Jdi na obsah Jdi na menu
 


9.kapitola - Chce to trochu fantazie

17. 2. 2015

Kapitola je věnovaná Pajce - nové korektorce, která nejenomže se nabídla opravovat Vivere portu, ale opravila mi ten veledlouhý článek o Sherlocku Holmesovi :D Takže jí tímto naposledy ještě jednou DĚKUJI :) 

 

Harryho by dříve ani ve snu nenapadlo, že bude společně se Severusem Snapem bojovat proti zákonům. Utíkat s ním před ministerstvem kouzel a ještě navíc v týmu dalších dvou kouzelníků a jednoho mudlovského předsedy. Ale časy se mění. Teď už to Harrymu tak divné nepřipadalo. Bizarní byly spíš okolnosti, za kterých to celé probíhalo. Severus Snape je teď ministerský předseda, on třicetiletá žena, kterou zrovna dnes přepadla menstruace, a skutečný předseda vypadá jako mladý, kudrnatý bystrozor. Navíc je tu s nimi pan Weasley, Pastorek a všichni dohromady jsou ochotní následovat Snapea, kamkoliv jim řekne. Mohli se tisíckrát tvářit, že mu nedůvěřují. Harry z nich cítil velkou loajalitu. Bylo to trošku neobvyklé, ale hřálo to u srdce. A Snape si toho nejspíš vůbec nevšiml. Nemá nejmenší tušení, jak moc na ty tři muže zapůsobil, a jak moc věří jeho úsudku. Když říká, že má plán, Harry i ostatní mu naprosto věří. Tento muž má vždycky plán. Vždycky nalezne východisko tam, kde to vypadá, že žádné není.

Harry ho tajně pozoroval, jak znovu a znovu pečlivě prohlíží ukradené dokumenty z šuplíků Dolores Umbritgeové a občas hodí očima po ostatních. V jediné chvíli, kdy si mohl dobřát trochu odpočinku, ověřoval, jak velká je šance, že jeho plán zabere. Plán, který zatím nikdo, kromě Severuse, neznal.

Ministerský předseda žádal o více času, než ho donutí k dalšímu přemístění. Byl ve své mladé, bystrozorské tváři bílý jako stěna.

„Přísahám, že bych nikdy nechtěl být jeden z vás,“ zabručel, zatímco si utíral ústa kapesníkem. ,,Takový způsob dopravy je vrchol nepohodlí! Je to jako nechat se spláchnout a protáhnout potrubím!"

,,Kouzelníci se to učí ještě ve škole, ve svých šestých ročnících," podotkl pan Weasley. ,,Do dospělosti jsou na to již dokonale zvyklí. Je to zatím nejrychlejší způsob cestování, jaký kouzelník zná, ale samozřejmě i nejnáročnější. Ubírá mnoho energie."

,,To se ani nedivím," zvolal předseda. ,,A co tady Pan Potter," kývl směrem k blondýnce. ,,Vy to nesvedete?"

Harry se ušklíbl. Sklopil hlavu k zemi a udělal do bláta jednou botou o zbytečnou šlápotu navíc.

,,Ne. Já jsem byl ze školy vyloučen."

,,Ale máte intenzivní doučování tady od profesora Snapea, není-liž pravda?"

,,No to ano, ale...," chvilku přemýšlel, jak v přítomnosti muže, kterého miluje, říct, že ho něco nenaučil, aby mu Harry neutekl. ,,Já to nepotřebuji. Stačí, že to umí on. Cestujeme společně, takže... a taky...," poškrábal se dlouhými nehty v dlouhých světlých vlasech, ,,... taky se učím mnohem důležitější kouzla."

,,Ale neříkejte. Když už jste se tak pěkně rozpovídal, co vás přimělo vrhat se pod koleje metra? Prý jste měl problémy s příbuznými."

Harry se naježil, oči mu vzplanuly vztekem.

,,Nechtěl jsem se zabít! Nechápu, že se v tom všichni pořád patlaj,"

,,Harry!" Arthur Weasley zalapal po dechu.

,,To je v pořádku, příteli," usmál se předseda na Arthura. ,,Neměl jsem v úmyslu ho urazit, jsem pouze zvědavý, " pokrčil rameny a znovu pohlédl na ženskou postavu. ,,Tak vy jste se tedy nechtěl zabít... nu dobrá, věřím vám. V takovém případě je pro mě však velikou záhadou, proč jste to udělal."

,,Nespal jsem celé dny. Byl jsem unavený a měl halucinace," zavrčel Harry. V ten okamžik rozcuchané ženě přistála na ramenou ruka. Snapeova ruka.

,,Jsme kouzelníci, ne bohové, pane Merciere. Děláváme chyby, čas od času jsme vyčerpaní a věřte nebo ne, můžeme se rozhodovat zbrkle. Pan Potter za jeden nerozvážný čin z vyčerpání tvrdě zaplatil. Nemyslím si, že je vhodné to nadále připomínat."

,,Prý byl na psychiatrii...,"

Harry se zachvěl, zavřel oči. Stisk na jeho ramenou zesílil.

,,Šlo o omyl," řekl Snape s přísným důrazem na každé slovo. Hlas měl tak pevný a mrazivý, že měl Harry skoro pocit, jako by slyšel jeho skutečný hlas. ,,Debata končí. Přemístíme se."

Když dlaň z ženského ramene sundával, sjel k lopatkám a lehce je poplácal. ,,Doufám, pane předsedo, že toto téma je jednou provždy uzavřené."

Tvář bystrozora se na krátkou chvíli napjala. Pak ale muž jenom rezignovaně pokýval hlavou.

,,Samozřejmě. Máte mou omluvu." S povzdechem si promnul čelo. ,,Upřímně doufám, že ve skutečnosti nejsem tak děsivý, jak v mé kůži vypadáte vy."

Jakmile Severus Snape sdělil Pastorkovi, kam je všechny přemístí, Kingsleyho oči se rozšířily překvapením. Harry soudil, že je z té informace zmatený a nijak mu to nenapovědělo, co má jeho profesor v plánu. Musel se ušklíbnout nad způsobem, jakým mistr lektvarů s lidmi jednal. Nikdy neřekne víc, než je nezbytně nutné. Jen s Harrym mluví otevřeněji, ale že to taky trvalo. Na chvilku zavzpomínal na jejich první měsíc, kdy spolu nemluvili skoro o ničem jiném, než o probíraném učivu. Ta doba je ale naštěstí dávno za nimi. Když to porovná například s dnešním večerem, kdy spolu mluvili o ženských problémech... no... řekněme, že se za tu dobu někam posunuli. Ostatně otevřenost a ochota musela přijít z obou stran, než se mohlo cokoliv mezi nimi změnit. A světe div se, oni to zvládli. Je sice pravda, že za sebou měli neuvěřitelné množství katastrof, hádek a mlčení, ale taky tam byly chvíle, které by Harry nevyměnil ani za Famfrpálový pohár. Pár vzácných objetí, pár úsměvů, přátelské rozhovory, mužské prsty zabořené v rozcuchané čupřině vlasů... chvíle tak hřejivé, že by svým teplem zahanbily slunce. A nejlepší na tom bylo, že ty chvíle patřily jen jim. Harrymu a Snapeovi. Všichni studenti v Bradavicích, které kdy tento geniální mistr lektvarů učil, neměli nikdy to štěstí, aby zjistili, jak je jejich profesor úžasný. Proto se Harry cítil jakýmsi podivným způsobem pyšný, že tihle tři dospělí muži Snapeovi skutečně věří, že mu naslouchají. Třebaže teď nemůže kouzlit a je odkázaný na sílu ostatních, následují ho, jakoby to byla jejich jediná naděje. Byli teď něco jako tým. Hodně zvláštní tým, z nichž většina netuší, kam vlastně směřují. Ale na druhou stranu všichni dobře vědí, od čeho utíkají. Vlastně to byla... zábava.

,,Harry," oslovil ho Arthur Weasley a zamával mu rukou před obličejem.,,Koukáš, jako by tě vykoupali v Tekutém štěstí."

Blonýnka zamrkala.

,,Cože?"

,,Máme nejvyšší čas, madam." usmál se pan Weasley.

,,Jo, jistě, promiňte. Jsem trochu... unavený."

,,Rozumím. Snad to bude brzy za námi."

Za námi? Ale to ne, já se vlastně docela bavím. Jen kdyby to spodní prádlo i to co mám v něm, nebylo tak nepohodlné!

Harry jen zakýval hlavou, že souhlasí. Bezděčně si stáhl lemy sukně níže ke kolenům a přistoupil k celé skupině. Tak nenápadně, jak jen to šlo, se nachomýtl na Snapeově straně, aby ho mohl chytit za ruku. Velká ruka mu vyšla vstříct. Pevně a ochotně stiskla tu Harryho.

Děkuju, že jste se mě zastal, pomyslel si.

Myslel jsem, že nechcete, abych používal jemný nitrozpyt, ozvala se mu v hlavě odpověď.

Harry se krátce, ale prudce na Snapea podíval.

Tak proč to děláte?!

Mluvíte ke mě.

A to bylo všechno, co si stačili sdělit, než je pohltil mocný vír..., než je Kingsley přemístil.

 

≈ Vivere ≈ porta ≈

 

,,Kostel Svatého Christophera?"

Ministerský předseda zněl zmateně. Jak taky jinak.

,,Kam mi bylo poručeno, tam jsem nás přenesl," pokrčil rameny Pastorek.

Harry se nechápavě rozhlédl po tichém, do tmy ponořeném, parku. Hned za zády měli veliký, zrekonstruovaný kostel.

,,Proč jsme tady?" zeptal se Sebestian Mercier své vlastní podobizny.

,,Máme nanejvýš hodinu, než nás objeví," ignoroval jeho otázky Snape. ,,Až vstoupíme dovnitř, pečlivě zapečetíte vchod, Arthure," krátce mrknul k Weasleymu a vydal se směrem k vysokým, zakulaceným dveřím.

Všichni ho poslušně, i když s otazníky v očích, následovali.

Jen co byly dveře zajištěné, začali se rozhlížet po uměleckých mozaikách, sochách, lavicích a obrazech. Žádná z podobizen se samozřejmě ani nepohnula. Ulička mezi lavicemi byla z barevného kamene, a kaple před nimi rozsvícená, jako by na ně čekala.

,,Co to znamená?" Padla daší otázka, opět z Mercierových úst. ,,Dost mlčení, začínám být netrpělivý."

Snape mu věnoval dlouhý, pronikavý pohled.

,,To znamená, že brzy budete ženatý muž."

 

≈ Vivere ≈ porta ≈

 

,,CO PROSÍM?!"

Ministerský předseda vyvalil oči... Harry a Weasley s Pastorkem zrovna tak.

,,Jak to myslíte ženatý? S kým? A z jakého důvodu???"

Snape už se nadechoval k odpovědi, když je přerušil zvuk prudce odhrnutého závěsu u zpovědnice. Harrymu hlavou probleskla vzpomínka na zážitek v těžítku, kdy v těch malých budkách seděl společně s Malfoyem. Ale stejně rychle, jako se ta vzpomínka objevila, zase i zmizela. Dělo se něco opravdu divného. Co je tohle za plán? Harry si byl jistý, že jeho geniální profesor bude mít opravdový plán a ne že mu během přemisťování hrábne.

,,Co tady děláte v tuhle hodinu?!" Vysoký kněz, který právě vylezl ze svého úkrytu se prodíral mezi řadou lavic a hrnul se k nim jako velká voda. Vlasy měl ulízané, na sobě měl vlastně vcelku obyčejný, tmavý oblek, a jediné, podle čeho Harry poznal, s kým mají tu čest, byl bílý límeček.

Když byl téměř u nich, s pohledem na Snapea se překvapeně zarazil.

,,Pan předseda," zalapal po dechu. ,,Stalo se něco? Myslel jsem, že má zpráva o vandalismu a opakovaně nalité barvy do svěcené vody se k vám ještě ani nedostala..."

,,Kvůli tomu tady nejsme," opáčil suše Snape.

,,Barva ve svěcené vodě?" Zeptala se žena stojící hned vedle „ministerského předsedy".

,,Ach ano! Přísahám, že bych ty kluky nejraději donutil, aby tady za trest vytírali podlahu! Rodiče je sem berou na mše a myslíte si, že je to baví? Jsou tak znudění, že se zabavují všelijakými nesmysly a pak to končí takovými vtípky. Lidé už si několikrát stěžovali, že máme svěcenou vodu zelenou jako žabinec, a kdo jim má neustále vysvětlovat, že jsou to vodovky?! A před třemi dny jsem na zadních dveřích objevil nasprejované ohavné symboly! Umíte si představit, jak návštěvníci památek reagují na tyhle vulgarismy? Co si s tím asi máme počít? Vždyť jsme zrovna rekonstruovali! Naše kapsy nejsou bezedné! Neumím si představit, že by nám vláda přispěla na malíře, když jsme celý kostel zrovna draze opravili..." Kněz na chvilku zastavil svůj dlouhý monolog, aby se nadechl a pak si všiml podivného obleku mladého bystrozora a pana Weasleyho. ,,Ehm... pokud tady nejste kvůli mým žádostem a udáním, pak proč tedy? Je skoro půl druhé,"

,,Myslel jsem, že potřební jsou v domech božích vítáni kdykoliv," odvětil Snape sarkasticky. V jeho námitce nebylo úcty, ani co by se za nehet vešlo.

Harry se svým ženským hlasem tiše zahihňal.

Kněz se nejdříve zamračil, pak ale rezignovaně a dlouze vydechl. Ramena pomalu poklesla.

,,Co vlastně potřebujete?"

,,Ach, nic náročného, nic, co by vám vzalo příliš z vašeho drahocenného času..."

Po těch slovech Snape lehce objal blonďatou ženu kolem ramen a přitáhl blíž k sobě. ,,Chceme být oddáni. Před vaší svatostí, před Bohem, tak jak se sluší a patří. Pokud možno hned."

Mafalda Hopkirková se proměnila v kámen. Byl téměř zázrak, že nepadla zády na zem jako podkopnuté prkno.

CO? Ozvalo se hlasitě celým Snapeovým vědomím. To myslíte vážně?!

Snape nereagoval.

My dva? Teď? Hned?!! Pro boha živýho!

Nerouhejte se, pane Pottere. Jsme v kostele.

Harry velmi hlasitě polknul.

Co budu dělat? Já se zblázním! Asi budu za chvilku řvát!

Jen se... uklidňete. Zhluboka dýchejte. Tvařte se jako velmi šťastná a zamilovaná žena. Svedete to? A raději nemluvte, dokud to nebude nutné.

Harry se o to se vší úctou opravdu pokoušel. Tvářit se jako šťastná a zamilovaná žena. Ale copak to šlo? Mají se vzít! Právě teď a tady, jako by to bylo naprosto v pořádku. Už ničemu nerozumněl.

Tohle je váš plán? Jak nám to pomůže?!

Byl si jistý, že tři muži za nimi, kteří je celou dobu doprovázeli, právě v tomto okamžiku hluboce pochybují nad svojí unáhlenou důvěrou ve Snapeův úsudek. Harry se opravdu snažil nepochybovat, co mu síly stačily. Snape vždycky ví, co dělat, vždycky má plán. Tohle všechno je určitě k něčemu dobré, no ne? Snape by se v tak vážnou dobu určitě nezbláznil a neudělal by tak impulsivní rozhodnutí, jako vzít si Harryho za muže.... vlastně za ženu. Panebože!!!

 

≈ Vivere ≈ porta ≈ 

 

Skutečný ministerský předseda stál za nimi jako opařený horkou vodou. Ten chlap, ten... Severus Snape se snad chystá... chystá se vzít si Harryho Pottera? Copak se ten člověk zbláznil? Vžyť ten kluk, ať už teď vypadá jakkoliv... ten kluk není ani plnoletý! A navíc je to, pro Kristovy rány, jeho student!

Sebastian Mercier neměl proti homosexuálním svazkům ani to nejmenší, patřil k těm, kteří hlasovali pro, ale tohle bylo špatné na všech úrovních! Kdo by chtěl mít svatbu za takových okolností??? Vždyť ani nejsou ve své pravé podobě! A ten ubohý chlapec do poslední chvíle nic netušil! To je mi teda chování! Divní lidé tihleti kouzelníci!

Podíval se opatrně vedle sebe, na stejně zkoprnělého pana Weasleyho.

,,Věřil byste tomu," zeptal se šeptem.

Jeho společník otupěle zavrtěl hlavou, pohled zabodnutý do mezery mezi Harryho a Snapovými zády. Jako zapadající slunce roztékající se mezi horami tudy prosvítal osvětlený oltář.

,,Víc by mne nepřekvapilo, ani kdyby vstal z mrtvých sám Albus Brumbál."

,,Takže pravděpodobně netušíte, jestli má celý tenhle cirkus nějaký skutečný účel?"

,,Nikdy jsem si nebyl jistý, co se Severusi Snapeovi honí hlavou, ale tohle je přeci jen... Oh! Harry vůbec neprotestuje," uvědomil si najednou.

Jako by se domluvili, otočili se oba muži na Kingsleyho Pastorka. Snad aby se ujistili, že nejsou jediní, kterým to připadá naprosto šílené. Ale k jejich nevýslovnému překvapení se snědý elegán nepatrně usmíval. Koutky mu škubaly, oči se třpytily. Jakoby hleděl na právě objevený poklad vykopaný ze dna oceánu.

Weasley i Mercier, oba najednou otevřeli ústa. Něco jim očividně stále uniká.

,,Ten muž je génius," pronesl uznale Pastorek. Ramena se mu chvěla němým smíchem. Potom pootočil hlavu na oba nechápavé obličeje.

,,Nemáte tu pánové náhodou fotoaparát?"

 

≈ Vivere ≈ porta ≈

 

Harrymu se točila hlava. Točil se celý svět a ne a ne se zastavit. Znáte ten pocit, když jste na horské dráze, připoutaní a odkázaní na prudký sešup z neuvěřitelné výšky a náhle si nejste jistí, jestli ten stroj třeba nevyskočí z kolejí? Přesně takhle se Harry cítí. Jenomže to samozřejmě nemůže s ničím podobným srovnávat, protože ho na horskou dráhu nikdy nikdo nevzal. Až teprve teď, Severus Snape.

Harry dělal, co po něm chtěl. Mlčel. Ani nevěděl, co by měl říct. Ten chlap ho tak dlouho odmítal, váhal, nikdy neřekl jasné ano, nebo jasné ne a najednou stojí vedle něj před oltářem a kněz odříkává tamty věci, co se říkávají, když se dva hluboce milující lidé chystají vzít. Harry se snažil soustředit, snažil se poslouchat, ale jeho srdce dělalo příšerný rámus. Neslyšel přes ty splašené údery v hrudi jediného slova. Viděl, jak ten muž otvírá a zavírá ústa, viděl jak několikrát obrací oči k vysokému stropu a všiml si i rašícího potu na čele.

,,...pokud někdo z přítomných ví o důvodu, proč by se tito dva lidé neměli zavázat jeden druhému, ať promluví teď, nebo ať mlčí navždy...," Severus se taktně otočil za sebe, tak Harry udělal to samé. Pro jistotu. Arthur Weasley, svědek Mafaldy Hopkirkové a Pastorek, svědek Sebastiana Merciera, mlčeli oba jako hrob.

Skutečný předseda v podobě mladého bystrozora seděl osaměle mezi lavicemi a s rukou přitisknutou na ústech nevěřícně vrtěl hlavou.

Ono se to vážně stane!

Jistěže věděl o důvodech, proč by se to nemělo dít. Tohle přece není žádná opravdová svatba! Neoddávají se jeden druhému, vždyť ani nejsou sami sebou! Na venek je to on sám a jakási mladá žena, čarodějka.

Je to fraška, nic víc, nic míň.

Teď jsi na to kápl, pane předsedo.

Problém je v tom, že věci jsou tak opravdové, jaké si je sami uděláme.

Chce to trochu fantazie. Kdo s kým se vlastně žení? Kdo bude v konečném důsledku ženatý?

Oh.. Oh!

Ruka z úst pomalu klesla do klína.

Jsem to já.

Což znamená, že brzy budete ženatý muž, prolétla mu hlavou Snapeova slova.

Srdce se mu roztlouklo. Někde v této zemi, někde v Londýně je žena, jejíž podobu má na sobě ten nebohý chlapec. Někde existuje žena, která bude do rána jeho manželkou!

,,...nyní si můžete vyměnit snubní prstýnky..."

,,Ach, u Merlina...," Snape si přitiskl dlaň na čelo, promnul ho. ,,Zapomněl jsem," oznámil dutě.

Žena stojící těsně u něj se konečně odhodlala a trochu křečovitě na něj otočila hlavu.

,,VY, že jste něco zapomněl," zaptala se s přehnaným úžasem. Někudy ty emoce odtéct prostě musely. Obzvlášť, když mu bylo nakázáno mlčet. Kromě toho se rád pomstil Snapeovi za to, že se s ním ani neobtěžoval zasnoubit. Postavil ho před oltář jako před hotovou věc. Harry si něco takového zatím ani neodvážil představovat. A přitom si toho už se Snapem představoval spoustu.

Kněz si odkašlal.

,,Máme tady nějaké staré, pro všechny případy, ale obvykle se tyhle spontánní svatby u nás nekonají..."

,,Jistě," kývl Snape. ,,Cokoliv."

 

≈ Vivere ≈ porta ≈

 

V malé misce, kterou kněz ochotně přinesl, byly samé laciné prstýnky. Oba do ní nahlédli a Harryho hned napoprvé praštil do očí jeden s velikou, plastickou oční bulvou namísto kamene.

,,Já vyberu jeden pro vás a vy jeden pro mě, co vy na to," zeptal se s pohledem zlomyslně zabodnutým do umělého oka přilepeného vteřinovým lepidlem k podobně odpudivému kroužku. Měl co dělat, aby se nezačal smát.

,,Pro mě za mě," odvětil nezúčastněně Snape. Sáhl do misky a nejdříve se zdálo, že se nehodlá s výběrem zdržovat. Pak ale přeci jen dvakrát, třikrát přehrábl, než nakonec ulovil zlatavý měděný kroužek. Byl úplně obyčejný, ale hezky se třpytil. Harry cítil, jak začíná rudnout. Rychle sklopil pohled zpátky k misce, zapomněl na tu odpornou ostudu všech šperků, která se podobala Moodyho oční protéze, a nakonec sáhl po jediném černém, trochu matném, cínovém prstýnku. Sevřel ho v dlani, přičemž koutkem oka zaznamenal Snapeovo pobavené ušklíbnutí.

,,Vy jste mi tedy dvojka..." povzdechl si kněz. Odložil zbylé prstýnky stranou. ,,Mohu pokračovat?"

Harry si ani neuvědomil, jak horlivě kývá hlavou.

Ať už se děje cokoliv, líbilo se mu to. Najednou byl plný toho úžasného pocitu, že si ho bere muž, kterého miluje. Opravdu si ho bere! Nikdo už to nikdy nevrátí zpátky. Budou spolu v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví,...

,,...budete se ctít a milovat, dokud vás smrt nerozdělí?"

,,Ano," vyhrkl Harry.

,,Ano," řekl klidně Snape.

,,Pak tedy, z moci mi svěřené, vás prohlašuji za manžele," vikář se podíval na kníratého muže a nadzvedl obočí. ,,Můžete políbit nevěstu,"

Harry věděl, že tahle část přijde, ale i přesto se nedokázal donutit k pohybu. Koukal do země, kousajíc si spodní ret a ani nemrkl. Snape ho políbí. Musí.

Málem se v něm zadrhl dech, když přistály pevné ruce na jeho ramenou. Stiskl víčka. Ústa se mu zachvěla. Má je otevřít? Má je nechat zavřené? Proti jeho vůli se roztahovala do úsměvu.

Neusmívej se, Harry, napomenul se. Hlavně se teď neusmívej!

Po dlouhých měsících, kdy živil své noci tolika představami, to konečně zažije doopravdy.

Ach! Kdo by řekl, že srdce bude tak nezvladatelný sval? Zdálo se, že mu brzo vyskočí z hrudi a rozběhne se pryč.

Jenomže představy umí být zrádné. Klamou a podvádí.

Harryho na puse něco hrozně zašimralo, pak ucítil krátký tlak a bylo po všem. Překvapeně otevřel oči.

Co to bylo?!

Mrkl směrem ke Snapeovi.

Knír!

Brrr, to byl teda zážitek!

Vždyť on vlastně není...!

Oni nejsou... oni.

Harry na pár minut opravdu zapomněl, že nejsou sami sebou.

S jeho představami tohle nemělo zhola nic společného. Vlastně už se to nemohlo odlišovat víc!

,,Teď poprosím nevěstu a ženicha, aby se tu podepsali..."

Sklonili se nad papírem. Harry viděl, jak Snape napsal cizí jméno a přesto musel škrtat velké H, když byl na řadě. Kostrbatě a nejistě nakonec podepsal Mafaldu Hopkirkovou a zatímco se podepisovali oba jejich svědci, Harry upíral intenzivní, zmatený pohled na Snapeovu vypůjčenou tvář.

Pane? Co jsme to vlastně udělali?

 

≈ Vivere ≈ porta ≈

 

Ozářil je rychlý záblesk světla.

,,Jeden snímek novomanželů," řekl Pastorek.

Harry zamrkal.

,,Kde jste to vzal?"

,,Staré dobré hodiny přeměňování s Minervou McGonagallovou," usmál se Kingsley.

,,A určitě je to dobrej nápad," ptal se Harry nejistě.

To nestačí Snape? Musí se tu zbláznit všichni??

,,Vlastně je to výborný nápad," reagoval Snape. ,,Vidím, že chápete,"

,,Ach ano! Nemohu se dočkat, jak s tím ministerstvo naloží. Nejspíše dojde k velikým změnám!"

,,Já to teda nechápu ani trochu," zabručel Harry.

Pastorek se na Harryho soucitně usmál. ,,Je to jednoduché,..." začal, ale pak se ozvala hlasitá rána. Mohutné dveře se roztřásly, což byl jasný signál, že mají společnost.

,,My o vlku...," Kingsley spiklenecky mrkl, až to Harryho zaskočilo. Nepamatoval si, že by byl ten člověk někdy v tak dobré náladě. Ale je pravda, že ho do včerejška viděl jen dvakrát.

 

,,Co se děje?!" Polekaný kněz se otočil kolem své osy, jako by zjišťoval, odkud se ty rány ozývají. Celý kostel se otřásal v základech, jako by přišlo zemětřesení.

,,Všechno je v pořádku, nebojte se," uklidňoval ho Pastorek.

Jak může být všechno v pořádku? Harry to nechápal. Jak?

,,Zrušte svá ochranná kouzla, Arthure," řekl klidně Snape. ,,Už před nimi nemusíme utíkat."

Zrzavý muž tak nejistě učinil a do chrámu božího se okamžitě nahrnulo několik bystrozorů, s Dolores Umbridgeovou v čele.

,,Tak," zahlásala přísně. ,,Nemá cenu utíkat, pane předsedo. Tohle musí být neprodleně vyřešené," skřehotala na celý sál.

,,Souhlasím," řekl Severus, pokynul k Harrymu a společně přistoupili k růžové parodii na elegantní dámu.

,,Musím vás nyní informovat," spustila, ,,... že podle nových zákonů stanovených samotným ministrem kouzel, budete neprodleně dopraven na ministerstvo a řádně zkontrolován..."

,,Zkontrolován?!" Harry se ženským hlasem hlasitě zasmál. ,,Myslíte tím, že bude uspán a uložen do pokoje jako neposlušnej pes?"

Dolores si Harryho od shora dolů pečlivě prohlédla. Ušklíbla se nad jejím provizorním oblečením, mikinou a rozcuchanými vlasy.

,,O vás jsem měla lepší mínění, slečno Hopkirková," potom se otočila směrem k Pastorkovi, Weasleymu a nakonec vyhledala pohledem i mladého bystrozora. ,,Ostatně to jsem měla o vás všech. Kdo ale mohl čekat, že budeme mít na ministerstvu sabotéry, že?" Jedovatě se usmála.

,,Ministerstvo? Ministr kouzel? Co to znamená?!" Dávno zapomenutý kněz se prodral k Harrymu, Snapeovi a Dolores Umbridgeové. ,,Co vy jste zač? Kdo vám dal právo sem takhle vtrhnout? Sotva to tu opravíme, už se sem všichni hrnou jako do obchodního centra! A specielně vy, madam, byste měla popřemýšlet nad vhodným oděvem pro návštěvu kostela," tentokrát byla kritickému pohledu vystavená náměstkyně ministra. Když si ale někdo dovolil urážet její dokonalý styl oblékání, dovolil si příliš.

,,Ach, další svědek, výborně," vykřikla a probodla všechny "sabotéry" nenávistným pohledem. ,,Jak vidím, neztrácíte čas. A Vy, pane, budete muset jít se mnou stejně, jako tady pan předseda."

,,Co prosím?" Obličej kněze zbrunátněl. Očividně toho bylo pro dnešní noc i na trpělivého kněze trochu moc. ,,Já rozhodně nikam nepůjdu, milá paní. Stačila mi nečekaná svatba, pěkně děkuji. Jestli jste se všichni rozhodli rušit mne při přípravě na zítřejší mši, mockrát vám děkuji, ale rád bych to před ránem dokončil!"

Harry se zasmál. ,,Chcete si odvést už i kněze? Neuvěřitelné!"

,,Klid," umírnil ho jemně Severus.

,,Nemusíte mi vykládat o vašem novém zákoně, paní náměstkyně. Byl jsem již pečlivě informován." Snape vytáhl ze saka přeložené spisy a podal je Umbridgeové. ,, A podle tohoto textu, který jste vy i pan ministr Brousek vlastnoručně podepsali, se mě již vaše zadržování mudlů nijak netýká. Zákon se nevztahuje na mudly, kteří jsou součástí kouzelnické rodiny."

,,Ale vy nejste...!"

,,Ano, jsem," Snape si přitáhl mladou ženu ke svému boku.

A Harry? Harrry se zavěsil na jeho paži, věnujíc Umbridgeové ten nejsladší úsměv. Konečně chápal, konečně rozuměl.

Růžová ropucha se začínala ve tváři nafukovat podobně, jako před lety jeho teta Marge. Vykulila oči na novomanžele.

,,Mafaldo?!" Na malou chvíli vypadala poněkud zmateně, než znovu zaujala bojovný postoj. Hrdě zvedla bradu. ,,Tahle svatba je neplatná," zkoušela. ,,Vzít si někoho kvůli útěku před zákonem, to přece...!"

,,Och, to jste špatně pochopila," přerušil ji Snape. ,,Já a paní Hopkirková se hluboce milujeme, že drahá?"

Harry si odkašlal.

,,Jasně, že jo. Snad jste si nemyslela, že pod vaším vedením pracuji dobrovolně?"

Tohle bylo příliš. Žena s mašlí o krok couvla. Kolena se jí roztřásla.

,,Vy jste mu předala tajné informace..."

,,Ano. Předala jsem mu tajné informace o tajném zákoně, který se ho tak trochu týkal," sykla Mafalda.

Severus se neovládl, podíval se na ni. Ženská podoba nebo ne, Harry bojoval jako lev. Nebelvír.

Díky bohu, všechno už pochopil a zhostil se své role neskutečně přesvědčivě. Možná mu přece jen dovolí malé prázdniny.

,,Jste propuštěna!" Zaječela zoufale první náměstkyně ministra kouzel. Obličej začal barvou připomínat její mašli. Otočila se po Arthurovi, Pastorkovi, mladém bystrozorovi. ,,Vy všichni! Podám ministru Brouskovi pečlivou zprávu o celé vaší vzpouře a připravte se, že z toho budou vyvozeny důsledky!"

,,Jen si poslušte," kývl klidně Kingsley. ,,Já ale nepracuji pro vás. Pracuji pro pana Brouska osobně a mým úkolem bylo dávat pozor na ministerského předsedu, což jsem také učinil. To, že jsem ho chránil před vámi na podstatě věci nic nemění."

,,Kdyby s jeho počínáním ministr kouzel nesouhlasil, zaměstnám ho sám," přitakal Snape, ,,...stejně, jako zaměstnám Mafaldu Hopkirkovou a velmi schopného pana Weasleyho, jehož zájem o mudlovské vynálezy by mohl být oboustranně zužitkován a konečně také náležitě oceněn."

Umbridgeová zalapala po dechu. Snape jí probodl nelítostně jiskřícíma očima. ,,Doneslo se mi, že jste použila na pana Brouska nějaký druh psychického nátlaku, ačkoliv... s vašimi kouzelnickými schopnostmi to možná nebyla jen otázka psychologie...?"

,,Co si to dovolujete?!"

,,Jako manžel čarodějky už s vaším zákonem nemám nic společného, ale mám právo o jeho funkčnosti vážně pochybovat. Kdyby se o vás dozvěděli všichni, pak uděláte co? Uspíte celý svět? Vaši mudlovští zajatci jsou také velmi zajímaví. Všiml jsem si přítomnosti několika mudlovských rodin, kteří se o vaší existence dozvěděli díky tomu, že se jim narodil, jak tomu říkáte, ach ano, mudlovský šmejd. V takovém případě se dá spekulovat o tom, zda ve skutečnosti nepatří do kouzelnické rodiny. Pokud ano, porušila jste svůj vlastní zákon, jste si toho vědoma? A v naší společnosti by vaše jednání bylo tresté, víte? Říkáme tomu únos a psychické násilí. Ještě si nejsem jistý, jestli z toho nevyvodím nějaké důsledky. Vzhledem k situaci s nefungujícími kouzly by se mělo pečlivě prodiskutovat, jaké další kroky podniknout. A nehodlám to řešit s nikým jiným, než s vaším panem ministrem. Kingsley Pastorek mi pomůže sjednat si s ním osobní schůzku. Jsem si jistý, že vaši asistenci u toho oželíme, Dolores." Náměstkyně se začala už v půlce proslovu rukou ovívat, jako by se jí udělalo nevolno. ,,Spolupráce na obou stranách je v této situaci nezbytná," pokračoval Snape. ,,Pokud se nepletu, válka je na spadnutí a já se musím starat o bezpečnost občanů stejně, jako váš ministr o bezpečnost kouzelníků. Byl jsem informován, že váš nepřítel je vysazený proti mudlům, takže vaše vítězství je i v našem nejlepším zájmu. Teď, pokud byste laskavě se svými lidmi opustila toto místo, rád bych se svou manželkou strávil zbytek svatebního dne v klidu a míru, děkuji vám."

Umbridgeová se nepohnula ani o centimetr. Tak k ní přistoupil Pastorek a ukázal jí oddací list. Přelétla ho očima, pohled jí strnul na podpisech svědků. Podívala se na nejdříve na Kingsleyho, potom na Arthura Weasleyho a oni jí předvedli všeobjasňující úsměv.

Už to tak bude, kývli oba.

Žena v růžovém pevně stiskla rty. Pak se otočila na podpadku a vydala se středem, naprosto rozzuřená, pryč.

,,Jdeme," zavrčela na svůj bystrozorský doprovod. Muži v uniformách chvíli váhali, než ji, trochu nerozhodně, následovali. Několikrát to luplo a dřív, než se všichni dostali k vysokým dveřím, zbyl po nich jen zvířený prach.

Ticho zavládlo jen na pár vteřin.

,,Co to u všech svatých bylo?!" Kněz zalapal po dechu.

,,Tady, radši se posaďte," přiskočil k němu Harry a ochotně mu pomáhal posadit se do jedné z lavic pro návštěvníky. Chcete trochu vody? Naliji vám. Accio pohár!" Přilétla mu do ruky jedna ze starožitností.

,,Proboha!" Svatý muž se hroutil.

,,Na to si zvyknete. Chtělo by to vodu...," rozhlížel se Harry. ,,Tu svěcenou asi nebudeme riskovat, bůhví, co v ní plave," ušklíbl se. Nakonec vylovil hůlku a zahlaholil: ,,Aquamenti." Pohár se naplnil až po okraj.

Kněz pohár lačně přijal, hltavě z něj pil. V ústech mu z toho všeho úplně vyschlo.

,,Napájet se z poháru svaté Victorie, to je teda den," vydechl, jen co pohár celý vypil. ,,Myslím, že tomu všemu přestávám rozumět."

,,Máte nejvyšší čas," souhlasil vážně Severus. ,,Ale uvítali bychom, kdybyste se o tom příliš nezmiňoval. Jak jste právě viděl, jsou lidé, kteří některá tajemství chrání těmi nejradikálnějšími způsoby."

,,Jaké pekelné čáry! Nemohu uvěřit, že jsem to viděl na vlastní oči!"

Harry ho poplácal po ramenou.

,,No, jste hodný, že jste nás oddal, pane. Nevím sice, jestli nebe a peklo existují, ale mohu vás ujistit, že kouzla vznikla na zemi. Dá pořádnou práci, naučit se je ovládat. Učil jsem se to ve škole pět let, tak to přece musím vědět."

Kněz mu věnoval pusto-prázdný pohled.

,,Jsem si jistý, že by se bez téhle informace obešel," namítl Snape, ale znělo to skoro pobaveně. ,,Měli bychom jít. Zbývá vyřešit poslední záležitost a můžeme se vrátit domů."

Harry přikývl. Vstal. Všichni se přiblížili k sobě a Severus pošeptal Pastorkovi poslední stanoviště, na které se potřebují přemístit.

Brzy po nich v kostele nebylo ani památky.

Kněz chvíli koukal na místo, kde předseda se svou manželkou a ostatními ve vteřině zmizel. Potom si unaveně promnul obličej.

,,Měl bych přestat ponocovat," zaúpěl do dlaní.

 

≈ Vivere ≈ porta ≈

 

Přenesli se před dům Mafaldy Hopkirkové.

,,Musím to udělat já?"

,,Já to mohu udělat jen stěží, pane Pottere. Nemám magii."

,,Já vím, ale znělo to tak složitě..."

,,Je to přirozená věc. Kdybyste si měl vzpomínku vyjmout, uděláte to instinktivně, ani se to nemusíte učit. A jsem si jistý, že po tolika hodinách důkladné nitrobrany jste víc než schopen předat jí upravenou vzpomínku."

,,Není to náhodou nezákonné?"

,,Ano. Někteří kouzelnící to používají, aby se chránili před výslechy, hlavně před veritasérem. Ale po dnešku je pozdě starat se o to, co nezákonné je a co není. Nic jí neseberete, jen vyplníte prázdný prostor."

Harry kývl. Podíval se na pravého předsedu, který si zrovna náruživě opisoval adresu své manželky.

,,Neměl by jít někdo se mnou?"

,,Jistě bude uctivější, když půjdete sám."

,,Fajn."

Trochu nejistě se vydal přes zahradu do cizího obydlí. Na zámek stačilo obyčejné Alohomora.

Žena ještě stále omámeně ležela ve své posteli tak, jak ji tam Dobby nechal. Pokojem se táhl železitý pach krve.

Ach... Takhle to Snape myslel, když řekl, že by bylo uctivější, kdybych šel sám. Před Harrym už neměla co skrývat, aniž by to chuděrka sama tušila. Harry otevřel okna, nechal pokoj pořádně vyvětrat. Seslal na spící ženu čistící a sušící kouzla tak, jako před tím na sebe. To samé udělal s postelí. S velkou nevolí jí musel svléknout z šatů, které okamžitě spálil. Potom svlékl všechny svršky, co měl na sobě. Oblékl ji jako hadrovou panenku. V mysli se jí za to stokrát omlouval. Ještě štěstí, že to nikdy nezjistí.

Když udělal vše, co bylo třeba, zbývala poslední věc. Přiložil ženě ke spánku hůlku a soustředil se na své vlastní vzpomínky. Na útěk z ministerstva, na svatbu, na výměnu prstýnků, polibek (který mohl být určitě lepší), na hádku mezi nimi a Dolores Umbridgeovou a na paži ministerského předsedy (žádného Snapea! Předsedy!) omotanou kolem jejich ramen. Také vytáhl ze své mysli věty jako: Jste propuštěna, nebo: Já a paní Hopkirková se hluboce milujeme, že drahá? - Jasně že jo.

Stačí jen útržky. Nemusí to být nijak přesné ani dokonalé. Až se probudí, bude trochu zmatená, jako by celou noc popíjela ohnivou whisky. Ačkoliv bude všechno nasvědčovat tomu, že se to opravdu stalo. Její oblečení bude stejné jako na fotkách. Její vědomí se pomalu rozostří a jí se vybaví záblesky z úderu Yaxleyho, ze svatby, z útěku před bystrozory. Bude muset připustit, že to bylo skutečné. Nejspíš se za to bude chvilku nenávidět, ale rozhodně se podle toho bude muset zařídit. Bude mít novou pracovní pozici, nový život... manžela.

Harry si prohlížel měděný prstýnek na svém prstě. Vzpomněl si, jak Snape věnoval vteřinu či dvě jeho výběru a najednou ho zamrzelo, že ho musí předat někomu jinému. S těžkým srdcem si jen sundal a navlékl ho na prst skutečné Mafaldě Hopkirkové.

Nakonec jí na stůl položil kopii oddacího listu a s poslední tichou omluvou odešel z pokoje ven.

,,Hotovo," vydechl, když zabouchl branku a stanul na ulici před ostatními. ,,Není to perfektní, ale něco se jí, doufám, vybaví. Asi si bude myslet, že se šla rovnou z kostela opít."

Tichá ulice zašuměla smíchem.

,,Bylo to šílené, ale rád jsem s vámi spolupracoval, hoši," promluvil Weasley. Jeho hlas ještě dozníval smíchem. ,,I když mě to stálo pozici na ministerstvu."

,,Jsem si jistý, že ten stav nebude trvat dlouho," ujistil jej Pastorek. ,,Vynálazců máme v našich řadách opravdu málo."

,,A u mě budete mít dveře otevřené," přidal se předseda. ,,Rád bych si s vámi do budoucna vyjednal pár schůzek. Kombinování kouzel s mudlovskými předměty je neuvěřitelně fascinující,"

Pan Weasley se celý rozzářil.

,,Opravdu? Myslíte?"

,,Samozřejmě. Mohu vám o našem světě poskytnou materiálů, kolik budete potřebovat, kdybyste měl zájem."

,,Ovšemže mám!"

,,Jsem přesvědčen, že muž vašich schopností se nemusí bát nedostatku práce."

,,Vy mi lichotíte!"

Pan Weasley se málem začervenal.

,,Vaše rodina na vás bude určitě hrdá." Kingsley na něj povzbudivě mrkl, než se otočil k panu předsedovi.

,,Ministerstva kouzel se už nemusíte bát. Stejně, jako hlídáček mizí během noci, když kouzelník přestává být nezletilý, i vaše sledovací kouzlo bude do rána pryč. A řekl bych, že s tolika svědky je další pokus o únos to poslení, na co by Dolores Umbridgeová v příštích dnech myslela."

,,Taky myslím," kývl Snape. ,,Máte ty fotografie, Kingsley?"

Vysoký muž si poklepal na vrchní kapsu mudlovského saka.

,,Postarám se o to, aby se dostaly do špatných rukou."

,,Rita Holoubková je jistě ocení."

,,Nepochybně," souhlasil Pastorek a přistoupil k Mercierovi, připraven přenést ho konečně do jeho kanceláře.

Severus si stáhl z prstu černý kroužek a bez zaváhání jej předsedovi předal. ,,Gratuluji vám."

Předseda se rozesmál. Zatímco si navlékal prsten, nevěřícně vrtěl hlavou. Oči měl skleněné.

,,Byl jsem si jistý, že zůstanu do smrti svobodný," pronesl pobaveně. ,,Vy jste.... vážně kouzelníci. Možná se se mnou bude chtít neprodleně rozejít."

,,A možná taky ne," povzbudil ho Harry. ,,Musíte se snažit,"

,,Pravděpodobně," kývl s mírnou rezignací v hlase a na oba se podíval.

,,Ten kněz měl pravdu. Jste zvláštní dvojka."

Severus si odkašlal.

,,To ale nemluvil o nás."

,,A já myslím, že mluvil," namítl Mercier, než chytil Pastorka za paži a nechal se přemístit pryč.

,,Taky si to myslím," zahlaholil Arthur Weasley. ,,Nechcete někam dopravit?"

,,Jste laskav," zavrtěl Severus hlavou ,,zvládneme se domů dostat sami."

,,Jak myslíte," pokrčil rameny. ,,Pozdravoval bych od vás Molly, ale asi bude lepší, když se tohle nikdy nedozví."

,,Protože by nás všechny zabila?" zeptal se s úsměvem Harry.

,,Vlastníma rukama," přitakal temně Weasley, spiklenecky mrkl a nakonec se přemístil, stejně jako před chvílí předseda s Pastorkem.

Tak tu stáli sami. Na vylidněné uličce, v zimě, tichu. V dálce viděli, jak se tma začínala trhat na ranní oblohu.

,,Takže teď budeme čekat, než se nám vrátí vaše podoba, abyste nás mohl přenést?" zeptal se Harry.

Severus pokrčil rameny. ,,Proč? Vám přece stačí hvíznout a každá okřídlená obluda pro vás okamžitě přiletí."

Potter vykulil oči. ,,Klofan? To myslíte vážně?"

,,Ne."

,,Hm. To jsem mohl poznat. Tak co teda?"

,,Mužete přece zavolat Dobbyho," navrhl Severus.

A tak se nakonec společnými silami, i se silami malého domácího skřítka, dostali domů.

Byl to hodně, HODNĚ dlouhý den. Harry byl tak vyčerpaný, že ani nehodlal čekat na změnu podoby.

Odmítl se i vysprchovat, protože to tělo stějně za chvíli zmizí, tak co by se namáhal? Vykoupe se zítra. Jediné, na co měl energii, bylo jídlo. Vytáhl si z lednice velký kus sýra a snědl ho na posezení. Až po jídle si všiml, že Snape zmizel ve druhém poschodí.

Ani mi nepopřál dobrou noc, pomyslel si trochu dotčeně. Ale chápal, že on má za sebou také zatraceně náročný den. Způsobili v obou světech, mudlovském i kouzelnickém, pořádný zmatek. Oženili ministerského předsedu s kouzelnicí.

Když Harry zapadl do postele, za okny už začínalo svítat. Byl tak vyřízený, že se rozhodl strávit celý následující den v posteli. Ještě než se vůbec pokusil usnout, natáhl ruku do výšky a mžoural očima před sebe. Na prsteníčku byl ještě otisk prstenu. Má ten otisk taky Snape?

Ale... co na tom záleží?

Nakonec to celé bylo jenom divadlo.

Co jsem si myslel?

Snape by si ho nikdy dobrovolně nevzal.

Nebo jo?

Ozvalo se cvaknutí kliky, vrznutí dveří.

,,Smím dál?"

Harry nechal paži klesnout vedle těla, podíval se ke dveřím.

,,Přišel jste naplnit svatební noc?"

Pokojem se rozeznělo dlouhé povzdechnutí.

,,Přišel jsem vám poděkovat. Vedl jste si výtečně."

,,Díky."

,,Velmi si cením toho, že jste se mnou spolupracoval. Bylo to opravdu... přesvědčivé."

,,Nebylo to zas tak těžké. Já si přece nepřál nic jiného, než stát se vaší manželkou," odvětil sarkasticky Harry.

,,No, vyzkoušel jste si to. Vidíte, že není o co stát."

,,Jak to mám vědět? Ani jste to nebyl vy!" vybuchl Harry, ve kterém už to vážně bublalo. ,,A vzal jste si mě v téhle podobě," ukázal na sebe. ,,Políbil jste mě jako ženskou. Vůbec jsem si takhle naši první pusu nepředstavoval..." zarazil se. Trochu rozpačitě se povytáhl do sedu a opřel ramena o záď postele. ,,...teda kdyby k ní někdy náhodou došlo."

V šeru bylo rozpoznatelně poznat, že se Snape pobaveně usmívá.

,,Já nežertuju," rozhořčil se Harry. ,,Jen to přiznejte. Problém je v tom, jak vypadám bez mnoholičného lektvaru, že jo? Buď se vám nelíbí muži, nebo se vám jednoduše nelíbím já."

,,Nebuď idiot, Harry. Jistěže se mi líbíš."

Snape se posadil na hranu postele.

,,Vlastně se nemohu dočkat, až to budeš zase ty."

,,Nápodobně," na ženských rtech se začal formovat opatrný úsměv.

,,Mluvil jsem s Albusem. Zítra odpoledne ho navštívíme. Pan Malfoy tam bude také."

,,Zničíme viteál?"

,,Nejspíš. Myslím ale, že bude nutné probrat toho trochu víc. Do té doby se k nim pravděpodobně donese, co jsme udělali."

,,No kruci. To bude asi zajímavý."

,,Ano," Snape s pochopením přitakal. Kdo ví, co se z toho vyvine a jaké to bude mít následky. Ale vzhledem k tomu, co se dělo doposud, to horší být nemůže.

Chvíli na sebe jen hleděli, uvízlo mezi nimi nevyřčené cosi. V Harryho očích zářila otázka, ale zůstala nevyslovená, nevyslechnutá a samozřejmě bez odpovědi.

Pak se Snape zvedl, s trochu kvapným přáním dobré noci, a -odešel.

Harry si přestával být jistý v tom, jaký tvar a podobu jejich vztah vlastně má. Jsou ženatí? Harry by chtěl, ale Snape si to očividně nemyslí. Ale mohli by být, ne? Když už se vzali, mohli by být aspoň trochu ženatí. Třeba jen docela malinko.

Ačkoliv... Harry by byl v tomhle případě spíš... co? Vdaný? Tak ať! Je mu to jedno. Ať už je to cokoliv, může to posunout jejich vztah někam dopředu, ať už to znamená, co chce. Zavázali se před Bohem, a pokud Bůh existuje, pak musel vidět, kdo doopravdy jsou. Možná, že si tam nahoře klepal na čelo, jaký jsou blázni. Možná je proklínal za jejich nestydatý podvod a možná jen protočil oči, zasmál se a pronesl: ,,Vy jste teda dvojka."

Harry by s tím souhlasil. Třeba ani ten nahoře nemá ponětí, zda falešná svatba něco změnila.

Problém je totiž v tom, že věci jsou tak opravdové, jaké si je sami uděláme.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

PROSÍM !!!!!

(Belko, 18. 2. 2016 9:35)

Včera to byl jeden celý rok, co jsi přidala poslední díl. Prosím, a to určitě ne jen za sebe, pokračuj v této krásně čtivé povídce. Bylo by škoda ji nedokončit. Nebo aspoň všechno shrň v epilogu, ať se všechno tak nějak uzavře. (smutný smajlík klečí na kolenou...)

Uff..

(Terez , 28. 1. 2016 16:37)

Teda málem nemám slov. Věř mi že už nikdy se nebudu na Harryho a Severuse dívat tak jako dřív. Skláním se před tebou. Ještě nikdy nějaká povídka nenechala tak tak hlubokou ozvěnu v srdci. Ta tvoje ano. Každé slovo, každá emoce, každý vzdech tiše zvoní a rozehrává symfonii citů. Pověz mi, otevře se Živá brána? Budeš pokračovat?

Re: Uff..

(TruTru, 29. 1. 2016 16:15)

Děkuju!!!
Tvoje slova mě moc potěšila :)
Upřímně doufám, že ještě není konec. Vím, že jsem dlouho nic nepřidala, mám toho teď tolik! Ale snažím se :)
Tru

Uff..

(Terez , 28. 1. 2016 16:31)

Teda

Pokračování

(CorCaroli, 28. 9. 2015 19:40)

Kdy bude? A bude ještě někdy?

úžasné

(Radkynzn, 15. 3. 2015 15:44)

Moc prosím, ať to ma šťastný konec nebo mě klepne :-D Představa v jaké je situaci Severus, když ví, že ho chystá na smrt...asi by to nepřežil ani on... Krásný příběh, těším se na další kapitolu, kterou už netrpělivě vyhlížím, no nic dam si zatím repete ;-)

Re: úžasné

(Radkynzn, 12. 8. 2015 20:29)

stále doufám :-(

novy fanusik ;-)

(leporelo, 4. 4. 2015 11:27)

Uff...tak na tuto poviedku som narazila pred par dnami a prepadla som jej...ospravedlnujem sa, ze komentujem az dnes, a az tuto poslednu kapitolu ale hltala som to jedno za druhym(teda aspon pokial mi to dieta dovolilo :-D)...tesim sa na pokracovanie...

...

(Sitara, 8. 3. 2015 3:44)

Á, tak moje podezření se potvrdilo :-D Taky by mě později zajímalo, jak to manželství předsedy s Mafaldou bude fungovat... (budu jim držet palce :-D ) A zase - chudák trochu ženatý (vdaný) Harry :-D
"Nebuď idiot, Harry. Jistěže se mi líbíš." Ách, to je tak pěkný! 8-) Musím říct, že číst těch několik kapitol najednou má hodně do sebe. Nejradši bych začala číst celou povídku od znova, ale v tuhle chvíli se mi nechce začínat od nuly, když jejich vztah už takhle pokročil (moc velký skok), takže snad jednou, až bude dopsaná... *mrk*
Užila jsem si to, pobavila jsem se, zasmála jsem se a opětovně jsem se poobdivovala tvému umu. A děkuji :-*

:-)

(Achája, 1. 3. 2015 22:41)

Naprosto geniální kapitola, culím se tu jak pomatená:-D Jsou to ale dvojka, jen co je pravda. Jsem zvědavá na následky jejich činů, na všech frontách. Děkuji za tak chytlavý příběh:-)

Krása!

(Cora, 22. 2. 2015 20:59)

Fakt nevím, co bych na téhle kapitole měla vychválit spíš; užila jsem si ji kompletně celou. Způsob, jakým se Severus zastal Harryho před Mercierem - ta ruka položená na Harryho ramenou, zesilující stisk... takové to "Nedám, ochráním!". Moc pěkná chvíle. Nápad, jakým Severus zabránil dalšímu stíhání, byl vážně skvělý, svatba mých snů :-). Taky se mi hodně líbila scéna, ve které Harry vybírá prsten - sice ho v prvním okamžiku škodolibě uchvátí ta thrash metalová hrůza, ale jakmile zjistí, že Snape výběr bere v rámci možností vážně, nápad zahanbeně zavrhne. Hezký posun. Strašně by mě zajímalo, jestli k sobě později lidsky najdou cestu Mercier a jeho novomanželka; ten chlapík je mi sympatičtější čím dál tím víc, bylo by fajn zjistit, že tenhle osamělý vlk nakonec v osobním životě to stěstí najde (aneb láska na všech frontách, vyvalte sudy!). No a ten závěrečný dialog mezi S a H... krása! Přesně v téhle rovině mám ty dva nejradši - to sílící jiskření, Severusovo ujištění, že se mu Harry SAMOZŘEJMĚ líbí, sem tam trapné ticho z nedostatku vhodných slov... jojo, to já ráda. Myslím, že první štípaná už bude v téhle atmosféře na spadnutí :-) Děkuju moc za další výbornou část, bavila jsem se celé čtení.

...

(lia, 20. 2. 2015 18:08)

krása. Oni vlastně provdali Malfaldu bez jejího vědomí :) a ministra taky. moc se těším na další díl stává se to pořád napínavějším a napínavějším. :)

...

(Agnes, 19. 2. 2015 20:48)

Docela malinko ženatí by být mohli :-D Celou kapitolu jsem se hloupě culila. Když jsem se dočetla, že se ocitnou u oltáře, napadla mě svatba, pak jsem si ale říkala, že to by bylo moc rychlé, že bys to takhle neudělala. A ty to celé tak pěkně zamotáš :-) Jen mi přišlo trochu divné, že po nich kněz nechtěl občanky a ty podpisy taky musí vypadat jinak než originály, tak aby vůbec ta svatba byla platná. Ale převezli Dolores dokonale, to se musí nechat :-)
Děkuju za zpestření večera a moc se těším na pokračování.

:-)

(paja1, 19. 2. 2015 18:54)

Wau...to bylo super, perfektní řešení problému. Díky a těším se na pokráčko :-)

...

(Abequa, 18. 2. 2015 2:07)

Nooo tak to bylo dost husté! Oženit ministra s Mafaldou :-D kde ty na ty nápady chodíš... Miluju Severuse, který neříká o svých plánech a prostě je udělá a ten konec jak přišel za Harrym... Harry a jeho úvahy mě dokážou vždycky rozesmát :-D jsou ženatí? nebo aspoň trochu ženatí? :-D muheehe nebo třeba vdaný :-D

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA