdy někam odjet. Koneckonců bylo to před víc, jak rokem. Připadl si trochu jako blbec, ale zeptat se Misy "kam vlastně jedu?" asi nebyl nejlepší nápad.
Tak si jenom promnul čelo a předstíral rozespalost.
Postel se pod ním zhoupla, jak Misa vyskočila z postele a začala k němu házet čisté oblečení. Oblečení společenského typu, což znamená, že asi nejede za zábavou.
Bez protestů se pomalu oblékl, v koupelně si vyčistil zuby, upravil vlasy. Vychutnal si pohled na svůj krásný odraz v zrcadle. Myslel, že už nikdy nebude krásný. A svou krásu vždycky považoval za velkou výhodu.
Takže kolik mu teď vlastně je? Zase pětadvacet?
Vypadal, jako by byl oblečený na nějaký sněm, nebo něco tomu podobného.

Když odcházel, Misa se mu pověsila na krk a přisála se mu na pusu. Vždycky u toho tak slintala, nebo se mu to jenom zdá? Ona není ta, kterou chtěl líbat. Nikdy nebyla.
,,Já ti tak závidím, lásko. Bahamy! Proč já se jen nestala detektivem? Lítala bych kolem světa a ještě se při práci válela u moře."
Light se jen ušklíbl. Ona má co říkat.
,,Neděláš takhle náhodou modeling?"
,,Hm," udělala a neznělo to nadšeně. ,,Není to ani dobrodružné, ani zábavné. Navíc mě nikdy nepošlou s propagací na žádné hezké místo. Už se mi to omrzelo."
Měl chuť vpálit jí, ať je ráda, že bez mozku vůbec sehnala práci, ale raději si to jen soukromě pomyslel.
Misa si dlouze povzechla.
,,To čekání mě zabije, ale chápu, že musíš jet. Hlavně toho podvodníka dostaň co nejrycheji, ať všichni ví, jaký je můj budoucí manžel skvělý detektiv."
Budoucí manžel... už skoro zapomněl, že se s ním Misa zasnoubila. Možná by byl raději hromádka popela.
,,A pokus se vrátit do měsíce, ano lásko? Slíbila jsem, že kolem svatby všechno zařídím, ale na zkoušku tě budu potřebovat."
Zkoušku? Vůbec si nepamatoval, že by před jeho smlouvou s shinigami měli dohodnutý termín.
Jak se tohle jenom stalo, ptal se sám sebe, když jel výtahem do přízemí. Nikdy si jí nechtěl vzít. A teď, když už věděl kým je, a koho chce, mu to bylo přímo proti srsti. V tu chvíli, v ten prchavý okamžik uvnitř výtahu si najednou plně uvědomil, že je L mrtvý. Někde ho sice zachránil, ale nebylo to tady. V tomhle jeho starém světě je L sedm let po smrti. A když vzal v potaz všechno, co udělal, aby s ním byl a všechno zbytečně,... došlo mu, že se s tím už nic udělat nedá. Nikdy už ho neuvidí. Nikdy se nedotkne té jeho bledé, vykulené tváře...
Čeho sakra andělé smrti docílili, když je stále na živu a všechno je takové, jako bylo předtím?
Je to snad kompromis, protože vzdoroval? Je to druhá šance? Třeba myslí, že se tím vším polepšil a nebude už dělat potíže. A Light opravdu neměl na zabíjení ani pomyšlení. Stačilo jen vědět, že tady tím vrahem je. Hmatatelně, skutečně... v tomhle světě už mu tu brutální minulost nikdo odpárat nemůže. Kdyby L žil, pravděpodobně by Lighta nechal klidně popravit.
Zkusil si představit, jaké by to bylo. Se svými momentálními vzpomínkami a vědomostmi by přirozeně věděl, že L nechce, aby Light zemřel. Samořejmě by však dal přednost spravedlnosti. Light by se nesnažil smrti vzpírat. Alespoň by se stalo to, co se vždycky mělo stát. Jeho posledním přáním by byl rozhovor s ním, kde by mu řekl, proč se stal kirou, co si o tom myslí teď, a pravděpodobně by mu také řekl o své velké náklonosti. L by si samozřejmě myslel, že jen hraje divadlo, aby si získal jeho přízeň a přežil. Ale Light by pak zemřel a zanechal by po sobě jen to, co řekl Ryuzakimu. Nebylo by to tak zlé. Možná by to bylo aspoň trochu naplňující. Zemřel už tolikrát, že by s ním jedna smrt navíc nejspíš ani nehnula. I kdyby byla poslední.
Ale teď.... byl zpět ve světě, ze kterého utekl, protože tu vládla ubíjející nuda. Ve světě, který sám stvořil a naučil se ho nenávidět. Ve světě bez L, který je možná ten opravdový, ale nikdy nebude ten pravý.
Šílené taky bylo, že toho očividně spoustu zapomněl. Neměl tušení, že už má tak blízko před svatbou, nebo že začal vyšetřovat, jako L mimo Japonsko. To ani nedávalo smysl. Vždyť pracoval přes počítač. A proč proboha Bahamy? Jak se znal, tak si to možná jen vymyslel, aby si od svojí úžasné snoubenky odpočinul. Což vlastně stejně potřeboval.
Ozvalo se cinknutí, jako v mikrovlnce, výtah se zastavil a Light vystoupil. Venku čeká nějaké auto, které ho doveze na letiště a on z toho letiště pojede na Bahamské ostrovy, aniž by si pamatoval, proč vlastně. Ach jo.
Vylezl před vysoký panelový dům a rozhlédl se. Stálo tu jen jedno auto. Černé a čisté. Rozhodně nevypadalo, jako normální taxík.
Přemýšlel, má-li k němu přistoupit a zeptat se jestli je to skutečně jeho odvoz, ale řidič ho, zdá se předběhl. Přední dveře se otevřely, muž vylezl kloboukem napřed.
Můj. Ty. Bože.
,,Watari?" Nechtěl to vyslovit nahlas, ale neovládl se. V tomhle světě je přece dávno mrtvý! Zemřel ve stejný den, jako L! Tohle není možné!
,,Dobrý den, Lighte." Starý muž se laskavě usmál.
Light neodpověděl. Stál naproti němu s otevřenou pusou, srdce divoce bušící.
Co to znamená? Jak může žít? Co se to tu děje? Otázky mu létaly hlavou jedna za druhou a ne a ne se zastavit. Mezi tou změtí v jeho myšlenkách se dokonce mihla jako blesk malá naděje. Pokud je naživu on, mohl by možná žít i Ryuzaki...!
,,Tak pojďme, letadlo už na nás čeká."
Starý muž měl v té své milé tváři moudrou vševědoucnost, jako vždy. Proto Lighta v jedné chvíli napadlo, že o všem ví. Že je mu Lightova situace naprosto jasná a všechnno si pamatuje. Byl ve velikém pokušení si to ověřit.
,,Není vám nic?"
,,Ne, jsem v pořádku."
Rychle nastoupil do vozu a raději si nechal všechny své spekulace pro sebe.

Bylo to nervydrásající. V soukromém letadle ho Watari obsluhoval, procházel kolem aspoň jednou za hodinu a on nedokázal vymyslet žádnou nenápadnou otázku. Rád by věděl, kam přesně letí, co má za úkol a jestli se uvidí s L. Je živý? No tak, pro-všechny-bohy-smrti je L na živu???
Provokativní, perverzní naděje se v něm usídlila a roztahovala se po celou dobu letu. Už se jí nedokázal zavit. Co když žije? Co když ho za pár hodin uvidí?
Něco přece musí být jinak! Logicky. Dost toho zapomněl, ale spolupráci s Watarim by si snad pamatoval, ne?
Něco se jistě změnilo.


Bahamy. Překrásné ostrovy, spousta slunce, spousta písku a průzračné tyrkysové vody. Přenádherné místo, ale jeho nikdy nenapadlo sem jet. Nebo kamkoliv jinam. Býval sice vrah z povolání, ale zároveň nudný workoholik, který se kvůli práci a spáse světa nezajímal skoro o nic jiného. Nechodil za kulturou ani za zábavou. Možná to bylo i proto, že byl tolik sám.
Následoval Watariho k velikému hotelu a rozhlížel se kolem sebe. Tobogány, slunečníky, bazény, spousta lidí hrajících si s dětmi, bavícími se mezi sebou... Líně se rozvalovali na ručnících, nebo energicky dováděli ve vodě... Tolik života a slunce! Tolik tepla! Nikdy před tím mu jeho život nepřišel ponurý, až teď. Dneska ten rozdíl konečně uviděl. Něco se vážně muselo změnit.
Vyjel do toho nejvyšího patra, kde bývají nejluxusnější apartmány a přitom v duchu dedukoval jako o život. Sám sebe znal dobře na to, aby věděl, že by za drahý pokoj peníze do luftu nevyhazoval, ať by byl sebezámožnější. Na druhou stranu L... no L byl rozmazenej mizera, který si dopřával nadstandard kdykoliv mohl. Tohle na něj tak akorát sedělo. Procenta se zvyšovala. Když stáli u dveří a Watari otvíral, zatajil se Lightovi dech. Prosím, bože, ať se neplete. Prosím!
Dveře se otevřely. Pokoj byl nádherný, moderně zařízený, plný světla a vůně moře. Pokoj ale Lighta nezajímal, protože mu oči vyseli na něčem docela jiném. Na postavě stojící u okna. V bílém tričku, ve volných džínsách a rukama v kapsách, stál zády k němu a zíral z okna.
,,Tady ho máte, Ryuzaki," promluvil Watari.
Ryuzaki
Light se ani nehnul. Oči přilepené na jeho těle, na každé křivce, na rozcuchaných havraních vlasech, které byly rozevláté lehounkým větrem z otevřeného okna. Ráj.
Černovlasý detektiv se pomalu otočil. Dvě veliké, vykulené oči pomalu mrkly.
,,Rád tě zase vidím."
Light byl jako ve snu. Nedokázal se ani pohnout. Zíral na něj, jako na svatý obrázek a nevypravil ze sebe půl slova.
,,Ehm...," Watari se drobně pousmál. ,,Nechám vás tu pracovat," pronesl a zmizel za tiše zavřenými dveřmi. Light to ani nepostřehl. Dokonce si nevšiml, že jen co Watari odešel, zmizel mu z tváře upjatý výraz a on vykročil rázně k němu.
,,Ryu...," dřív, než to stačil doříct, L byl u něj, a divoce ho líbal. Nejdřív na ústa, a pak se přesunul k jeho krku. Prsty hbitě rozvazovaly kravatu.
,,Dlouho jsme se neviděli...," mluvil k němu mezi polibky.
,,Jak dlouho?" Zaptal se Light, protože skutečně chtěl pochopit nastalou situaci.
,,Příliš dlouho..."
Kravata dopadla na zem, jeho sako taky. Detektiv útočil na knoflíky u jeho košile a Light vůbec nic nechápal. Na druhou stranu ale... to nutně chápat nepotřeboval. Ne teď. Protože člověk, kterého miluje, ho právě vášnivě líbá na krk a chystá se s ním divoce milovat. To je přece hlavní. Všechny ostatní informace mohou počkat na jindy.
Chytil jeho triko a přetáhl mu ho přes hlavu, čímž L ještě více rozcuchal. Oba klesli k zemi, na koberec. A Light nechal L převzít dominantní úlohu tak, jak na to byl zvyklý. Bylo to neuvěřitelně zběsilé a prudké. Nejúžasnější sex, jaký Light zažil.
Když to pak na zemi oba vydýchávali, detektiv se náhle zvedl, a suverénním, klidným tónem prohlásil, že se půjde osprchovat a potom ho seznámí s případem. Divný, tak, jako obvykle. Light zůstal ležet na koberci nahý, sám. Horká mlha, která mu zaplnila po sexu hlavu se pomalu odpařovala a on mohl začít přemýšlet nad tím co se vlastně odehrálo. L zjevně také nic netuší.
Kam se to dostal? To není svět, který opouštěl, když se stal andělem smrti.
Pravdu zjistil až o pár dnů později. S velkou opatrností pokládal otázky a postupně si z toho celou situaci vydedukoval.
Nikdy zápisník smrti nenašel.
S L se seznámili asi před rokem, protože Light se dal na dráhu detektiva, a začal L šlapat na paty. Pak na jednom případu museli pracovat společně. Během spolupráce byli zřejmě nuceni setkat se osobně a to vedlo k tomu, že spolu začali i spát. Potom už společně pracovali i na jiných případech, aby měli příležitost setkávat se častěji.
Light byl na rozdíl od L známý. Jeho tvář nebyla žádným tajemstvým. Kolovala všude po internetu s informacemi o tom, že se dal dohromady se slavnou modelkou a že spolu chystají svatbu. Misa někde veřejně prohlásila, že Light Yagami byl jediný chlap, který dokázal najít důkazy a poslat vraha jejích rodičů za mříže. Hned potom prý udělala všechno pro to, aby mu ten čin vynahradila. (Zas tak moc se od původního scénáře neodkláněla)
Oh a jeho rodiče jsou oba naživu. Otec nikdy nezemřel.
Po světě se taky všeobecně vědělo, že Ligh spolupracuje s tajuplným L a že je kromě Watariho zřejmě jediný člověk, který zná jeho skutečnou podobu. Což nevyhnutelně vedlo i k spekulacím bulvárního charakteru, které se ovšem tentokrát vážně nemýlily.
Právě teď spolu pracovali na případu jednoho pijišťovacího podvodníka, který dokázal perfektně padělat šeky a připravil několik zemí o miliony. Nebyl to zajímavý případ, ale protože se jednalo o tak obrovský ekonomický problém, Light s tím souhlasil. Zjistili, že se podvodník schovává na Bahamách, kde rozhazuje ukradené peníze, a taky tady byl. S Lightem ho našli už druhý den, ale kdyby ho nechali zatknout, věděl by to celý svět a Misa by už čekala, že se její snoubenec přihrne do Japonska. Takže měli vlastně s L takovou tajnou dovolenou.
Všechno bylo mnohem krásnější, než by si vlastně vůbec dokázal vysnít. Skoro se bál chodit spát, protože se nechtěl ráno probudit a zjistit, že je to jen iluze. Bylo to prostě příliš krásné, než aby to byla pravda. Mohla být, ano. Kdyby Light nikdy nenašel zápisník. Všechno, co se tu stalo dávalo smysl. A ti dva se našli prostě proto, že jsou svoji, nehlědě na svět kolem nich, nehledě na cokoliv.

Můžeš změnit svůj život i život všech ostatních... takhle mu to tehdy král shinigami řekl.
Tenhle svět je jen mezi přistání...

Nikdy nenašel zápisník smrti... Z toho se všechno odvíjelo tak, jak to teď je. Možná... Light přeci jen vyhrál. Možná si skutečně vybojoval svůj nový život a přepsal svůj i detektivův osud.
Je tady. V nádherném, vysněném světě, na překrásném místě, s L.
Tohle byla výhra. Hlavní cena i cena útěchy za všechno, čím musel projít.
Byl to jeho zasloužený ráj.
Jen L to nevěděl. Byli milenci, ano. Ale takoví, jaký by byli, kdyby si Light nepamatoval to, co si pamatoval.
Černovlasý detektiv byl uzavřený, určitě Lightovi neřekl nic z toho, co mu řekl tehdy. Nic o svém jméně, životě, o svých rodičích. Nepamatoval si nic. Bylo to, jako začínat znovu od začátku. Ať se dostane do jakéhokoliv světa, L toho vždycky ví míň, než Light. Tehdy nevěděl, že byl Light kirou, jeho vrahem a dnes ani neví, že býval Andělem smrti. Nic z toho se nestalo. Light si opravdu přál, aby to L všechno věděl, aby s ním o tom mohl mluvit, aby to spolu mohli sdílet... Jenže Lawliet nebyl ten, kdo uzavřel dohodu s anděli smrti. Neměl s tím nic společného. Nemohl si to pamatovat. A Light mu to nemohl říct. Nemělo to smysl.

Třetí den ráno, krátce po milování se Light obrátil na svého milence s otázkou.
,,Tobě to nevadí?"
,,Co?"
L se k němu líně přitulil. Černé rozcuchané a potem vlhké prameny Lighta lechtaly na hrudi.
,,Že se budu ženit. Že budu žít s někým jiným. To ti to vážně ani trochu nevadí?" Snažil se, aby nebylo znát, že vlastně chce, aby Ryuzaki žárlil a bojoval o něj. Ten lenoch ale jen pokrčil rameny.
,,Dohodli jsme se přece, že je to nejlepší řešení. Že Misa Amanová je dokonalou manželkou pro Lighta Yagamiho. Tvá rodina nic nezjistí, a tvá reputace bude ochráněna. Nikdo tě nebude podezírat z toho, že jsme milenci."
,,Hm," povzdechl si Light. Tohle bylo přesně to, co by jeho sobeckej mozek dřív vymyslel. Bylo mu to tak podobný, až se styděl.
,,A třeba zrovna chci, aby to všichni věděli," prohlásil. Tou větou si vysloužil plnou L pozornost. Černovlasý detektiv k němu stočil své veliké černé duhovky. Plné zvědavosti a zmatení po něm zkoumavě těkaly. Jistě. Musel to být Light, ne on, kdo rozhodl, že by to tak bylo nejlepší. V jeho tváři bylo jasně vidět, že by si rád ujasnil, čí to byl nápad. Light už ho měl přečteného. Toho tajemného, neznámého detektiva L. Palcem si hrubě přejel prstem po rtech, zatímco ho sledoval.
,,Víš, že to není možné, že ano, Lighte-kun?"
,,Kvůli mě, nebo kvůli tobě?"
,,Jak to myslíš?"
,,No, jsi soukrmý detektiv, co je na sebe tak strašně opatrný, že jen pár lidí zná jeho identitu. Není možné, že by ses bál, že se budeš musel odkopat? Koneckonců, Light Yagami by se se svým partnerem chtěl veřejně pochlubit... myslíš si to?"
Teď už na něj L hleděl vyloženě šokovaně. Rty pootevřené, oči vykulené, zorničky rozšířené tak, že to skoro nebylo fyzicky možné.
,,Copak ty... ty bys chtěl?"
,,Ano. Rád bych všem ukázal, jak výborný mám vkus. Ale záleží na tobě. "
Detektivova ruka náhle vystřelila k jeho čelu. To Lightovi okamžitě připomnělo jejich první milování.
Zase máš horečku, Lighte-kun...
,,Cítíš se dobře? Nejsi nemocnný?" Ptal se a ne, nebyla to ironie.
Light si znovu povzdehl. Chytil jeho ruku, ztáhl si ji z čela a propletl s ním prsty.
,,Nemiluji Misu. Miluji tebe. Můj otec by to dřív nebo později přijal. Jsem si jistý, že by pochopil, proč jsem si tě vybral. A zbytek světa je mi ukradený. Řeknu to každému, kdo se mě zeptá, protože jsem na to hrdý, ale ty? Nikdy by jsi nedovolil, aby to vyšlo najevo a nikdy by ses nikomu neukázal, ani mé rodině. A já to chápu. Vím, proč je pro tebe bezpečí na prvním místě."
Ryuzakimu došla řeč.
,,Máš před svatbou," podotkl. Jistě. Ten starý Light byl totiž takový zatracený puntičkář a sebestřednej idiot, že by nikdy nezměnil plány kvůli sentimentu, či něčemu podobnému. Vždycky byl velice racionální a volil rozumně. Jenže teď bylo nejrozumnější vykašlat se na svatbu s člověkem, ke komu žádné city nechová a být bez omezení s někým, koho miluje. Přesně tak to bylo.
,,To je mi lhostejné. Záleží na tobě. Nechávám náš osud ve tvých rukách a vyber si cokoliv chceš."
Detektiv na něj chvíli jen kamenně zíral, bez sebemenší změny výrazu a pak se na něj vrhl a líbal ho a líbal. Na rty, na víčka, na obočí, na čelo, na bradu, na hruď. Na všechna dostupná místa. To zřejmě mluvilo za vše...
Až se vrátí do Japonska, uvede vše, na pravou míru. Což znamenalo, že všechno obrátí naruby...

,,Ne."
,,Proč ne?"
,,Protože... proto. Víš, že nenávidím davysmus."
,,Tak proč jsi chtěl jet na Bahamy? Zvládli bychom to vyřešit odkukoliv."
,,Chtěl jsem ti udělat radost," přiznal L, ač se mu do toho nechtělo a vypadal lehce poplašeně. Natáhl ruku s darovanými plavkami a snažil se je nacpat zpět Lightovi.
,,Ryuzaki," protáhl se zamračením Light. ,,Jak mi má dělat radost, že jsme na Bahamách, když jsme už čtvrtý den nevystrčili paty z hotelu? Včera jsi souhlasil, že budeme parteři, a to se vším všudy. A já si chci se svým mužem užívat dovolenou a jít s ním na rande." To bylo také velmi radikální a nečekané. Starý Light by nikdy netrval na tom, aby šli na romantickou schůzku. Raději by našel nový případ. Jenže on už věděl, jaké to je o něj přijít a postrádat ho. Stalo se to hned dvakrát. Když čekal na jeho smrt, častokrát přemýšlel o tom, co všechno by s ním chtěl dělat, co by s ním chtěl zažít, kdyby na to měli čas. A teď ten čas měl a nehodlal ho jenom tak promarnit. Chtěl ho žít. Předtím bylo všechno proti nim. Lightův hrůzostrašný zjev, Sebastian Ryan Hefferman, i zatracení bohové smrti. Teď tu ale byla jen jediná překážka a tou byla Ryuzakiho neschopnost žít společenský, nebo vůbec normální život. Věděl, že k tomu nemá předpoklady, že mu chybí zkušenosti, a chtěl být tím, kdo ho to naučí a ukáže mu, o co všechno přicházel. O co přicházeli oba.
Nemůže teď vidět čas Ryuzakiho, ani své smrti, ale po zkušenosti s očima shinigami si plně uvědomil, že nad hlavou každého z nás se houpou číslice, které odpočítají jeho zbývající čas. Neví, kdy on, nebo L zemřou, ale jednou se to stane. Někde, nějak... Může to být až za padesát let, a může to být zítra. Byl rád, že ty datumy nevídal, přesto ale věděl, že tam jsou a to ho donutilo přemýšlet nad vším úplně jinak. Je třeba stihnout toho co nejvíce, dokud to jde.
Sám sobě navíc upřímně přiznal, že vyjma všechny tyhle ušlechtilé důvody si prostě nemůže nechat ujít L v plavkách, a na pláži. Ani nevěděl, jestli umí plavat.
,,Rande," zopakoval L, jakoby to slovo nikdy předtím neslyšel. ,,Řekni, opravdu se ti nic nestalo? Co jsi přijel, chováš se.... jinak."
,,Stalo," souhlasil Light. Nebude přece lhát. ,,Stalo se mi toho spoustu, ale to hlavní je, že jsem se před pár dny probudil v posteli vedle Misy Amanové a věděl jsem, že se chci probouzet jenom vedle tebe."
L pomalu stáhl ruku s plavkami zpět. Prohlížel si modré kraťasy, jako by to byl zkažený dort.
,,Já ale nikdy..."
,,Budu tam s tebou," ujistil ho Light. ,,A jestli chceš, můžeme večer zjistit, zda tu nemají tenisové kurty a zahrát si spolu."
,,L hlava se vymrštila vzhůru."
,,Ty umíš hrát tenis?"
Pro boha živého. To si spolu nikdy ani nazahráli? Vždyť tenis s ním hrál i jako kira. A to si tehdy šli po krku.
,,Ano, milý juniorský mistře británie. Umím." Jakmile to dořekl, světe div se, L se drobně pousmál a nakonec i souhlasil.

Jak to jenom mohlo být možné? Light ho znal tak dlouho. A po tolika letech s ním byl poprvé na schůzce. Bylo to tak neuvěřitelně zábavné, že nechápal, jak to, že ho to nikdy před tím nenapadlo. Stále víc chápal, proč toho člověka miluje. Bylo mu ho líto a jen proto se celý den ovládal a dusil v sobě šílený smích, který v něm L chování vyvolávalo.
U bazénu byl z počátku netečný. Všechny kolem sebe častoval odměřeným, netečným výrazem. Stačil pohled na tu shrbenou, bílou postavu, která přímo volala po opálení, jak stojí zamrzlá na místě a snaží se myšlenkou zneviditelnit, aby Lighta popadla touha neskrývaně se rozchechtat.
Místo toho ale raději mlčky obdivoval jeho tělo v plavkách. A soukromě se bavil cizími pohledy. Většina těch, co kolem nich procházela se otáčela za L nezvyklým zjevem.
Vzhledem k tomu, že se L neměl k pohybu, sám rozprostřel ručníky, připravil vodu, krém na opalování, sám otevřel slunečník.
Potom zavelel, že jdou do vody, vzal ho za ruku a táhl ho směrem k okraji bazénu. L ho nedobrovolně následoval, dokud se nazastavili u skokanských můstků. Nic. Z tajemného detektiva byla žulová socha.
,,Co je? Neumíš plavat?" ušklíbl se Light.
,,Proč to děláme?" Zajímal se L.
,,Protože tě chci vidět ve vodě." Light si ho pobaveně prohlédl. ,,Snad se nebojíš?"
L zúžil zornice.
,,Podívej Ryuzaki," Light se obrátil od něj a mávl rukou, aby ukázal děj kolem. Tohle je život, takhle se lidi normálně baví. Nemůžeš vědět, jestli se ti to líbí, když to nezkusíš. Chci jen, abys o nic nepřicházel...," vysvětloval. Když se ale otočil zpátky, už vedle něj nestál. Zmateně se rozhlédl kolem, a zarazil se pohlem na jednom ze skokanských můstků, na kterém L stál. Ve stejné vteřině, co ho našel, se L odrazil a skočil přímo po hlavě, naprosto ukázkovou šipku, než zmizel pod hladinou. Vynořil se až po chvíli, v půlce bazénu, a z pod přilehlých mokrých vlasů poslal Lightovi krátký úšklebek. Light se bez váhání vrhl za ním...

Byla to jedna velká tragédie. Zatímco se Light opaloval, L seděl ve svém typickém podřepu, rukama objímal kolena a používal své dedukční schopnosti k tomu, aby mezi návštěvníky vyhledal tři dealery, dva zloděje, a pět uprchlých vězňů, které následně ohlašoval Lightovi, kterému byli lhostejní. Když se procházeli na pláži u moře, Light jedl sendvič a L na sebe strhával veškerou pozornost s kornoutem a čtyřmi kopečky zmrzliny.
K večeru se nakonec opravdu dostali na tenisové hřiště. Kurtů bylo kolem víc a všechny dohromady byli obahnání plotem a sítí. Byli tu jediní. Jenomže jejich soukromá hra, se rychle změnila ve veřejné utkání, jelikož se u nich zastavili všichni, co jen procházeli a ti ještě přizvali další a další. L s Lightem si asi nikdy nezahrají, jako přátelé. Zase bylo jasně vidět, že ani jeden nehodlá prohrát. Běhali tam s raketami dvě hodiny, a pořád to bylo zoufale nerozhodné.
Až do chvíle, než oba začaly osvětlovat blesky aparátů. Zastavili se, míček dopadl na Lightovo pole, ale on to ani nezaregistroval. Za plotem, kolem kurtu bylo narváno, vpředu stáli fotografové, novináři a Light zaslechl několikrát svoje jméno, cosi o jednom z nejlepších detektivů a neznámém protihráči...
Pohlédli na sebe přes síť. L měl přivřené oči, jakoby tím říkal, že čekal, že to přesně takhle dopadne. Light se také mračil. Odhodil raketu a přešel na druhu stranu, až k němu.
,,Dobře," připustil. ,,Uznávám, že tohle věci trochu komplikuje."
,,Trochu?"
,,Hodně."
L taky upustil raketu a zamračil se směrem k fotografům.
Stáli tam vedle sebe na jedné straně hřiště a za síťovaným plotem se shromažovali zvědavci tak, jako se slétávají supy nad mršinou. Vypadalo to, že jedině ta síť a zamčená vrata jim brání v tom, aby se na ně hladoví supi co nevidět vrhli.
,,Jaká je pravděpodobnost, že se ví o tvém současném případu, na kterém společně "pracujeme"?" zeptal se L Lighta.
,,No... vysoká," připustil Light. ,,Obzvláť když mám v Japonsku snoubenku, která na internetu oznamuje první, poslední..."
Takže si pravděpodobně všechny mediální pracovníci na světě přečetli na její internetové stránce cosi o tom, že její budoucí choď na Bahamách pracuje na případu s detektivem L. Teď už těm hladovým očím stačí spočítat si dvě a dvě a dojde jim, kdo je to ten nevšední protihráč Lighta Yagamiho.
,,Asi odsud budeme muset dřív nebo později vylést," podotkl Light.
,,Nebo nikdy," dodal Ryuzaki.
Vytáhl z kalhot telefon a vytočil Watariho. Velmi stručně mu osvětlil situaci a požádal ho o pomoc.
,,Vyřiď své snoubence můj vřelý dík," konstatoval nevrle, když vracel telefon zpátky do kapsy. Pohled měl upřený na početné osazenstvo.
,,Vyřídím,... společně se zrušením svatby," souhlasil. Přitom se natáhl pro L dlaň a propletl s ním prsty, stále hledíc do hlasitého davu novinářů. Zhluboka se nadechl.
,,A udělám to hned."
L se na něj překvapeně otočil, otevřel pusu, než ale stačil cokoliv říct, Light ho druhou rukou chytil za krk, přitáhl blíž k sobě a nestydatě přede všemi políbil. Fotoaparáty se rozblýskaly, jako šílené.
Ať si to Misa třeba vyvěsí na svoje stránky, ať se tím všichni novnáři zahltí. Ano, jsem homosexuál a ano, tenhle divný, černooký, rozcuchaný, hrbící se muž je člověk kterého si vybírám. Klidně se tím udavte.
Kolem byly slyšet hlasité výkřiky převapení, zhnusení i souznění. Někteří z nich je podpořili hvízdáním, nebo tleskáním. Bylo to... šílené. Jediným polibkem Light právě nadělal takových potíží, že se o tom bude mluvit nejméně měsíc. Fotek bude tolik, že naplní stovky novin a zajistí všechny mediální firmy na rok dopředu. V jednom jediném okamžiku. Nejspíš se už narodil s talentem na převraty a revoluce.
V takové chvíli končí většina romantických komedií, ze kterých však oba dva dohromady neviděli ani jeden.
Než se od sebe odtrhli, ozvalo se houkání policejních aut, dav byl jakžtakž rozehnán, a Ryuzaki s Lightem rychle proklouzli do jejich vozidla. Watari se rozjel.
Chvíli bylo trapné ticho, než jeden z nich promluvil.
,,Lighte, jsi sice nejchytřejší člověk, jakého znám, ale musím říct, že jsem nikdy nikoho neviděl udělat takovou pitomost," promluvil L.
Light se zasmál, byl naprosto klidný, možná dokonce nadšený. S rukama skříženýma na hrudi se opřel do opěradla.
,,Ryuzaki nepředstírej, že tě to netěší. Jestli jsi pochyboval, zda si to nerozmyslím, tak teď s jistotou víš, že jem to myslel vážně."
,,S jistotou vím jen to, že si ses zbláznil," reagoval odměřeně L.
,,Možná," Light otočil opřenou hlavu na muže vedle sebe. ,,Možná jsi mě jen nakazil svou lhostejností vůči společnosti."
,,Nejsem lhostejný. Jen jim nedůvěřuji. Před chvílí jsi viděl proč."
,,Chlapci..." Ozval se od volantu Watari. ,,Potřebuji vědět, jestli chcete zpátky do hotelu, nebo na letiště a odletět odsud."
,,To bude nejlepší, Watari. Odletíme hned zítra ráno. Budeme potřebovat nový hotel na jednu noc a naše zavazadla." rozhodl L.
,,Obstarám to."
,,Kam chceš letět?"
,,Nevím. I na Mars je to s tvojí přítelkyní blízko."
,,Do Anglie?"
,,Třeba."
Černovlasý muž se odvrátil k oknu, aby bylo jasné, že se zlobí. Jenže jeho srdce radostí plesalo. Tu iracionální radost si však odmítal připouštět. Taková bezohlednost!
Věděl, že není prototyp dokonalého muže, nebo milence, a partnera už vůbec ne. Light ale přesto obětoval budoucnost s modelkou, dal všanc svou pověst perfektního muže, a dokonce mu očividně vůbec nevadilo, že se to o něm dozví celá jeho rodina. Něco tak šíleného pro něj nikdy nikdo neudělal. Lichotilo mu to. Hrozně moc. Celý ten Lightův romantický kousek ovšem kazil fakt, že bude znát jeho tvář celý svět a na to nebyl připravený. Vlastně ho to přímo děsilo.
Light už neřekl nic. Byl sám se sebou spokojený. Vůbec svého činu nelitoval. L přesně tohle potřebuje. Děj by neměl stát na místě, důležité věci by se něměly odkládat, řešit se měsíce a roky, tak jak jsou na to lidi zvyklí. Light o ceně času věděl své a rozhodl se jednat okamžitě. Činy jsou vždycky víc, než slova. A dřív nebo později by se to stejně provalilo. L si zaslouží obdiv a uznání. Zaslouží si, aby někdo stál po jeho boku, ochraňoval ho a hrdě prohlašoval za svého.
Schovával se za písmeno L až příliš dlouho.
Teď vypadá, že se zlobí, ale Light věděl, že to tak není.
Myslí si, že se zbláznil?
Zbláznil.
Ale kdo by se po tom všem nezbláznil?
Navíc, člověk, který přiznává své šílenství je šílený jen z půli, ne snad?

Do hotelu se dostali v půl druhé ráno, vyčepraní z náročného dne.
Přesto bylo cosi vzácného na dnešní noci, že nešli hned od postele, jako předešlé dny. Light se šel vysprchovat, a když byl ve sprše L, vyšel na balkón a hleděl do tmy. Na nebi zářila jedna hvězda vedle druhé.
,,Škoda, že zítra odlétáme," pronesl, když za sebou uslyšel L kroky. Jeho milenec si stoupnul k zábradlí kousek od něj a také pozoroval hvězdy.
,,Ještě jsi naštvaný, Ryuzaki?"
Ticho.
Light si povzdechl. Kdyby L věděl, co všechno se mezi nimi stalo, možná by ho pochopil. Jenže on neví. Očividně nerozumí tomu, proč se Light chová jinak, než dřív. A Light to nedokázal nijak rozumně vysvětlit. Své staré já nechal za sebou, ale zase tak moc se od něj nelišil. Sice už nebyl vrah, ale pořád nenáviděl prohru, pořád byl i trochu parchant, protože svým činem ponížil Misu (třebaže si to zasloužila. Vždyť to kvůli ní tam ti novináři vůbec byli) Taky byl sobec a všechno co dělal pro Ryuzakiho, dělal současně i pro sebe.
Vlastně to jediné, co ho odlišovalo, bylo porozumnění. Pochopil toho spoustu. Jen si přál, aby to pochopení bylo vzájemné.
,,Omlouvám se ti."
L vzhlédl, ale nepromluvil.
,,Udělal jsem to, abych ti dokázal, že všechno, o čem jsem mluvil, jsem myslel vážně. Chtěl jsem, abys mi věřil."
,,Jo. To jsem pochopil."
,,Vím, že jsem tě měl alespoň varovat, ale asi se to ještě dá nějak zachránit. Když jsi byl ve sprše, volal jsem Watarimu. Byl by schopen udělat ti další identitu. Ten člověk jehož tvář bude v novinách nemusí být L. Může to být kdokoliv. Nebo se k tomu sám veřejně vyjádřím a vysvětlím jim, že jsi byl zkrátka někdo, koho jsem potkal na pláži. Protože jsme si spolu rozumněli, pozval jsem tě na tenis, a když se tam objevili novináři, ze vzteku jsem tě políbil. Prostě jen náhodná známost a nedorozumnění. Nemusí vědět, kdo opravdu jsi. Je přece velmi nízká pravděpodobnost, že by nejlepší detektiv na světě, který se nikdy nikomu neukázal vylezl ven, aby si mezi lidmi zahrál tenis. Stačilo by..."
,,Ne."
Light se zarazil.
,,Cože?"
L pokrčil rameny, poškrábal se chodidlem na lýtku levé nohy.
,,Nechci být kdokoliv. Nechci aby si lidé mysleli, že miluješ někoho jiného. Chci, aby věděli, že jsem to já. Taky jsem přemýšlel o falešné identitě, ale dospěl jsem k názoru, že by bylo divné žárlit sám na sebe. I když jsem na tebe pořád naštvaný, tak se mi líbilo, cos udělal. Možná je čas, abych se přestal schovávat."
,,Jsi si tím jistý? Dalo ti takovou práci udržet se v bezpečí..."
,,Ano. Mám pár nepřátel, kteří toho zřejmě budou chtít zneužít, ale pokud se přiblíží, alespoň je budu moci dostat do vězení."
Light se usmál.
,,Takže ses rozhodl prozradit, abys pochytal zločince a nemusel žárlit na svojí vlastní, falešnou identitu, hm... Jsem rád že nejsem jediný, kdo do svých rozhodnutí promítá praktičnost a sobeckost. Skutečně se k sobě hodíme.
,,Zjevně," souhlasil potichu L.
Light se opět zadíval z balkónu a to černo pod ním bylo matné, jako samet.
,,Rád bych tady zůstal o pár dnů déle. Třeba i na jiném ostrově."
,,Proč?"
,,Ani nevím. Možná právě proto, že jsme obklopeni mořem kolem dokola. Z výšky to vypadá... trochu jako Atlantýda, nezdá se ti?"

,,Až to skončí...Pokud přežijeme, pojďme spolu žít."
,,Žádné tousty?"
,,Nikdy."
,,V tom případě dobrá. Pojďme spolu žít."
,,Hotel, nebo byt?"
,,Byt v hotelu je přijatelný?"
,,Velmi... Japonsko, nebo Anglie?"
,,Nevím. Co Itálie?"
,,Mafie nás ztáhne z kůže. Chorvatsko?"
,,Turisti. Nenávidím davysmus..."

,,Atlantýda," řekl L.
,,Perfektní," Light zlehka políbil milencovy rty.,,Už abychom tam byli," zašeptal.


,,Atlantýda..." Zopakoval L. Tiše. Velice tiše. A velice zaraženě.
,,Hm? Ryuzaki?" Light se na L podíval a ze světla, které k nim doléhalo přes okna mohl zřetelně vidět jeho výraz. Konsternovaný, otupělý. Jakoby se dostal někam mimo realitu, jakoby tu zůstal jen fyzicky. Light ho ještě dvakrát oslovil, dokonce se ho dotknul, ale L nereagoval. Chvěl se a vypadal, že je... ztracený.

Teprve asi po minutě a půl zamrkal. Stále se lehounce chvěl, když se na Lighta podíval. Tentokrát ale v jeho tváři chyběla jakákoliv odměřenost, lhostenost, nebo cokoliv jiného. L rozšířené oči byly plné hlubokého citu. Tak hlubokého, že si ho Light nepamatoval ani ve svém předešlém životě, kdy se stali milenci. Takhle se na něj díval vůbec poprvé, kam až jeho paměť sahá.
Viděl v nich... porozumnění. Pochopení, překvapení, žal, stesk, radost, vděčnost, štěstí,... Nemohl se na jeho oči vynadívat. Byly téměř hypnotické. Jako by po tomhle pohledu toužil celý svůj život.
Přesto se ale donutil k pohybu. Strach o milencovo zdraví ho přemohl a on jemě zatřásl jeho rameny.
,,Ryuzaki, co se stalo? Co je ti?"
Další mrknutí.
L otevřel pusu a promluvil.
,,Lighte-kun... Víš,... že Andělé smrti... jedí jenom jablka?"
Chvíli bylo hrobové ticho. Takové, že i vítr se raději stišil.
Jak to může vědět? Kde to zjistil? To přece...
,,První věc, jakou jsi mi kdy sdělil."
Teď se i Lightovi oči rozšířily do kořán. První věc, jakou kdy L sdělil. Úplně první. Ta nejstarší a nejzákladnější věta, na několika různých dopisech, a jejíž napsání zaplatilo několik různých životů... Věta, kterou mu sdělil v době, kdy ani nevěděl, kdo je, nebo jak vypadá. Tahle věta.
,,Ty... ty sis... vzpomněl?"
L si přikryl ústa. Přikývl.
,,Na všechno?"
Další přikývnutí.
,,Ale... Jak je to možné, vždyť...," nedopověděl. Zavrtěl hlavou. Nevěřícně, hystericky se zasmál, slza samovolně stékala po tváři, jako třpytící se stuha..
L na něj jen hleděl, v očích nekonečné porozumnění. Pochopení všeho.
,,Já... já..." Light očividně zmatkoval. Otočil se, udělal krok od něj, pak se zase zpátky... Ještě nikdy s ním panika tak necloumala.
,,Myslel jsem že to nejde... myslel jsem, že všechno, co se stalo, už neexistuje... nedává to smysl, je to..."
L sundal ruku ze svých úst a pomalu, opatrně se dotkl Lightovy hrudi, jako by se chtěl ujistit, že je opravdu před ním, živý a skutečný.
,,Kira," řekl. Lightovi se málem zastavilo srdce. ,,Anděl smrti," pokračoval.
,,Ano," přikývl.
,,Detektiv Yagami." řekl L. Light znovu hystericky prudce vydechl, a současně s tím ze z očí skutálela další slaná slza.
,,Ano..."
Detektiv naklonil hlavu na stranu a prohlížel si ho.
,,Pamatuji si tě třikrát... ah," sáhl si dvěma prsty na spánek. ,,Mám v hlavě tři životy," konstatoval. ,,Už chápu, proč jsi tvrdil, že je ti mnohem víc, než osmnáct, i když ti fyzicky bylo osmnáct... Fascinující. Budu taky trpět těmi... záchvaty, jako ty?"
Light přemohl svůj šok a zavrtěl hlavou.
,,Byla to iluze spojená se závyslostí anděla smrti na zápisníku smrti. Shinigami potřebovali, abych na něm byl závyslý. Od začátku mě chtěli donutit, abych tě zachránil."
,,Jako Shinigami Rem Misu Amanovou, že? Předpokládám, že okamžitě zemřela... Takže tě chtěli zabít?"
,,Jo," pousmál se hořce Light. ,,Kazil jsem jim reputaci."
L přikývl, a bylo na něm vidět, že už je dost vzpamatovaný na to, aby o nově nabytých vpomínkách přemýšlel.
,,Proč tě nezabili Zápisníkem smrti? Proč celá ta dohoda s návratem do minulosti, s proměnou v Anděla smrti, a tím vším okolo?"
,,Kdybych zemřel, jako člověk, dostanu se, jako vlastník zápisníku, přímo mezi ně. Tak jako tak by se ze mně stal jeden z nich. Oni mě nechtěli mezi sebou. Chtěli se mě zbavit. Král shinigami věděl, že když mi dá příležitost znovu tě vidět, tak na dohodu přistoupím, protože..." zarazil se. Protože?
,,Protože ses chtěl omluvit, že jsi mě zabil," řekl L. Jeho hlas byl už klidný, tvář vyrovnanější. Jen zorničky měl stále široce roztažené a plné láskyplného třpytu. ,,Slyšel jsem tě, jak si povídáš s mou imaginární mrtvolou. V Grow - E institutu, kam tě přemístil Hefferman kvůli výzkumu jsme měli zabudované kamery a mikrofony. Slyšel jsem každý tvůj... monolog."
,,Tak tys to slyšel?"
,,Já, tvůj otec i Watari. Ale teprve teď mi to začíná dávat smysl... Tedy... až na tu otázku o květině."

Řekl bych ti, jak mě mrzí, že jsem ti tu květinu nedal už za živa...

,,Přinesl jsem ti ji na hrob. Tím to nejspíš začalo. Ukázal jsem slabinu a oni jí hned použili, aby mě přesvědčili souhlasit s dohodou."
L lehce trhl hlavou, namísto kývnutí. Chvíli koukal do země a pak se začal podivně usmívat.
,,Co?" Nechápal Light.,,Co je?"
,,Ty sis myslel, že jsem to skutečně já," konstatoval. Potom k němu zvedl své nekonečně černé oči, na rtech stále ten svůj divný úsměv. ,,Myslel sis, že jsem byl po smrti u toho, jak mi na hrob pokládáš květinu? Nikdy tě nenapadlo, že to mohl být trik?"
Light chvíli nevěděl co odpovědět. Tak tohle ho tak pobavilo? Dotčeně se zamračil.
,,Staly se mi šílené věci, Ryuzaki. Byl jsem v zemi bohů smrti a stal jsem se jedním z nich. Ne. Opravdu jsem neměl problém uvěřit, že se mi zjevoval tvůj duch, aby mi otravoval život."
Detektivův úsměv se ještě více rozšířil. Pak se z ničeho nic vrhl k němu a objal ho. Čelem se mu přitiskl na hruď.
,,Děkuji," řekl potichu. ,,Skutečně to byla první květina, jakou jsem dostal."
,,Myslel jsem si to," souhlasil Light. ,,Jen škoda, že jsi u toho nebyl."
,,Jo."
,,Mám teď docela divný pocit z toho, že to všechno víš...Vlastně bych se tě chtěl zeptat... když už konečně můžu... sakra..."
,,Jen se klidně zeptej, Lighte-kun."
,,Jistě, ovšem. Jen... musím najít ta správná slova, počkej... Teď když stojím před člověkem, kterého jsem zabil... a ten člověk si pamatuje, jak jsem u něj na zemi klečel, hleděl mu do tváře a usmíval se... Jsi naštvaný, že jsem tě zabil?... Sakra."
,,Měl jsi pravdu. Zní to divně."
L se přitulil ještě blíž.
,,Mám takový pocit, že bych měl být naštvaný, jo. Ale jsem tady. Díky tobě. A vím, o všem, cos pro mě udělal. Vždycky to bylo buď ty, nebo já. Poprvé sis vybral sebe, a po druhé mě. Tím sis to, myslím, vyžehlil. Vlastně, kdyby se to mělo brát na pravou míru, měl bych se ještě nechat zabít elektrickým proudem, hladem, několikrát se zastřelit, občas vyskočit z okna a byli bychom vyrovnaní, nemyslíš?"
Tentokrát se Light naplno rozesmál.
,,Nemyslím si, že bys to zvládl tak dobře, jako já, miláčku," dodal záměrně oslovení, o kterém věděl, že na L funguje. Shrbaný muž v jeho náruči sebou cukl.
,,Umírání je pravděpodobně jedna z mála věcí, ve kterých jsi lepší než já."
,,No já bych věděl i o jiných dovednostech, ale teď s tebou potřebuji vyřešit ještě jednu, tu nejdůležitější otázku...
L, souhlasil jsi, že spolu budeme žít, za předpokladu, že to přežijeme a my to, i když za zvláštních okolností, oba přežili, takže..." Ať chtěl říct cokoliv nestihl to, jelikož ho černovlasý detektiv svalil na studenou podlahu balkónu a hladově políbil. Tak hladově, jakoby už roky nejedl. Na vteřinu se od něj odlepil, jen aby vyslovil jedno jediné, všeobjasňující slovo.
,,Atlantýda."

Atlantýda. Jistě. Město ponořené za trest na dno oceánu. Ráj, který nelze opustit. Přesně takový ráj jsem vyhrál při své bitvě s Anděly smrti. Ponořili mě za trest hodně, hodně hluboko, a já už nikdy nehodlal vyplavat na klidnou hladinu.
Měl jsem totiž možnost začít od samého začátku. Znovu. S tebou a jen pro tebe... L.

 

THE END !

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:3333

(ŠIŠI-CHAN, 23. 1. 2015 20:34)

Supppééérrrr :D :D Krása, čítam to uz druhý raz ale vždy ma to rozplače, neviem čo sa so mnou deje :D :D :D

:D

(No-Name, 5. 9. 2014 20:42)

Jéééééj ^o^ Light neumřéééél! Já jsem tak šťastná! ^.^ Tolik jsem se modlila aby byli oba na živu a ono to vyšlo! ^.^

...

(Lucie, 5. 8. 2014 21:00)

Tak jsem nakoukla, jestli povídka bude mít dobrý konec (v opačném případě bych prchla) a můžu se pustit do čtení - hrané filmy a anime mám moc ráda, tak jsem hodně zvědavá.

enevedu.blog.cz

(Guizmo, 21. 7. 2014 1:49)

Perfektní, smekám, dokonalost.