Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. kapitola - Student a učitel

 Na víčka mu útočily paprsky ranního slunce, rty stále laškovaly s úsměvem. Pomalu napnul ruce i nohy v líném protáhnutí. Byl odpočatý tak, jako se necítil už po dlouhé týdny. Ach! A ten krásný sen, co se mu zdál! Těžko by mohl kdokoliv říct, že snil o něčem krásnějším. Těžko by mohl kdokoliv porovnávat tolik živých a naplňujících pocitů, jaké mu sen připravil. Věřil, že to byl dárek k narozeninám. Merlin mu seslal překrásnou noc, plnou tepla, barev a něčí náruče. Náruče tak přívětivé a bezpečné, plné vřelých citů... Harry si byl jednoduše jistý, že to byl dárek. Sen, který mu nikdo nevezme. Ani Voldemort, ani mudlové, ani ráno, které tak nelítostně bušilo světlem do víček a nutilo ho k procitnutí. Nechtěl oči otevřít, ještě ne. Nechtěl se o ten sen nechat okrást, nechtěl zapomenout... Po chvíli se mu do jeho tvrdohlavého polospánku připletl naprosto cizí zvuk. Někdo si odkašlal, pokoušejíc se na sebe upozornit. Harry odmítl reagovat. Pevně sevřel víčka, zahalil se do tmy, do světa plného přívětivé náruče, laskavého skřítka, mechového koberce a zářící lastury. Odmítal se vrátit zpátky do nemocnice. Do prázdného pokoje, na tvrdou postel s koženými pouty, pod nudný, bílý strop. Nechtěl čelit doktorovi ani jeho diagnozám. Teď jistě seděl vedle něj a čekal, až se probudí. Ať už ten bastard mohl chtít cokoliv, Harryho to nezajímalo. Ne teď. Odvrátil se od místa, kde tušil jeho přítomnost. Chytil pevně peřinu a i s ní se otočil na druhý bok. Stočil se do klubíčka, ignoroval nenasytnost ranních paprsků a myslel jenom na sen. Chtěl si ho zachovat jako vzpomínku co nejživější a nejucelenější. Možná že když bude často vzpomínat, sen se někdy vrátí a vloudí se mu do spaní stejně živý, jako si jej v podvědomí pěstoval.
Náhle byla s chlapce stažena přikrývka. Kolena se automaticky přitiskla k trupu, na tělo padl chlad.
,,Pottere." Zchladil ho navíc povědomý hlas. Harry chytil polštář a přikryl si jím hlavu. Pevně si ho přitiskl ke tváři. Nechce se probudit do tohoto světa. Bude spát a hotovo.
,,Začíná mi docházet trpělivost." Jízlivý tón neustával.
,,Zrovna teď se mi začne zdát o tom slizkym netopejrovi." Ztěžoval si Harry polštáři.
,,Co?" Kdosi zalapal po dechu. ,,POTTERE!"
,,No jo, jasně..." Ozvalo se přidušeně. ,,Padesát bodů z Nebelvíru."
Táhlé vydechnutí prozradilo, že se někdo snaží najít v sobě trpělivost. Za takových okolností to byl vskutku těžký úkol. ,,Byl byste tak laskav a věnoval mi svou pozornost, Pottere? Nemám v úmyslu dívat se na vaše záda celé dopoledne."
Harry ztuhl. Oči vytřeštil před sebe s neblahou předtuchou. Pořád sní, nebo to doopravdy slyšel? Přes veškeré obavy, čerstvá zvědavost zvítězila a chlapec se pomalu, strojeně otáčel nazpátek. Vzápětí se vytřeštěné oči dívaly na kamenný obličej, uhlovitě černé vlasy a nezaměnitelný, hákovitý nos. V černých zornicích se předháněla zloba s nechutí. Harry vystřelil do sedu a zacouval tak prudce, až zády narazil do stěny u postele.
,,Vy?!" Vydechl.
,,Očividně bylo pošetilé doufat v nějakou duchaplnější reakci." Konstatoval trpce muž v černém hávu a sjel chlapce od hlavy až po chodidla odměřeným pohledem.
,,Profesor Snape?!" Zelené oči zděšeně těkaly po bledé tváři, která byla ztuhlá, jakoby ji zalili horkým voskem a nechali vychladnout.
Nevítaný muž se tvářil tak nepřístupně, jak to jen bylo možné. ,,Rozumím." Protáhl s posměchem na rtech ,,Čekal jste Weasleyovic rodinku...Nebo jste snad předpokládal přítomnost samotného Brumbála?"
,,Vás jsem teda fakt nečekal." Hlesl Harry, zatímco mu pomalu docházelo, že se dávno probudil. Snape, na kterého hleděl byl skutečný. Bohužel až moc.
,,To jsem vás, hádám, hluboce zklamal." Jeho odpověď byla dokonale lhostejná. Když viděl, že se kluk nemá k pohybu, ani k žádné jiné aktivitě, natáhl k němu paži. V ruce držel sklenici vody. ,,Napijte se." Přikázal. Harry sklenici převzal do obou dlaní. Pevně ji sevřel, ale nenapil se. Pozoroval profesora lektvarů a snažil se zapomenout na to, co před chvílí předvedl. Nebylo pochyb, že to muž i přes mohutný polštář slyšel. Snape přece slyšel vždycky všechno. A byl všude. Vážně. Všude.
,,Pottere, pijte." Zopakoval muž, tentokrát důrazněji. Potter poslechl. Hltavě polykal, sklenici možná až příliš nakloněnou, voda mu stékala po bradě. Jeho oči nepřestávaly muže hypnotizovat. Sytě zelená hořela zoufalstvím. Když polovinu sklenice vypil a druhou polovinu umně vylil na svou hruď, vrátil inventář do cizích rukou a konečně se kolem sebe rozhlédl. Okno. Proč mu to před tím nedošlo? Myslel, že je ve svém pokoji v nemocnici, tam ale žádné okno nebylo.
,,Kde to jsem?" Zeptal se. A dával si pozor, aby to znělo co nejzdvořileji, aniž by se přetvařoval. ,,Jak jsem se sem dostal?"
Severus Snape položil sklenici na noční stolek, s odpovědí nespěchal.
,,Bude to znít možná neuvěřitelně, ale nacházíte se v ložnici. Co se týká vaší druhé otázky, dostal vás sem z nemocnice váš oblíbený domácí skřítek. Věřím, že ho znáte."
,,Dobby." Chlapec pomalu přikývnul. Pak se zarazil. Zornice se pochopením rozšířily, dech se zastavil. ,,To jste byl vy!" Vydechl. ,,Včera..." Větu nedokončil. Když ho najednou zahrnuly vzpomínky, nešlo to. Černý hábit, teplá látka, jemný, tepající krk....Objal Snapea. Dobrý bože! Objal toho mastnýho parchanta, navíc učitele!!! Ve třetím ročníku neváhal použít proti němu útočné kouzlo a ani nepociťoval výčitky svědomí, zatímco dnes přímo hořel studem, že se ho jen dotýkal!
,,Mezery v paměti, Pottere?" Rty sebou trhly v krátkém úšklebku. Pohyb úst přerušil dokonalou linii jinak zmrzlých rysů.
,,Proč?" Vyrazil ze sebe. Jeho slovní zásoba s probuzením klopýtala.
,,Proč co? Proč jsem se nechal objímat..."Odtušil, jakoby mu četl myšlenky...,,nebo proč jsem vás od tamtud zachraňoval, když tam bezpochyby patříte?"
Harry cítil, jak začíná rudnout. Tváře zahořely studem.
Chtěl říct: obojí. Nicméně pro své vlastní dobro zvolil druhou alternativu.,,Proč jste mě zachraňoval."
,,Na žádost ředitele."
,,Aha." Řekl pouze Harry a na chvilku se odmlčel. Ze všech lidí je tady zrovna on! Proč Brumbál pro všechno na světě poslal zrovna jeho? Copak si za celá ta léta nevšiml, jak se ti dva nenávidí? Už od prvního ročníku si ho Snape vybral z mnoha jiných za svého nejvíc nenáviděného žáka a neváhal mu to při každé příležitosti demonstrovat. V Bradavicích nebyl nikdo, komu by profesor lektvarů strhl tolik bodů. Navíc, s ohledem na minulý rok se jejich vztah ještě rapidně zhoršil, přestože se to zdálo nemožné. Společné hodiny nitrobrany je přesvědčily o opaku. Sic při té příležitosti konečně pochopil, proč ho Snape celou svou bytostí nenávidí, byl příliš vykolejený z chování vlastního otce, než aby uvažoval o změně názoru. Samotný Snape s ním div nevytřel podlahu, když se Harrymu podařilo obrátit nitrozpyt proti němu. Popravdě v očích svého profesora v životě neviděl tolik zloby, jako ve chvíli, kdy opustil jeho vzpomínky. Stále měl v paměti, jak byl muž v tu chvíli zranitelný, nepřipravený. Stále viděl tu nekonečnou nenávist. James Potter Snapea šikanoval. Snape na oplátku šikanoval jeho jediného syna. Docela jednoduchá rovnice. Harry se s jeho nenávistí za tu dobu smířil a dokonce si vypěstoval podobně zaujatý názor, což mu koneckonců vyhovovalo. Na tohle však rozhodně připravený nebyl! V životě nepočítal s tím, že se probere po dvou týdnech na psychiatrii právě v jeho společnosti. Velmi divná, zapeklitá situace! Tam nahoře je někdo hodně škodolibý. No, snad se dobře baví...
,,Já myslel..." Začal chlapec po chvíli, kdy jeho zoufalé myšlenky převážila částečně zvědavost, částečně naděje. ,,...že jsem soudní řízení promeškal."
,,To máte kupodivu pravdu Pottere. Do Bradavic se už nevrátíte."
Harryho rychle získaná naděje shořela během vteřiny. ,,Tak co tady dělám?"
,,Byl byste raději zavřený v blázinci?"
,,Ne, ale..." Harry se na posteli zavrtěl. Cítil se nepohodlně, jak na něm černé oči bez ustání visely a on měl na sobě něco tak odporného, co by se jen stěží dalo nazvat noční košilí. Chtěl se přikrýt, ale to by vypadalo, že se hodlá opět uchýlit ke spánku. Ne že by nechtěl, jen by to bylo krajně nezdvořilé.,,...ale nechápu to." Vysvětlil.,,Pokud se nemůžu vrátit do Bradavic, nemám už s kouzelnickým světem nic společného."
,,Nebuďte tak naivní. To si opravdu myslíte, že jeden neúspěšný pokus o sebevraždu všechny přesvědčil, že nejste Vyvolený?"
,,Nechtěl jsem se zabít." Namítl podrážděně Harry, Snape ho ignoroval.
,,Pořád jste Potter. I když vyloučený, a bezpochyby zdrogovaný mudlovskými léky, jste Potter a kouzelnický svět ve vás vidí svou jedinou naději...."
,,To je pěkná blbost." Protestoval Harry a málem tou větou způsobil učiteli infarkt. Spratek jeden.
,,Něco se vám na tom nezdá?"
,,Nejsem Vyvolený. Lidi nedokážou pochopit, že jsem přežil smrtící kletbu jenom kvůli rodičům. Všechny ty roky jsem měl víc štěstí, než čehokoliv jiného a nedávno jsem se docela dobře přesvědčil, že bez hůlky nezmůžu vůbec nic. Takže pokud jde o mně, vzdávám to. Voldemort mě už víc nezajímá. Najděte si někoho jiného, se mnou jen ztrácíte čas." Vážně si nepřipadal jako spasitel. Teď už ne. Nenáviděl, že mu kouzelníci odmítají dát možnost volby. Ředitel dělal to samé.
,,Souhlasím." Přikývl lehce profesor. ,,K mému nevýslovnému smutku, já o tom nerozhoduji, a vy taky ne. V této záležitosti má hlavní slovo Albus Brumbál a ten si očividně myslí, že jste jediný, kdo může Temného pána porazit. Ve váš neprospěch mluví také ministerstvo kouzel a věštba, která to všechno započala. Příliš mnoho kouzelníku do vás vkládá svá očekávání."
,,Pak je zklamu." Harry pokrčil rameny. Byl rozčilený. Co je mu do toho, že si všichni kolem myslí, že dokáže Voldemorta porazit? On si to nemyslí a to je hlavní. Tu bláhovou ideu ztratil během svého pobytu v nemocnici. Dalo by se také říct, že vystřízlivěl.
,,Pravděpodobně." Souhlasil Snape. ,,Nicméně se o to, pro klid veřejnosti, aspoň pokusíte."
,,A když odmítnu?"
,,Vám snad připadá, že máte na vybranou? Ředitel vám zajistil ochranu a útočiště. Pokud by to neudělal, byl byste buď dlouhou dobu připoutaný na lůžku v nemocnici, nebo by vás našel a zajal Pán Zla. A věřte mi, že zatím nejste v pozici, abyste mu mohl čelit, či ho dokonce zabít. Máte příliš málo jak zkušeností, tak informací a pravděpodobně budete potřebovat plán."
Harry mlčel, zarytě hleděl na svoje kolena a jen nerad si přiznával, že Snape má pravdu. Nemá na vybranou. Dursleyovi ho zpátky nevezmou a do nemocnice se vrátit nechtěl. Takže, ačkoliv nevěděl, co všechno to obnáší, mlčky se rozhodl pro poslední nabízenou možnost. Snape, jakoby to poznal, vstal a vydal se ke komodě u dveří. Na ní ležela pečlivě poskládaná hromádka oblečení. Sebral ji a ledabyle odhodil na Harryho postel.
,,Váš skřítek vám opatřil něco na sebe. Oblečte se a přijďte se nasnídat. Pak si můžeme o všem promluvit." S těmi slovy pokoj opustil a zanechal chlapce v pokoji samotného. Když osaměl, měl Harry pocit, jakoby mohl konečně volně dýchat. Od chvíle, co se probudil, byl pokoj zamořený napjetím. Bylo to tak....neuvěřitelné! Muž, se kterým se čtyři roky spokojeně nenáviděl byl právě ve vedlejší místnosti a čekal, až se oblékne, aby si mohli promluvit... Harry byl nervózní. V životě nesnídal v jeho blízkosti, v životě s tím mužem nemluvil o něčem jiném, než o své neschopnosti a Nebelvírských bodech...ovšem kromě výuky nitrobrany. Vždycky bylo zvláštní být s ním úplně sám. Svět kolem najednou utichl a neviditelné stěny se kolem něj pomalu svíraly. Otřesný pocit. Harry chvíli koketoval s myšlenkou, nechat tam muže čekat a vrátit se k příjemnému spánku. Nakonec si to však rozmyslel. Během těch let pochopil o Snapeovi několik důležitých faktů a hned ten první byl, že nikdy nevíte, co od toho muže čekat. Právě teď se mu ta vědomost velmi hodila. Přestal spekulovat nad rebelií a jal se zkoumat připravený oděv. Obyčejné šedobéžové tričko, hnědé mandžestrové sako a jakési plátěné kalhoty, nad jejichž stářím raději ani nepřemýšlel. Černé spodní prádlo bylo vytahané, kdovíkde ho Dobby sebral a ponožky v podivné sérii raději chyběly. Na co ponožky? Měl přeci ty úžasné, zářivé pletenky, které trochu škrábaly kůži a trochu oslepovaly zrak. Ale byl to dárek od Dobbyho a on měl Dobbyho rád, takže mu nevadily ani ty ponožky. Oblékl se. Připadal si sice, jako z filmu šedesátých let, ale alespoň byl oblečený. Po dvou týdnech strávených v pyžamu, nebo noční košili, to byl příjemný rozdíl. Ještě nakoukl do okna na svůj téměř neviditelný odraz, aby si alespoň trochu urovnal to vrabčí hnízdo na hlavě a pak se vydal ke dveřím. S rukou na klice zaváhal. Snape tam je a čeká. Kdo ví, jak bude jejich rozhovor vypadat. Nemohl však sám sobě zapřít, že je zvědavý. Copak mu asi Brumbál připravil za překvapení? Kde bude bydlet? Kdo ho bude učit, jak porazit Voldemorta? A ze všeho nejvíc ho zajímalo, proč mu to všechno přišel říct právě profesor Snape. S načerpaným odhodláním stiskl kliku a dveře otevřel. První ho praštil do očí křišťálový lustr, jenž se pohupoval uprostřed stropu a házel barevné odlesky na všechny strany. Při pohledu na něj se mu zase vybavilo několik záblesků z předchozího dne. Mezi útržky vzpomínek bylo něco velmi pozitivního, co zahřálo u srdce. Tahle místnost byla vůbec optimisticky útulná a teplá. Stěny lehce nažloutlé, na oknech hnědé vzorované závěsy, na zemi mechově zelený, měkký koberec, který přímo vábil bosá chodidla, aby se do něj zabořila. Pokoj byl vybavený, dvěma křesly, pohovkou barvy červeného vína, dřevěným stolkem a tam, kde mudlové obvykle mívali televizi, zel krb obložený plochými kameny a překrytý kovovou mřížkou. Jen plápolající oheň v něm jaksi chyběl. Jednu stěnu od shora dolů zakrývala knihovna, druhá měla vedle dřevěných dveří prosklenou vitrínu, plnou nejrůznějších skleniček a zazátkovaných sklenic. Barvou i tvarem připomínaly lahve tvrdý alkohol. Podle prachu i bohatých ornamentů se Harry odvažoval hádat, že se jedná o nejdražší koňaky, červená a bílá vína, likéry a...whisky. Páni! Tolik alkoholu pohromadě snad nikdy neviděl. Navíc si nedovedl představit, že by zrovna Snape holdoval alkoholu. Vlastně si ho neuměl představit při ničem, co dělávají v běžném životě běžní kouzelníci. Nikdy ani na chvíli nepřemýšlel o tom, co vlastně Snape podniká během letních prázdnin. Nejblíže mu byla teorie, že se promění v netopýra a visí hlavou dolů v temné jeskyni.
,,Hodláte tam stát celý den?" Ozvalo se od křesla. Teprve teď si Harry uvědomil jeho přítomnost. Muž seděl v křesle, nohu přes nohu a od pasu nahoru byl schovaný za rozloženým výtiskem Denního věštce. Na stole před ním se kouřilo ze dvou šálků. Harry se rozpačitě přesunul k pohovce. Procpal se kolem stolku a usadil se do prostřed sedačky. Ne tak blízko, aby musel přímo čelit učiteli, ne tak daleko, aby ho svou odtažitostí urazil. Nejistě protřel dlaněmi kolena a čekal, až muž promluví. Ten zčista jasna složil noviny a zaútočil na chlapce pronikavým pohledem.
,,Tak spusťte, ať už to mám za sebou." Uhodil na něj. Harry sebou trhl. Jelikož vypadal trochu zmatený, Snape ještě dodal ,,Jistě máte hodně otázek, na které se chcete zeptat."
,,Ehr...jo." Souhlasil zbrkle.Tohle bude zajímavé…
,,Například bych rád věděl, proč mám ty otázky pokládat právě vám." Nadhodil. Doufal, že ta největší záhada bude záhy rozluštěna. Jak šeredně se pletl!
,,Nikdo jiný tu není." Odvětil stroze Snape. Odpověď vskutku nebyla taková, v jakou doufal.
,,Proč?" To slovo bylo tak ohrané, že nepochyboval o tom, jak musí lézt na nervy.
,,Přál byste si tu celý učitelský sbor?" Snape nadzvedl obočí. Harry měl dojem, že se mu každým, téměř zašeptaným slovem nepokrytě vysmívá.
,,Myslel jsem, proč jste tady zrovna vy. Když už tu se mnou měl být někdo z učitelů, proč tady není alespoň ředitelka mojí koleje?“
Snape přivřel oči. Sledoval ho jako had, který se chystá uštknout svojí oběť.
,,Máte i nějaké inteligentní otázky, pane Pottere? Nebo se chcete zabývat pouze mojí přítomností?“
,,Ehm…“ Harry se rozhodl, že ho raději nebude pokoušet a zeptá se na něco jiného.,,Co tu budu dělat? …Myslím, než se postavím Voldemortovi?“ Zeptal se a doufal, že to byla ona inteligentní otázka, ve kterou Snape doufal. Avšak soudě podle jeho výrazu, by spíš řekl, že se ptal na barvu jeho spodků. Když už na to přijde…nosí vážně všechno v černé barvě? Právě teď byl oblečený prakticky stejně, jako ve škole. Černý hábit zapnutý až ke krku, černé kalhoty a černé boty. Jen bílý, tenounký lem na kraji rukávů prozrazoval, že má profesor pod tou pohřební róbou jasně bílou košili.
,,Co byste asi řekl, že budete dělat? Zkuste zapojit svůj dech beroucí intelekt. Budete se učit, Pottere. Obranu proti černé magii, studii dějin i filozofie černé magie a použití bílé magie v praxi. Budete také zlepšovat vaši tělesnou kondici, kterou shledávám značně nedostačující. Zkrátka budete se učit tomu jedinému, co je pro vás v téhle situaci podstatné. Další otázka?“ Profesor vypadal, jakoby ho odpověď velice unavila a stejně tak očekával další s téměř výhružným pohledem, který jakoby říkal: ,,Jestli budete i nadále mrhat mým drahocenným časem tak stupidními dotazy, má odpověď brzo zasáhne vaši Nebelvírskou čelist.“
,,Jak dlouho to bude trvat?“
,,To záleží na vašich výsledcích a na pokynech ředitele. Profesor Brumbál trpělivě pracuje na odhalení slabin Temného pána. Pokud jde o mě, řekl bych, že s vaší výdrží, iniciativou a schopností koncentrace budete připraven nejdříve za rok, nebo dva.“ Ušklíbl se. ,,Ovšem nikdo nezaručuje, že budete mít k dispozici tolik času, abyste se připravil.“ Z Harryho očí šlehaly plameny zlosti. Ten muž nedokáže říct jedinou větu, ve které by ho alespoň jedinkrát neurazil. Stálo ho veliké úsilí, aby mu jeho jízlivost nevracel podobně taktním způsobem. Rozhodl se, že to zkrátka vydrží. Nemůže to přeci trvat dlouho. Vsadil by všechno na to, že Snape taky nijak zvlášť neprahne po jeho společnosti. Jistě to taky chce mít co nejrychleji z krku. Pak tedy prosím. Harry si usmyslel, že položí už jen jednu, jedinou otázku.
,,A kdo mě to všechno naučí?“ Zeptal se. Hlas měl klidný dokazujíc, že svou otázku hodnotí jako inteligentní a nanejvýš důležitou.
Snape zavřel a otevřel oči, hrudník se mu zdvihl v neslyšeném výdechu. ,,Myslel jsem, že je to zřejmé.“ Pravil kriticky, s neblahou předtuchou v očích. Lesklo se v nich téměř očekávání mozkomorova polibku… ,,Já, kdo jiný.“
,,CO?!“ Říct, že Harry zděšeně vyjekl by bylo málo. Stál na nohách a sledoval profesora, jako by byl stvoření z jiné planety.
,,Budu to já.“ Zopakoval klidně Snape. Přesně takovou reakci očekával. Také se na ni stačil psychicky připravit. Naproti tomu Harry na tohle připravený nebyl ani trochu. Jeho rozhodnutí, položit učiteli poslední a jedinou otázku, bylo rázem to tam.
,,Proč vy?“
,,Protože to Brumbál řekl.“
,,Ale říkal jste rok nebo dva!!!“
,,Vím, co jsem říkal.“
,,A jak teda budete učit Lektvary? Jak budete řídit kolej, heh?“
,,Byl jsem propuštěn. Kvůli vám. Všechny mé povinnosti převezme bývalý profesor lektvarů.“
,,Takže…vy už nepracujete v Bradavicích?“
,,Slyšel jste.“
,,To vás Brumbál jen tak vyhodil?“
,,Pottere! Nevyhodil mě, jen mi zadal jinou práci. Nemohu popřít, že mnohem otravnější a nepříjemnější, ale placen budu stále, jako profesor.“
,,Takže už nebudete učit v Bradavicích?“
,,Dokud vás budu mít na krku, tak ne.“
,,To…“ Zarazil se, jakmile mu začaly docházet všechny ty děsivé detaily.,,To spolu budeme žít?“
,,Ano.“
Harry poklesl zpět na pohovku. Úplně vyždímaný, úplně na dně.,,Ježiši…“ Vydechl, tupě hledíc před sebe. Rok nebo dva? Se Snapem? Pane bože!
,,Ujišťuji vás, že s vámi sdílím vaše upřímné obavy. Bohužel na tom ani v nejmenším nezáleží. Vy nejste studentem Bradavic, Já nejsem učitel lektvarů. Teď budete mým žákem a já vašim učitelem Obrany proti černé magii. Tak si to ředitel usmyslel, a tak to taky bude. Jestli se vám to nelíbí, můžete mu poslat stížnost. Ode mne žádné námitky nepřijal, ale možná že Vy budete mít štěstí.“ Po svém uštěpačném monologu si Snape podal šálek čaje a trochu z něj upil. Očima přitom kontroloval Pottera, který vypadal absolutně nepoužitelně. Zíral do krbu, chvílemi otevřel pusu, jakoby chtěl něco říct a vzápětí si to zas rozmyslel. Přitom měl myšlenek plnou hlavu. Draly se ven, ale on je vždy zoufale zadržel. V takové chvíli se jich vyrojilo neskutečně mnoho. Hvězdičky v zelených očích jasně prozrazovaly, že chlapec panikařil.
Harry se na něj neodvážil ani podívat. Byl si jistý, že by ten pohled plný pohrdání protentokrát neustál. Ačkoliv byl schopný čelit Mozkomorům, Brumbálovi, či doktorovi v Andersonovi, bydlet společně se Snapem, to bylo o laťku výš. Nepředstavitelné, neskutečné a hlavně divné, divné, divné! To bude s tím chlapem snídat, obědvat i večeřet? Učit se s ním každý den Obranu a poslouchat při tom tisíc způsobů, jak Pottera nazvat idiotem? Bude s ním muset sdílet koupelnu? Pustí ho vůbec ven? A co peníze? Kolik svobodné vůle mu s tímto nekompromisním člověkem zůstane? Zděšené otázky padaly jedna za druhou, žádná však nebyla řečena nahlas. Vlastně ani nemusela. Tíha všech obav se táhla vzduchem jako mohutný kouř z doutníku.
Ticho přerušilo teprve až zavrzání dveří. Do pokoje vcupital domácí skřítek s velikýma očima a ve svých hubených kostnatých ručkách držel tácek s jídlem.
,,Snídaně, pro Harry Pottera.“ Oznámil s nadšením a položil tác před chlapce. Ten se na něj, stále v šoku, pokusil alespoň usmát.
,,Děkuju Dobby.“ Lehce kývnul, zatímco očima zkoumal předloženou snídani. Dvě mírně opečené topinky a miska s kuřecí polévkou. Harry byl hladový, a tak se dlouho nerozmýšlel nad tím, zda se má přímo před Snapem pustit do jídla. Profesor lektvarů kultivovaně upil ze svého šálku a při pozorném studování Potterova chování zjistil, že si kluk se slušným vychováním těžkou hlavu nedělá. Nabíral si příliš plnou lžíci, dle výrazu hltal obsah také očima. Lámal opečený chléb a házel ho po kusech do vývaru. Občas nesnesitelně zasrkal. Jak iritující. Snape se s pohoršením odvrátil a podal si noviny, aby se na to nemusel dívat.
Harry mezi tím tišil svůj hlad. Několik dní pořádně nejedl a na jazyku mu ještě doznívala chuť penicilinu. Horká polévka alespoň na chvíli odplavila všechno zoufalství, stejně jako rozpaky. Byl tu jen tišící se hlad, silná chuť margarínu na jazyku a teplo rozprostírající se v žaludku. Teprve když dojídal, začal zase plně vnímat svět kolem sebe. Mrkl po svém učiteli a páté straně Denního věštce a nakonec se odvážil i promluvit.
,,Vy nebudete snídat, pane?“ Zeptal se tak zdvořile, jak mu to jeho mizerná nálada dovolila.
,,Ne.“ Zahučel s nezájmem a otočil novinovou stránku. ,,Patřím mezi nudnou většinu těch, co dávají přednost snídani spíše ráno, než v půl jedné odpoledne.“ I přes ty noviny postřehl Harry Snapeův typický, zlomyslný sarkasmus. Vzhledem ke všem hrozbám, které se Snapem vyvstaly, se rozhodl ho ignorovat. Dojedl, poslal inventář skřítkovi a podal si už téměř vychladlý čaj k úpitku.
,,Budu si na to všechno muset zvyknout.“ Upozornil profesora. Severu pokrčil rameny.
,,To my oba.“ Pravil a tentokrát ta holá věta nebyla nijak podbarvena zlobou, či nenávistí.
,,K večeru se připravte na malý výlet Pottere, navštívíme vaše příbuzné….A dřív, než se zeptáte, ano, přál si to Albus Brumbál. .
,,Takže dostanu zpátky svoje věci?....Fajn.“ Reagoval Harry. V tu chvíli ho ani nenapadlo, že už možná žádné věci nemá. Nepřemýšlel nad tím. Místo toho se pokoušel představit si Snapea, jak se baví s Dursleyovými. Nešlo to. Obraz byl zkrátka příliš nereálný.

…Od nynějška bude jenom s ním. S mužem, se kterým se nenávidějí, s mužem, který ho bezustání slovně napadá a je plný předsudků…

Bože,

přej mu štěstí…

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

páni

(KalamityJane, 24. 2. 2014 9:20)

Tohle je naprosto dokonalé, hltam tak, že zapominam komentovat. Moc se mi líbí tvůj styl i námět a těším se na jejich společné strávený čas

=====

(weras, 29. 3. 2013 12:11)

Musím se přiznat,že jsem očekávala od Harryho razantnější přístup při rozhovoru se Severusem.Trochu ho omlouvá to,že se zrovna probudil a že je zřejmě ještě pod vlivem léků. (je škoda,že nepadla žádná zmínka o reakci na Harryho zmizení)Jinak skvělá kapitola,jdu na další!!!!!

:)

(Adelaine, 28. 3. 2013 17:44)

Už jsem ti psala, že se mi moc líbí, jak píšeš?
Ha ha, jejich rozhovor jsem si moc užívala.
Jen souhlasím s bell, čím promyšlenější a detailnější příběh, tím víc nutí čtenáře se v tom rejpat. Předem se omlouvám, ale ber to jako uznání, protože to tak myslím!!!:)
Takže, co mne přijde divné, je to, že Harry Severuse přijme, pokud vím, tak on celou tu dobu si vždycky myslel, že Snape je věrný Smrtijed, tak proč nevyšiloval, neobviňoval ho, že ho udá Voldymu, nehledě na to, že pokud má v hlavě stále toho hada, tak to se už naučil líp kontrolovat? Protože pokud vím, tak byl plný vzteku celý pátý ročník. Promiň, jen přemítám.
Jinak moc se mi to zatím líbí.

-

(belldandy, 9. 2. 2013 19:31)

Nu, všechna čest TruTru. Budu se jen opakovat, ale působí to hodně promyšleně a hodně ambiciózně. :)
Zatím je tu hodně věcí, kterým nerozumím, ale předpokládám, že časem se všechny vysvětlí. :) Takže asi pochopíme, co dělat na tom nádraží malý Harry. Kdo je Victoria Salazarová a co je Vivere porat?

Tak mě napadlo. Jak bude Albus Severusovi platit za to, že bude učit vyloučeného žáka. Bude ho platit z Bradavických peněžních fondů? A kde vlastně berou peníze Bradavice. Je to stání škola. Zápisné pokud vím nemají. :)
A ještě, není divné, že Albus svěřil učení Harryho Sevwerusovi, když to s tou nitroobranou byl takový debakl. Jestli jsem to pochopila, tak k oné nešťastnému příběhu se Siriusem došlo i tady. takže po takové události by mohl mít přece Brumbál pocit,že to není dobrý nápad. V kánonu myslím sám uznal, že je dva neměl nutit k vyučování a raději se toho sám ujmout.
Ale , nic vezlém. To víš, čím promyšlenější je příběh, tím víc čtenáře vede, aby se ptal na smysluplnost různých motivů v něm?
PS: S tvým zadavačem kódu si fakt nerozumím. :) Kdy se konečně trefím správně? :D

:-)

(Mája, 6. 2. 2013 19:57)

Chudák Harry. Divím se, že nepožádal Dobbyho, aby ho odnesl zpět do blázince. Já bych to tedy za této situace na jeho místě udělala :-D Jdu pokračovat...

:)

(Sitara, 3. 2. 2013 23:02)

Tak mě tak zlomyslně napadlo, jak se asi tvářil doktor, když mu jeho experiment zmizel :-D Ani jsem nepočítala okamžiky, které mě rozesmály. Bylo jich hodně :-D
Opravdu skvělé (promiň, že se opakuju :-) ).

:))))

(TruTru, 30. 12. 2012 14:11)

XD Já si je ale taky představuju, v podání Daniela a Rickmana, jinak by mě to ani tolik nebralo :D
Těch dílů bude až otravně mnoho, chlapci budou hledat viteály :3

Hahaha xD'DDD

(Toph, 30. 12. 2012 12:19)

Tohle to nejde x'DDDD Chudák Harry... (A vlastně i Snape xD)
Problém je, že si je stále představuju jako Daniela Radcliffa a Alana Rickmana xDD ....Daniel a Alan spolu bydlí.... No lol X'DDD Snape to ale opět rozsekával xD - Patřím k nudné většině co dává přednost snídaním ráno, než v jednu odpoledne x'DDD xD No nic ^^ Těším se na další a další a další... Kolik to vlastně má mít dílů? xD

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA