Jdi na obsah Jdi na menu
 


Takové normální ráno

23. 1. 2015

Nění to moc dlouhé, a v Open Office nemůžu najít počítadlo na slova, takže je to podle odhadu. Doufám, že to ta tisícovka je, jinak se omlouvám :) 

Nyní už opraveno :) Děkuji Pajko!!!! :3

 

TAKOVÉ NORMÁLNÍ RÁNO

 

,,Harry..."

Jeho sametový hlas mu pošimral ucho. Tiché oslovení jím proteklo jemně jako med. Olízl se, rty zvlnil do úsměvu a pomalounku se nechal vést ze sladkých snů do bdělosti. Už nějakou dobu to nebylo nic otravného, protože realita byla den ode dne lepší.

Ucítil prsty na svém čele, jak odhrnuly pramen jeho neposedných vlasů. Na čelo dostal cudný polibek. A úsměv se stával stále intenzivnějším.

Tak dobře. Jsem vzhůru, pomyslel si. Ale že by ráčil otevřít oči, to ne. Co by se namáhal? Stejně ví, kdo se nad ním sklání. Ví, kdo ho políbil na čelo, a teď na vršek hlavy, do rozcuchaných vlasů. Harry vezme svoje polomrtvé tělo a obrátí se s ním na druhou stranu, směrem k Severusovi. Jednu paži nadzvedne, ale jen tolik, aby mohl muže vedle sebe obejmout kolem boků a přitulit se k němu do těsné blízkosti.

Nad jeho hlavou se ozvalo krátké odfrknutí.

,,Líný, jako vždycky," protáhne se nad ním kriticky. ,,Je čas vstávat a nechat svého manžela dýchat."

Harry v duchu protočí panenky. S nosem zabořeným do mužovy hrudi něco zabručí, ale jinak se neobtěžuje pohnout.

,,Harry Pottere," ozvalo se ještě jednou, trochu ostřeji. ,,Je sedm."

Sedm. No a co jako? Před hodinou bylo šest a za hodinu osm. Sedmička je přeceňovaná. Severusova hruď je na druhou stranu neskonale hladká, teplá, voňavá. Což mu připomíná snídani. Vzpomněl si, že měl včera hroznou chuť na jablečný koláč. Ale... kdyby si měl vybrat mezi koláčem a Severusem...

,,Bré ráno," zavrněl. Přitulil se ještě blíž, pokud to bylo možné a prakticky muže sám sebou zavalil. Nic člověka neprobudí tak, jako ranní rychlovka, no ne?

Začal na tělo pod sebou sázet jeden polibek za druhým, až se nakonec prolíbal až ke krku. To bylo nejdál, kam dosáhl, aniž by byl nucen změnit pozici.

,,Harry, dneska ne," na hlavě mu přistála veliká dlaň. ,,Nestihneš to."

,,Co bych nestihl," protestoval Harry. ,,Stihnu." Olízl mužův krk po celé jeho délce, a s uspokojením vnímal těžké polknutí. Já ti dám, že dneska ne, to budeš koukat.

,,Já snad někam dneska jdu?"

Prolíbal se až ke rtům. K těm ach – tak – měkkým – rtům a přitiskl na ně své. Na lopatky mu dolehly obě Severusovy dlaně.

,,No, já ti nevím. Co třeba do práce?"

Harry zkameněl. Zastavil se pár centimetrů od tváře, na kterou plánoval obzvláště bohatý polibek.

,,Sedm," zopakoval zkoprněle.

,,Ano," přitakal Snape.

,,Sedm!" Harry se vymrštil z postele jako zlatonka z dosahu chytače a začal zmateně lítat po ložnici, aby posbíral všechny roztroušené kousky oblečení. ,,Do prdele! Já nestíhám!"

Severus se mezi tím velmi pomalu a líně posadil. Deka mu sklouzla do klína. S pobavením sledoval, kterak jeho zodpovědný manžel balancuje nahý mezi nábytkem a rve na sebe ponožky, každou jinou.

Někdy to byla vskutku zábavná podívaná, jak ten mladý muž zapomínal používat hůlku, když panikařil. Takže si podal svou vlastní hůlku a svého roztomilého chotě oblékl po svém. Čistý hábit, kravata, ponožky, boty. Harry se ještě další tři vteřiny rozhlížel po svém tričku, než si uvědomil, že je připravený.

,,Tak jo... díky."

Přiskočil k posteli, vzal Severusovy tváře do dlaní a vděčně ho políbil.

,,Co bych bez tebe dělal?"

,,Byl bys nezaměstnaný, řekl bych," odpověděl Snape. Nepochybně měl pravdu.

Harry se ušklíbl a už mizel v kuchyni, aby si rychle připravil snídani.

Než ten bohem obdařený nešika udělal pár toustů, Snape už byl v županu a stál vedle něj. V rukou držel dvě hůlky, tou svojí mu pomohl připravovat snídani, tu druhou mu při vhodné příležitosti zastrčil za opasek.

,,Bystrozor by měl být vždy ve střehu,"

Harry se obrátil a zády se opřel o kuchyňskou linku.

,,Kdo by mi tu asi tak mohl ublížit," usmál se na Severuse.

,,Kdokoliv," dýchl mu Snape do ucha. Pak sebral z kuchyňské linky svůj šálek kávy a odcházel s ním ke stolu.

Tam si poklidně rozevřel noviny a začetl se do nich. Mezi články byla zmínka o nadcházejícím světovém finále ve famfrpálu. Severus tu hru nenáviděl. Ale předpokládal, že vstupenkami udělá Harrymu radost, takže se ho to přeci jen týkalo. Alespoň že on se rozhodl od tohohle sportu upustit. Mít doma chytače bylo možná ještě děsivější, než mít doma bystrozora. Od smrti Voldemorta to beztak nebylo nijak nebezpečné povolání.

Za stůl naproti němu někdo těžce dosedl, zhluboka hltal čaj a kousal spálené topinky.

Snape předstíral, že nevnímá intenzivní pohledy, které Potter do druhé strany novin zabodává. Jeho hlasité mlaskání však mluvilo za vše.

,,Dneska máme schvalovačku," promluvil dostatečně hlasitě, aby si vydobyl jeho pozornost. ,,Budu prezentovat svůj postup při zatýkání."

,,Výtečně. Přeji hodně štěstí." Snape pomalu otočil stránku v novinách.

,,Když přijmou můj návrh, tak možná povýším," zvýšil Harry hlas.

,,A možná taky ne."

Hlasité kousnutí do topinky stačilo Severusovi k tomu, aby si představil jeho výraz. Ušklíbl se, což Harry samozřejmě neviděl. 

,,Copak tebe to neznervózňuje?"

,,Moje práce to není... máš na bradě med. Kdyby tvůj brilantní návrh pro efektivní zatýkání a humánní věznění náhodou obstál, dokonce i kdyby tě povýšili, nebude to pro mne osobně žádná výrazná změna vzhledem k tomu, že mně už ani jedno ani druhé nehrozí. Nicméně ti přeji mnoho štěstí."

,,Hmmmm," protáhl Harry. Oba dobře věděli, kdo Severuse zachránil před Azkabanem, ale to už bylo dávno, dávno pryč. Věci ohledně vděčnosti si už vyříkali. Jelikož se neshodli na tom, kdo je komu více zavázaný, zkrátka to nechali plavat a navzájem si poděkovali dvojitou žádostí o ruku. Zvláštní? Ale vůbec ne. Byli přece kouzelníci. Mohli si dělat, co chtějí. A oni chtěli sebe. Chtěli dva snubní prstýnky, chtěli byt v Příčné ulici, chtěli se navzájem milovat stejně intenzivně a vášnivě, jako se celá ta léta nenáviděli. Tyhle emoce k sobě měly vždycky neuvěřitelně blízko.

Harry se koukl na hodiny, povzdechl si. Než vstal od stolu, nalil do sebe zbytek čaje, utřel si pusu rukávem a přešel k druhé straně stolu, aby nahlédl Severusovi přes rameno do otevřených stránek.

,,No... tohle jsem vidět nepotřeboval," zafuněl při pohledu na titulek o Famfrpálu. Samozřejmě netušil, že jsou vstupenky dávno schované v nočním stolku jeho manžela. A tolik, tolik si přál u toho být!

Snape noviny bez jediného slova zavřel a odložil na stůl. Konečně mu věnoval svůj hluboký pohled.

,,Budu ti... jak tomu říkáš... ach ano... držet palce."

Harry se široce usmál. Jednou rukou vjel Severusovi do jeho uhlově černých vlasů, a díval se na něj, jako by se právě zamiloval.

Má sotva pár minut, musí běžet!

Snape mu pohled vracel, nadzvedl obočí. Kam se podělo jeho ,,Do prdele nestíhám?". Evidentně zabloudilo někde mezi jejich pohledy. Bývalý profesor lektvarů si povzdechl, poklepal si na klín a Harry se na něj okamžitě posadil. Vzal tmavé vlasy i do druhé dlaně, nechal prsty protéct těmi jemnými prameny a hrubě se vrhl na jeho ústa ve snaze vynutit si ten nejdelší a nejvášnivější polibek. Takový, který by v něm zůstal po zbytek dne, dokud si nepřijde pro další.

,,To není fér. Já se můžu přetrhnout, abych byl ve čtvrt na sedm v krbu a ty si tu jenom tak sedíš," stěžoval si, jen co se od něj odtrhl. Čelo si opřel o to Snapeovo. Vdechl mu do obličeje vůni medu a topinek.

,,Co na to mohu říct? Výhoda vlastního podniku," ušklíbl se Severus.

Jeho obchod s lektvary už druhým rokem neuvěřitelně prosperoval.

,,Nevytahuj se."

,,Nestěžuj si."

Oba na chvilku zmlkli. Čas od času vzniklo určité napětí, to ano. Přece jen... kdysi bývali student a učitel... bývali zatraceně tvrdohlavý student a příšerně zaujatý učitel. Na věci měli jen zřídka stejné názory. Těch pár se dalo vyjmenovat na prstech jedné ruky. Shodli se na tom, že byl Voldemort parchant. Shodli se na tom, že obrana proti černé magii je nejlepší předmět, jaký se v Bradavicích vyučuje. Také byli schopni připustit, že se prvních pár let, co se znali, chovali trochu (ale ne úplně) zaujatě vůči tomu druhému. A nakonec se dokázali shodnout i na smaragdu na jejich prstýncích. Jinak to ale byl jeden kompromis větší než druhý. Dohady a hádky střídal usmiřovací sex, který byl natolik uspokojující, že hádky snad z jiného důvodu ani nevznikaly.

Harry ale věděl, že teď už je příliš pozdě na to, aby Severusovi rozvázal pásek od županu, stáhl si kalhoty a přitisknutý zády na jeho rozpálenou hruď dosedl na roztoužený klín. Jasně vnímal, že Snape by proti tomuto vývoji ranního rozhovoru nic nenamítal. Ale práci má člověk jenom jednu, že jo. Harry si povzdechl, zasmál se a Severus udělal to samé. Pár vyměněných slov se ani nedá považovat za hádku. I když v jejich případě...

,,Tak už běž," zašeptal proti své vůli Snape.

,,Tak já jdu," vydechl s rezignací Harry. S velkou nevolí opustil jeho vyhřátý klín a vlezl si do krbu.

,,Uvidíme se večer," mrkl s úsměvem na Severuse a ten úsměv byl ještě kratičkou chvíli vidět mezi zelenými plameny, dokud se v nich Harry nadobro neztratil.

Snape se tím směrem ještě chvilku díval a možná ani netušil, že se stále usmívá.

Život byl... krásný. Ano, opravdu byl. Trvalo to sice dlouho, během války byly chvíle, kdy se zdálo lepší umřít, ale Severus nyní věděl, že žádné utrpení nestojí za to, aby mu člověk podlehl. Protože nikdy nevíte, co vám budoucnost přinese. Jemu konkrétně přinesla poklidná rána, hrnek teplé kávy a jednoho zmateného, nešikovného a perfektního Harryho Pottera. Nic víc už si od života nemohl přát.

THE END

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Skvělé!

(TruTru, 24. 1. 2015 0:43)

děkuju, To jsem ráda :) Upřímně jsem nevěděla, co přesně z toho udělat :D Ale mám rozdělaných tolik projektů, že jsem to nestíhala udělat moc dlouhý. Myslím, že to nejsou ani tři stránky :D