7.kapitola - Vedle noční můry
,,Vypadáte mnohem líp.“ Prohlásil Harry a pohledem hodnotil postavu před sebou. Muž byl o pár centimetrů vyšší, než Snape. Měl hnědoplavé husté vlasy. V zadu kratší, než vpředu. Snaha všechny přední vlasy zastrkat za uši byla každým prudkým pohybem zmařena, takže alespoň jednu stranu obličeje vždy zakrývaly kadeře splývající na tváři. Tvář byla hezká, ušlechtilá. Nos se zmenšil víc jak třikrát a náramně do pěkného obličeje zapadal. Jediné co chybělo, byl úsměv. Zorničky ve zlatých duhovkách se scvrkly do velikosti špendlíkových hlaviček. Jeden z důkazů, že je to stále Snape. Ubohý Sebastian Conner, laskavý prodavač tabákových výrobků si musel vzít den volna, aby si Harry se Snapem mohli vyrazit do Příčné ulice. Nyní byl zavřený ve svém skladu a v hlubokém bezvědomí.
,,Kolik máme času, než budete vypadat…jako vy?“
,,Pět hodin. Ale upřímně doufám, že tak dlouho to trvat nebude.“ Snape měl stále svůj mrazivý baryton a Harrymu bylo jasné, že dopolední nákupy asi nebudou jeho nejoblíbenějším koníčkem. Přesto se nedokázal zbavit lechtivého nadšení. Dva týdny bez většiny svých osobních věcí mu stačily. Chtěl si toho nakoupit spoustu od sladkostí až po časopisy o famfrpálu a věřil, že ani Snape mu v tom dnes nezabrání. Jeho peníze, jeho majetek, jeho rozhodnutí!
Stáli před krbem a chystali se na cestu. Snape si přes svůj mudlovský oděv Connera přehodil černý plášť a sáhl na římsu pro váček s letaxovým práškem. Harry ho u toho zamyšleně sledoval.
,,Proč taky nemám jinou podobu?“
,,Mnoholičný lektvar je složitá záležitost a není ho nazbyt.“
,,A proč ho teda máte Vy?“
,,Protože se s vámi nemůžu ukázat na veřejnosti.“ Vypěnil Snape. Potter a ty jeho pitomé otázky. Teď se ke všemu tváří uraženě!
,,V Příčné ulici se to hemží smrtijedy.“ Kapituloval… Jal se vysvětlení.,,Pravděpodobně by je udivilo, kdyby viděli, jak s chlapcem-který-přežil nakupuji prádlo u Stelly Mourkové.“ Znechucení, s jakým to Snape podal, připomnělo Harrymu jeho odpor k infantilnímu vkusu Dolores Umbridgeové.
,,To je fakt.“ Připustil. Po včerejším rozhovoru s Brumbálem se rozhodl, že zkusí sekat dobrotu. Samozřejmě to nedělal kvůli Snapeovi. Jen doufal, že pak bude snazší přesvědčit ho, aby mu pověděl pravdu o Lily Evansové. Byl připravený bojovat jakýmikoliv způsoby. Dnes se rozhodl být hodný.
≈ ≈ ≈
Příčná ulice nebyla tak plná, jako obvykle. Dalo se tam pohnout. Lidé neproudili v nekonečných zástupech sem a tam. Pouze čas od času někdo vešel, nebo vyšel ze dveří některého obchodu. Bylo to pochopitelné. Studenti nakupují až ke konci léta a s válkou za zády to venku nebylo bezpečné.
Bylo čtvrt na devět. Jako první zamířili do Gringottovi banky. Harryho pobouřilo, když si uvědomil, že Brumbál svěřil Snapeovi klíč od jeho trezoru. Byl si jistý, že Brumbálův postoj k tomu muži nikdy nepochopí. Jak mu jen může tak bezmezně důvěřovat? Merline, vždyť je smrtijed! CO udělal, že ho vzal ředitel na milost, čím ho odprosil? Proč ho u všech hůlek světa nechal učit celé ty roky? Vždyť není objektivní, nedokáže naslouchat… Líbí se mu strhávat body, ponižovat druhé a ani se s tím netají. Každému musí být od pohledu jasné, že děti nemá rád. Tak proč na té škole vůbec byl? Proč se stal učitelem a ředitelem koleje? Další záhada přidaná do nejhlubší studny Snapeova života. Studna byla příliš temná. Tichá a ledová, samotné dno v nedohlednu. Harry si často připadal, jako ten největší žíznivec pod sluncem, kterému se plné vědro vzdaluje přesně tak rychle, jak po něm sahá. Nikdy žádná pitná voda.
Využil toho, že měl příležitost vzít si vlastní úspory a nabral si Galeonů, kolik unesl. Plátěný váček si pak nacpal do kapsy těch příšerných kalhot, co mu sehnal Dobby a zakryl jej manšestrovým sakem. Ani za nic by svůj majetek nesvěřil Snapeovi. On není Brumbál. A i kdyby mu věřil, že s penězi neuteče, rozhodně se s ním nehodlal dohadovat na každé maličkosti, kterou si chce koupit.
Nakonec tomu stejně nezabránil. Profesor lektvarů ho nekompromisně vedl z obchodu do obchodu a diktoval mu pomůcky k výuce. Dva černé pracovní hábity a ochranné rukavice z dračí kůže mu napověděly, že bude nucený učit se také lektvary. Tu skutečnost profesor umocnil ve chvíli, kdy ho donutil koupit si vlastní kotlík, nůž a sadu křišťálových lahviček. Jako by Snape neměl takových krámů milion, pomyslel si pobouřeně Harry, protože se mu nechtělo utrácet za ně peníze. Aby si svou návštěvu v lektvarových potřebách maličko zpříjemnil, ztratil se na chvíli za regálem, kde objevil spoustu flakonků a ozdobených ampulek. Na jedné polici, úplně nejvýš, stálo v řadě několik úplně malinkatých lahviček a Harry musel napínat krk, aby na ně dobře viděl. Bylo u nich označení Specielní lektvary a byly pěkně drahé. Merline! Padesát galeonů za takového drobečka? Harry se automaticky vyhoupl na špičky. Dostal se tak blízko, že měl kulatá skla brýlí téměř u popisků. Sérum Oppositum: Bezbarvá příměs změní účinky lektvaru v opak, ať jsou jakékoliv. Páni! To by se mohlo hodit! Pomyslel si Harry a zelené oči se zaleskly zvědavostí, jaký opačný účinek by to mělo na mnoholičný lektvar? Se zaujetím četl dál. Aqua Multiplica: Tekutina těžko rozeznatelná od vody, ztrojnásobí účinek každého lektvaru. Další zajímavý lektvar. Již druhý, u kterého se Harry rozhodl, že si ho pořídí. Bez rozpaků pokračoval v průzkumu. Rubber: Po vypití se celé tělo promění v gumu. Nic vás nezabolí, nic vám neublíží. Fyzický stav se vyrovná do tří minut, psychický do tří měsíců. Tohle byl první lektvar, nad kterým Harry neuvažoval. Poslední co potřeboval, byl gumový mozek. Než ho Snape objevil a odtáhl, stačil si ještě přečíst poslední nadpis. Felix Felicis: Tekuté štěstí…
,,Chtěl jsem si tam něco koupit!“ Vyčítal mu, jakmile se dostali ven. Opravdu chtěl! Minimálně tři lektvary ze čtyř, které měl čas prozkoumat.
,,Neprodali by vám je.“ Namítl chladně Snape. ,,Sice jsem uchvácen vaším zájmem o specielní lektvary, ale možná jste měl věnovat víc pozornosti té veliké ceduli hned pod nimi, na které stálo, že prodej kouzelníkům mladším sedmnácti let je nezákonný.“
Harry cosi nespokojeně zabručel a následoval muže do dalšího obchodu. Knihy a učebnice, ach jo. Výběr si vzal opět na starosti Snape. Harry začínal být vděčný, že ho nechal vybrat si alespoň vlastní kufr. Byl si jistý, že takové ušlechtilosti se mu dnes už nedostane. Aniž by knihy prohlížel, rovnou vše zaplatil a poskládal do svého zavazadla. Další zastávka: Obuvnictví-oděvnictví.
Stella Mourková je milá stará dáma, ale její obchod výběrem připomínal hodně, hodně hořkou čokoládu. Harry konečně pochopil, kde si Snape pořizuje svoji garderobu. Samé černé hábity, mezi nimiž se občas zaleskl nějaký ten barevný. Klobouky ty ano, ty měla pestré, ale Harry netoužil ani po kanárkově žluté buřince, ani po stínidlu “My fair lady“. Nakonec si koupil dva černé hábity, jednu temně zelenou pelerínu, jeden pár šněrovacích bot a teplý kabát, který svou barvou připomínal mokrou vydru. Při placení občas očima zabrousil ke dveřím, za kterými netrpělivě přešlapoval Snape a uvažoval, jak ho dostane do normálního obchodu s mudlovskými věcmi. I přes všechny přednosti paní Mourkové by si rád oblékl něco, v čem si nebude připadat jako sarkastický kouzelník v přechodu.
Když se Harry s otráveným výrazem vypotácel z krámu, plavý muž Snapeovsky nadzvedl obočí.
,,Nedařilo se vám?“
,,Tohle je váš oblíbený obchod, že jo?“ Obvinil ho okamžitě Harry.
,,Podle čeho tak soudíte?“ Obočí se vyhouplo ještě výš.
,,No já nevím…Černé pláště, pohřební saka, knoflíků tři pr …ehm spoustu.“
,,Máte neobyčejný postřeh, pane Pottere.“ Komentoval to s chladnou tváří Snape. Harry se zazubil.
Merline, vidíš to? Severus vzhlédl k nebi.
≈ ≈ ≈
,,Jsem si jistý, že už toho víc nepotřebujete.“
,,Jak Vy můžete vědět, co potřebuju?“ Namítl energicky Potter. Divoce se rozhlížel po stranách, očima hltal každou výkladní skříň, kterou míjeli. Snapeovi se zdálo, že se chystá skoupit celou Příčnou ulici. Bylo to vskutku nebezpečné, mít na krku dětsko. A ještě nebezpečnější bylo dát dítěti do rukou Galeony. Ve škole byl také nesnesitelný, ale teď? Nevěděl, jestli je horší jako hádající se pubescent, nebo culící se blbec. Obě jeho stránky ho vytáčely do nepříčetna.
,,Poučte mně. Co konkrétně potřebujete?“
Harry najednou zastavil a pohlédl na vyvýšenou výlohu vedle mohutných barevných dveří.
Na nich zářila veliká cedule: Kratochvilné kouzelnické kejkle
Za vitrínami to žilo. Žádné pusto, vymeteno, jako ve zbytku Příčné ulice. Hromady malých barevných předmětů za sklem poskakovaly, vybuchovaly, plazily se, práskaly a vábily ke vstupu!
,,Pro Merlina živého…“ Vypravil ze sebe Snape. Pak se oči obou postav zastavily na další obrovské ceduli. Stálo na ní:
Máte strach Vy-víte-z-koho
Bojíte se temných kouzel?
Láry fáry, to je toho,
HORŠÍ je náš STŘEVOUZEL!
PROČ?
Vyvolává stejný pocit nevolnosti a zácpy,
jaký dnes svírá celou zem!
Harry se usmíval, Snape zavrtěl hlavou.
,,Weasleyové si koledují o smrtící kletbu.“ Komentoval chladně text.
,,Proč? Je to vtipný!“ Zelené oči nadšením zářily.
,,Ovšem, to by je samozřejmě zachránilo, Pán Zla je starý smíšek.“ Protáhl, sotva pohnul rty.
Tentokrát Harry vyprsknul. Ne, to se udržet nedalo. I když vedle něj stál cizí chlap, jakmile se nedíval, úplně ho viděl. Sarkastický, tmavovlasý Snape s křivým nosem a temnýma očima. Musel se smát. Poprvé po tak dlouhé době se cítil klidně, v bezpečí. Napjetí, které mu svíralo útroby, zmizelo. Obezřetnost odvál smích.
,,Pojďme dovnitř.“ Zaprosil.
,,Pane Pottere.“ Oslovil ho ostře Snape.,,To ve skutečnosti nechcete, že ne?“
,,Ale no tak, buďte člověk, pro jednou!“
,,Ne.“ Ucedil profesor.
V zelených očích se roztáhly zornice.
Neřeknu to, prostě mu to neřeknu!
,,Prosím.“
Sakra!
Harry cítil, jak mu vzplály tváře, Severus Snape na pár vteřin ztuhl. On řekl…prosím? Potter? Mně?
Pomalu sáhl po klice, otevřel mu dveře.
Merline odpusť.
,,Máte čtvrt hodiny. Hlavně si tam neubližte.“
Smaragdové oči překvapeně zamrkaly. Je uvnitř toho muže vážně Severus Snape? Nebyl ten mnoholičný lektvar zkažený?
,,Pospěšte si Pottere. Chci odtud zmizet dřív, než si celá příčná ulice uvědomí, že jste tady Vy. A rovnou vám zakazuji kupovat si cokoliv, co smrdí, nebo vybuchuje.“
,,Jasně, nebojte. Jen se tam kouknu.“
Snape nepochopeně zavrtěl hlavou. Dítě. Vysvětlil sám sobě.
≈ ≈ ≈
Uvnitř bylo víc klientů, než na celé Příčné ulici. Fred a George Weasleyovi to s lidmi prostě uměli. Obchod byl vysoký, měl dvě patra, a kam se Harry hnul, tam to hulákalo, zářilo, vrčelo. Většinou bylo zboží určené školákům, kteří si chtěli zpříjemnit nudné vyučování.
Harry přistoupil k jedné z velikých krabic s barevným obrázkem a četl: „Stačí jednoduché zaklínadlo a ocitnete se ve vysoce realistickém třicetiminutovém snu nejvyšší kvality, který se snadno vměstná do průměrné školní hodiny a je neodhalitelný (k vedlejším účinkům patří jen tupý výraz a nepatrné slintání). Neprodejné osobám mladším šestnácti let."
Zrovna ho napadlo, že by to mohl využít při Snapeovo výkladu, když mu na rameni tvrdě přistála dlaň.
,,No ne! Harry!“ – Stál u něj Fred.,,Tebe bych tady nečekal! Co tady děláš?“ V té otázce bylo zahrnuto mnoho, od jeho všeobecně známé sebevraždy až po dvoutýdenní zmizení.
,,Nakupuji.“ Odpověděl Harry. To už se k nim přihrnul i George a tak je oba mávnutím ruky pozdravil. ,,Ahoj kluci.“
,,Nakupuješ?“ Fred se poškrábal v zrzavé kštici.,,Copak tebe…“
,,Nevyloučili?“ Dokončil George.
Harry rozpačitě přikývnul.
,,No ano, vyloučili. Já mám teď něco, jako soukromé hodiny…Poslyšte Ron s Hermionou to už ví?“
,,No jasně, že to ví. Všichni to ví, Harry.“
,,A všichni to nechápou.“ Fred se zašklebil.
,,To je mi jasný. Každý myslí, že jsem se chtěl zabít.“
,,A nechtěl?“ Ptal se překvapeně George.
,,Fakt to tak vypadalo, víš.“ Divil se Fred.
,,Nechtěl!“ Harry vzpurně zavrtěl hlavou.,,Bylo to nedorozumění. I to kouzlo jsem seslal ani nevím jak.“
,,Myslím, že tohle Ron s Hermionou rádi uslyší.“
Harry zpozorněl.
,,Hele kluci…nemohli byste je ode mě alespoň pozdravit? A Molly s Arturem také. Já…já jim teď nemůžu nic psát. Ani nevím proč… Ale mluvil jsem o tom s Brumbálem, slíbil, že jakmile to půjde, dá mi vědět…Vyřídíte jim to?“
,,No jasně že jo, žádný strach.“
,,Určitě se brzo uvidíte.“
,,Doufám.“ Harry nejistě kývnul.
,,Ták a teď….“ Začal významně George a sebejistě si přehodil paži přes Harryho ramena.,,Líbí se ti tu něco?“
,,No jo, to je fakt!“ Přidal se Fred.,,Něco si vyber, máš to zadarmo!“
,,Hele kluci, to je v pohodě…já mám peníze…“
,,Nesmysl! Přece jsi nám půjčil, abychom to tu mohli rozjet, no ne? Tak žádné řeči a vybírej!“
Harry se pousmál.
,,No vlastně. Tohle“ – ukázal na krabici před sebou -,,by se mi teď hodilo.“
,,Tebe ty soukromé hodiny zmáhají, co?“ Dvojčata se zachechtala. Potom jeden z nich sáhl po krabici a vytáhl ji ven. Stáhl ji níž tak, aby k ní Harry mohl. Byla otevřená.
,,Tak na, jednu si vyber.“ Zrzek na něj rošťácky mrkl.
,,Copak nejsou všechny stejné?“
,,Kdepak! Tam jich je! To by ses divil! Jsou to takové naše Bertíkovy lentilky. Tak šup, tahej.“ Pobídl ho Weasley.
Harry zavřel oči a zalovil v krabici. Zachytil do ruky jednu z malých krabiček a vytáhl ji na světlo.
,,Ukaž, co máš!“ Vytrhl mu Fred krabičku z ruky.
,,Páni! Ty jsi fakt šťastlivec Harry, těch máme jenom pět.“
,,Co je to? O čem se mi bude zdát?“ Dožadoval se Harry.
,,To je Eso.“ Vysvětloval George.,,A koukám, že parádní!“
Harry si konečně uzurpoval poklad a prohlédl si ho.
,,30 minut v těžítku.“ Četl. Cože…v těžítku? Překvapeně vzhlédl. Oba zrzci se jen potutelně culili.
,,Jo! A navíc…“
,,Nebudeš tam sám!“
,,Bude tam s tebou, kdokoliv budeš chtít..“
,,…pokud budeš chtít.“
Dvojčata se odjakživa skvěle doplňovala. Harry se zasmál. Byl jim za jejich dárek vděčný, jen si to neuměl moc živě představit. Půl hodiny v těžítku…to má být výhra?
,,Jak to funguje?“
,,No vypadá to asi jako duhová kulička. Spolkneš to a hotovo.“
Harry polknul na sucho. Polykat skleněnou kuličku mu připadalo asi tak příjemné, jako prošťouchnout si zvonem krk.
,,Nic víc? Jen to spolknu a…usnu?“
,,Jo, ale budeš mít otevřené oči a navíc to funguje, jako krycí kouzlo.“
,,Budeš kývat…“
,,Odpovídat…“
,,A možná trochu slintat.“
,,Paráda.“ Konstatoval Harry, ironicky se přitom ušklíbl. Potom si krabičku zastrčil do kapsy u kalhot. V druhé kapse měl ještě skoro plný váček s penězi a tak měl teď z obou stran pořádné boule. Vypadá to hloupě, zhodnotil se Harry a vrátil pohled na dvojčata.
,,Díky, kluci.“
,,Cokoli Harry.“ Usmál se Fred.
,,Jo, víš…V Bradavicích to bude pořádná nuda, když tam teď nebudeš.“
,,Myslíš?“ V duchu si pomyslel, že jim spíš nebude hrozit nebezpečí.
,,No jasně, hele…žádné průšvihy, žádná Brumbálova armáda… prostě nuda.“
Brýlatý chlapec se jen zasmál. Poprvé od chvíle co vešel, si vzpomněl, že na něj pořád čeká Snape. Zatraceně! Neříkal JEN patnáct minut?
,,Já už budu muset jít.“ Vymámil ze sebe. S obtížemi. Nikam se mu nechtělo.
,,Jasně, tak se drž!“ Oba ho poplácali po zádech.
,,A kdybys zase něco potřeboval…“
,,Třeba další sen…“
,,Nebo střevouzel…“
,,Jsi tu vždycky vítán!“
,,Díky.“ Harryho napadlo, že kdyby kluci věděli, kdo je jeho soukromý učitel, nabízeli by mu svoje vymoženosti další dvě hodiny. S nadšením a vidinou úspěšného průšvihu. Raději se rozhodl je nepokoušet a bláznivý obchod opustil. Už ve dveřích do něj udeřilo to ticho a mrazící atmosféra Příčné ulice. V podniku Weasleyových, jakoby vládla jiná doba.
,,Bavil jste se?“ Zpražil ho hluboký hlas. Harry pokořeně vzhlédl.
,,Ehm, trochu jsem se zdržel, mrzí mně to...“
,,Ale ale. Vás to mrzí, Pottere? Opravdu?“ Vysoký muž významně nadzvedl obočí. Teď mohl chlapec s jistotou říct, že je to opravdu Snape. Muž se otočil a vykročil, Harry mu sotva stačil.,,Takže pokud již nemáte, žádné další požadavky…“
,,No vlastně…“ Harry se přemlouval, aby to vůbec vyslovil. Byl si jistý, že Snape už dávno překročil svou hranici klidu.
,,Potřeboval bych ještě něco na sebe…A zubní kartáček, a tak…Tyhle věci se většinou pořizují v normálních obchodech, nebo ne?“
,,Vy jste si nekoupil nic na sebe? Vždyť jste byl…“ Harry opravdu netušil, jak se zmínit o nedostatku spodků. Bylo to jaksi…trapné.
,,Jo, já vím. Ale to není totéž.“ Zamumlal a větu: kdybych chtěl chodit jak ve středověku, půjčím si něco od vás, raději spolknul.
,,Ale jestli vám to vadí, můžete mi půjčit váš zubní kartáček.“
,,Vy neovládáte ani to nejprimitivnější čistící kouzlo?“
,,Ehm…vyrůstal jsem u mudlů. A některé jejich zvyky si občas rád zopakuji, díky.“
Snape si promnul kořen nosu. Nebylo pochyb, že toho má dost.
,,Uvědomujete si doufám, že vás tam venku může kdokoliv poznat. Ještě nedávno vás byly plné noviny. Mudlové nejsou kouzelníci. Jejich postoj k někomu jako jste vy, bude podobný, jako postoj Rity Holoubkové a jistě si vzpomínáte, jaké problémy vám její práce způsobila.“
Harry si to pamatoval. Trochu ho to děsilo, ovšem věřil svým nejsilnějším instinktům. Aby ho poznali okamžitě, tak dlouho přeci populární nebyl. Sundal si brýle z nosu a nahrnul do čela ofinu. Zrak se mu výrazně zhoršil.
Snape jeho počínání s despektem sledoval. Brýle od něj převzal, složil a schoval do kapsy od saka. Ani se neobtěžoval zeptat, jak špatně asi vidí.
,,Doufám, že máte alespoň mlhavou představu o tom, kde takový obchod najdeme.“ Bylo to spíš konstatování, než otázka.,,Budu se na tu představu muset podívat, abych věděl, kam nás přemístit. Rozhodně neplánuji ztrácet čas nesmyslnými toulkami po Londýně. Zbývá sotva hodina, než účinky lektvarů pominou.“ Neříkal to jízlivě, ani zuřivě. Ano, Snape byl definitivně na hranici svých duševních sil.
Bylo to zvláštní, ale Harrymu se jako první vybavilo obchodní centrum, ve kterém se ocitl někdy ve svých deseti. Bylo to vůbec poprvé, kdy na takovém místě byl. Dursleyovi ho vzali s sebou čistě proto, aby mohl Dudleymu přinášet a odnášet zkoušené oblečení a nejspíš taky závidět mu jeho štěstí. Všechno kolem bylo tak…lesklé a barevné. Pamatoval si, s jakým rozčarováním shlížel na všechny ty kavárny, cukrárny, skleněné výlohy, hračky, vystavené oblečení…Tolik si v tu chvíli přál, aby mu Dursleyovi pro tentokrát něco koupili. Něco, co by bylo jeho, jenom jeho. Zelené oči byly ještě zelenější dětskou závistí. Ani se však nepokusil o něco je požádat. Nemělo to smysl. Obchod, který se Harrymu vybavil, znamenal vzpomínku na tajná a nesplněná přání malého dítěte.
Obrátil se čelem ke svému učiteli, aby ukázal, že je připravený a Snape takřka okamžitě vstoupil do jeho mysli. Vystrčená vzpomínka na veliký obchodní dům byla v první linii a Snape na její prozkoumání neplýtval ani vteřinou. Opustil Harryho vědomí, hrubě se natáhl pro jeho ruku a přemístili se.
Obchod byl mnohem větší a modernější, než jaký si ho pamatoval. Místo schodů všude stoupaly a klesaly eskalátory. Podíval se na muže vedle sebe. Jeho plášť zmizel, takže vypadal jako obyčejný mudla. Třebaže výraz prozrazoval jeho pravou identitu. Harry se neovládl, zazubil se. Kdyby mu někdo ještě před měsícem řekl, že bude se Severusem Snapem nakupovat v obchodním centru v Londýně zubní kartáček, asi by tím Harrymu na pár dní změnil zažitou linii nočních mur. Nicméně teď to bylo v pořádku. Hodně hodně absurdní, jistě, ale dobré. Bylo to totiž o něm, o Harrym. Řádný Dudley a žádná teta Petuie. Jen Harry, jeho přání, jeho potřeby.
,,Zamrzl jste?“ Oslovil ho s chladem Snape. Harry v tu ránu ožil a pustil se do nákupů. Nechtěl toho moc, kdepak. Dvě mikiny, nějaká ta trička a kalhoty a rozhodně pyžamo- nebo možná dvě…? Ano dvě. Harry si je hrdě prohlížel. Ne, že by je bez brýlí zvlášť dobře viděl, ovšem byl si jistý, že mu padnou akorát. Co však bylo hlavní, nebyl na nich ani kousíček Dobbyho oblíbené, hnědé barvy. Byl si jistý, že tím skřítkovi zničí jeho ideály. Pak už jen ponožky, spodky, nějaké normální boty a pantofle… Zastavil se u kasy, vyndal z kalhot peníze….a ztuhnul. Může to všechno zaplatit Galeony? Ne, docela jistě nemůže. Proč mu to sakra nedošlo dřív? Pomalu se otočil na muže za sebou.
,,Možná by to chtělo zaplatit.“ Pobídl ho Snape. Harry byl rázem ještě zoufalejší. Copak mu to nedochází? Tupě hleděl na prodavačku, která si ho na oplátku začala pozorně prohlížet. Potom pomalu sáhl do sáčku a vytáhl kovový peníz. Nebyl to Galeon. Nebyl to dokonce ani srpec, ale prachobyčejná libra. Snape je přeměnil! Došlo mu. Začal rychle lovit požadovanou částku, skoro měl nutkání vyklopit celý obsah neobvyklé peněženky vedle kasy přímo před prodavačku. Když se jí pokusil úsměvem trochu ospravedlnit zjistil, že žena na něj hledí poněkud konsternovaně. Očima obezřetně bloudila po jeho obličeji. Zkoumala, hodnotila, během čehož zbledla. Pohlédla také na muže za ním, a na jejich nezvykle obrovský, téměř starožitný kufr.
,,Vy jste…“ Začala a ruce se jí rozechvěly. ,,Ha-harry Potter…“ Vypravila ze sebe. To už to nebelvír konečně pochopil. Krucinál! Na to si snad nezvykne. Úplně zapomněl, že už si ho pamatují dokonce i mudlové. V zelených očích se zalesklo zděšení. Zoufale zavrtěl hlavou. Marně.
,,To je HARRY POTTER!“ Zopakovala žena, tak hlasitě, aby to všichni v doslechu dvou kilometrů slyšeli. A najednou měli dva ubozí kouzelníci o pozornost postaráno. Všichni, kteří do teď spokojeně nakupovali se s úžasem podívali jejich směrem. Zkameněli jako ta Terakotova armáda a zdálo se, že si neví rady, zda se k nim přiřítit s otázkami, nebo utéct pryč.
,,Bravo pane Pottere. Opět jste dokázal, jak nereálné je prožít s vámi jediný den bez problémů.“
,,Co teď?“ Ptal se plaše Harry. S prosbou pohlédl na svého profesora.
,,Odejít by, myslím, bylo rozumné.“ Pravil Snape, hlas výrazně ztlumený.
Harry kývl. Přisunul vyjevené prodavačce celý měšec, jakoby si chtěl koupit její diskrétnost. Nebyl čas počítat peníze. Rychle popadl všechny nové věci a cpal je do kufru. Cítil přitom na zádech desítky vyjevených pohledů. Ještě, než přiklopil víko, padl mu do tváře záblesk jasného světla. Pak znovu a znovu. Někdo si ho fotil. Harry zacvakl poslední západku a vyděšeně vzhlédl přímo do dalšího záblesku. Zatím se skoro nikdo neodvážil pohnout z místa. Nejspíš proto, že oficiálně byl stále považován za blázna se sebevražednými sklony.
,,Můžete to urychlit?“ Ozval se velmi netrpělivě muž vedle něj. Chlapec kývnul a vydal se kupředu. Těžký kufr vláčel za sebou. Snapeovo kroky byli ráznější a delší, než obvykle, očividně měl velice na spěch. Harry mu málem nestačil. Klopýtal za ním, tvář odvracel od zvědavých pohledů, až narazil do jeho zad. Muž zastavil přímo u dveří. Zlomil se v pase a zavrávoral. Náhle byl Potterovi jeho úprk jasný.
,,Pane?“
Sklonil se k němu, kolem nich se rozhučela bezpečnostní siréna. Zatracená mudlovská vynalézavost. Kam se hrabe lotroskop! Nové věci nebyly oficiálně odbavené. Peníze leželi na pultu před prodavačkou a přesto jakoby to všechno ukradli. Žena bez váhání vytočila bezpečnostní službu. Inu nějaký důvod si najít musela. Očividně to chtěla udělat od chvíle, kdy rozpoznala Harryho obličej. Potter teď nevěděl, čeho se má děsit dřív. Toho, že je zatknou, nebo že uvidí profesora v celé jeho děsivosti. Světlé vlasy se napnuly a ztmavly, Severus Snape se vrátil zpátky a teprve nyní jeho zloba dokonale vynikla. V ten okamžik se Harry naučil, že strach obyčejné lidi nezastaví před vidinou peněz a uznání. Záblesky pokračovali, sirény houkali, návštěvníci se u nich zastavovali a bylo jich stále víc. Davem se k nim prodírali strážníci.
,,Dejte mi ruku.“ Sykl po něm Snape.
,,Ale oni uvidí…“ Harrymu se zrychlil tep. Snad vážně nechce…?
,,Dělejte!“
Chce. Harry polkl, poslechl. V jedné ruce ucho od kufru, v druhé bledá dlaň. Přemístili se. Desítky překvapených očí zanikly ve zběsile tančících skvrnách meziprostoru. Zatajený dech, tělo téměř rozpůlené tlakem…, to vše skončilo tvrdým pádem na záda. Těžký kufr zatížil hubené tělo a málem chlapci promáčkl hruď, o vyraženém dechu nemluvě. Harry v duchu zaklel, shodil ze sebe těžké zavazadlo a pokusil se začít klidně dýchat. Měkký koberec pod ním hřál, pomalu, ale jistě uklidňoval zmatené myšlenky jednu za druhou. Potter ucítil Snapeovu mrazivou přítomnost. Byl si jistý, že, kdyby tu byly nějaké květiny, právě teď by zvadly všechny do jediné. Bylo mu jasné, že Snape zuří, ale nebyl schopen s tím cokoliv udělat. Tíha připomínající váhu kufru mu bohatě stačila. Na jakékoliv vážné myšlenky byl příliš vyčerpaný a Snape zuří skoro pořád, takže žádná změna. Svět se točit nepřestane.
,,Kartáček na zuby.“ Hlesl do ticha.,,Zapomněl jsem na něj.“
,,Katastrofa.“ To slovo Snape drtil mezi zuby.,,Pan Potter nemá zubní kartáček. Jakého pošetilce by vůbec mohlo zajímat ohrožení nějakého kouzelnického světa, když si nemá čím vyčistit zuby!“ Prskal.
,,Děláte, jako by to byla moje vina.“ Namítal lhostejně Potter. Na hádku byl příliš unavený.
,,A čí je to podle vás vina?“
,,Vy jste se chtěl přemístit.“
,,Nechtěl. Bohužel jste nám nedal na vybranou.“
,,A proč jste těm lidem jednoduše nevymazal paměť?“
,,Pane Pottere.“ Oslovený sebou škubl.,,Už jste viděl, že by někdo vymazal paměť tolika lidem najednou? Ani bystrozorové pracující pro ministerstvo kouzel to v takovém počtu nedovedou. Měl jste snad dojem, že začnu chodit od jednoho k druhému a na všechny postupně sesílat Obliviate?“
Harry lhostejně pokrčil rameny.
,,Teď, pokud jste pro dnešek s tragédiemi skončil, navštívím Brumbála a informuji ho o tom, co se stalo dřív, než si to přečte v novinách. Vybalte si a připravte si psací potřeby. Až se vrátím, budete se učit.“ Muž podal chlapci jeho brýle a zmizel s jasnými plameny v kamenném krbu.
≈ ≈ ≈
Harry si pomalu vytahoval oblečení z koženého kufru. Každý kousek si pečlivě prohlížel. Kdyby měl víc času, snad by si to všechno na pár minut oblékl. I když se stalo, co se stalo a Snape určitě hrozně zuří, byl tak nějak spokojený. Měl spoustu nových věcí, viděl dvojčata a v určitou chvíli si v Příčné ulici připadal téměř šťastný. Připomínalo mu to den, kdy poznal Hagrida a zjistil, že je čaroděj. Ačkoliv…tomu dni se nic na světě nevyrovná. A Snape není Hagrid. Sám od sebe by mu žádné zvíře nekoupil, natož krásnou sněžnou sovu. Kdyby o tom rozhodoval on, jistě by Harry navštívil svůj první ročník s něčím, čemu by nemohla konkurovat ani Prašivka.
Složil do komínku poslední tričko a nechal ho odlevitovat do své skříně. Potom se podíval na Hedviku. Dělala rámus, což bylo pochopitelné. Nudila se. ,,Možná bych tě mohl pustit, když tady Snape není. Přece mi to nezakázal…“ Harry ji vytáhl z klece, jemně pohladil po hlavě a vynesl na verandu. Sledoval jak sněžná sova předvedla své královské rozpětí a vzlétla do bleděmodré oblohy. Chybělo jí to. Usmál se za jejím mizejícím tělem a chvíli sledoval, jak se vzdaluje. Netrvalo to dlouho a sova se vrátila. Vypadala uraženě. Harry ji nechal dosednout na levou paži.
,,Co je s tebou? Už ti to stačilo?“
Hedvika zuřivě mávala křídly, ale nevzlétla.
,,Nemyslíš si doufám, že jsem zapomněl,“ pokáral jí.,,Žádné dopisy posílat nesmím. Tak šup, proleť se trochu!“ Napřáhl dlaň a sova to zkusila. Po minutě byla zpět. Vypadala divně. Tentokrát už Harry poznal, že je zvíře zmatené.
,,Nejsi ve své kůži? Venku je tak hezky…“ Na chvilku jí záviděl křídla a možnost volného pohybu…než mu to došlo. Vzpomněl si na konverzaci s Brumbálem. Bylo to jeho paradoxní ochranné kouzlo, co zabránilo Hedvice volně odlétnout. Smutně k ní podřepl.
,,Tak to vidíš…“ Povzdechl si. ,,Vypadá to, že máme domácí vězení oba.“ Ušklíbl se a zlehka pohladil sněhobílá peříčka. Do klece už ji nezavřel. Rozhodl se dát jí aspoň trochu svobody. Vrátil se do svého pokoje a jal se vytahovat učebnice. Mezi všemi bichlemi o obraně proti černé magii, historii a lektvary v praxi objevil knížku, která si zasloužila jeho pozornost. Nebyla moc tlustá. Měla krásnou koženou vazbu a na ní bylo zlatým písmem napsané: Pokročilá levitační kouzla. Tu knihu si nepamatoval, což znamenalo, že ji Snape prodavači podstrčil. Harry úžasem otevřel ústa. On vážně chce, abych se to naučil! Skoro tomu nemohl uvěřit. Ještě nikdy se nastalo, že by ho Snape v čemkoliv podpořil. Chvatně si vybalil zbytek věcí, převlékl se do nového domácího úboru, (jaká slast, když tepláky drží na svém místě!) připravil si věci na psaní ke stolu v obývacím pokoji a uvelebil se s novou knížkou na pohovce. Bylo to překvapivě zajímavé! Harry si co chvíli otřel kulatá sklíčka brýlí do mikiny a obrátil další list. Byl skoro na konci první kapitoly, když se před ním objevil Dobby s obědem. Harry byl hladový, tak se dlouho neošíval a pustil se do jídla. Horečnatě krájel hovězí frikadelky a přistihl se, že zase přemýšlí o Snapeovi. Právě teď ho napadlo, že ho od začátku jejich soužití neviděl snídat, obědvat, ani večeřet. Další záhada hozená do bezedné studnice tajemství. Třeba vážně není člověk, napadlo Harryho. Možná je opravdu upír, nebo třeba nekromant! Kdo by dokázal podvádět tak dlouho Voldemorta a přitom se dožít…Kolika? Kolik je mu vlastně let? Aha! Další velké tajemství. – Šup s ním do studny.
Plameny v krbu zmodraly, Harry se zakuckal. Snape byl zpět.
Opět celý v černém, drobné knoflíky zapnuté ke krku, mohutný plášť splývající k zemi…
,,Jak to šlo?“Pokusil se Harry o přátelský úsměv. Snape si oprášil černou látku od snítek popela a probodl chlapce ničivým pohledem.
,,Došel k ohromujícímu závěru, že vaše chování je příliš lehkovážné.“
,,Aha…“ Harry by zřejmě vypadal skleslejší, kdyby nebyl zaujatý obědem. ,,Dáte si taky?“ Ptal se. Nenápadně. Někdy přece musíte jíst...?
Snape se mračil.
,,Já jsem dle kritiky jako vy.“
Harry se poprskal omáčkou. ,,Jako já?! Ničím horším vás urazit nemohl, že ne?“
,,Vám to přijde vtipné?“ Chlad v hlase byl načichlý podrážděním.
,,No trochu…Víte, už jsem na tyhle situace zvyklý. Prostě se to stává. Něco se zvrtne, něco zkazí…Aspoň víte, jaké to je. Mně se to děje každý rok.“
,,Bez té informace bych dnes neusnul.“ Trpce konstatoval.
Harry jen protočil panenky.
,,Je mi jedno, že budu zas v novinách.“ Pokrčil rameny a vrátil pozornost ke svému jídlu.
,,Skutečně, pane Pottere?“
,,No, jsem tady, ne?“ Poznamenal, v puse celé sousto. Snapeovo znechucení úmyslně ignoroval. ,,Nemůžu se odtud hnout, celý dům je pod krycími kouzly. Tak proč se mám starat o zbytek světa? Nežiju venku. Žiju tady. Jako pes v psí boudě. Takže je jedno, jestli jsem slavný, nebo ne.“
,,Idiote!“ Vybuchl Snape. I když nadával, znělo to spíš jako tiché plazení, sápání a plížení. Nebezpečně. Mnohem děsivější, než skutečný řev. To on uměl dobře - děsit. Pro učitele to bylo bezpochyby značnou výhodou, ale na Harryho to tak silný dojem nikdy nedělalo. Nadávání znal docela dobře už před tím. Bohatě si ho užil i od strýce Vernona a tety Petunie. S Nadávkami na svou osobu prakticky prožil celé dětství. Proto reagoval pouze chladným ušklíbnutím a klidně přežvykoval další sousto. U Snapea bylo slovo idiot Harryho druhé jméno. První, které zřejmě mělo znamenat ještě sprostší urážku, bylo Potter.
,,Zřejmě si vůbec neuvědomujete závažnost celé situace!“
,,A proč bych měl? Moje vina to není.“ Stál si tvrdě za svým.,,Chtěl jsem jenom něco na sebe. Mám svoje peníze a právo koupit si normální oblečení. Na tom fakt, že mně jednoho krásného dne postavíte před Voldemorta, vůbec nic nemění.“ Harry zuřivě nabodl kousek brambory na vidličku, se kterou pak ukázal na Snapea. ,,Vy jste slyšel, že bych na tu ženskou řval, kdo jsem a ukazoval ji svou jizvu? Prostě mně poznala. Za to nemůžu já, ale ona. Tak to jděte vysvětlit jí.“ Pak namířil vidličku proti sobě a strčil ji do pusy těsně před tím, než mu brambora sklouzla do klína. Odstrčil od sebe talíř a se založenými pažemi na hrudi se opřel do opěradla. V zelených očích se leskla bojovnost, byl připraven k dalšímu útoku, pokud by byl třeba.
Severus Snape mlčel. V jeho tváři se mihlo téměř nepostřehnutelné, zato hluboké překvapení. Díval se do jeho očí, protože on byl jediný, kdo k nim doopravdy dohlédl. Ze všech žijících lidí to byl jenom on, kdo tyhle oči znal až na úplné dno. Byl překvapený, protože v sytě zelené se kromě vzdoru tetelily dva vyhasínající, malé plamínky hořkosti.
On to vidí… Bylo to vůbec poprvé, kdy se zdržel v jeho očích a hned při první analýze v nich objevil pravdu. S tím jsi nepočítal, že ne, Albusi? Není hloupý. Vidí, co s ním děláme. On ví, že je vězeň…a přesto mlčí a předstírá trucovité dítě. Kdy to pochopil? A jak vůbec ještě dokáže žít, aniž by propadl naprosté apatii?
Snape odvrátil pohled a otočil se k ohni. Kdyby to neudělal, hrozilo, že by jeho oči nadále s hrůzou visely na očích Harryho Pottera. Chuť i nálada pokračovat v hádce z něj rychle vyprchala, což bylo neuvěřitelně neobvyklé. Nedovedl se dohadovat s nikým, o kom věděl, že má pravdu. A Potter bohužel pro tentokrát pravdu měl. Jak ho za to nenáviděl!
,,Tohle téma, Pottere, pro dnešek uzavírám. I když by mohl být výklad o vašich právech nepochybně zajímavý, mě teď zajímají vaše povinnosti.“ Aniž by se profesor otočil, mávl hůlkou vedle těla a špinavý talíř sám odletěl do kuchyně a s cinknutím se položil na kuchyňskou linku. Další mávnutí a přímo před Harryho dopadla učebnice lektvarů.
,,Dnes probíráme lektvary. Pozorně si pročtěte následující postup, budete ho za chvíli potřebovat.“
Harry se nestačil divit. Snape změnil téma? Snape, který by ho nikdy nenechal mít poslední slovo? Jak mohl tak nejednou otočit stránku…?
,,Strana sedmdesát osm.“
,,Ano, pane.“
≈ ≈ ≈
Harry pozorně míchal a přidával do kotlíku vysušené lístky Svítivky Ovíjivé. Snažil se, přesto však nečekal, že se mu podaří dokončit ho správně. Žádný lektvar, který zatím vytvořil, neměl tu čest. Občas okem mrkl po mistrovi lektvarů, který seděl za stolem a četl nějakou, evidentně nudnou knížku.
,,Vy mně nebudete kontrolovat?“ Zeptal se, za neustálého, nezáživného míchání. Zápěstí mu začínalo dřevěnět.
,,Sluneční lektvar má tu výhodu, že jej před vařením louhujeme v dračích slinách, tudíž je riziko výbuchu velmi nízké.“
V dračích slinách? Harry polknul a začal rychle listovat v učebnici. ,,To jsem asi přehlédl, kruci!“ Aniž by od stolu zaznamenal nějaký pohyb, kotlík se sám od sebe vyprázdnil.
,,Žádný spěch, máte na to spoustu času.“ Konstatoval nevzrušeně Snape a otočil stránku.
Harry protáhl obličej a pak se pustil do pečlivého studování postupu. Znova. Když byl konečně v polovině svojí práce a vrátil se k otravnému míchání polotovaru, začal opět hledat zábavu v začteném učiteli.
,,Četl jsem tu knížku, co jste mi koupil.“
Další přetočená stránka.
,,Já vám žádnou nekoupil. Všechno jste si pořizoval na vlastní náklady.“
,,Jo, já vím, ale vy jste ji našel.“
,,Předpokládal jsem, že byste ji mohl potřebovat. Nebo vás už levitační kouzla nezajímají?“
,,Zajímají!“ Obořil se na něj Harry.,,Vlastně jsem už četl první kapitolu. Je to fakt…hustý!“
Fakt hustý - Snape si pohoršeně odfrkl.
,,Takže se to dá dělat i bez inkantace, i bez hůlky? To jako vážně? Chtěl bych to umět se stínovou magií!“
Profesor prudce zaklapl knížku a odložil ji na stůl. To snad není pravda.
,,Už se vám podařilo neverbální zaklínadlo, Pottere?“
,,Ne.“ Zabručel Harry.
,,Vaše nadšení je sice pěkné, ale snad jste si už přečetl, že základem pro pokročilá levitační kouzla je trpělivost?“
,,No jo.“ Další zabručení.
,,Uvědomte si laskavě, že nejste v Bradavicích. A pokud se nepletu, v prvním ročníku jste měl k dispozici jak hůlku, tak svůj proříznutý jazyk a stejně se vám nepodařilo zvednout obyčejný brk ani o centimetr.“
Brýlatý chlapec prudce vzhlédl na Snapea. Přes zamlžená sklíčka byl jeho profesor jaksi rozmazaný.
,,Jak to víte?“
,,Nejmenovaný učitel si ztěžoval, že se to onen den podařilo pouze jedné studentce. Asi víte, o kom mluvil.“
,,Hermiona.“ Hlesl Harry a při vzpomínce na svou kamarádku pocítil hlubokou lítost. Kéž by jí mohl poslat aspoň jeden hloupý dopis.
,,Ano. Slečna Grangerová. Všichni ostatní byly podle všeho neschopni zvednout cokoliv do vzduchu ještě celý následující týden. Samozřejmě až na pana Weasleyho, kterému se to zásahem vyšší moci náhodou podařilo, když jste čelili horskému trollovi.“
Ron. Další drobné bodnutí u srdce.
,,Jestliže je někdo tak netalentovaný a navíc líný, je těžké ho cokoliv naučit. O to víc, pokud jde o skutečně složité a náročné odvětví magie. Levitace sama o sobě je hodně vyčerpávající. Pokud jste byl pyšný, že dokážete zvednout předmět do vzduchu a přemístit ho z místa na místo, musím vás bohužel zklamat. To v tomhle případě skutečně nestačí. Abyste se naučil ovládat předměty o jakékoliv hmotnosti, správně je nasměrovat, měnit a přetvářet přímo v prostoru, chce to hodně koncentrace, představivosti, a silné pocitové vzplanutí…Mícháte moc dlouho pane Pottere. Aplikujte lumos a odstavte kotlík z ohně.“
,,Vy mi radíte?“ Vydechl Harry. Snape sebou cukl. Skutečně. Právě mu prozradil postup. Když si to uvědomil, byl podobně překvapený, jako Harry. Svou nevyrovnanost však úspěšně skryl za pouhým úšklebkem.
,,Dnešní pokus byl naprosto nedostačující, už jsem si vaše hodnocení zapsal. Děláte to znovu, abyste se to naučil, a stejně se na to nesoustředíte.“
,,Aha, jasně..“ Harry konečně odstavil svůj kotlík, pak na něj namířil hůlkou a ozářil ho kouzlem lumos.,,Takže…říkal jste silné pocitové vzplanutí? Jak si to mám asi vysvětlit?“
,,Vám to nic neříká?“ Snape nadzvedl obočí. Jakmile se Potter zamračil, nadechl se k dlouhému vysvětlování.,,Síla magie spočívá především ve vášni, která sílu vyvolá. Slečna Grangerová pociťuje nepochopitelnou vášeň ke studiu, proto byla v hodinách nejúspěšnější. Vy jste takový v kritických situacích, což je důvod, proč jste stále tady. Nebýt toho, nedožil byste se s vaším prostoduchým uvažováním ani konce prvního ročníku. V podstatě to funguje podobně, jako u vyvolání patrona, s čímž jste se setkal ve vašem třetím ročníku. Jenže za tím co u patronova zaklínadla je zapotřebí pouze šťastné vzpomínky, tady musíte objevit nejsilnější a nejmocnější pocity, které dají vaší magii určitou stabilní formu. Zřejmě proto jste tak často neúspěšný. Jste přecitlivělý, a pomatený. Dokud nedojde na lámání chleba, nejste schopný rozhodnout se, co vlastně chcete. Pocity jako: chci přežít, nebo chci se pomstít vám mohou být v poslední chvíli užitečné, ale nemůžete se na ně spolehnout. Brumbál dokázal ovládnout naprosté umění levitace s velmi prostým, ale účinným pocitem a Pán zla dává průchod svému zlu. Je to nejsnazší způsob, jak čerpat magii. Právě proto se první kouzelné schopnosti u dětí projevují v záchvatu zuřivosti. Zlost je velice vášnivý zdroj magie a často je také podmětem úspěšné stínové magie, ovšem mnohdy se rychle vyčerpá, je nebezpečná a těžko zvladatelná. Pán zla si tento pocit pěstuje tak dlouho a pečlivě, že se stal jeho velikou, nevyčerpatelnou silou.“
Harry se tvářil zmateně. Chvíli měl pocit, že tomu rozumí, chvíli, že to vůbec nechápe a tyto protichůdné myšlenky se střídaly nebezpečně rychle. Snape se spokojeně podíval do jeho očí. Spatřil zmatení. Snazší, než číst v knize - pomyslel si.
,,Zase se nemůžete rozhodnout?“
,,Chápu, jak to myslíte…“ Harry očima zabrouzdal k vychládajícímu lektvaru.,,Ale nechápu, co po mě chcete...“
,,Chci, abyste dal svůj kotlík dál od toho ohně, Pottere.“ Harry tak rychle a zbrkle učinil. Málem lektvar vylil. Snape trpělivě vydechl a pokračoval.,,..Můžete nad tím zkusit popřemýšlet, zatímco se budete věnovat neverbálním zaklínadlům. Jak už jsem řekl, nebudu vás učit dvě věci najednou. I naučit vás pořádně jednu věc stojí průměrného učitele všechny jeho síly.“
,,Hm.“ Harry očima propaloval hladinu lektvaru v kotlíku. Nelíbilo se mu, že se Snape tak dobře vyzná v jeho hlavě. Hodiny a hodiny marné nitrobrany se konečně projevily. No, aspoň někomu to bylo ku prospěchu. Pak si Potter vzpomněl na Brumbálovu návštěvu. Měl by mu to říct, měl by ho požádat o další lekce…Už se k tomu nadechoval a vzápětí si to zas rozmyslel. Nechtěl mu připomínat to příšerné fiasko, při kterém se mu naskytl pohled ne Snapeovu minulost. Vidět svého chladného profesora jako malého, bezbranného chlapce bylo nepřirozené a divné pro ně pro oba. Kdyby Snape tušil, že tu vzpomínku týdny nemohl vytěsnit z hlavy, nejspíš by se osobně postaral o její vymazání, klidně i násilím. Harrymu se po té příhodě několikrát stalo, že si při pohledu na svého profesora nechtíc vybavil kluka, visícího za kotník ve vzduchu, s hábitem shrnutým přes hlavu, jak odkrývá hubené tělo, seprané tepláky a vyčuhující spodky. Pokaždé se za tu představu svědomitě zastyděl. Jaké to asi muselo být pro něj, když si uvědomil, co jeho nenáviděný student, slavný Potter, vlastně viděl? Muselo to být tak ponižující…
Řeknu mu to zítra. Rozhodl se a bezděčně zamíchal vychladlý obsah kotlíku. Lektvar se vypařil.
,,Zbytečná manipulace po tepelné úpravě ubírá na intenzitě účinku, pane Pottere. Nepřemýšlíte, nevaříte lektvar, jen zbytečně plýtváte mými ingrediencemi. Radši odtud zmizte, večeře bude za chvíli. Na další marný pokus bych vám tady nemohl asistovat a nerad bych našel svou laboratoř v plamenech." Harry zpozorněl.
,,Vy jdete pryč?“
,,Ano. Mám na starosti i důležité věci, ne jen Vás.
,,Kdy se vrátíte?“ Zajímal se Potter, už trochu podrážděně.
,,Budu pryč tak dlouho, jak budu muset. Mohu vám zatím jen doporučit, abyste si procvičoval neverbální přivolávací kouzlo. Domácí skřítek se mi zaručil, že dohlídne na to, abyste si šel v půl deváté lehnout.“
V půl deváté? Sakra…to je příliš brzy.
,,To mám jako večerku?“ Zeptal se napůl uraženě, napůl nešťastně.
,,Samozřejmě. Co jste si myslel?“
Harry chvíli vážně uvažoval, že mu o tom spojení s Voldemortem poví, ale vzápětí si to zas rozmyslel.
,,Můžu si číst v posteli?“ Zajímal se. Nebyl v tom žádný vzdor. Obyčejná, nevinná otázka.
,,Pokud snad chcete pokračovat v individuálním studiu levitačních kouzel, pak nemám námitek. Ano Pottere, můžete si číst.“
,,Prima. Díky!“ Zazubil se Harry.
Čeká ho další dlouhá noc…
≈ ≈ ≈
Harry usnul až v půl šesté ráno. Naprostým vyčerpáním z předešlého dne i probdělé noci. Ráno pak samozřejmě nebyl k probuzení. Snape se o to marně pokusil v půl sedmé a v osm, ale ve tři čtvrtě na jedenáct už za sebe poslal domácího skřítka. Harry byl rozcuchanější, než obvykle. Hluboké rýhy nevyspalosti lemovaly vlhké oči. Doplahočil se do koupelny, aby vyprázdnil zoufalý močový měchýř, a když si pak dlaně umýval pod tekoucí vodou, čekal ho šok. Na levé straně umyvadla, pod zrcadlem stála tlustá sklenička a v ní, můj bože, modrý zubní kartáček. Včera ani předevčírem tady ještě nebyl, což znamenalo, že není Snapeův, ale jeho. Byl obyčejný, z hrubého plastu a s tvrdými štětinkami, ale jedna věc na něm byla zatraceně výjimečná. Koupil ho Snape. A koupil ho Harrymu. Ta skutečnost byla natolik neskutečná, že si musel hned ověřit, její pravdivost. S posvátnou úctou uchopil úzký mycí prostředek mezi prsty, palcem přejel přes štětinky. Šimraly. Byly úplně bílé a čisté. Ještě voněly drogerií. Neubránil se úsměvu. Nad chováním toho člověka musel stále kroutit hlavou. Na chvilku přemýšlel, jak si asi vyčaruje zubní pastu, ale vzhledem ke své neskonalé únavě si nakonec zuby vyčistil i bez ní. Do obývacího pokoje se plahočil snad pět minu, každou chvíli se při tom opřel dlaní o nejbližší stěnu. Když konečně padl na pohovku, jeho pohled automaticky vyhledal mistra lektvarů. ,,Dobré ráno.“ Pozdravil nesměle. Muž seděl na svém obvyklém místě, v křesle s novinami v rukách. Četl si. Když uslyšel Harryho vděčný hlas usoudil, že jsou jeho zuby nejspíš spokojené.
,,Vy skutečně umíte přilákat pozornost Pottere. Libujete si ve své popularitě, že? “ Konstatoval namísto pozdravu. Harry nerozuměl. Muž měl jako obvykle chladný nečitelný hlas. ,,To, co se včera stalo evidentně roztrhlo pytel s informacemi, které měly a mohly zůstat utajené. Policie,psychiatrie...profesionalita mudlů v Británii definitivně upadá.“
,,Nechápu.“ Přiznal s unaveným hlasem Harry. Snape vzhlédl od novin a citoval: ,,Ukázal nám jakousi rekvizitu, prohlásil ji za kouzelnou hůlku a s vážnou tváří přiznal, že je kouzelník…?“ Harry na jeho obličeji poznal, že je přesvědčený, že to ve skutečnosti neudělal. Sklopil zrak.
,,Jen jsem chtěl, aby mi dali pokoj.“ Přiznal se.
,,Pane Pottere! Vy jste chtěl, aby vám dali pokoj, a přesto jste jim ukázal předmět hodnocený, jako očividný důkaz toho, že jste čaroval?“
,,Neznáte mudly, jako já.“ Bránil se.,,Věděl jsem, že mi to nebudou věřit. Taky že ten výslech chvíli na to ukončili!“
,,Vaše upřímné lži bez pochyb zanechaly silný dojem, jestliže se obtěžovaly otisknout je na titulní straně.“
,,Na titulkách?“ Harrymu se rozšířily zornice..
,,Ano. Nebylo by to tak přesvědčivé, kdyby neměly nepopiratelné důkazy nahrané do diktafonu…Tím to ovšem nekončí. Kdepak. Pan Anderson, ředitel ústavu sv. Josepha znenadání prozradil, že jste byl po zmíněnou dobu čtrnácti dnů v jejich intenzivní péči, a hned první den svého pobytu jste zdemoloval jeho pracovnu, aniž by jste pohnul brvou."
,,Do háje.“ Hlesl Harry. Nečekal, že si ta odporná bestie dovolí to vyžvanit. On si to ale zasloužil! Křičel hlásek uvnitř Harryho. V zelených očích zela naléhavost.
,,Přesně tak. Zřejmě se vaše jméno brzy stane synonymem pro katastrofy všeho druhu. Nemohu však říct, ačkoliv bych rád, že veškerá vina padá na vaši hlavu. Zmíněný byl také váš domácí skřítek, který se směle producíroval před mudlovskou ošetřovatelkou.“
,,Tomu přece lidi neuvěří, že ne?“ Reagoval nejistě Harry.
,,Myslíte? Také mám s mudly jisté… zkušenosti a mohu vás ujistit, že těm idiotům bohatě stačí jeden důkaz na to, aby uvěřily všemu ostatnímu. Tak.“ Švihl po něm černýma očima. ,,Stále vás to nezajímá? Ach, Já zapomněl. Vy jste přece oběť. Pes zavřený v boudě. Vás nezajímá, že všichni lidé po Evropě touží zjistit, co jste zač.“ Snapeův sarkastický podtón byl dnes ještě jedovatější, než obvykle. Harry na zubní kartáček úplně zapomněl.
,, Nějak vaší logice nerozumím. Můžete mi pomoct? Jak jste se mohl tak stupidně prozradit? Na co jste myslel, když jste polici sděloval svou identitu?“
Díval se na brýlatého chlapce a ten mu pohled opětoval. Rozhodně však nebyl tak vážný, či dokonce zahanbený. Trochu lhostejný, ano. Zelenou za kulatými skly zakryla těžká víčka. Jen s námahou zas oči otevřel.
,,Já nevím…asi na to, že mně málem přejelo metro a že jsem vykouzlil kouzlo, které neznám…a taky, že mně asi vyhodí ze školy.“ Dodal, záda se na chvíli narovnala a pak zase klesla. Toužil položit se na pohovku celý. Dát nohy nahoru a na vše zapomenout. Byl tak unavený!
,,A když jste napadl toho člověka v nemocnici?“
,,Já ho nenapadl! Vydíral mě, měl jsem vztek, tak jsem…“
Těžká…víčka byla tolik těžká. Aspoň na chvilinku zavřít oči…
,,Vidíte? To je přesně ono. Hněv. Mocný tak, že není třeba inkantací, ani hůlky. Stínová magie je nebezpečná a pro vás obzvlášť. Máte v sobě mnoho síly a když ji vypustíte můžete být nepřekonatelný, ale také příliš nebezpečný. Uvědomujete si to vůbec? Tu schopnost mají především a hlavně děti v určitém věku zeslábne a vytratí se. Ale vy ji v sobě máte stále. Musíte se začít ovládat. Proč si myslíte, že bylo nad mé síly naučit vás nitrobraně? Jste zmatkař, neumíte se ovládat, myslíte na deset věcí najednou…S takovým přístupem Pottere nikdy nebudete schopný zvládnout svoji sílu na odpovídající úrovni a…“ Severus Snape zmlkl. Uvědomil si, že ho nikdo neposlouchá. Harryho hlava byla zakloněná do měkkého opěradla, oči zavřené. Spal. Snapem se prohnalo pobouření. Nervy jím zaškubaly. Takhle ho urazit! Kdo si zatraceně myslí že je? Spratek drzá!!
Oknem do místnosti vnikl lehký vítr. Cosi zavadilo o závěsy a vlétlo do pokoje. Sněžná sova si hrdě prolétla místností a spokojeně usadila své mohutné tělo na stole před spícím chlapcem. Otočila hlavou a upřela dvě velké oči na profesora lektvarů.
Snape pomalu zavřel oči.
Potter začal pochrupovat. Rozvalený, ke světu lhostejný. Sova tiše zacvrkala.
Zblázním se tady, usoudil Snape.
≈ ≈ ≈
Noc a temnota ho pohltily do sebe, jako dvě nekonečné propasti. Propadal se do nich. Ticho zničily výkřiky obětí, mihotavé vzpomínky, vina a lítost. Srdce se roztlouklo, dlaně se potily…Ocitl se v ohromném sále. Dopad byl nepatrný, neexistující. Neležel. Stál v davu mezi postavami s černými hávy. Hleděl na křeslo potažené rudým, krví označeným sametem. Seděl na něm Voldemort. Jako král všeho nelidského. Hadí oči mířily k zemi. Plné ničeho, prázdné a přece v nich bylo něco odporného. Shlížel na klečící postavu. Bílá maska zakrývala tvář. Pár černých vlasů dopadalo na podlahu a mrtvě se o ni otíralo. Smrtijed vyčerpaně vydechoval, pln bolesti a vyčerpání.
,,Odpusťte můj pane. Chtěl jsem… Nemohl jsem ale riskovat Brumbálovu důvěru.“
,,Já tě chápu, Severusi.“ Řekl chlácholivě slizký hlas. Zrůdná ruka naklonila hůlku.
,,Crucio.“
Smrtijed sebou začal cukat, nohy v křečích kopaly. Tělo se zmítalo ze strany na stranu, krčilo se a zas napínalo, pořád dokola. Znetvořená ruka s hůlkou klesla, tělo se pomalu uklidnilo. Občas zaškubalo nějakou končetinou, ale již nebylo mučeno. Muž se pomalu sesbíral do původního pokleku.
,,Přiveď mi toho kluka, chci ho tady hned.“
,,Můj pane…“
,,Jsi mi velmi užitečný, Severusi. Tvůj úkol zvěda jsem sice oceňoval, ale stačí mi tvé lektvary. Nemusíš se bát, že si tě přestanu cenit, pokud přijdeš o důvěru u toho starého, pošetilého blázna. Na informace mám i jiné. Ti sice neumějí hrát tak dobře, jako ty, ale přivedeš-li mi toho chlapce, tvá loajalita bude řádně odměněna.“
,,Děkuji…“
,,Teď jdi a přiveď ho.“
,,Ano, můj pane…“
Iluze se rozplynula v černých skvrnách, zalila ji temnota.
Harry se vymrštil do sedu, prudce oddechoval, zelené oči se zatřpytily ve tmě. Ruce se mu třásly, tváře potily. Zmocnil se ho mocný strach a panika.
,,Ne...“ Vydechl.,,…sakra!“
Komentáře
Přehled komentářů
toto bola pre mňa zatiaľ TOP kapitola. Vtipná, akčná, malo to zmysel a spád. Ten záver ma zabíja, ale môžem čítať ďalej, tak žiadna tragédia. básnička z tabule na obchode Freda a Georga bola Supéééér! Dík TruTru
====
(weras, 29. 3. 2013 18:53)No to je pěkné,skončit kapitolu zrovna když je to tak napínavé!!!Ještě že můžu číst hned další kapitolu. Jdu na ni!!!
Páni
(Adelaine, 28. 3. 2013 18:58)
Tohle bude ještě vážně zajímavé. Chvilku mi trvalo, než jsem se adaptovala na Tvůj kouzelnický svět, ale teď jsem spokojená, nadšená, rozechvělá, netrpělivá, asi dneska nepůjdu spát.
Hodně se mi líbí, jak máš nastavenou magii. Trochu mi to připomíná Belatrix a její poučování, že to kouzlo vážně hluboko uvnitř sebe musí chtít použít, nestačí jen slova, švihnutí hůlkou a myšlenka. Takže tohle mě zaujalo.
Připadá mi, že Snape byl trochu mimo, takhle si nehlídat hodiny, kdy mu vyprší lhůta.
Jinak jo, připadá mi, že se to provaluje nějak moc snadno a rychle, že podobných eskapád museli mít kouzelníci za tu dobu stovky, ale přičítám to Vivere porta.
Ha! Nežiješ ty náhodou ve skrytu mezi mudly?!:D Jo, řekni jim něco, budou tě mít za blázna, ale když se důkazů sejde víc, tak to náhle všichni už od začátku věděli.
Děkuju, že píšeš
-
(belldandy, 11. 2. 2013 14:01)
Nu, klobouk dolů TruTru, každý nedokáže vymyslet tak složitý příběh a pokud ano, každý si ho neumí představit do všech detailů a drzých poznámek. :)
Moc se mi ta zápletka postavená na tom, že mudlovský svět odhalí pravý stav věcí. A jsem moc zvědavá, co si tím námětem počneš, protože mi to připadá zároveň jako ošemetné téma. Vždyť taková věc musí všechno změnit. :)
Trochu se pozastavuji nad tím, jak to, že mají kouzelní, třena Sbape takové problémy s utajením, když se jim po předchozí staletí tak úspěšně dařilo. vždyť tu a tam také muselo docházet k "průserům". :) Možná to bude ale proto, že se začíná otvírat Vivere Porta. :) Možná to je osud.
Tak tebe baví nunschaki? Hmm. další věc, se kterou jsem nikdy nepřišla do styku. :) Ale aspoň jsem také čtenářka Murakami a Death Note. A taky mám moc ráda shushi. A nejvíc lososa. :)
Moc děkuji TruTru. Budu se těšit na pokračování
Re: -
(TruTru, 11. 2. 2013 15:14)
Děkuji :) Ano, já vím, je to poměrně křehké a tak trochu nepředstavitelné téma, že se do toho dá snadno zamotat. A já jsem ke všemu zmatkář a chaotickej člověk, takže se ta možnost násobí. Na druhou stranu ale na mě tenhle námět tak dotíral, že jsem to nevydržela a rozhodla se zkusit to hodit na papír (Ehm! do notebooku) Pořád jsem si říkala, přece už si mudlové museli něčeho všimnout, ne? létajícího auta, spadlého mostu, košťat letících nad řekou, draka vznášejícího se od banky...? Někdo se asi o dotyčné osoby postarává, no :D A taky jsem si říkala, co by na to asi mudlové říkali? A pokud by začali celkově spolupracovat, co by to udělalo s vědou, s ekonomikou? s životními standardy? Ups....složité a nepředstavitelné :D Proto to Victoria utnula v základech :D Dostat Severuse a Harryho k sobě byl jeden s těch způsobu, jak si zjednodušit to zjednodušitelné, abych měla možnost přemýšlet nad vývojem všech komplikací. Ale právě proto jsem se rozhodla na to nespěchat, takže příběh bude poměrně dlouhý :)
Jo baví, ale jsou mi nebezpečný :) Přišla jsem kvůli nim o svůj první počítač :D Juu Skvělé vědět o další čtenářce Murakamiho !! *w* Jeho kniha - Kafka na pobřeží patří mezi mé celkově nejoblíbenější :) A (další juuu!) Death note !! Super :) Na to taky píšu ff ! zrovna ji dokončuji :3 L a kira jsou jeden ze tří mých nejoblíbenějších párů! ( třetí je sherlock a john )
Ryby jsou ryby :3 A pravda, losos je úžasný! *w* Nevím, jak vyjádřit, aby to neznělo trapně, že mám radost, že se někdo zmínil o mých koníčcích. Těší mě takový zájem, jsi tu snad první, kdo se o té nepodstatné rubrice zmínil :D Děkuji ! A děkuji za všechny tvoje komentáře, budu se snažit a psát tak rychle, jak mi to čas dovolí :)
Re: Re: -
(belldandy, 11. 2. 2013 19:12)
Nebudu kecat, chci , aby jsi psala rychle, alr .. ještě o maličko víc chci, aby jsi psala dobře (myslím jako doteď :) ). takže spěchej tak, jak je třeba.
Jestli si můžu říct, zkus vydržet. kdyzž to dokončíš , uděláš mi tém vážně radost.
Já vím, že píšeš na Death Note. Já už jsem se podívala ... ale nečetla jsem to. Nu, do budoucna to nevylučuju to, jenže co jsem čtenář fanfiction, mám toho v plánu tolik, tolik .. slíbit to zkrátka nemůžu. :)
Já mám nejraději Norské dřevo. Dost možná má vliv to, že jsem ho četla jako první.
PS: pro zajímavost: Tohle jsem zas já: belldandy.webnode.cz - Tak tímto jsme se představili. :)
Re: Re: Re: -
(TruTru, 11. 2. 2013 20:13)
Jééé tam jsem už byla! Skvostný rozhovor s Alicí a úžasná obrázková snarry videa! *w* Jedna písnička mně u nich obzvláště uchvátila ! :3
Norský dřevo se mi taky líbilo, především Midori jsem si oblíbila a film se mi taky líbil ( jen si nejsem jistá, zda to bylo proto, že jsem si užívala na velkém plátně oblíbeného herce :D) Ale Kafka na pobřeží je pro mně srdeční záležitostí. Ta kniha je strašně zvláštní a výjimečná... Mám ji zařazenou těsně za Malým princem :3
Představily :3 Ráda tě poznávám!!! A budu se snažit s bránou pohnout :) A rozhodně ji nenechám dokončenou :))
Re: Re: Re: Re: -
(TruTru, 11. 2. 2013 20:15)Eh! Chtěla jsem napsat nedokončenou, kruci XD
Re: Re: Re: Re: Re: -
(belldandy, 11. 2. 2013 22:04)
V pohodě, i když si to napsala špatně, já si to přečetla psrávně. Čtu nepozorně v nímám spíš smysl. :)
Ráda tě poznávám. Je mi ctí. Yoroshiku Onegai Shimasu!
Ahoj!
(xlovexx, 8. 2. 2013 9:25)Tak včera jsem narazila na tyhle stránky a tudíž tuhle povídku... a musím říct, že jsem si ji hned oblíbila.Až do dvou do rána jsem četla a nemohla se odtrhnou a i přes to, že jsem ke konci skoro únavou usínala, byla jsem smutná, že už není další kapitolka. Miluju, ty vtipné scény a je mi líto našeho vězně... Moc se těším na další dílek. Snad bude brzy, protože tohle čekání nenávidím... :D Děkuji za ni.
Re: Ahoj!
(TruTru, 8. 2. 2013 14:13)
xlovexx : Páni! Děkuju!
To taky dělám:D Vždycky se buď do něčeho začtu, nebo napíšu a pak nejsem schopná vstát :D
Bude brzy, pokud je brzy příští týden...!? :3
Děkuju za komentář!
Re: Re: Ahoj!
(xlovexx, 8. 2. 2013 19:03)Tak, jakým stylem se to vezme... Podle mě bylo pozdě už včera. Ale týdenní limit naštěstí není tak strašný.
...
(gesi, 7. 2. 2013 3:11)Je to místy depresivní povídka, ale o to víc se těším na ty vtipné a řízné scénky. Líbí se mi, že se věnuješ hodně detailům, a doufám, že tě psaní bude bavit a povídka jen pokvete.
:-)
(Mája, 7. 2. 2013 0:15)Moc jsem se pobavila. Přečetla jsem všechny kapitoly téměř v kuse a tvůj příběh mě velice zaujal. Budu s napětím očekávat další dílek.
:D
(Agnes, 6. 2. 2013 17:43)To je skvělý. Další úžasná česká Snarry. Miluju příběhy, ve kterých jsou spolu Harry a Severus zavření na jednom místě a postupně se poznávají. Oceňuju, že tvůj Severus je ten sarkastický netopýr Snape a ne další Harryho fanoušek od chvíle, kdy zjistí, že život s Dursleyovými nebyl procházka růžovou zahradou. Moc se těším na pokračování.
Re: :D
(TruTru, 6. 2. 2013 20:05)
Agnes: Děkuju :)
No právě, já taky :D Vždycky si říkám, jak by to asi dopadlo, kdyby se to stalo doopravdy a ti dva takhle skončili.
Zlomit Snapea hned na začátku? Kdepak :D Budu ho lámat hezky postupně :)
Děkuju za komentář :3
:-)
(bacil, 5. 2. 2013 22:23)Tak na tuhle povídku jsem natrefila jenom díky Daily slash. A jsem nadšená. Opravdu jsem netušila jaký skvost tady najdu. Páni. Ještě teď tady přechroupávám v mysli těch sedm kapitol a nemám slov. Opravdu neuvěřitelné čtení. Takže se budu moc těšit na pokračování :-)
perfektná kapitola!
(arkama, 2. 9. 2013 21:10)