Jdi na obsah Jdi na menu
 


9.kapitola - Od Šťouralů po Smutněnky

22. 2. 2013

 ,,Říkal jste, že se budu učit Naprosté umění levitace.“
,,Ve vašem případě, bych doporučoval nahradit přídavné jméno Naprosté, slovem Provizorní…nebo raději Prosté.“
,,Přečetl jsem už celou knížku. Všechny kapitoly!“
,,Ovšemže. Kdybyste je nepřečetl všechny, těžko byste mohl pokládat knihu za přečtenou.“
,,Ale včera jste řekl…“
,,Řekl jsem, že se můžeme pohnout dál. O levitaci nepadlo jediné slovo, pane Pottere. To, že jste si to vyložil po svém, je váš obvyklý problém.“
Harry zavrčel. Zelené oči propichovaly Mistra lektvarů, což za kulatými obroučkami vypadalo, jako obvykle, úplně směšně. Obzvláště třepotal-li se v zorničkách plamen obvyklého vzdoru. No, jak Snape čekal, poklidný mír mezi nimi trval jen několik hodin, během kterých Potter mlčel a spal. Když se pak s novou energií a nadšením vrhl do nového dne, nebylo pochyb, že stav hraničící s respektem, co nevidět pomine. Slunce pálilo do oken, Harry se válel v posteli do pravého poledne a den započal bohatým obědem. Pak, jakmile Dobby vyprázdnil stůl, začal mlčky přivolávat knihy z knihovny a skládat je na stůl. Snape si do té doby poklidně četl v pohodlí svého křesla. Jenže když si všiml, jak se jeho pečlivě seřazená knihovna vyprazdňuje, aby se její obsah následně bez vyššího cíle skládal do pyramidy na ploše stolu, článek o celosvětovém problému bludiček docela ztratil své kouzlo. Pozornost utíkala od novin k Potterovi a jeho snaze upozornit na své nově naučené dovednosti. Bylo jasné, čeho se bude za svůj výkon dožadovat, ale Snape mu to nehodlal ulehčit. Trpělivost je přece stavebním kamenem pro studii Levitačních kouzel.
,,Výborně pane Pottere.“ Pronesl, otáčejíc stránku v Denním věštci. Harry se na pár okamžiků rozzářil. ,,A teď je všechny vraťte tak, jak byly.“ Nadšení ihned opadlo. Snape zavrtěl hlavou a přelétl očima text, zatímco hledal cokoliv hodné jeho pozornosti. Žel bohu, žádný z článků nebyl dost vtipný na to, aby mohl konkurovat Potterovu rozhořčení a náhlému úleku, když si uvědomil, že vůbec netuší, jak byly knihy seřazeny. Ovšem mnohem impozantnější bylo sledovat ho, jak se snaží předstírat, že to ví naprosto přesně, jen aby neutrpěl porážku hned po prezentaci svých nových schopností. Nakonec nacpal knihovnu tak, jak ho napadlo, odhodlaný tvářit se se svou prací nanejvýš spokojeně. Snape se rozhodl, že mu tu radost protentokrát nezkazí. Bylo tu totiž něco jiného, co ho příliš nepotěší.
,,Dnes budeme pracovat na vaší nitrobraně.“ Informoval chlapce a pak následoval nezbytný dialog o tom, co bylo, a nebylo slíbeno. Nakonec neměl Harry jinou možnost, než se podvolit přáním Mistra lektvarů. Koneckonců ,zanedbání tohoto učiva vedlo ke všem problémům včerejšího večera a zvratům dnešní noci.

 

 ≈ ≈ ≈

 

Vzhledem k tomu, jaké škody mělo to marné doučování na svědomí v jeho kabinetě, rozhodl se obývací pokoj protentokrát ušetřit a přesunuli se do Harryho ložnice. Beztak bylo třeba donutit Pottera, aby se řádně uvolnil a pohodlí postele k tomu bylo ideální. Snape mávnutím hůlky zatáhl závěsy, aby navodil přijatelnou atmosféru a nakázal mu, aby se posadil. Harry byl nejistý, v hlavě mu začalo běhat až příliš mnoho myšlenek a vzpomínky rozpoutaly vichřici ještě dřív, než se o ně profesor vůbec začal zajímat. Ty sentimentální, které se mnohokrát setkaly s hrubým posměchem, se začaly lstivě nořit z hloubky jeho vědomí. Jenže tentokrát jich tu bylo víc. Harry si zmateně uvědomoval, že je toho spoustu, co Snapeovi nechce ukázat. V pátém ročníku mu to bylo jedno, ale dnes ho jen představa, že je Snape uvidí, přiváděla do rozpaků. Výsměchy bratránka, nekompromisní ostříhání vlasů na pitomečka tetou Petunií, zaujaté nadávky mířené na mužův nos a mastné vlasy… Pak tu byly představy, které si dovoloval až po definitivním ukončení jejich soukromé výuky. V první řadě neustálý návrat k jeho myslánce a k chlapci visícímu za kotníky ve vzduchu, dále neskutečná zloba za jeho nenávist k Siriusovi, a pak to ponížení na psychiatrii, kde pro něj byl každý den nekonečnou potupou… Bože to ne… Tohle vážně vidět nesmí! Harryho nervozita stonásobně vzrostla, když si uvědomil, že tahle vzpomínka se vyhoupla na úplný okraj jeho mysli. Obnažená a vystavená přímému útoku. Rozrušeně sledoval, jak se Snape přesunul před něj a namířil proti němu hůlku. Harryho ruka okamžitě vystřelila vpřed v bránícím se gestu. 
,,Počkat!“ Vyjekl a Snape jako obvykle reagoval pozdvižením obočí. Ruku s hůlkou neochotně spustil podél těla.
,,Skoro nic si nepamatuju. Můžete mi o tom něco říct?“ Zeptal se, i přestože věděl, jak málo pozornosti případnému výkladu věnuje. Chtěl jen čas na zapuzení té nežádoucí vzpomínky. Rozhodl se myslet co nejurputněji na něco jiného. Třeba na skalního trolla, nebo turnaj ve famfrpálu, nebo… sakra! Bylo toho tak málo, co mohl Snapeovi ukázat!
,,Už jsem o tom mluvil mnohokrát.“ Namítl Snape, ale přesto začal vysvětlovat: ,,Nitrobrana je především o koncentraci. Musíte ovládnout své pocity a schovat je za ty nedůležité. Ukažte mi jen to, co považujete za přijatelné.“
,,Co když není přijatelné nic?“ Vylétlo z Harryho. Snapeovi ztuhly všechny svaly v obličeji a on raději uhnul pohledem. ,,Teda chci říct, že se nemohu teď na místě rozhodnout, co chci, abyste viděl. Pochopte – mám plnou hlavu toho, co chci, abyste neviděl…“
,,Jistě. To u vás není žádná novinka. Ale vězte, že v tom vašem nepořádku shledávám jen málo vzpomínek tak zajímavých, aby stály za pozornost. Ovšem jestliže je účelem naučit vás, jak ochránit zásadní informace před nepřítelem, budu holt útočit na vaše slabá místa tak, jako posledně. Pokud vám to vadí, máte šanci se proti tomu vzepřít.“
,,No jasně. Hned na první pokus.“ Pomyslel si podrážděně Harry.
,,Jsem zastáncem praktické výuky, takže bych navrhoval skončit s debatou a začít vyučovat. Připraven?“
,,Ne.“
,,Legilimens!“
Harryho mysl byla napadena a on pevně sevřel víčka a snažil se vytáhnout z paměti famfrpálový zápas z prvního ročníku… Hlavně aby neviděl… Sakra! Čím víc si přál, aby to Snape neviděl, tím víc na to myslel a vzpomínka na psychiatrii je náhle obklopila vystavená Snapeovu pohledu. Rozevřela náruč a obnažila mu svá tajemství…
,,Ne…ne!!“ Famrfrpál, zlatonka, Pohár tří kouzelníků!!! Nešlo to. Zlatonka se mihla kolem nich, v prostorách nemocnice. A pak už to šlo všechno, jak na horské dráze. Harry bránící se doktorovi, Harry zamčený v samostatném pokoji, navlečený do svěrací kazajky, sám… Harry poslouchající křik malých dětí skrze stěny, mlátící sebou ve spánku, spoutaný a nehybný, Harry bezbranně se vystavující ledové sprše. Celý nahý a obnažený… neznámá ženská s ním zachází bez respektu a on se jen nastavuje tvrdému proudu vody… prochladlé tělo se klepe zimou a on mumlá jakési nesmysly…. Tvář apaticky klidná, značící silné předávkování antidepresivy…,,Víte dnes mám narozeniny… Je mi šestnáct. Za rok budu dospělý a určitě odtud odejdu….Lidi jako já dospívají o rok dříve…Nemohl bych dostat pyžamo?....Když mám ty narozeniny…“
,,Přestaňte!!!“ Harry se sesunul z postele, tričko upocené. Zelené oči vlhké a zraněné, hledí na svého profesora.
Snape mlčel. Sám byl zaskočený z toho, co viděl. Do téhle chvíle neměl ani představu, čím si Potter v blázinci prošel. Aniž by chtěl, vybavil se mu obraz napůl spícího Pottera, jak oddaně leží v posteli. Jeho ruka zachytila černý plášť. ,,Víte… víte, že mám narozeniny?“
Mlčeli. Hleděli na sebe a Snapeovi bylo jasné, že tohle byla velice intimní podívaná. Alespoň věděl, co se před ním snaží skrýt. Ano, s tím už se dá pracovat. Potichu polkl, než narovnal svou hůlku a zamířil s ní k Potterově tváři.
,,Znovu.“
Harry nestačil říct ani slovo, když uslyšel další Legilimens.

 

≈ ≈ ≈

 

Bylo třetího srpna. Dnešek byl pro Harryho výjimečný a pro Snapea noční můrou. Hagrid přivedl Hipogryfa. Mohutný poloobr dostal od Brumbála protentokrát povolení používat kouzla a tak jim hned na zahradě vyčaroval malou stáj. Snape to ze dveří odměřeně pozoroval, ale na námitky se cítil příliš… přehlasovaný. Bylo veliké štěstí, že byli pod tolika krycími kouzly. Kdyby mudlové viděli, co se děje u nich na zahradě, zřejmě by dostali srdeční zástavu. Harry hladil to obří křížené zvíře a nadšeně sledoval, jak se pro něj staví nový domov. Hagrid měl oči plné slz. Podle Severuse to byl neuvěřitelně sentimentální idiot. Když jim ten hromotluk na zahradě dodělal domeček pro obludy, předal Harrymu těžký pytel, plný mrtvých fretek. Na okenní parapet se snesla Hedvika a Severus si uvědomil, že se z jejich útočiště stává zoologická zahrada. Odmítal se za živa přiblížit k tomu ďábelskému kříženci. Když už měl Potter tak stupidní nápad, ať se o tu potvoru stará pěkně sám. Po chvíli už neměl dost sil, aby to sledoval a odešel do pohodlí jejich domova.
,,Musíš si s ním povídat, Harry. Aspoň jednou denně, ano? Dávej mu fretku tak pětkrát za den, ale sem tam mu neublíží ani nějaká ta krysa.“
,,Dobře.“ Harry kývnul, oči se mu leskly nadšením.
,,A taky ho nech občas proletět. Brumbál mi už řekl, jak to tady chodí, takže ho u toho žádnej mudla nebude vokukovat.“
Brýlatý chlapec se zasmál a natáhl dlaň k orlí hlavě, aby si pohladil stříbrná peříčka. Věděl, že stejně jako Hedvika, moc daleko nedoletí, ale doufal, že mu to nebude vadit. Jednou by se na něm zase rád svezl.
,,Ty Hagride…“ Napadlo ho najednou.,,Tys říkal, že Hypogrifové jsou hodně hrdí, viď?“
,,Bodejť! Neznám žádné jiné zvíře, co by v sobě mělo tolik důstojnosti!“
,,A nedají se nějak…vycvičit?“
,,Co tě to napadá Harry? Takovýmu koni taky neřekneš sedni, lehni.“ Hagrid potřásl hlavou až se vousy zavlnily.
,,To jsem zrovna nemyslel…Spíš, jestli dokáže přijít, na zavolání, nebo tak…“
Muž překvapivě zvážněl.
,,No. Vono de hlavně tadyhle o Klofanův názor. Můžeš ho zavolat, to jo. Ale když nebude chtít, tak prostě nepřijde…“ Na chvíli se odmlčel. Jeho mohutná dlaň začala přejíždět po koňském trupu. ,,Na druhou stranu Harry, Hypogrifové jsou hodně věrný zvířata. Když by vážně chtěl, přijde za tebou kamkoliv a najde tě kdekoliv. Stačí hvízdnout.“
,,Hvízdnout?“ Potter nechápavě naklonil hlavu.,,Co když budu daleko a on mě neuslyší?“
,,Když bude chtít, tak tě dycky uslyší.“
Tohle bylo zajímavé… Harry se nadchnul a rozhodl se, že se pokusí stát právě takovým člověkem, za jakým by Klofan přišel kdykoliv, kamkoliv.

 

≈ ≈ ≈

 

Už tady byl téměř tři týdny a celou dobu trpěl mnohostrannou frustrací. V nitrobraně se nezlepšoval, spíš naopak. Snape už viděl snad úplně všechno, co vidět neměl, a tak to Harryho přestalo trápit. Jenže čím menší důvod k zapírání, tím, jednoduší přístup do jeho mysli. Bylo to nekonečné, otravné a beznadějné. Nicméně Voldemort se o jeho mysl, od posledně, nepokusil a vizí měl jen pár. Ty navíc ani nebyly nijak konkrétní. Větší problém viděl v levitaci. Od prvního úkolu, který mu Snape zadal se neposunul dál. Pořád se pokoušel roztrhnout ve vzduchu papír na čtyři stejné čtvrtiny. Nešlo to. Jak Snape řekl, vážně to bylo těžké a navíc nekonečně nudné! Harry chtěl manipulovat s vodou a ohněm, ohýbat stromy, tvarovat vítr…. A ne jen trhat zatracený papír! Vždyť dobré tři hodiny denně nedělal nic jiného! Nechápal, proč mu to nejde. Přece se tak soustředil! Snažil se zůstávat klidný, což se mu alespoň ty dvě hodiny ze tří dařilo, než začal klít a nakonec papír rukama rozškubal na malé kousíčky. Dalším problémem byla jeho matka. Pořád mu jejich vztah hlodal v mysli a Snape to dobře věděl, když mu ji každý den prohlížel. Jenže to nestačilo k tomu, aby mu to řekl. Pan Záhada nasadil kamennou tvář, vlající plášť a pokaždé vypochodoval z místnosti, jak otrávená smrt. To byl další velký problém. Ten neosobní kontakt, co mezi nimi panoval. Harryho neuvěřitelně frustrovalo, že bydlí s tajemným, umaštěným mizerou a vůbec nic o něm neví. Bavili se výhradně o nitrobraně, levitaci, historii magie, Obraně a občas padly fráze jako dobré ráno, nebo dobrou noc. Idiot byl na děním pořádku, ale to se fakt nedalo považovat za osobní rozhovor. Harry to zkusil už mockrát, ale nikdy to nedopadlo tak, jak by chtěl. Třeba předevčírem, když se opět rozčílil nad svým papírem a roztrhal ho…
,,Vaše koncentrace mě omračuje. Jen tak dál.“
,,Copak vy se nikdy nerozčílíte?“
Snape jen pokrčil rameny. ,,Nikdy se nerozčílím nad nepopsaným papírem.“ Odpověděl a zmizel z místnosti.
Takhle to bylo pořád. Kdykoliv Harry nenápadně zabrousil do intimnějších témat, ten muž řekl něco sarkastického, odmítavého, nebo neřekl nic! Ten obraz nedobyvatelné pevnosti Harryho vytáčel do nepříčetna. Nikdo přece nemůže být tak dokonale nedobytný! Během minulého týdne se alespoň přesvědčil, že vůbec jí a to jen proto, že několikrát pomohl Dobbymu v kuchyni a pak před Snapea nekompromisně talíř postavil.
,,Snídaně.“ Pronesl a byl odhodlaný stát u něj tak dlouho, dokud omeletu aspoň neochutná. Byl celý posedlý myšlenkou, zda se Snape neživí jen krví, nebo něčím podobně odpudivým. Také ho napadlo, že se živí výhradně lektvary, něco jako mudlové tabletami s rybím tukem, na doplnění potřebných vitamínů.
,,Co se stalo s domácím skřítkem?“
,,Chtěl jsem mu trochu pomoct, Dobby je v kuchyni.“
,,Aha.“ Snape si vajíčka nedůvěřivě prohlížel.
,,Tak tedy dobrou chuť…“ Popřál mu pln očekávání Harry a ani se nehnul.
,,Zapomněl jste na příbor.“ Namítl Snape a on pro něj hned utíkal. Když se s ním vrátil, Snape odcházel vařit lektvar.
,,Snězte si to. Mám nějakou práci.“ Řekl, než mu zmizel z očí. Harry spořádal svou pracně uvařenou omeletu, ale nehodlal se jen tak vzdát. Druhý den to zkusil znovu. Na příbor už nezapomněl. Jenomže tentokrát tam Snape nalezl pořádný kus skořápky. Další den vstal pozdě a profesor mu sdělil, že už jedl. Tohle bylo prostě podezřelé. Při čtvrtém pokusu ho obvinil, že má jakousi nepochopenou zálibu ve smažených vajíčkách a že on ji s ním rozhodně nesdílí. Tak Harry další den udělal tousty. Přinesl je včas a pro jistotu donesl i příbor, přestože nebyl potřeba. A tehdy Snape opravdu jedl. Harry zůstal stát s otevřenou pusou, když viděl, jak jeho profesor bere opečený chléb do rukou a kouše do něj, polyká… Když si Snape všiml jeho překvapení, otázal se ho, zda má také v plánu jíst a ohradil se, že u jídla nemusí být sledován. A tím byla záhada vyřešena! Severus Snape zkrátka dával přednost konzumaci v soukromí. Jednoduše nestál o to, aby nějaký zvědavý student počítal každé jeho sousto. Přesto však od toho dne už snídali společně. Tohle byl však pro Harryho jen jeden krůček přes hodně dlouhý most. Jakmile vyřešil první záhadu, už se pouštěl do druhé. Chtěl vědět, jak jeho profesor vypadá, když není v hábitu. Nosit stále podobné věci, jako ty postavičky v jednoduchých animovaných seriálech, to zkrátka taky nebylo normální. Ze všeho nejradši by prohledal jeho skříň, aby se přesvědčil, jestli mu na ramínkách visí jenom černé hábity a upjatá saka, ovšem nikdy se k tomu neodvážil. Snad to bylo tím hrůzným zážitkem z večera, kdy chtěl zjistit, v čem Snape spí. Ne. Hrabat se mu v soukromí už neměl v plánu. Raději vymýšlel jiné strategie. Párkrát se ho zeptal, jestli mu není teplo, s tím se však daleko nedostal, takže přitvrdil. Když nastala vhodná příležitost, nabídl se, že mu pověsí sako. Byl chladně odmítnut. Nakonec, když už se zdála situace beznadějná, uvědomil si, že nikdy nezaregistroval, jestli se Snape sprchuje. A přitom, když na to myslel celý den, opravdu. Snape odešel a on slyšel téct vodu. Kdyby i po vykoupání a těsně před spaním odcházel nasoukaný do hábitu, už by to byl čirý zákon schválnosti! Dveře byly samozřejmě zamčené a bylo pozdě večer, přesto se chlapec rozhodl jednat. Shromáždil si do náruče ručník, šampon, oblékl se do županu a stoupnul si ke dveřím a čekal. Až po několika minutách od chvíle, kdy přestala téct voda, vyšel Snape. Harry svoje koupací potřeby málem upustil. Župan! Dokonce ani nebyl černý. Byl šedivý a to byl pořádný rozdíl. Byl dlouhý až na zem a přimknutý k tělu učitele, v pase pevně zavázaný. Když muž vyšel ze sprchy, pohlédl rovnou do překvapené tváře. Nebyl tím nijak zaskočen. Jakmile chlapci vypadly všechny věci z náruče, pobaveně nadzvedl obočí…
Harry je sbíral ze země v šoku, když si uvědomil, že muž je pod tou jedinou vrstvou látky nahý. Jeho učitel! Merline! Jakmile se opět narovnal, oči mu zalétly nejdříve k mokrým černým vlasům, které byly od rychlého sušení trochu rozházené a pak putovaly k odhalenému krku až na dekolt, než si muž významně odkašlal. Harry se vzpamatoval a všimnul si toho typicky povýšeného výrazu. 
,,Jen…se jdu vykoupat.“ Dostal ze sebe.
,,Je neuvěřitelné, co s člověkem dělá dlouhá chvíle, že pane Pottere? Možná bych vás měl víc zaměstnávat.“ – Hned druhý den mu začal diktovat knihy k přečtení. Harry si žádné další úkoly vysloužit nechtěl, a tak s průzkumem Snapeova soukromí na nějaký čas přestal.

 

≈ ≈ ≈

 

Byla noc, ale Snape se rozhodl dnes, tak jako už mnohokrát zůstat v obývacím pokoji. Nechal Dobbyho vrátit se do Bradavické kuchyně, nalil si trochu koňaku a posadil se s rozečtenou knihou ke krbu. Chybělo mu hradní sklepení, soukromí a klid. Netušil, jak dlouho ta fraška potrvá, ale byl si jistý, že to nevydrží ani jeden rok. Ne s praštěným Potterem, který je teď z neznámého důvodu posedlý jeho soukromím. Jakoby pro toho umíněnce bylo důležitější, zda se profesor nacpe omeletou, než zda má dost sil, aby porazil Temného pána. Snape zavrtěl hlavou a upil trochu alkoholu. Horkost se rozlila po jeho těle a přinášela klid. Příjemně naladěn si usmyslel, že zítra Pottera donutí k pokroku alespoň s tou nitrobranou. Problém byl, že Harry už neměl nic, co by před ním chtěl skrýt. Scény z nemocnice viděl snad stokrát a znal už jejich dějovou posloupnost téměř nazpaměť. Věděl, že to, čím si prošel bylo hodně špatné, ale pořád svým způsobem sám sebe ubezpečoval, že nebýt té jeho nepozornosti a hloupého skoku pod vlak, nic z toho by se nestalo. Něčí vina to být musela a když ne Potterova, tak čí? Snape přiložil skleničku ke rtům, ale nenapil se. Měl pocit, jakoby uslyšel kvílení. Chvíli mlčel, váhal, ale nakonec se přeci napil. Teplo znovu rozmrazilo kousek ledovce…
,,Severusi…“
Slyšel Severusi? Teď už se určitě nepřeslechl! Hlas vycházel z Potterovi ložnice. Jenomže Potter mu nikdy neříká Severusi. To by si mohl zkusit. Muž odložil poloplnou skleničku na stůl a zvedl se. Něco tu nebylo v pořádku. Pomalu vyšel směrem k chodbě a když uslyšel další tiché ,,Severusi!“ , zrychlil krok. Prudce otevřel dveře do ložnice.
,,Pottere, co…“ Zarazil se. Kluk seděl klidně na kraji postele, ruce úhledně na kolenou. Silueta se ve tmě ani nepohnula, jen oči do té noci vytiskly svou hrůzostrašnost. Nebyly zelené. Spíš vybledlé, skoro až šedé. Mrtvé.
,,Nechal jsi mne čekat.“ Pronesl Potter chladným, prázdným hlasem a teprve pak si Snape všiml, že v jedné ruce svírá hůlku. Namířil jí proti němu a pomalu artikuloval.
,,Cru-ci-o.“
Muž padl k zemi jak podťatý. Začal sebou zmítat a cukat v příšerných bolestech. Jeho mysl ječela a kroutila se, dokud Harry kletbu neukončil. Ne, nebyl to Harry. Byl to Voldemort. Hleděl na Severuse, jako na odpad. ,,Řekni mi, drahý Severusi, proč bych tě neměl teď, na místě zabít?“ Zeptal se, zatímco hůlku převaloval v prstech. Severus se pomalu vzpamatoval. Musel ho zapudit a probudit Pottera! Jenomže jak? Ne, takhle ne. V první řadě hůlka….
Černovlasý muž se s námahou zvedl a snažil se vypadat ubožeji, než se cítil.
,,Odpusťte Pane, nechtěl jsem váz zklamat.“ Znít co nejkajícněji, to je ono…
,,Nicméně se ti to podařilo.“
,,Pokorně se omlouvám.“ Aspoň ještě jeden krok vpřed…. Snape vykročil a natáhl se po hůlce. Chytil ji, ale drželi ji oba.
,,Vzdoruješ svému Pánovi?“
,,Ne, vzdoruji jenom vám.“ Sykl Snape a chytil hůlku i do druhé ruky. Chlapecké ruce byly silnější, než čekal, Potter hůlku nepustil.
,,Ještě stále se můžeš vrátit, Severusi.“
,,Ano, to můžu.“ Souhlasil ,,Ale už nechci.“  Konečně mu hůlku vytrhl. Harry se po ní ohnal a tak nakonec skončila na druhém konci pokoje. Mladé ruce okamžitě zaútočily na jeho krk.
,,Pak tedy zemřeš.“
Snape zalapal po dechu. Chytil chlapcova ramena a silně je stiskl. ,,Po…Pottere vzbuďte se!“
V cizích očích se rudě zablýsklo a mladíkovy rty se zformovaly do ďábelského úsměvu. Severus ho ze sebe skopl. Nemohl jinak. Než se Voldemortova mysl opět zorientovala, popadl chlapce za triko a táhl ho do koupelny. Bránil se, takže to šlo ztěžka, přesto nad ním získal alespoň mírnou nadvládu. Hodil ho do vany, vzal do ruky sprchu a pustil na něj ledový proud vody.
,,Vzbuďte se Pottere!“
,,Zabiju tě Severusi… Budeš pykat!“ Snape ho ignoroval, snažil se najít kluka uvnitř.
,,Proberte se!“ Namířil hadici proti obličeji. Ledový proud napadl tvář.
,,Zrá..dče!“ Kluk začal polykat a dávit se, to poslední slovo vyplivl i s vodou.
,,No tak, vzpamatuj se Harry!“

 

≈ ≈ ≈

 

Harry uslyšel své jméno a zjistil, že se dusí. Krk i ústa měl plná ledové vody. Byl v pyžamu, mokrý a někdo ho sprchoval. To ne…počkat! Ledová voda, kachličky… něčí ruce ho oplachují….
,,Ne!“ Podruhé už to nesnese! Začal se bránit. Kopal, odstrkoval cizí paže od sebe a prudce vrtěl hlavou v odmítavém gestu. Snažil se vyhnout náporu ledové vody. ,,Prosím, já už nechci!“ Řval jak smyslů zbavený. Jak se to mohlo stát? Jak se tady ocitl? JAK? ,,Kde je Snape? Vraťte mě zpátky!!!“
,,Pottere? Jste to vy?“ Skoro ho přes hukot sprchy neslyšel. Ale opravdu jen skoro. Proč musí celý svět vědět, že to on je Potter? Voda přestala téct, ale kluk se bránil dál.
,,Nejsem! Nevím, o kom to mluvíte!!!“ Něčí ruce ho chytily za ramena. Zatřásly s ním.
,,Vzpamatujte se!“
,,Já chci zpátky!“ Ječel Harry. Snažil se těm rukám vytrhnout, ale marně. Proč se mu to pořád musí dít? Proč? ,,Prosím, vraťte mě zpátky! Nechci tu být!!“
Jedna ruka opustila rameno, vyhrnula ofinu a přikryla mokré čelo.
,,No tak, Harry…“
,,Kde je Snape?! Chci Snapea!“
,,Jsem tady!“ Snape opustil i druhé rameno a chytil mu tvář do dlaní. ,,Podívej se na mě! To jsem já, Profesor Snape! No tak se přece uklidni!“
Harry třeštil oči do těch černých, než se mlha strachu zvolna rozestoupila. 
,,Pa..pane?“ Zakoktal.
Snape pustil jeho tváře a konečně si oddechl.
,,Vy jste mi dal.“ Ve tváři se mu mihla nepatrná úleva. 
,,Myslel jsem, že jste mě vrátil…“ Konstatoval. Myšlení s šokem zaostávalo.
,,Ano, to jsem pochopil.“ Přikývl Snape a podebral mu paže. ,,Tak už vylezte.“
Harry popotáhl, dlaní otřel mokrý obličej a jeho nálada se pomalu vracela do stavu nahlouplé ospalosti. ,,Teda… Nechci být zvědavý,…. Ale proč mě uprostřed noci sprchujete? Ještě k tomu v pyžamu…“
,,Nezbytná sebeobrana, snažil jste se mě zabít.“
,,Cože?!“
,,Vy si nic nevybavujete? Pán zla se dostal do vaší mysli. Úplně vás ovládl. Začíná to být nebezpečné.“
,,Voldemort byl ve mně?“ Harry vykulil oči. ,,Fuj!“
,,Myslím, že je třeba s tím začít něco dělat…“ Pronesl spíš k sobě, než k Harrymu Snape a teprve pak si všiml, že se Potter klepe zimou. ,,Svlékněte to, přinesu vám župan.“ Harry kývnul. Když Snape odešel, začal si rozepínat vršek od pyžama …nebo se o to alespoň pokoušel, jenže to dost dobře nešlo. Ruce se mu klepaly. Když si pak ke všemu uvědomil, že pod spací soupravou nic nemá, rozklepal se ještě víc. Vážně, chtělo se mu řvát.
Snape se do minuty vrátil a našel Harryho bojovat stále s prvním knoflíkem.
,,Vy ještě nejste?“
,,Nejde to.“ Zavrčel Harry. V duchu ho posílal pryč. Muž těžce vydechl, nabral všechnu mentální sílu, která mu po Cruciatu zbyla, a pak jeho nešikovné ruce odstrčil, aby mu pomohl. Dlouhé prsty netrpělivě rozepínaly knoflík po knoflíku. Harry stál jako zařezaný, sledoval ho a neodvážil se při tom ani ceknout. Kdyby nebyl tak zmrzlý a psychicky vyčerpaný, byl by se vzpíral. Nechtěl, aby ho svlékal. Nechtěl, aby ho viděl nahatého. Byl to jeho profesor, prokristapána! Učil ho dobrých pět let!
Snape z něj strhl košili, vyždímal jí a hodil do rohu koupelny. Dobby už se o ni postará. Pak si ho prohlédl. Potter byl zděšený, rty měl semknuté. S obavou čekal, co se bude dít. Snape se jen ušklíbl a přehodil mu přes ramena zelený župan. Kalhoty už si zvládne svléknout sám.
,,Usušte se a přijďte se zahřát ke krbu, připravím čaj.“ S těmi slovy vyšel z koupelny a teprve pak se Harrymu vrátil tep.

 

≈ ≈ ≈

 

Když dorazil do obývacího pokoje, byl už zabalený do županu a kromě vlasů úplně suchý. Na stole měl připravený šálek s horkým čajem. Kouřilo se z něj, voněl a vábil. Harry se posadil ke stolu a sevřel hrnek v dlaních. Ten hřál!
Profesor Snape seděl na svém obvyklém místě, upíjel svůj čaj a hleděl do plamenů v krbu.
,,Myslím, že jsme podcenili situaci, pane Pottere.“ Oznámil mu. ,,Zřejmě nám nezbývá, než se na nějakou dobu zaměřit pouze na nitrobranu. Musíte se proti těm útokům nutně zaštítit, nebo budeme oba v nebezpečí.“
,,Dobře.“ Harry tiše polknul. Zase ticho. Několik vteřin, možná minut, než Snape promluvil.
,,Nemohl jsem si nevšimnout, že už jste vyčerpal všechny své soukromé vzpomínky.“
,,Všechny jste už objevil. Nemá cenu před vámi schovávat to, co jste viděl.“
,,Souhlasím.“ Mistr lektvarů upil z šálku a postavil jej na stůl. ,,Nicméně by bylo užitečné, kdybyste si našel nová tajemství. Trénovat s něčím, co se nesnažíte skrýt je beznadějné.“
,,Dobře.“ Harry měl v hlase podezřele pusto. Severus se na něj se zájmem podíval.
,,Jak se cítíte?“ Zkusil nasadit vlídnější tón.
,,Trapně.“ Zamumlal Harry.
Snape se ušklíbl. Ten kluk ho ani v té nejvážnější situaci nepřestane dráždit. Ovšem tato chvíle byla velmi zvláštní. Dala by se považovat za křehký okamžik, kdy se očekávalo lámání ledů. Severus si nebyl jistý, zda je na to připraven. Ovšem…už to byl téměř měsíc. A Potter se v rámci možností choval docela snesitelně. Snad by mohl říct alespoň něco málo, aby ho rozptýlil…
,,Poslyšte Pottere… Jestli vás pořád zajímá to s vaší matkou…“
Harry zpozorněl. Našponoval uši a narovnal záda. Párkrát divoce přikývl.
Snape krátce upil čaje. Trochu litoval, že před Harrym schoval svůj koňak. Právě teď cítil, že by ho mohl potřebovat, neboť o tomhle s nikým nemluvil už několik dlouhých let.
,,S Lily Evansovou jsem se seznámil, ještě před nástupem do Bradavic. Ona do té doby netušila, že je kouzelnice.“
,,To vy jste jí to řekl?“
,,Ano“ Černé oči zabloudily k Harrymu. Byly zvláštně přívětivé. ,,Stali jsme se blízkými přáteli.“
Přáteli? Harry netušil, že tohle slovo ve Snapeově slovníku vůbec existuje. On a jeho matka byli kamarádi? Páni! To bylo tak… těžko říci jaké. Zvláštní? Nečekané? Smutné?
,,Tak?“ Vybídl ho Snape. ,,Nejste zklamaný?“
,,Co? Proč zklamaný?!“
,,Určitě jste čekal něco mnohem zajímavějšího. Například že mi vaše matka zachránila život, nebo že mám vůči ní nesplatitelný dluh…“ Navrhl. Znělo to poněkud odlehčeně… Přesto, vše co řekl, byla svým způsobem pravda. Lily Evansová zachránila celou jeho existenci a dluh, který vůči ní má, ho den za dnem zatěžkává svým neúnosným břemenem.
,,Ne, já jsem rád.“
Tahle odpověď byla nečekaná.
,,Vy jste rád?“
,,Jo.“ Kývnul.,,Byl jste přítel mojí matky… znal jste jí. To je asi v pořádku. Vlastně je to super!“
,,Koukám, že v tom máte jasno.“ Ušklíbl se Snape.
Harry se usmál na svůj odraz v černém čaji. Horká pára mu ohřívala nos, dorážela na tváře a barvila je do růžova. Neřekli si toho moc, ale i to málo stačilo k tomu, aby byl Harry spokojený… Konečně to věděl. Snape a jeho máma byli přátelé! Ta informace jím protekla a zanechala stopy nezměrného štěstí. Zahladila škody napáchané ukradenou vzpomínkou, ve které spatřil otce, jak profesora mučí a zanechala jen hojivou satisfakci.

 

≈ ≈ ≈

 

Dalšího rána začal tvrdý trénink v nitrobraně. Harry byl probuzen na devátou a dnes ho nečekaly ani lektvary, ani trhání poletujících papírů. Jeho profesor se očividně rozhodl změnit strategii.
,,Zahrajeme si klasickou hru na schovávanou, pane Pottere.“
,,Ale já myslel, že se budu cvičit v nitrobraně.“ Namítal Harry, aniž by ho zarazil fakt, že slyšel od Snapea : Zahrajeme si hru na schovávanou.
,,Přesně tak. Vyberu jednu z vašich živějších vzpomínek a dám vám čas, abyste ji zapudil. Jakmile ji uvidím, bude to špatně a začínáme znovu. Pochopil jste ?“
,,Asi ano…“ Harry si to v hlavě zopakoval.
,,Dobře. Teď si vzpomeňte na tu noc v Kensingtonu. Jak jste se dostal pod koleje? Jak se vám podařilo přežít?“ Nebyly to otázky, co žádají odpověď. Snažil se jen Pottera donutit, aby si to představil. ,,Co se stalo toho večera? Vidíte to?“
Rozcuchaná hlava kývla.
,,V tom případě Pottere, si ji schovejte. Někam, kde ji nenaleznu. Postavte si síť z jiných vzpomínek. Zakryjte tu první, přehlušte ji. Nemyslete na ní a nemyslete ani na to, že na ní nesmíte myslet. Je to jasné?“
Další kývnutí. Snape na chlapce namířil svou hůlku.,,Legilimens!“
Objevil se ve změti různých obrazců. Vzpomínky sebou smýkaly jedna přes druhou, často se střídaly, ale zatím mezi nimi nebyla ta, o které mluvil. Vcelku uspokojivé. Po chvilce se vynořil z Harryho mysli a k jeho reálné podobě kriticky zamlaskal. ,,Vážně netuším, jak se ve své hlavě dokážete zorientovat, pane Pottere. Máte opravdový smysl pro chaos.“ Harry jen naklonil hlavu. Ale povedlo se mu to snad, nebo ne?
,,Jinak musím připustit, že to byl první úspěšný pokus. Evidentně jsme na dobré cestě. Nyní to zkusíme znovu, jenom s drobnou změnou.“
,,Změnou? Jakou změnou?“
,,Legilimens!“ A opět se ocitl uprostřed hurikánu. Chvíli stál u domu Dursleyových, chvíli na nádraží devět a tři čtvrtě a v jeden okamžik sledoval Pottera, jak hladí v sovinci svoji sovu Hedviku.
,,A teď Pottere… Jak se stalo, že jste byl vyloučen ze školy?“ Zeptal se znenadání a ta otázka byla tak dráždivá, že se téměř okamžitě ocitli na onom nádraží. Dřív než se však cokoliv seběhlo, stál s Harrym u zrcadla z Erisedu. Oba jeho rodiče na ně hleděli s láskyplnou vřelostí.
,,No tak Pottere, dost toho sentimentu. Chci znát důvod, proč jste skočil pod ten vlak!“ Ano, tenhle nápor už Harry nevydržel. Z jedné strany proto, že si nebyl jistý, zda Snape opravdu lže a také proto, že vzpomínka už byla příliš připomenutá a otevřená. Nitrozpyt je o otázkách… Zeptat se tak, aby dotyčnému přiblížil něco, co může vést k odpovědi. Snape už odpovědi znal a tak mohl otázky pokládat konkrétněji. Potter byl jeho novým přístupem zmatený. Polevil a pak už je opět obklopilo nádraží…
Harryho něco zaujalo na protější lavičce. Zvedl se a sledoval to místo dobrých pár minut, než se rozeběhl podchodem na druhou stranu. A pak? Zmatení, šok, a zrychlující se krok vedoucí ho přímo do kolejí…
Snape ukončil nitrozpyt a podíval se na Harryho. Ten byl trochu zadýchaný, ale nijak se o to nestaral.
,,Promiňte. Nečekal jsem, že se budete ptát…“
Snape mlčel. Když se Harry zaměřil na mužovu tvář zjistil, že nad něčím přemýšlí…
,,Profesore?“
,,Říkal jste, že jste měl halucinaci?“ Zeptal se a Potterovi chvíli trvalo, než pochopil, k čemu se otázka vztahuje. Snape málo kdy odbíhal od tématu. Muselo ho něco zaujmout.
,,Eeeh…jo.“ Muž vypadal ještě zadumaněji. Jeho student se zamračil.,,Proč vás to tak najednou zajímá?“
,,Nemohu uvěřit, že jsem si toho dřív nevšiml.“ Ignoroval otázku Snape.
,,Čeho?“ Dožadoval se Harry, už trochu mrzutě.
,,Té vaší halucinace, Pottere.“
,,To jde?“ vypadal překvapeně.
,,Ovšemže ano. Jakákoliv představa, kterou si v hlavě vytvoříte se zjeví i tomu, kdo vaše představy prohlíží. Některé jsou sice méně výraznější, než jiné, ale ta vaše vás dostala pod vlak. Tudíž se ji odvažuji hodnotit za důležitou.“
Harry visel svýma zelenýma očima na mistrovi lektvarů. ,,Znamená to, že je něco špatně?“ Zeptal se opatrně a tázaný ho provrtal planoucími zornicemi.
,,Lhal jste, nebo ne?“ Ptal se naléhavě a Harry odpověděl velmi přesvědčivé Ne.
,,A co přesně jste viděl, smím-li se ptát?“
,,Ehm…sebe. Jen mi bylo asi tak jedenáct a tvářil jsem se jak živá mrtvola.“
Snape se znovu zamyslel. Prošel místností tam a zpátky a Harry ho u toho jen nechápavě pozoroval. Nakonec muž přešel ke krbu a nabral si Letax.
,,Musím si promluvit s ředitelem, Pottere. Snažte se tu chovat slušně. Jinak máte mé povolení udělat si přestávku.“ Řekl, a než Harry stačil otevřít pusu k námitkám, zmizel v záři plamenů.

 

≈ ≈ ≈

 

Vrazil do ředitelovy kanceláře a našel starého muže jak cosi sepisuje u stolu. Hned vedle něj byla miska s pryskyřicovými bonbóny, do které čas od času zabloudil rukou. Jakmile si uvědomil jeho přítomnost, zvedl hlavu a laskavě se usmál.
,,Severusi!“ Pozdravil ho. ,,Dnes jsem tě nečekal.“
,,Musíme si promluvit.“ Začal bez okolků Snape a bez pobízení se posadil naproti Brumbálovi. Starý muž si pohladil bílý plnovous, ale jinak zůstával klidný.
,,Ano, to musíme. Vlastně… vzhledem k tomu, že za pár dní začne škola, řekl bych, že máme nejvyšší čas.“
,,A o čem chcete mluvit vy?“ Snapeův hlas vyzněl trochu podrážděně. Jestli si chtěl Brumbál promluvit, mohl to udělat kdykoliv a ne si vzpomenout právě teď, když přišel s něčím tak důležitým.“
,,Ach…tu chvilku to ještě vydrží. Jen mi hezky pověz, co máš na srdci.“ Mávl vrásčitou dlaní a pak k němu přistrčil misku se sladkostmi.
,,Bonbón?“
Snape jen zavrtěl hlavou.
,,Jde o Harryho… Někdo zablokoval jeho vzpomínku.“
,,Harryho?“ Brumbálovi se zalesklo v očích. Snape si odfrkl. Jako obvykle si ten starý pošetilec všímá každé maličkosti. Oči se však netřpytily ani deset vteřin. ,,O jaké vzpomínce to mluvíš?“ Hlas o poznání zvážněl.
,,O té z nástupiště. Potter měl halucinace, ale já je nevidím. Kdykoliv se mi ta vzpomínka promítne, jeho halucinace tam chybí.“
,,Čekal bych, že budeš přesvědčený, že si to celé vymyslel.“ Divil se starý muž.
,,Nevymyslel. To jak se při té vzpomínce tvářil, jak se na tu představu díval…. Skutečně se nechtěl zabít. Jen někoho zachraňoval…“ Záměrně vynechal koho. Alespoň prozatím…
,,Zajímavé…“
,,Taky si myslím. Ale neřekl bych, že to měl na svědomí Voldemort. Kdyby ano, hned by využil situace. Jako to udělal dnes v noci.“
,,Ovládl Harryho?“ Starý muž zastavil prsty s bonbónem těsně u rtů a pak ruku oddálil.
,,Ano. Snažil se mě zabít. Naštěstí jsem Pottera včas probral.“ Brumbál chtěl něco říct, ale Severus byl rychlejší.,,Ano, vím. Od rána ho cvičím v nitrobraně. Dokonce už trochu pokročil… Brzo najdu způsob, jak bychom ho mohli zcela zapudit.“
,,Nejsem si jistý, jestli je to možné, Severusi.“ Namítl potichu ředitel. ,,Ale pokud ano, pak je to především na tom chlapci. On ho musí přemoci. Dostat ho ze své hlavy a věnovat se úkolu….“
,,Úkolu?“ Lektvarista nadzvedl obočí. Sledoval, jak se ředitel zvedá od stolu.
,,To je to, o čem chci mluvit… Je to vlastně jedna z mnoha věcí. Nejdříve ale k vaší vzpomínce…“ Starý muž obešel stůl a došel k myslánce. Vedle ní se tyčila zlatavá skříň plná skleněných ampulek. Vrásčitá dlaň po jedné sáhla a pak ji přinesla Severusovi. Ten ji s nedůvěrou převzal.
,,Co v ní je?“
,,Nic.“ Odpověděl prostě Brumbál. ,,Zatím je prázdná, ale ty ji naplníš. Vysvětli Harrymu, proč si tu vzpomínku potřebuji prohlédnout. Ujisti ho, že mu ji vrátím. To je můj slib… Jestli ale chceme zjistit, co je s jeho představami v nepořádku, musíme si je pořádně prohlédnout." Snape skleněnou nádobku převzal. ,,Rozumím.“ Nepatrně kývnul a snažil se neuvažovat nad tím, proč mu tu věc dává. Jako lektvarový mistr má ampulek plnou skříň. Všechny sice plné, pravda, ale nedělal by mu takový problém jednu, dvě vyprázdnit.
,,Tak a teď…“ Starý muž si posunul zlaté brýle po kořenu nosu. ,,Co mi můžeš říct o viteálech, Severusi?“

 

≈ ≈ ≈

 

Když se Harry Potter pro něco opravdu nadchnul, byl schopný jít přes mrtvoly a to i přes svou vlastní. Jakmile Snape odešel, vrátil se ke svým beznadějným pokusům s papírem. Čtyři-stejné-rovné-části. Nešlo to. Bylo to zkrátka beznadějné. Harry papír buď roztrhl křivě, nebo vůbec. Bylo zatraceně těžké držet objekt ve vzduchu a zároveň ho přetvářet…. Takže jako obvykle, Harryho snažení s každou neúspěšnou minutou klesalo, až se nakonec dotklo nuly. Dvacet zmuchlaných a rozcupovaných kousků papíru se válelo po mechovém koberci. Po tom se pokoušel začíst do nové knížky, ale četba, kterou mu doporučil Snape, byla hrozně strohá a povrchní. Zrovna jako učitelův sarkasmus! Nakonec se tedy rozhodl položit se do vany. Nedělal to často, ale za nepřítomnosti jakéhokoliv dozoru mu to přišlo jako dobrý nápad. Přeci jen poležet si hodinu ve vaně je skvělý způsob jak se pokusit utřídit v klidu myšlenky. Snape to přece pořád říkal: koncentraci, Pottere!
Napustil si horkou vodu, udělal si kopce husté pěny vonící po kokosovém mýdle a ponořil se téměř celý do vany. Ach! To bylo příjemné! Všechny problémy se najednou vzdálily a krásné pocity naopak prostoupily velkou část klidného vědomí. Připomněl si dnešní noc… Snape mu řekl Harry. Ještě nikdy předtím ho tak neoslovil, což v něm vyvolávalo příjemné zmatení. Uvědomil si, že by to rád slyšel znovu. Jak to jméno přívětivě pouští ze rtů. Harry…
Usmál se. Nabral do dlaní vodu i s kopečky pěny a chrstl si ji do tváře.
Další příjemnou vzpomínkou byl teplý krb a horký čaj. Nenásilný způsob, jakým mu Snape sdělil svoje tajemství… On a jeho matka byli přátelé…
Přihlouplý úsměv se prohloubil. Harry měl zamlžená sklíčka na brýlích, ale nesundal je. Usmíval se dál. Pak jen tak mávl rukou a zvedl kousek pěny do vzduchu.
Snape se ho zastal…Snape ho chránil…Snape snídá jeho tousty…
Naznačil kroužek ukazováčkem, pěna se zúžila a zatočila kolem své osy.
…Snape nosívá župan…. Snape byl přítel Lily Evansové…Snape…!
Prudce rozevřel dlaň, napjal prsty a pěna se rozlétla do pěti úhlů.
Harry chvilku omámeně hleděl před sebe, než mu došlo, co dokázal. Rychle prsty otřel sklíčka na brýlích a ještě před tím, než se znovu zamlžila, celé kouzlo zopakoval. Pane bože! Okamžitě vystřelil z vany, ručníkem se narychlo usušil a oblékl si župan.
Tomuhle Snape neuvěří! Pomyslel si, když běžel do obývacího pokoje.
,,Dobby?“
Malý skřítek vyběhl z kuchyně, nechávajíc za sebou rozkrájenou zeleninu.
,,Harry Potter si něco přeje?“ Veliké oči zářily.
,,Ano, potřebuji něco koupit, bude toho dost…“
Snape bude zírat, Možná ho pochválí… Osloví ho Harry…
,,Abyste se naučil ovládat předměty o jakékoliv hmotnosti, správně je nasměrovat, měnit a přetvářet přímo v prostoru, chce to hodně koncentrace, představivosti, a silné pocitové vzplanutí…“

 

≈ ≈ ≈

 

,,Takže je jich sedm?“
,,Ano.“
,,A jeden už je zničený….“
,,Ano. Byl to Raddleův deník, který Harry zničil ve svém druhém ročníku.“
,,Musím s politováním říct, že je to jedna z věcí, které mi Voldemort nesvěřil.“ Prohlásil trochu ironicky Snape a založil si ruce na hrudi.
,,Ovšem, viteály jsou jeho život….“ Brumbál teď obcházel pracovnou a jen tu a tam hodil pohled po bývalém učiteli lektvarů. ,,Pokud zničíme všechny viteály, Severusi…“ Zastavil se a upřel na něj modré oči. ,,...Zničíme tím Voldemrota.“
,,Takže to je ten úkol?“ Zeptal se opatrně Snape. ,,Hledat viteály?“
,,Kdepak. S hledáním vám hodlám pomoci. Je zapotřebí propátrat se bezpočtem vzpomínek, než se dobereme k nějakému výsledku. Teprve až něco objevím, bude vaším úkolem viteály najít a posléze zničit.“
Snape jen zamyšleně přikývnul.
,,Vy zřejmě nemáte představu o nějakém dalším viteálu…?“ Byla to spíš řečnická otázka, ale přesto na ni, bohužel, dostal odpověď.
,,O jednom vím…Ale ten musí být zničen, jako poslední.“
,,To je dobrá zpráva. Hledáme jich tedy jenom pět. Pokud nebude jejich zničení příliš složitý problém, mohli bychom mít za pár měsíců po válce…“
,,Obávám se, milý Severusi, že největší problém bude právě s tímto viteálem.“ Řekl tiše Brumbál a Snape zaregistroval jeho posmutnělou tvář. Ve stínu připomínala drobný plamínek, který zhasil silný vítr.
,,Nerozumím.“
Starý muž si povzdechl.
,,Poslední viteál je Harry Potter.“ Informoval ho a raději bloudil očima po místnosti, než aby se díval na překvapení ve Snapeově tváři.
,,Jak prosím?“ Zdálo se, že chvíli potrvá, než celou pravdu zpracuje.
,,Harry Potter je viteál, Severusi. Byl vytvořen, když Voldemort zabil Lily Evansovou…Což byl také důvod, proč se mu posléze nepodařilo zabít Harryho a sobě tím ublížil.“
Náhle se vše rozostřilo a Snape to pochopil.
,,..Takže až přijde čas…musí chlapec zemřít.“ Ujišťoval se, zatímco ten největší chlad vztáhl ruku k jeho srdci a nešetrně jej sevřel. 
Ředitel mlčky přitakal. 
Bylo to tak náhlé…! Na tohle neexistovala racionální reakce. Nejdříve cítil prázdnotu a odsouzení neznámo k čemu… Jenže pak přišel vztek. Celé tělo se vůči té odporné myšlence vzepřelo.
,,To ho necháme jen tak zabít?“
,,Nemůžeme dělat nic jiného, Severusi.“ Brumbál se vrátil na své místo. Posadil se za stůl, opřel se o lokty a čelo schoval na pár vteřin do dlaní.
,,Jak dlouho to víš?“ Štěkl po něm a ani si nevšiml, že muži tyká. Všechna zdvořilost šla nyní stranou.
,,Tušil jsem to dlouho, ale to, co jsem před nedávnem zjistil o viteálech mi dalo naprostou jistotu. Tohle je ostatně důvod, proč jsem se rozhodl nepokoušet se vrátit Harryho do školy. Stejně jako se musí pracovat na nejlepší strategii, stejně tak se musí připravovat Harry. Nebylo by rozumné nechat ho mezi svými, když jeho mysl před Voldemortem stále více ustupuje. Bradavice, přátelé… Chlapec je považuje za svoji rodinu. Ale existují bohužel věci, které ani přátelé pro své blízké neudělají. Nedokázali by mu pomoci. Jen by se vystavili nebezpečí a utrpěli ztrátu, ve snaze změnit neovlivnitelné. Dlouho jsem se snažil nalést řešení, ale všechno se jako zázrakem vyřešilo ve chvíli, kdy Harry dostal svůj dopis z Ministerstva, kde oznamují, že je ze školy vyloučen. Přátelé sice za rok nezapomenou, ale alespoň si trochu zvyknou na chlapcovu nepřítomnost. Budou v bezpečí a klidu Bradavic….“
,,Zatímco z Pottera vycvičíme vojáka do první linie.“ Dokončil za Brumbála hrubě Severus. Právě teď ten jeho klidný hlas k smrti nenáviděl.
,,Vím, že je to kruté a nespravedlivé, Severusi, ale pomysli na všechny ty oběti. Možná že sám Harry by se mnou souhlasil…“
,,To nemůžeš myslet vážně…“
,,Samozřejmě se nic nedozví. Nikdy. V sázce je příliš mnoho životů, než abych mohl spoléhat na Harryho oddanost. Bude si myslet, že válku vyhraje až do úplného konce. A taky ji vyhraje… Jen bude potřebovat někoho, kdo mu pomůže prohrát…“ Po těch slovech významně pohlédl na Severuse.
,,Ach..." Další pochopení. ,,Zařídit, aby se v posledním okamžiku nechal Pánem Zla porazit." Vyslovil prázdně.,,O tohle tedy celou dobu šlo? Ze všech lidí jsi vybral mne, protože já nejsem Potterův přítel? Vybral jsi mě, protože mám dluh? Protože jsem jediný, kdo Pottera nechá zemřít?“
,,Ano.“ Souhlasil Brumbál, a zdál se už velmi vyčerpaný. V jeho očích se lesklo cosi, jako provinilost. Kdyby nešlo o tolik životů… Věděl to… Dobře věděl, že Potter je jen chlapec a právě proto mu to nechtěl říct.
,,Chránil jsem ho celou tu dobu, aby mohl umřít v příhodnější chvíli…“ Obvinil ho a Brumbál se nebránil. ,,Navíc nechcete, aby se to dozvěděl…“
,,Jak jsem řekl, nemohu riskovat. Harry je sice velmi obětavý, ale já nechci, aby žil s vědomím, jak jeho život skončí.“
,,Nebo se obáváte, zda by neprotestoval.“ Díval se na starého muže, jako by ho toužil uštknout.
,,Pokud by protestoval, bylo by velmi nepříjemné a nekorektní ho k tomu přinutit, nemyslíš? Přestože není jiná možnost, nechci mu to udělat.“
,,A tak to rozhodnete za něj?“
,,Přesně to udělám, ale do té doby zbývá mnoho času. Pět neznámých viteálů stojí mezi ním a Voldemortem a zatím k nim teprve hledám vodítka. Dnes už jsem ti řekl všechno, co jsem říci chtěl, takže pokud nemáš jiné otázky…“
Snape kamenně otočil hlavou a vydal se ke krbu. Brumbál ho vyhazoval! Nikdy před tím ho neviděl v tak mizerné náladě. S hlavou plnou nežádoucích pocitů vstoupil do plamenů a nechal se odnést.... Kam? Domů? Domů.
Když vylezl z krbu, čekal ho další velký šok. Po zemi, i po stole se válely banánové slupky, pod nimiž byl uvězněn ubohý koberec a uprostřed té žluté spouště posedával Potter. Byl otočený zády a podezřele kroutil svojí rukou.
… Jakmile Snape udělal první krok z krbu, kluk si ho všiml a vrhl k němu rozjasněný obličej.
,,Jste zpátky!“ Zvolal a přispěchal k němu. Snape odměřeně sledoval, kterak jejich domácí skřítek sbírá slupky do pytlů na odpadky. ,,Musím vám něco ukázat!“
,,Nejsem si jistý, že to chci vidět, pane Pottere. Bohatě mi stačí pohled na vaši univerzální Afriku… Kdybych se tu trochu porozhlédl, jsem si jistý, že uvidím opici.“ Snape se skutečně rozhlédl, ale jen krátce a pak se zas podíval na Pottera, jako by objevil zmiňovaný exemplář. Harry jen zakroutil hlavou, vytáhl z kapsy hůlku a podal ji Snapeovi.
,,Podržte mi ji.“ Požádal. Snape si ji nejistě převzal sledujíc jeho potutelný úsměv. Harry zdvihl ruku a dolevitoval k nim bez hůlky jeden nenačatý banán. Zastavil se půl metru od profesorovy tváře. Toho sarkasmus úplně přešel. Překvapeně sledoval, jak ten kluk pouhou rukou naznačil pohyb při loupání ovoce a banán se ve vzduchu svlékl z kůry.
,,Neuvěřitelné…“ Řekl a ani se nepokoušel ovládnout své překvapení. Jak to jenom dokázal? Jakto, že tak rychle? A navíc bez hůlky! Ten kluk je hříčka přírody...
,,Docela dobré, ne?“ Ptal se Harry čekajíc s tou svou ďábelsky nevinnou tváří, na pochvalu.
Zelené oči zářily nadšením a Snapeovi se při tom pohledu udělalo slabo. Byly tak plné života!
Ruka se snad sama od sebe zvedla k rozcuchané kštici, dlaň se do ní jemně zabořila.
,,Velmi dobré…Harry.“

 

sacas.jpg

  

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

-

(belldandy, 24. 2. 2013 16:17)

Už jsem ti svou reakci vlastně předala. Konec téhle kapitoly byl zatím můj nejsilnějíš okamžik. Cestou z Prahy jsem is ho četla ještě jednou. Moc děkuji.
PS: Omluvám se za poněkud nehorázné vytahování spoilerů. On mě to baví, ale myslím, že jsem to už trochu přehnala.

Re: -

(TruTru, 24. 2. 2013 17:16)

To nevadí :) Jen jsem nečekala, že si to všechno tak vydedukuješ, docela mně to zaskočilo! Ale pokud tobě nevadí, že sis spoilerovala, mně je to jedno. Beztak toho ještě hooodně nevíš :P A stále to není napsané, a co není napsané, může být přepsané :D
Fakt v pohodě, stejně jsem se bavila :)


Re: Re: -

(belldandy, 24. 2. 2013 17:55)

Víš, pro mě je hlavní, když vidím, že příběh od někud někam směřuje. Kdyby to tak nebylo, asi bych nemohla uhodnout dopředu nic, ale ráda bych nebyla. :)

Re: Re: Re: -

(belldandy, 8. 4. 2013 8:04)

Tuhle scénu mám pořád v hlavě a proto ti chci ještě jednou napsat, jak moc se mi závěr téhle kapitoly líbí. Přemýšlela jsem i nad tím, že jsi mi říkala, že jsi nebyla při psaní v ideální konstelaci, protože si se do toho zrovna nedokázala až tak vžít ... ale já si teď říkám, že to možná bylo docela šťastné. :)
Myslím to tak, že čtenář má při čtení všechny podstané ingredience v hrnci, pak to jejich setkání spustí pocitovou reakci. Každý si ji ale spustí sám. Kdyby jsi se do toho vžívala, tak bys mohla být v pokušení se v těch citech zbytečně vrtat a patlat, což kdyzž čtu, tak se mi občas zdá přehnané a nepřiměřené. Ale právě takhle decentně, když si tam ty city promítnu sama, je to právě to pravé ořechové. Je zkrátka výborná! A kdyby vždycky byla silná scéna podaná takhle, budu se v nich jen rochnit.:)
Vidím v tom takové to umění nepřehánět. Jak tady tak čtu Adelaininu reakci, tak si říkám, že to se hodí i na toho Brumbála. Jen ať je takový manipulátor, ale nepřehánět, prosím. Jen decentně. I on má svůj úhel pohledu a je třeba se občas na věc podívat z toho jeho úhlu. Ale, o tom jsme se bavili, jak to vidím. Pro mne to zatím bylo přijatelné. V kánonu Brumbál Harrymu jakousi minimální možnost volby ponechal. Malou, ale přeci. Já asi chápu, že pro mnozí ho vidí jako poněkud ďábelštějští postavu, ale ... když se to přežene, pro mě osobně se to hold stává nečitelné. Viz třeba Nezáměrně tvůj. :)

Re: Re: Re: Re: -

(belldandy, 8. 4. 2013 8:06)

No nic, měla bych si to napsat sama, když jsem tak chytrá, což? :) Ber mě s rezervou ...

====

(weras, 29. 3. 2013 22:18)

Proc si začínám myslet,že to všechno zorganizoval Brumbál? Vsechno do sebe začíná zapadat. A zdá se mi to,nebo se konečně začínají projevovat city?

-

(Adelaine, 28. 3. 2013 22:02)

Tohle byla hodně zvláštní kapitola. Zezačátku mě pobavil příchod Klofana, byla jsem nadšená Harryho sledovací akcí, moc se ti daří psát Harryho, Severuse občas vidím trochu jinak, ale to je moje interpretace a musím říct, že Tvůj je velice zdařilý.
Pak jsem byla napnutá s tím Voldemortem. Whoa, to bylo setsakra hustý! Pak ta halucinace - že to celý bylo na zpunktování poprasku u mudlů?
No ale pak, první výtka, se mi popravdě strašně nelíbil rozhovor s Brumbálem. Bylo hodně vidět, že ho nemáš ráda. Já nevím, já si o něm myslím, že on je přesně ten, který obětuje pro vyšší dobro, ale přišel mi celej ten jeho rozhovor jako bez citu, jako nějakýho chlapa, který si támhle pošoupává panáčky jen tak a ne lidma, který zná. Já věřím, že by to Severusovi řekl, ale nevěřím, že by ho to nevzalo, že by to udělal takhle moc chladnokrevně. Echt, no ale vzhledem k tomu, že nemáš ráda Brumbála, to chápu, a prosím, neber to špatně, zamilovala jsem se do tvé povídky, jen tohle je první, co mi tu trošku vadilo.
No a pak mi to krásně vynahradil závěr, ten byl hodně silnej. Co zmůže jedno slovo a tón. Krása.
Díky

Skvělá povídka

(cim, 23. 2. 2013 16:21)

Situace, ve které se nacázejí, je dots neutěšená. Nechtěla bych se nacházet v roli Harryho, Severuse ani Brumbála. Jsem zvědavá, jak to všechno vyřeší a doufám, že ani tentokrát Voldemort Harryho nezabije. Těším se na další kapitolu :)

Re: Skvělá povídka

(TruTru, 24. 2. 2013 15:28)

Já, jakožto veliká fanynka Snapea, bych chtěla být na Harryho místě :D
Šťastný konec slíbit nemohu, ale ani ho nevyvracuji :3
Děkuju, Další kapitola bude brzy :)

Re: Re: Skvělá povídka

(cim, 24. 2. 2013 19:19)

:D :D To já taky, jen povídku bych si vybrala jinou, nějakou, kde by mě napřed nezvřeli do blázince ;) :D

Wow

(Sitara, 23. 2. 2013 18:47)

Konec mě naprosto odzbrojil, ale vezmu to od začátku :-D
Mě se hned od začátku mocmocmoc líbila myšlenka, že Klofan bude přestěhován k Harrymu a už se stalo :-D Jsem zvědavá, jestli se Harrymu podaří si s ním vytvořit takový vztah, aby přišel, kdykoli ho zavolá. A těším se na ty zbližovací akce, až je budeš prezentovat. Aspoň doufám, že budeš...? :-D
Hrozně se mi líbilo dobývání Snapeovy pevnosti a snahy o odhalení jeho soukromí :-D Ty snídaně a stepování před koupelnou :-D Už jsem říkala, jak úžasně píšeš Harryho i Severuse? Jo, myslim, že jo :-D
Posednutí Voldemortem bylo napínavý a hlavně jsem to nečekala, i když bych mohla, ale u téhle povídky se mi nějak nechce předvídat, prostě se chci jen nechat překvapit, co a jak si vymyslíš :-) I když na druhou stranu mi to nedá a dumám nad tou Harryho halucinací a jak do všeho zapadne vivere porta a co to přesně je a co to udělá (a vážně vážně doufám, že to Brumbálovi udělá čáru přes rozpočet :-p ). No a: ,,Kde je Snape?! Chci Snapea!“ ...tohle bylo... výmluvné :-D stejně jako ty úvahy v pěnové koupeli, "citové vzplanutí" a nově zvládnuté umění následované reakcí, kterou si Harry přál u profesora vyvolat. Vážně je nádnera, jak z Harryho čiší ta energie a chuť k životu...
Hm...a Severus už ví... ten se bude nějakému vztahu zuby nehty bránit... Chudák Harry. Chjo. Ten Brumla mě hrozně vytáčí!!! Doufám, že jakožto "Tvořitelka" dáš Brumbálovi hooooodně zabrat, co se týče chování jeho loutek :-D A já se mu budu škodolibě pošklebovat! :-D
Bylo to fantastický, děkuju! Nemůžu se dočkat pokračování :-)

Re: Wow

(TruTru, 24. 2. 2013 16:06)

Vždycky jsem chtěla Severusovi dopřát jeho osobní Zoologickou zahradu :D Zvířat se v téhle povídce objeví spoustu :3
Děkuju! Snažím se co nejvíce držet charakter, tak je to pro mně vážně pochvala! :)
Ano, Severus ví ... To jeden z těch hlavních faktů téhle povídky:)
Děkuji za krásný komentář :3

...

(Profesor, 23. 2. 2013 16:01)

Přelouskala jsem celou povídku a musím říct, že je moc dobrá. Jedna z nejlepších českých FF. Líbí se mi, jak se vyvíjí vztah Harryho a Severuse. Vyřešení konce Severusovy smrtijedské kariéry jsi vymyslela moc dobře.
Brumbál je tu docela věrný kánonu. Vím, že ho za to hodně lidí odsuzuje, ale já to nedokážu. Je na něj kladený velký tlak. Rozhodnutí Harrymu umožnit alespoň trochu normální dětství bez vědomí hrozného konce bylo podle mého to nejlepší, co mohl udělat.

Re: ...

(TruTru, 24. 2. 2013 15:10)

Děkuji :) Chtěla jsem jeho špionství utnout co nejdříve.
Brumbál se samozřejmě řídí tím, co zachrání víc životů. A neplánuji ho dělat úplně jako zápornou (většina má v sobě kousek dobrého i zlého) , i když mě ta postava sama o sobě dost irituje :D
Děkuji za komentář :3

:-O

(Mája, 22. 2. 2013 19:27)

Brumbál je ... Já nevím jak to nazvat. To, jak to celé Severusovi předložil bylo hrozně kruté. Ale ono to v kánonu bylo podobné... Mám radši jiného Brumlu, tenhle je ... ta podivná laskavá, smutná krutost se prostě nedá nijak jednoslovně formulovat... Jsem z toho rozhozená, jak je vidět na tomto komentáři. Radši se budu dál držet toho svého hodného laskavého dědečka, občas jiskřícího autoritou a mocí, kterého mám nejradši...
Harry je šikulka a u Severuse došlo pravděpodobně ke zlomu touto kapitolou. Takže jsem zvědavá na tu další :-)

Re: :-O

(TruTru, 22. 2. 2013 22:32)

No, já se držím kánonu a osobně Brumbála až tak moc nemusím... Jenom v jedné ff s Hermionou, tam se mi docela líbil :3
Ano, v podstatě to byl zlom:) Teď už se to mezi nimi začně rozvíjet ... hlavně teda z Harryho strany...
Děkuju za komentář :3

fíha

(bacil, 22. 2. 2013 21:10)

Krásná kapča. To jak Harry špehuje Severuse před koupelkou mně pobavilo. Ha ještě, že má Sverus dlouhý župan jinak by to Harry asi nerozdýchal.
No a to, že Brumbál vše řekl Severusovi o viteálech. No to jsem nečekala.
Jo a Harryho kousek z oloupáním banánu. No jupííí za ten Severusův pohled to určitě stálo.
Moc se těším na pokračování :-)

.

(Agnes, 22. 2. 2013 17:01)

Jejich vztah moc hezky postupuje. Po tom nočním útoku, bych Potterovi sebrala na noc hůlku a zamkla ho v jeho pokoji, ale já nejsem válečný zvěd :-D Magie mě vždycky fascinovala, ale kouzlení bez hůlky je prostě úžasné. A to Harryho citové vzplanutí... až jsem si říkala, jestli před tou koupelí nenašel Severusovy zásoby alkoholu :-) Těším se na pokračování.

.....

(Saskya, 22. 2. 2013 12:09)

veľmi pekné :) riaditeľ je starý zmetok :(
teším sa na pokračovanie :)

Re: .....

(TruTru, 22. 2. 2013 14:15)

Děkuju :)
Přesně xD